Přejít k článku

Přejít na obsah

 A4

Boží jméno v Hebrejských písmech

Boží jméno napsané starohebrejským písmem, které se používalo před vyhnanstvím v Babyloně

Boží jméno napsané hebrejským písmem, které se používalo po vyhnanství v Babyloně

Boží jméno, psané čtyřmi hebrejskými souhláskami יהוה, se v Hebrejských písmech vyskytuje téměř 7 000krát. V tomto překladu jsou tato čtyři písmena, známá jako tetragrammaton, přeložena „Jehova“. Je to zdaleka nejčastější jméno v Bibli. Inspirovaní pisatelé sice Boha označují mnoha tituly a popisnými výrazy, například „Všemohoucí“, „Nejvyšší“ a „Pán“, ale když ho nazývají jménem, používají jedině tetragrammaton.

Sám Bůh Jehova je vedl, aby jeho jméno používali. Například proroka Joela inspiroval k tomu, aby napsal: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ (Joel 2:32) A jednoho žalmistu podnítil k zapsání těchto slov: „Ať lidé poznají, že ty, který máš jméno Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:18) Jen v samotné knize Žalmy – poetických spisech, které měli Boží služebníci zpívat nebo recitovat – se Boží jméno objevuje asi 700krát. Proč tedy v mnoha překladech Bible chybí? Proč Překlad nového světa používá tvar „Jehova“? A co vlastně jméno Jehova znamená?

Části ze Žalmů v jednom svitku od Mrtvého moře datovaného do 1. poloviny 1. století n. l. Text je napsán hebrejským písmem, které se běžně používalo po vyhnanství v Babyloně, ale tetragrammaton je opakovaně uvedeno typickým starohebrejským písmem

Proč v mnoha překladech Bible toto jméno chybí? Z různých důvodů. Někteří lidé si myslí, že není zapotřebí označovat všemohoucího Boha nějakým jedinečným jménem. Jiní jsou zřejmě ovlivněni židovskou tradicí, podle které se Boží jméno nemá používat, možná z obavy, aby nebylo znesvěceno. A ještě jiní zastávají názor, že je lepší používat nějaký titul, třeba „Pán“ nebo „Bůh“, protože nikdo neví, jak se má Boží jméno přesně vyslovovat. Takové námitky však postrádají smysl, a to z několika důvodů.

  • Lidé, kteří si myslí, že není zapotřebí označovat všemohoucího Boha nějakým jedinečným jménem, ignorují důkazy, že rané  opisy jeho Slova, včetně těch z doby před Kristem, Boží jméno obsahují. Jak už bylo zmíněno, Bůh dohlížel na to, aby jeho jméno bylo v jeho Slově uvedeno asi 7 000krát. Je jasné, že chce, abychom ho znali a používali.

  • Překladatelé, kteří Boží jméno neuvádí z úcty k židovské tradici, přehlíží jednu zásadní skutečnost. I když ho někteří židovští opisovači nechtěli vyslovovat, ve svých opisech Bible ho uvedli. Starověké rukopisy, které se našly v Kumránu blízko Mrtvého moře, ho obsahují na mnoha místech. Někteří překladatelé nepřímo upozorňují na to, že se v původním textu objevovalo, a to tím, že ho nahrazují titulem PÁN psaným velkými písmeny nebo titulem Hospodin. Zůstává ale otázka, proč se nebáli Boží jméno nahradit nebo ho z Bible odstranit, když uznávají, že se v biblickém textu objevuje několikatisíckrát. Kdo jim dal oprávnění udělat takové změny? To vědí jen oni.

  • Ti, kdo říkají, že Boží jméno by se nemělo používat, protože se přesně neví, jak ho vyslovovat, sami běžně používají jméno Ježíš. Ale Ježíšovi učedníci v prvním století vyslovovali jeho jméno úplně jinak než většina křesťanů dnes. Křesťané židovského původu ho pravděpodobně vyslovovali Ješua a titul „Kristus“ zase Mašiach neboli „Mesiáš“. Řecky mluvící křesťané ho nazývali Iésús Christos a latinsky mluvící Iesus Christus. Inspirovaní pisatelé uváděli v Bibli řecký překlad Ježíšova jména, z čehož je vidět, že křesťané v prvním století měli rozumný přístup a používali podobu jeho jména běžnou v jejich jazyce. Podobně se výbor pro překlad Bible nového světa domnívá, že je rozumné používat tvar „Jehova“, i když to přesně neodpovídá tomu, jak by se Boží jméno vyslovovalo ve starověké hebrejštině.

Proč Překlad nového světa používá tvar „Jehova“? Do češtiny se čtyři písmena tetragrammata (יהוה) přepisují souhláskami JHVH. Stejně jako všechna psaná slova ve starověké hebrejštině ani tetragrammaton neobsahovalo žádné samohlásky. V době, kdy se starověká hebrejština běžně používala, si čtenáři dokázali správné samohlásky snadno doplnit.

