Skutky apoštolů 27:1–44
27 Když padlo rozhodnutí, že odplujeme do Itálie,+ předali Pavla a některé další vězně důstojníkovi jménem Julius, který byl z Augustova oddílu.
2 Nastoupili jsme na loď z Adramyttia, která měla plout do přístavů na pobřeží provincie Asie, a vydali jsme se na cestu. Byl s námi také Aristarchos,+ Makedonec z Tesaloniky.
3 Další den jsme přistáli v Sidonu. Julius se k Pavlovi choval laskavě* a dovolil mu jít k přátelům, aby se o něj mohli postarat.
4 Pak jsme odtamtud vypluli a plavili se v blízkosti Kypru, abychom byli chráněni před větrem, který vanul proti nám.
5 Cestovali jsme přes moře podél Kilikie a Pamfýlie a přistáli jsme v Myře v Lykii.
6 Tam důstojník našel loď z Alexandrie, která mířila do Itálie, a odvedl nás na ni.
7 Pluli jsme pomalu a trvalo mnoho dnů, než jsme se s obtížemi dostali do Knidu. A protože nám vítr bránil v cestě, plavili jsme se kolem Salmony, chráněni Krétou.
8 S obtížemi jsme pluli podél pobřeží, až jsme dorazili na místo zvané Pěkné přístavy, které je poblíž města Lasea.
9 Uplynulo hodně času a minul už i půst v Den smíření,+ takže bylo nebezpečné pokračovat v plavbě. Pavel proto varoval:
10 „Muži, vidím, že plavba skončí špatně. Hrozí nejen ztráta nákladu a lodi, ale i to, že přijdeme o život.“
11 Důstojník ale víc věřil kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel.
12 Přístav nebyl vhodný k přezimování, a tak většina doporučovala odtamtud odplout, pokud možno se dostat do Fénixu, krétského přístavu obráceného k severovýchodu a k jihovýchodu, a strávit zimu tam.
13 Když začal vát mírný jižní vítr, mysleli si, že se jim podaří jejich plán uskutečnit. Zvedli kotvy a vypluli těsně podél pobřeží Kréty.
14 Zanedlouho se ale přihnal prudký vítr zvaný Euroaquilo*
15 a zmocnil se lodi. Nebylo možné udržet ji přídí proti větru, a tak jsme to vzdali a nechali se unášet.
16 Dostali jsme se do závětří ostrůvku jménem Kauda, kde se nám stěží podařilo zachránit člun,* který loď táhla za sebou.
17 Když ho vytáhli na palubu, zpevnili trup lodi tím, že ho stáhli lany. A protože se báli, že najedou na mělčinu v Syrtě,* skasali plachty a nechali se unášet.
18 Bouře námi prudce zmítala, a tak následující den začali vyhazovat náklad, aby loď odlehčili,
19 a třetí den vyhodili i lodní lanoví.
20 Mnoho dnů se neobjevilo slunce ani hvězdy a prudká* bouře dál zuřila. Veškerá naděje na záchranu se začala rozplývat.
21 Když už dlouho nejedli, Pavel se mezi ně postavil a řekl: „Muži, měli jste mě poslechnout a z Kréty nevyplouvat. Ušetřili byste si tak tuto škodu a těžkosti.+
22 Teď vás ale vybízím, abyste sebrali odvahu, protože nikdo z vás nepřijde o život. Jen loď bude zničena.
23 Tuto noc se mi objevil anděl+ Boha, kterému patřím a sloužím,*
24 a řekl: ‚Neboj se, Pavle. Budeš stát před císařem+ a Bůh ti daroval všechny ty, kdo se plaví s tebou.‘
25 Proto seberte odvahu! Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo řečeno.
26 Ztroskotáme ale na nějakém ostrově.“+
27 Když už jsme byli čtrnáctou noc unášeni po Adriatickém moři, začali kolem půlnoci námořníci tušit, že se blíží k nějaké zemi.
28 Spustili olovnici a naměřili hloubku 20 sáhů.* O kus dál ji spustili znovu a naměřili 15 sáhů.*
29 A protože se báli, abychom nenarazili na skály, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo.
30 Námořníci chtěli z lodi utéct, a tak na moře spustili člun pod záminkou, že se chystají shodit kotvy z přídě.
31 Pavel ale důstojníkovi a vojákům řekl: „Pokud tito muži nezůstanou na lodi, nezachráníte se.“+
32 Nato vojáci přesekli lana od člunu a nechali ho uplavat.
33 Před rozedněním Pavel všechny vybídl, aby se najedli. Řekl: „Už čtrnáctý den s napětím čekáte, co se stane, a nic nejíte.
34 Proto vás prosím, abyste si dali něco k jídlu. Je to pro vaše dobro. Nikomu z vás se totiž z hlavy neztratí ani vlas.“
35 Když to řekl, vzal chléb, přede všemi poděkoval Bohu, rozlámal ho a začal jíst.
36 Všechny to povzbudilo a také se pustili do jídla.
37 Na lodi nás bylo celkem 276.*
38 Dosyta se najedli a potom začali do moře vyhazovat pšenici, aby loď odlehčili.+
39 Když se rozednilo, nedokázali rozeznat, u jaké země se nachází.+ Viděli ale nějaký záliv s nízkým břehem a rozhodli se, že se tam pokusí přistát.
40 Odřízli tedy kotvy, nechali je spadnout do moře a zároveň uvolnili lana kormidelních vesel. Pak vytáhli přední plachtu, nastavili ji proti větru a zamířili ke břehu.
41 Najeli ale na písčitou mělčinu a uvízli. Příď se zabořila a zůstala nehybná a záď se pod náporem vln začala lámat na kusy.+
42 Vojáci se rozhodli zabít vězně, aby žádný neuplaval a neutekl.
43 Důstojník chtěl ale zachránit Pavla, a tak jim v tom zabránil. Těm, kdo uměli plavat, přikázal, aby jako první skočili do moře a doplavali ke břehu.
44 Ostatní je měli následovat na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni v pořádku dostali na suchou zem.+
Poznámky
^ Nebo „s lidskou laskavostí“.
^ Tj. severovýchodní vítr.
^ Pomocný člun, který mohl sloužit i jako záchranný člun.
^ Viz Slovníček pojmů.
^ Dosl. „nemalá“.
^ Nebo „prokazuji posvátnou službu“.
^ Asi 36 m. Viz příloha B14.
^ Asi 27 m. Viz příloha B14.
^ Nebo „276 duší“.
