1. Mojžíšova 44:1–34

  • Josefův stříbrný pohár v Benjamínově pytli (1–17)

  • Juda prosí za Benjamína (18–34)

44  Josef pak nařídil správci svého domu: „Dej těm mužům do pytlů tolik obilí, kolik unesou, a každému polož peníze navrch do jeho pytle.+  Ale tomu nejmladšímu dej navrch kromě peněz za obilí i můj pohár, ten stříbrný.“ A tak udělal, co mu Josef nařídil.  Ráno za svítání vypravili ty muže s jejich osly na cestu.  Nebyli daleko od města, když Josef řekl správci svého domu: „Vstaň a pronásleduj ty muže! Až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč jste oplatili dobro zlem?  Proč jste vzali pohár, ze kterého můj pán pije a ze kterého předpovídá budoucnost?* Zachovali jste se velmi špatně.‘“  Když je správce dostihl, řekl jim ta slova.  Oni reagovali: „Proč náš pán říká takové věci? Tvoji sluhové by něco takového nikdy neudělali.  Peníze, které jsme našli ve svých pytlích, jsme ti přece z Kanaánu přinesli zpátky.+ Jak bychom tedy mohli ukrást stříbro nebo zlato z domu tvého pána?  Pokud se to u někoho najde, ať zemře a my ostatní se staneme otroky mého pána.“ 10  Řekl tedy: „Dobře, ať je to tak, jak říkáte. Ten, u koho se to najde, se stane mým otrokem, ale ostatní budou nevinní.“ 11  Každý rychle složil svůj pytel na zem a otevřel ho. 12  Správce je pečlivě prohledal – začal od nejstaršího a skončil u nejmladšího. Pohár se nakonec našel v Benjamínově pytli.+ 13  Roztrhli si oděvy a všichni naložili náklad zpátky na osly a vrátili se do města. 14  Když Juda+ a jeho bratři vešli do Josefova domu, Josef tam ještě byl, a tak před ním padli na zem.+ 15  Josef jim řekl: „Co jste to udělali? Nevěděli jste, že člověk jako já může předpovídat budoucnost?“*+ 16  Juda odpověděl: „Co máme říct mému pánovi? Jak to máme vysvětlit? Jak dokážeme, že jsme nevinní? Pravý Bůh odhalil provinění tvých otroků.+ Odteď jsme otroky mého pána, my i ten, u koho se našel pohár!“ 17  Ale Josef řekl: „To nepřipadá v úvahu! Mým otrokem se stane jen ten, u koho se našel pohár.+ Vy ostatní se můžete v pokoji vrátit ke svému otci.“ 18  Juda k němu přistoupil a řekl: „Prosím tě, můj pane, dovol svému otroku, aby k tobě promluvil, a nerozzlob se na svého otroka – vždyť jsi jako samotný faraon.+ 19  Můj pán se zeptal svých otroků: ‚Máte ještě otce nebo dalšího bratra?‘ 20  Odpověděli jsme mému pánovi: ‚Máme starého otce a nejmladšího bratra, který se mu narodil ve stáří.+ Jeho bratr je mrtvý,+ takže zůstal jako jediný syn své matky,+ a otec ho velmi miluje.‘ 21  Potom jsi svým otrokům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, abych ho viděl na vlastní oči.‘+ 22  Ale my jsme mému pánovi řekli: ‚Ten chlapec nemůže opustit svého otce, protože kdyby to udělal, otec by určitě zemřel.‘+ 23  Pak jsi svým otrokům řekl: ‚Pokud s vámi nepřijde váš nejmladší bratr, už mě znovu neuvidíte.‘+ 24  A tak jsme odešli k tvému otroku, mému otci, a řekli jsme mu slova mého pána. 25  Později náš otec řekl: ‚Vraťte se a kupte pro nás zase trochu jídla.‘+ 26  Řekli jsme mu ale: ‚Nemůžeme jít. Půjdeme, jen pokud s námi půjde náš nejmladší bratr, jinak nemůžeme znovu vidět toho muže.‘+ 27  Pak nám můj otec, tvůj otrok, řekl: ‚Dobře víte, že mi moje manželka porodila jen dva syny.+ 28  Ale jeden mě opustil. Řekl jsem: „Určitě ho roztrhalo divoké zvíře!“+ A dodnes jsem ho neviděl. 29  Kdybyste mi vzali i tohoto syna a něco se mu stalo a on zemřel, určitě byste přivedli mé šediny s bolestí do hrobu.‘*+ 30  Pokud se teď vrátím ke svému otci, tvému otroku, bez chlapce, ke kterému je tak připoutaný,* 31  a on uvidí, že s námi chlapec není, zemře. A tak přivedeme šediny svého otce se zármutkem do hrobu.* 32  Tvůj otrok se svému otci za toho chlapce zaručil slovy: ‚Pokud ti ho nepřivedu zpátky, do konce života za to ponesu vinu.‘*+ 33  Prosím tedy, můj pane, ať se stanu tvým otrokem místo chlapce, aby se mohl vrátit se svými bratry. 34  Jak se můžu vrátit k otci a nemít chlapce s sebou? Nesnesl bych pohled na otcovo utrpení!“

Poznámky

Nebo „čte znamení“.
Nebo „číst znamení“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „když duše toho je svázaná s duší onoho“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „navždy jsem proti tobě zhřešil“.