Skutky apoštolů 7:1–60

  • Štěpánova řeč před Sanhedrinem (1–53)

    • Období patriarchů (2–16)

    • Mojžíš se stává vůdcem, Izrael se dopouští modlářství (17–43)

    • Bůh nebydlí v chrámech postavených lidmi (44–50)

  • Štěpán je ukamenován (54–60)

7  Velekněz se zeptal: „Je to tak?“  Štěpán odpověděl: „Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš praotec Abraham v Mezopotámii, předtím než se usadil v Charanu,+ objevil se mu Bůh slávy  a řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a jdi do země, kterou ti ukážu.‘+  A tak vyšel ze země Chaldejců a usadil se v Charanu. Když mu zemřel otec,+ Bůh mu řekl, aby se odtamtud přestěhoval do země, ve které teď žijete.+  Nedal mu v ní jako dědictví žádné území – ani kam by nohu postavil. Ale slíbil, že ji dá do vlastnictví jemu a po něm jeho potomkům,*+ i když ještě neměl děti.  Bůh mu také řekl, že se jeho potomci* stanou cizinci v zemi, která nebude jejich, a že je tamní lidé zotročí a budou je utiskovat* 400 let.+  ‚Ten národ, kterému budou otročit, ale budu soudit,‘+ řekl Bůh. ‚Oni potom odejdou a budou mi sloužit* na tomto místě.‘+  Uzavřel s ním také smlouvu obřízky.+ Abraham se stal otcem Izáka+ a osmý den ho obřezal.+ Izák se stal otcem* Jákoba a Jákob otcem 12 patriarchů.  Patriarchové žárlili na Josefa+ a prodali ho do Egypta.+ Ale Bůh byl s ním+ 10  a vysvobodil ho ze všech těžkostí. Dal mu moudrost a pomohl mu získat přízeň faraona, egyptského krále. Ten ho pak ustanovil za vládce nad Egyptem a celým svým domem.+ 11  V celém Egyptě a Kanaánu nastal hlad a velká tíseň a naši předkové neměli co jíst.+ 12  Když se Jákob doslechl, že v Egyptě mají potraviny,* poslal tam naše předky poprvé.+ 13  Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat. Tak se faraon dozvěděl o Josefově rodině.+ 14  Josef pak poslal pro svého otce Jákoba a všechny své příbuzné.+ Celkem jich bylo 75.+ 15  Jákob se tedy vydal do Egypta.+ Tam zemřel on+ i naši předkové.+ 16  Přenesli je do Šekemu a pohřbili do hrobky, kterou Abraham v Šekemu koupil za stříbrné peníze od Chamorových synů.+ 17  Jak se blížil čas, aby se splnil slib, který dal Bůh Abrahamovi, lid se v Egyptě rozrůstal a přibývalo ho. 18  Potom ale v Egyptě začal vládnout jiný král, který Josefa neznal.+ 19  Ten s naším lidem jednal lstivě a ubližoval našim předkům, když je nutil, aby odkládali svoje děťátka a nechávali je zemřít.+ 20  V té době se narodil Mojžíš a byl neobyčejně krásný.* Tři měsíce se o něj starali* v domě jeho otce.+ 21  Když ho museli odložit,+ ujala se ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna.+ 22  Mojžíše tedy vzdělávali ve veškeré egyptské moudrosti a byl mocný ve slovech i skutcích.+ 23  Když mu bylo 40 let, rozhodl se,* že navštíví* své bratry, izraelské syny.+ 24  A když viděl, že jednomu z nich ubližuje jistý Egypťan, bránil svého bratra a pomstil ho tím, že Egypťana zabil. 25  Myslel si, že jeho bratři pochopí, že Bůh je chce jeho prostřednictvím zachránit, ale nepochopili to. 26  Když za nimi přišel druhý den, dva muži se spolu prali. Chtěl je usmířit, a tak jim řekl: ‚Muži, jste bratři. Proč si navzájem ubližujete?‘ 27  Ale ten, kdo bil svého bližního, Mojžíše odstrčil a řekl: ‚Kdo tě nad námi jmenoval panovníkem a soudcem? 28  Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ 29  Když to Mojžíš slyšel, dal se na útěk a žil pak jako cizinec v midianské zemi. Tam se mu narodili dva synové.+ 30  Po 40 letech se mu v pustině u hory Sinaj objevil anděl v plameni hořícího trnitého keře.