Přejít k článku

Přejít na obsah

 A3

Jak se Bible zachovala do dnešní doby

Bible je kniha od Boha. Je jejím autorem a postaral se o to, aby se zachovala do dnešní doby. To on nechal zapsat tento výrok:

„Slovo našeho Boha zůstává navždy.“ (Izajáš 40:8)

Tento výrok je pravdivý, i když se do dnešní doby nezachoval žádný původní rukopis Hebrejských a aramejských písem * ani Křesťanských řeckých písem. Jak si tedy můžeme být jistí, že Bible, kterou máme dnes, skutečně odpovídá původním inspirovaným spisům?

ÚLOHA OPISOVAČŮ

Pokud jde o Hebrejská písma, odpověď částečně spočívá ve starověké tradici opisování textu, kterou zavedl samotný Bůh. * Jehova například přikázal izraelským králům, aby si udělali vlastní opis Zákona. (5. Mojžíšova 17:18) Kromě toho pověřil Levity, aby uchovávali „knihu Zákona“ a vyučovali z ní lid. (5. Mojžíšova 31:26; Nehemjáš 8:7) Potom co se Židé vrátili z vyhnanství v Babyloně, vznikla skupina opisovačů neboli písařů (soferim). (Ezra 7:6, poznámky pod čarou) V průběhu doby tito písaři vytvořili mnoho kopií všech 39 knih Hebrejských písem.

Po staletí byly tyto knihy opisovány velmi pečlivě. Ve středověku v této tradici pokračovala skupina židovských opisovačů známá jako masoreti. Nejstarším masoretským rukopisem celých Hebrejských písem je Leningradský kodex, který pochází z roku 1008 nebo 1009 n. l. V polovině 20. století bylo ale mezi svitky  od Mrtvého moře objeveno asi 220 biblických rukopisů nebo jejich zlomků, které jsou o víc než 1 000 let starší než Leningradský kodex. Porovnání svitků od Mrtvého moře a Leningradského kodexu potvrdilo důležitý fakt: I když svitky od Mrtvého moře obsahují některé odlišnosti ve znění textu, žádná z nich nemění jeho význam.

A jak se dochovalo 27 knih Křesťanských řeckých písem? Tyto knihy napsali někteří z apoštolů a prvních učedníků Ježíše Krista. V souladu s tradicí židovských opisovačů pořizovali první křesťané opisy těchto knih. (Kolosanům 4:16) Navzdory snahám římského císaře Diokleciána a dalších, kteří chtěli všechny spisy prvních křesťanů zničit, se do dnešní doby zachovaly tisíce starověkých zlomků a rukopisů.

Křesťanské spisy se překládaly i do jiných jazyků. Mezi první starověké jazyky, do kterých byla Bible přeložena, patřily arménština, etiopština, gruzínština, koptština, latina a syrština.

HEBREJSKÉ A ŘECKÉ TEXTY, KTERÉ BYLY PODKLADEM PRO PŘEKLAD

Ne všechny opisy starověkých biblických rukopisů mají úplně stejné znění. Jak tedy můžeme zjistit, jaký byl původní text?

Představme si, že učitel požádá 100 studentů, aby opsali jednu kapitolu z nějaké knihy. I kdyby se původní kapitola ztratila, porovnáním 100 opisů by se dalo zjistit, jaký byl původní text. Každý student sice mohl udělat nějaké chyby, ale je velmi nepravděpodobné, že by úplně stejné chyby udělali všichni. Když odborníci porovnávají tisíce zlomků a opisů starověkých biblických knih, které mají k dispozici, můžou podobným způsobem odhalit, kde opisovači udělali chybu, a určit, jak zněl původní text.

„Můžeme s jistotou říct, že žádné jiné starověké dílo nebylo dochováno tak přesně.“

Nakolik si můžeme být jistí, že myšlenky původního textu Bible se k nám dostaly v nezměněné podobě? O textu Hebrejských písem se učenec William H. Green vyjádřil: „Můžeme s jistotou říct, že žádné jiné starověké dílo nebylo dochováno tak přesně.“ O Křesťanských řeckých písmech, takzvaném Novém zákoně, biblický učenec F. F. Bruce napsal: „Naše novozákonní texty jsou doloženy nesrovnatelně lépe než mnohá díla klasiků, o jejichž  věrohodnosti by nikoho ani nenapadlo pochybovat.“ Také řekl: „Kdyby Nový zákon byl sbírkou nenáboženských spisů, byly by všeobecně považovány za naprosto věrohodné.“

Čtyřicátá kapitola Izajáše na jednom ze svitků od Mrtvého moře (datuje se do období 125 až 100 př. n. l.)

