1. Mojžíšova 19:1–38

  • Dva andělé navštěvují Lota (1–11)

  • Lot a jeho rodina jsou vyzváni k odchodu (12–22)

  • Zničení Sodomy a Gomory (23–29)

    • Z Lotovy manželky se stává solný sloup (26)

  • Lot a jeho dcery (30–38)

    • Původ Moabců a Ammonitů (37, 38)

19  K večeru přišli ti dva andělé do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně, a když je uviděl, vstal, šel jim vstříc a poklonil se tváří k zemi.+  Řekl jim: „Prosím, moji pánové, pojďte prosím do domu svého sluhy, zůstaňte přes noc a dejte si umýt nohy. Brzy ráno můžete vstát a cestovat dál.“ Odpověděli mu: „Ne, zůstaneme přes noc na náměstí.“  Ale tak moc na ně naléhal, že s ním šli do jeho domu. Udělal pro ně hostinu, upekl nekvašené chleby a oni jedli.  Dřív než si šli lehnout, muži z města, sodomští muži – od chlapce po starce, všichni do jednoho – se shlukli a obklopili dům.  A pokřikovali na Lota: „Kde jsou ti muži, co k tobě dneska večer přišli? Vyveď nám je, ať si s nimi užijeme.“*+  Lot k nim vyšel ven a zavřel za sebou dveře.  Řekl: „Moji bratři, nedělejte prosím nic zlého.  Mám dvě dcery, které ještě neměly styk s mužem. Prosím, vyvedu vám je ven a udělejte s nimi, co chcete. Ale těmto mužům nic nedělejte, vždyť přišli pod moji střechu.“*+  Oni ale řekli: „Uhni!“ A pokračovali: „Přišel sem bydlet jako cizinec a troufá si nás soudit! Teď ti uděláme něco horšího než jim.“ Tlačili se na Lota a chystali se vyrazit dveře. 10  Muži, kteří byli v domě, ale vystrčili ruce, vtáhli Lota dovnitř a dveře zavřeli. 11  A ty muže u vchodu postihli slepotou, od nejmladšího po nejstaršího, takže se marně snažili najít vchod. 12  Potom se muži Lota zeptali: „Máš tu ještě někoho? Vyveď odtud své zetě, syny, dcery a všechny, které máš v tomto městě! 13  Zničíme toto místo, protože Jehova slyšel stále víc* stížností na jeho obyvatele.+ A tak nás Jehova poslal, abychom město zničili.“ 14  Lot šel a říkal svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery: „Vstaňte a odejděte odsud, protože Jehova tohle město zničí!“ Ale jeho zeťové si mysleli, že si dělá legraci.+ 15  Za svítání začali andělé na Lota naléhat: „Vstaň a vezmi svou manželku a svoje dvě dcery, které jsou tady s tebou, abys nezahynul, až bude město smeteno za svoje provinění!“+ 16  Lot váhal. Ale protože s ním měl Jehova soucit,+ ti muži chytili za ruku jeho i jeho manželku a dvě dcery, vyvedli je ven a nechali je za městem.+ 17  Jakmile je vyvedli ven, jeden z nich řekl: „Uteč, jinak přijdeš o život! Neohlížej se+ a nikde v tomto kraji+ se nezastavuj. Uteč do hor, abys nebyl smeten!“ 18  Lot jim odpověděl: „Jehovo, prosím, tam ne! 19  Tvůj sluha získal tvou přízeň a prokázal jsi mi velkou laskavost* tím, že jsi mi zachránil život.*+ Ale já nemůžu utéct do hor, protože se bojím, že se mi něco stane a zemřu.+ 20  Tohle městečko je blízko, mohl bych utéct tam. Je to jen malé městečko. Smím tam prosím utéct? Je to jen malé městečko. A zůstanu* naživu.“ 21  Řekl mu tedy: „Dobře, vyhovím ti+ a nezničím město, o kterém mluvíš.+ 22  Pospěš si! Uteč tam, protože nemůžu udělat nic, dokud tam nedojdeš!“+ A tak to město nazval Coar.*+ 23  Když Lot přišel do Coaru, slunce už bylo nad obzorem. 24  A Jehova způsobil, že na Sodomu a Gomoru pršela síra a oheň. Přišlo to od Jehovy z nebes.+ 25  Zničil ta města a celý ten kraj, všechny obyvatele měst a všechno, co tam rostlo.+ 26  Ale Lotova manželka, která šla za ním, se začala ohlížet a stal se z ní solný sloup.+ 27  Abraham brzy ráno vstal a šel na místo, kde předtím stál a mluvil s Jehovou.+ 28  Když se podíval dolů na Sodomu a Gomoru a celý ten kraj, viděl, jak ze země vystupuje hustý dým jako z vypalovací pece.+ 29  Když Bůh ničil města toho kraje, pamatoval na Abrahama, takže poslal Lota pryč z měst, která ničil, z měst, kde Lot bydlel.+ 30  Později Lot se svými dvěma dcerami odešel z Coaru,+ protože měl strach tam bydlet, a usadil se v horách.+ Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni. 31  A prvorozená řekla té mladší: „Náš otec je starý a v zemi není muž, který by s námi mohl mít styk, jak je to v celé zemi zvykem. 32  Pojď, dejme otci pít víno a vyspěme se s ním a zachovejme tak rod našeho otce.“ 33  Tu noc tedy svého otce opily vínem. Pak přišla prvorozená a vyspala se s ním, ale on nevěděl, kdy si lehla a kdy vstala. 34  Příští den řekla prvorozená té mladší: „Včera v noci jsem se s otcem vyspala já. Dejme mu pít víno i dnes večer a potom půjdeš a vyspíš se s ním ty. Tak zachováme rod našeho otce.“ 35  I tuto noc svého otce opily vínem. Pak přišla ta mladší a vyspala se s ním, ale on nevěděl, kdy si lehla a kdy vstala. 36  Obě Lotovy dcery tedy otěhotněly se svým otcem. 37  Prvorozená porodila syna a dala mu jméno Moab.+ Ten je předkem dnešních Moabců.+ 38  Mladší také porodila syna a dala mu jméno Ben-ammi. Ten je předkem dnešních Ammonitů.+

Poznámky

Nebo „ať s nimi máme styk“.
Nebo „ochranu mé střechy“, dosl. „stín mé střechy“.
Nebo „čím dál hlasitější“.
Nebo „věrnou lásku“.
Nebo „duši“.
Nebo „má duše zůstane“.
Znamená „malost“.