1. Mojžíšova 27:1–46
27 Když Izák zestárl a zrak se mu zhoršil natolik, že už neviděl, zavolal si svého staršího syna Ezaua+ a řekl mu: „Můj synu!“ On odpověděl: „Tady jsem.“
2 Izák řekl: „Už jsem starý a nevím, jak dlouho ještě budu žít.
3 Vezmi si tedy prosím své zbraně, luk a šípy, vyjdi do polí a ulov pro mě nějakou zvěř.+
4 A udělej mi dobré jídlo, takové, co mám rád, a přines mi ho. Najím se a požehnám ti, než umřu.“
5 Když Izák mluvil s Ezauem, poslouchala je Rebeka. Potom co Ezau odešel do polí, aby ulovil nějakou zvěř a přinesl ji,+
6 řekla Jákobovi:+ „Právě jsem slyšela, jak tvůj otec mluví s tvým bratrem Ezauem. Říkal:
7 ‚Přines mi nějakou zvěřinu a udělej mi dobré jídlo, ať se najím a požehnám ti před Jehovou, než umřu.‘+
8 Teď mě, můj synu, dobře poslouchej a udělej, co ti řeknu.+
9 Jdi prosím ke stádu a přines mi dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich dobré jídlo pro tvého otce, tak jak to má rád.
10 Pak ho přineseš otci, aby se najedl a před svou smrtí ti požehnal.“
11 Jákob své matce Rebece řekl: „Ale můj bratr Ezau je chlupatý+ a já ne.
12 Co když na mě otec sáhne?+ Bude si myslet, že se mu posmívám, a místo požehnání na sebe přivedu prokletí.“
13 Ale matka mu řekla: „Ať to prokletí přijde na mě, můj synu. Jen udělej, co říkám – jdi a přines mi ta kůzlata.“+
14 Šel tedy, přinesl je matce a ona udělala dobré jídlo, tak jak to měl jeho otec rád.
15 Rebeka potom vzala nejlepší oděv svého staršího syna Ezaua, který doma měla, a oblékla ho svému mladšímu synu Jákobovi.+
16 Ruce a holou část krku mu zakryla kůží z kůzlat.+
17 Pak mu do rukou dala to dobré jídlo a chleba, který udělala.+
18 Vešel tedy ke svému otci a řekl: „Můj otče!“ „Tady jsem,“ odpověděl Izák a zeptal se: „Můj synu, který ty jsi?“
19 „Jsem Ezau, tvůj prvorozený,“+ odpověděl Jákob. „Udělal jsem, co jsi mi řekl. Posaď se prosím a sněz něco z mojí zvěřiny, abys mi mohl požehnat.“+
20 Izák se svého syna zeptal: „Jak to, že jsi tu zvěř našel tak rychle, můj synu?“ On odpověděl: „Protože ji ke mně přivedl Jehova, tvůj Bůh.“
21 Izák pak Jákobovi řekl: „Pojď prosím blíž, můj synu, abych si na tebe sáhl a zjistil, jestli jsi opravdu můj syn Ezau.“+
22 Jákob tedy přistoupil ke svému otci Izákovi, ten si na něj sáhl a řekl: „Hlas je Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy.“+
23 Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A tak mu požehnal.+
24 Potom se zeptal: „Jsi opravdu můj syn Ezau?“ „Jsem,“ odpověděl.
25 Izák řekl: „Podej mi tu zvěřinu, můj synu, ať se najím. Pak ti požehnám.“ Podal mu ji a on jedl a přinesl i víno a on pil.
26 Potom mu jeho otec Izák řekl: „Pojď prosím blíž a polib mě, můj synu.“+
27 Jákob přišel blíž a políbil ho a Izák ucítil vůni jeho oděvu.+ Pak mu požehnal a řekl:
„Vůně mého syna je jako vůně polí, kterým Jehova požehnal.
28 Ať ti pravý Bůh dá nebeskou rosu,+ úrodnou půdu+ a hojnost obilí a mladého vína.+
29 Ať ti lidé slouží a ať se ti národy klaní. Buď pánem svých bratrů a ať se ti klaní synové tvé matky.+ Ať je prokletý každý, kdo tě proklíná, a ať je požehnaný každý, kdo ti žehná.“+
30 Jakmile Izák Jákobovi požehnal a on vyšel od svého otce, vrátil se z lovu jeho bratr Ezau.+
31 Také on připravil dobré jídlo, přinesl ho svému otci a řekl: „Můj otče, vstaň a sněz něco z mojí zvěřiny, abys mi mohl požehnat.“
32 Jeho otec Izák se ho zeptal: „Kdo jsi?“ Odpověděl: „Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.“+
33 Izák se celý roztřásl a řekl: „Kdo byl tedy ten, co ulovil zvěř a přinesl mi ji? Už jsem z ní jedl, než jsi přišel. Požehnal jsem mu a požehnaný také bude!“
34 Když Ezau slyšel slova svého otce, začal hlasitě a hořce naříkat a naléhal na něj: „Požehnej i mně, můj otče! I mně!“+
35 Ale on řekl: „Tvůj bratr přišel a podvodem získal požehnání, které mělo patřit tobě.“
36 Ezau řekl: „Právem dostal jméno Jákob!* Vždyť už mě dvakrát vytlačil!+ Už si vzal moje prvorozenecké právo+ a teď i moje požehnání!“+ Pak se zeptal: „Pro mě už žádné požehnání nemáš?“
37 Izák mu odpověděl: „Ustanovil jsem ho tvým pánem+ a dal jsem mu všechny jeho bratry jako sluhy a poskytl jsem mu obilí a mladé víno.+ Mám snad ještě něco, co bych mohl dát tobě, můj synu?“
38 Ezau řekl otci: „Máš jenom jedno požehnání, můj otče? Požehnej i mně, můj otče! I mně!“ Nato Ezau začal hlasitě naříkat a rozplakal se.+
39 Jeho otec Izák mu tedy řekl:
„Tvé bydliště bude daleko od úrodné půdy a daleko od nebeské rosy.+
40 Bude tě živit meč+ a budeš sloužit svému bratrovi.+ Ale až to nebudeš moct vydržet, shodíš jeho jho ze své šíje.“+
41 Ezau však začal Jákoba nenávidět kvůli požehnání,+ které mu dal jeho otec, a v duchu si říkal: „Blíží se dny truchlení nad mým otcem.+ Potom svého bratra Jákoba zabiju.“
42 Když Rebece řekli, co má její starší syn Ezau v úmyslu, hned si dala zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau chystá pomstu a chce tě zabít.*
43 Můj synu, teď udělej, co ti říkám. Uteč k mému bratru Labanovi do Charanu.+
44 Chvilku u něj zůstaň, dokud tvůj bratr nepřestane zuřit.
45 Až ho přejde vztek a zapomene na to, co jsi mu udělal, pošlu pro tebe a vrátíš se. Proč bych vás oba měla ztratit v jeden den?“
46 Potom Rebeka říkala Izákovi: „Ty Chetitky+ mi znechutily život. Pokud si Jákob vezme za manželku nějakou Chetitku, jako jsou ty, co žijí kolem, proč bych měla dál žít?“+