Asi tisíc let po dokončení Hebrejských písem vytvořili židovští učenci systém samohláskových znamének, která ukazovala, jaké samohlásky při čtení hebrejského textu použít. Tehdy však měli mnozí Židé pověrečnou představu, že Boží jméno by se nemělo vyslovovat nahlas, a tak používali náhradní výrazy. Zdá se tedy,  že když opisovali tetragrammaton, kombinovali samohlásky náhradních výrazů se čtyřmi souhláskami, které představují Boží jméno. Rukopisy s těmito samohláskovými znaménky proto nepomáhají určit, jak se toto jméno v hebrejštině původně vyslovovalo. Jedni se přiklání k výslovnosti „Jahve“, druzí dávají přednost jiným možnostem. V jednom svitku od Mrtvého moře, který obsahuje část Třetí Mojžíšovy v řečtině, je Boží jméno přepsáno jako Iao. Kromě tohoto tvaru navrhují starověcí řečtí pisatelé výslovnost Iae, Iabe Iaoue. Není však žádný důvod být dogmatičtí. To, jak starověcí Boží služebníci toto jméno v hebrejštině vyslovovali, zkrátka nevíme. (1. Mojžíšova 13:4; 2. Mojžíšova 3:15) Víme ale, že ho Bůh často používal v komunikaci se svým lidem, oni ho tímto jménem oslovovali a jeho jméno používali v běžné řeči. (2. Mojžíšova 6:2; 1. Královská 8:23; Žalm 99:9)

Proč tedy Překlad nového světa používá tvar „Jehova“? Protože tento tvar Božího jména má v mnoha jazycích dlouhou historii.

Boží jméno v 1. Mojžíšově 15:2 v překladu Pentateuchu od Williama Tyndala, 1530

V anglické Bibli bylo Boží jméno poprvé uvedeno v roce 1530 v překladu Pentateuchu od Williama Tyndala, který použil tvar „Iehouah“. V průběhu 16. století, kdy byla Bible překládána do hlavních evropských jazyků, použili podobný tvar také mnozí další překladatelé Bible, například Sebastian Münster (latina, 1534), Pierre-Robert Olivétan (francouzština, 1535), Antonio Brucioli (italština, 1540) a Casiodoro de Reina (španělština, 1569).

Jméno „Jehova“ nebo jeho různé podoby se vyskytují také v některých českých Biblích. Například v Bibli kralické z let 1579–1593 jsou slova „JSEM, KTERÝŽ JSEM“ z 2. Mojžíšovy 3:14 vysvětlena  takto: „Jehova, jméno podstatné Boží samému Bohu vlastní.“ Biblí česká z roku 1804 v poznámce k 2. Mojžíšově 3:16 uvádí: „Hospodin. Česky klade se místo hebrejského podstatného a samému Bohu wlastního jména Božího, Jehowa.“

Uznávaný znalec Bible Joseph Bryant Rotherham ve svém díle Studies in the Psalms z roku 1911 vysvětlil, proč místo „Jahwe“ použil „Jehova“. Řekl, že zvolil „tvar jména, který je známější (a zároveň zcela přijatelný) veřejnosti, jež čte Bibli“. V roce 1930 se k používání tvaru „Jehova“ vyjádřil odborník na hebrejštinu A. F. Kirkpatrick. Řekl: „Skutečně důležitá není přesná výslovnost, ale uznání toho, že jde o vlastní jméno, ne o pouhý titul, jako je ‚Pán‘.“

Tetragrammaton, JHVH: „Působí, že se stane“

Sloveso HVH: „být, stát se“

Co znamená jméno Jehova? Jméno Jehova pochází z hebrejského slovesa, které znamená „být, stát se“, a podle řady odborníků jde o kauzativní tvar * tohoto slovesa. Výbor pro překlad Bible nového světa proto došel k závěru, že Boží jméno znamená „působí, že se stane“. Vzhledem k tomu, že se názory odborníků na význam Božího jména liší, nechceme být dogmatičtí. Tento význam však dobře vystihuje, že Jehova je stvořitelem všech věcí a také tím, kdo plní svůj záměr. Jehova způsobil, aby začal existovat vesmír a inteligentní bytosti, a zároveň stále působí, aby se uskutečňovala jeho vůle a záměr.

Význam jména Jehova tedy nemůžeme vyvozovat pouze z příbuzného slovesa ve 2. Mojžíšově 3:14, kde se píše: „STANU SE TÍM, ČÍM SE ROZHODNU STÁT“ nebo „PROKÁŽU SE BÝT TÍM, ČÍM SE PROKÁŽU BÝT.“ Přísně vzato, tato slova Boží jméno nedefinují plně. Spíš odhalují jednu stránku Boží osobnosti a ukazují, že se v každé situaci stává tím, kým je zapotřebí, aby uskutečnil svůj záměr. Takže i když jméno Jehova tuto myšlenku obsahuje, jeho význam se neomezuje jen na to, čím se stává on sám. Zahrnuje i něco dalšího – Jehova působí, aby se tím, co je zapotřebí ke splnění jeho záměru, stalo i to, co stvořil.

^ 15. odst. Kauzativní tvar obecně ukazuje, že určitý činitel působí, aby se dělo to, co je vyjádřeno slovesem.