Při porovnání s hebrejskými rukopisy, které jsou asi o tisíc let mladší, byly objeveny jen drobné odchylky, které se většinou týkaly pravopisu

Čtyřicátá kapitola Izajáše v Aleppském kodexu, významném hebrejském masoretském rukopisu asi z roku 930 n. l.

Hebrejský text: Podkladem pro Hebrejská písma – Překlad nového světa (1953–1960) byla Biblia Hebraica od Rudolfa Kittela. Od té doby vyšly Biblia Hebraica Stuttgartensia Biblia Hebraica Quinta, což jsou aktualizovaná vydání hebrejského textu, do kterých byly zahrnuty nejnovější výsledky zkoumání svitků od Mrtvého moře a dalších starověkých rukopisů. Tato odborná díla uvádějí v hlavním textu obsah Leningradského kodexu a v poznámkách pod čarou přidávají pro srovnání znění z jiných zdrojů, například samaritánského Pentateuchu, svitků od Mrtvého moře, řecké Septuaginty, aramejských targumů, latinské Vulgáty a syrské Pešity. Při revizi Překladu nového světa se brala v úvahu jak Biblia Hebraica Stuttgartensia, tak Biblia Hebraica Quinta.

Řecký text: Koncem 19. století učenci B. F. Westcott a F. J. A. Hort porovnali dostupné biblické rukopisy a zlomky a sestavili vzorový řecký text, který podle nich nejvíc odpovídal původním spisům. Tento vzorový text použil v polovině 20. století výbor pro překlad Bible nového světa jako základ pro svůj překlad. Přihlédl také k jiným papyrům, které se datují do 2. a 3. století n. l. Od té doby byly zpřístupněny další papyry a do vzorových textů, například do textu od Nestleho a Alanda a od Spojených biblických společností, byly zahrnuty poznatky z nejnovějších odborných studií. Některé výsledky tohoto výzkumu se promítly i do současného revidovaného textu.

Z těchto vzorových textů mimo jiné vyplývá, že některé verše z Křesťanských řeckých písem, které se nacházejí ve starších překladech, například v Bibli krále Jakuba nebo Kralické bibli, nebyly součástí inspirovaného Písma, ale zjevně je tam přidali opisovači v pozdějším období. Všeobecně přijímané rozdělení na verše v překladech Bible se ale používá už od 16. století, a proto vznikly vynecháním těchto veršů v mnoha Biblích mezery v číslování. Jde o tyto verše: Matouš 17:21; 18:11; 23:14; Marek 7:16; 9:44, 46; 11:26; 15:28; Lukáš 17:36; 23:17; Jan 5:4; Skutky 8:37; 15:34; 24:7; 28:29 a Římanům 16:24. V tomto vydání je u čísla každého vynechaného verše poznámka pod čarou.

Pokud jde o dlouhý závěr k 16. kapitole Marka (9.–20. verš), krátký závěr k 16. kapitole Marka a pasáž v Janovi 7:53–8:11, je  zjevné, že v původních rukopisech žádný z těchto veršů nebyl. Tyto podvržené pasáže proto nebyly do současného vydání zahrnuty. *

Znění některých dalších veršů bylo upraveno, aby odpovídalo tomu, co odborníci všeobecně přijímají jako nejvěrohodnější podobu původních spisů. Například Matouš 7:13 zní podle některých rukopisů takto: „Vejděte těsnou branou, protože prostorná brána a široká cesta vedou do zničení.“ V předchozích vydáních Překladu nového světa slovo „brána“ v tomto verši nebylo, ale podrobnější zkoumání rukopisů vedlo k závěru, že se v původním textu vyskytuje, a proto byl tento verš upraven. V tomto revidovaném překladu je víc podobných úprav, ale jsou malé a žádná z nich nemění hlavní poselství Božího Slova.

Papyrový rukopis s 2. Korinťanům 4:13–5:4 asi z roku 200 n. l.

^ 5. odst. Dál se o nich mluví jen jako o Hebrejských písmech.

^ 7. odst. Jedním z důvodů, proč bylo potřeba vytvářet opisy, bylo to, že původní texty byly napsané na materiálech, které podléhají zkáze.

^ 18. odst. Podrobnější informace o tom, proč jsou tyto verše považovány za podvržené, jsou uvedeny v poznámkách pod čarou ve Svatém Písmu – Překladu nového světa (se studijními poznámkami) z roku 2000.