1. Mojžíšova 42:1–38

  • Josefovi bratři jdou do Egypta (1–4)

  • Josef se setkává s bratry a zkouší je (5–25)

  • Bratři se vrací domů k Jákobovi (26–38)

42  Když Jákob zjistil, že v Egyptě je obilí,+ řekl svým synům: „Co se na sebe jen tak díváte a nic neděláte?“  A dodal: „Slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Jděte tam a nějaké pro nás nakupte, abychom zůstali naživu a neumřeli.“+  Deset Josefových bratrů+ tedy odešlo nakoupit obilí do Egypta.  Ale Benjamína,+ Josefova bratra, Jákob s ostatními bratry neposlal, protože si řekl: „Mohlo by se mu něco stát a on by zemřel.“+  A tak Izraelovi synové přišli do Egypta spolu s ostatními lidmi, kteří přicházeli nakupovat, protože hlad byl i v kananejské zemi.+  Josef byl vládcem Egypta+ a byl to on, kdo prodával obilí lidem ze všech zemí.+ Josefovi bratři k němu tedy přišli a poklonili se mu až k zemi.+  Když je Josef uviděl, hned je poznal, ale sám jim neřekl, kdo je.+ Mluvil s nimi tvrdě a zeptal se jich: „Odkud jste přišli?“ Odpověděli: „Z Kanaánu, abychom nakoupili obilí.“+  Josef své bratry poznal, ale oni jeho ne.  Hned si vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály,+ a řekl jim: „Jste zvědové! Přišli jste zjistit, kde má země slabá místa!“* 10  Řekli mu na to: „Ne, můj pane! Tvoji sluhové přišli nakoupit obilí. 11  Všichni jsme synové jednoho muže. Jsme čestní. Tvoji sluhové nejsou zvědové.“ 12  Ale on jim řekl: „Ne! Přišli jste zjistit, kde má země slabá místa!“ 13  Řekli na to: „Nás, tvých sluhů, bylo 12 bratrů,+ jsme synové jednoho muže+ z kananejské země. Nejmladší je teď s naším otcem+ a jeden už není.“+ 14  Ale Josef pokračoval: „Je to tak, jak jsem řekl, jste zvědové! 15  Takto vás vyzkouším: Jakože faraon žije, neodejdete odsud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr.+ 16  Pošlete jednoho z vás, aby ho přivedl, a vy ostatní zatím zůstanete ve vazbě. Tak se ukáže, jestli mluvíte pravdu. A pokud ne, jakože faraon žije, jste zvědové.“ 17  A dal je na tři dny spolu do vazby. 18  Třetí den jim Josef řekl: „Bojím se Boha. Proto udělejte, co vám řeknu, a nezemřete. 19  Pokud jste čestní, ať jeden z vás zůstane spoutaný ve vazbě, ale vy ostatní můžete jít a odnést si obilí, aby vaše domácnosti nehladověly.+ 20  Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra. Tak se prokáže, že mluvíte pravdu, a nezemřete.“ A oni souhlasili. 21  Říkali jeden druhému: „Určitě je to trest za to, co jsme udělali našemu bratrovi.+ Viděli jsme, jak je zoufalý, když nás prosil o slitování, ale neposlouchali jsme ho. Proto nás postihlo tohle neštěstí.“ 22  Ruben jim pak řekl: „Neříkal jsem vám ‚Nehřešte proti tomu chlapci‘? Ale neposlechli jste.+ Teď jsme určitě voláni k odpovědnosti za jeho krev.“+ 23  Nevěděli, že jim Josef rozumí, protože spolu mluvili pomocí tlumočníka. 24  A tak od nich poodešel a rozplakal se.+ Pak se vrátil, znovu k nim promluvil a vzal Simeona+ a před jejich očima ho dal svázat.+ 25  Potom přikázal, aby jim naplnili pytle* obilím, každému do jeho pytle vrátili peníze a dali jim zásoby potravin na cestu. A udělali to tak. 26  Naložili tedy obilí na osly a vydali se na cestu. 27  Když se utábořili na noc a jeden z nich otevřel pytel, aby nakrmil svého osla, uviděl navrchu své peníze. 28  Zavolal na bratry: „Někdo mi vrátil peníze! Jsou tady v mém pytli!“ Tehdy se jim strachy zastavilo srdce a vyděšeně se ptali jeden druhého: „Co nám to Bůh udělal?“ 29  Když přišli ke svému otci Jákobovi do Kanaánu, vyprávěli mu všechno, co se jim stalo: 30  „Muž, který je pánem té země, s námi mluvil tvrdě+ a obvinil nás, že jsme zvědové. 31  Ale my jsme mu řekli: ‚Jsme čestní muži. Nejsme zvědové.+ 32  Bylo nás 12 bratrů,+ jsme synové jednoho otce. Jeden už není+ a nejmladší je teď s naším otcem v Kanaánu.‘+ 33  Ale muž, který je pánem té země, nám řekl: ‚Takto poznám, že jste čestní: Jeden z vás zůstane u mě.+ Vy si vezmete obilí a vrátíte se, aby vaše domácnosti nehladověly.+ 34  A přivedete svého nejmladšího bratra ke mně, abych se přesvědčil, že nejste zvědové, ale čestní muži. Potom vám vašeho bratra vrátím a budete moct v naší zemi nakupovat.‘“ 35  Když vyprazdňovali pytle, všichni v nich našli své měšce s penězi. Když to oni i jejich otec viděli, dostali strach. 36  Jejich otec Jákob zvolal: „Připravujete mě o děti!+ Už nemám Josefa+ ani Simeona+ a teď mi chcete vzít Benjamína! Proč mě to všechno potkalo?“ 37  Ale Ruben svému otci řekl: „Pokud ti ho nepřivedu zpátky, můžeš usmrtit moje dva syny.+ Svěř mi ho a já ti ho vrátím.“+ 38  Ale on mu řekl: „Můj syn s vámi nepůjde. Jeho bratr je mrtvý a zůstal už jen on sám.+ Kdyby se mu cestou něco stalo a on zemřel, určitě byste přivedli mé šediny se zármutkem do hrobu.“*+

Poznámky

Nebo „jak je země oslabená“.
Nebo „nádoby“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.