+ 31  Když to Mojžíš viděl, udivilo ho to. Šel blíž, aby si to prohlédl, a vtom se ozval Jehovův* hlas: 32  ‚Jsem Bůh tvých praotců, Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba.‘+ Mojžíš se roztřásl a už se tam neodvažoval dál dívat. 33  Jehova* mu řekl: ‚Zuj si sandály, protože stojíš na svaté půdě. 34  Viděl jsem, jak je můj lid v Egyptě utlačován, a slyšel jsem jejich nářek.+ Sestoupím, abych je osvobodil. A teď pojď, pošlu tě do Egypta.‘ 35  Toho Mojžíše, kterého odmítli slovy: ‚Kdo tě jmenoval panovníkem a soudcem?‘,+ právě toho Bůh poslal+ jako panovníka a osvoboditele prostřednictvím anděla, který se mu objevil v trnitém keři. 36  A tento muž je vyvedl z Egypta.+ Dělal zázraky* a znamení v Egyptě,+ u Rudého moře+ a 40 let v pustině.+ 37  Tento Mojžíš řekl izraelským synům: ‚Bůh pro vás povolá z vašich bratrů proroka, jako jsem já.‘+ 38  To on byl mezi shromážděným lidem v pustině spolu s andělem,+ který s ním mluvil+ na hoře Sinaj, a spolu s našimi předky a dostal živá posvátná prohlášení, aby nám je předal.+ 39  Ale naši předkové ho nechtěli poslouchat, zavrhli ho+ a ve svém srdci se vrátili do Egypta.+ 40  Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří nás povedou, protože nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘+ 41  V těch dnech udělali tele, přinesli té modle oběť a radovali se z toho, co vyrobili.+ 42  Bůh se od nich tedy odvrátil a nechal je sloužit* nebeskému vojsku,+ tak jak se píše v knize Proroků: ‚Byl jsem to snad já, komu jste během 40 let v pustině přinášeli oběti a dary, izraelský dome? 43  Ne, nosili jste s sebou stan Molocha+ a hvězdu boha Refana – modly, které jste udělali, abyste je uctívali. Proto vás odvedu až za Babylon.‘+ 44  Naši předkové měli v pustině stan svědectví. Bůh dal Mojžíšovi pokyn, aby ho udělal podle vzoru, který mu ukázal.+ 45  A naši předkové stan převzali a s Jozuem ho přinesli na území národů,+ které před nimi Bůh vyhnal.+ Tam zůstal až do Davidových dnů. 46  David získal Boží přízeň a prosil, aby měl tu čest postavit příbytek pro Jákobova Boha.+ 47  Byl to ale Šalomoun, kdo pro něj postavil dům.+ 48  Jenže Nejvyšší nebydlí v domech postavených rukama,+ jak říká prorok: 49  ‚Nebe je můj trůn+ a země je má podnožka.+ Jaký dům mi tedy postavíte?‘ říká Jehova.* ‚Kde by mohl být můj příbytek? 50  Neudělala to všechno má ruka?‘+ 51  Jste tvrdohlaví, máte necitlivé* srdce a uši a stále odporujete svatému duchu! Jednáte stejně jako vaši předkové.+ 52  Kterého z proroků vaši předkové nepronásledovali?+ Zabíjeli ty, kdo předem oznamovali příchod toho bezúhonného,*+ kterého jste teď zradili a zavraždili+ 53  vy, kdo jste prostřednictvím andělů dostali Zákon,+ ale nedodržovali jste ho.“ 54  Když to slyšeli, rozzuřili se na něj* a skřípali zuby. 55  Štěpán, plný svatého ducha, se ale zahleděl do nebe a uviděl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici.+ 56  Zvolal: „Vidím otevřená nebesa a Syna člověka,+ jak stojí po Boží pravici!“+ 57  Nato hlasitě vykřikli, zacpali si uši a všichni se na něj vrhli. 58  Vyhnali ho za město a začali ho kamenovat.+ Svědkové+ si odložili své oděvy u nohou mladého muže, který se jmenoval Saul.+ 59  Když Štěpána kamenovali, úpěnlivě prosil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60  Potom klesl na kolena a silným hlasem zvolal: „Jehovo,* nepočítej jim tento hřích!“+ A když to řekl, zemřel.*

Poznámky

Dosl. „semeni“.
Dosl. „semeno“.
Nebo „trápit“.
Nebo „prokazovat posvátnou službu“.
Nebo možná „obřezal“.
Nebo „obilí“.
Nebo „byl krásný v Božích očích“.
Nebo „vychovávali ho“.
Nebo „vstoupilo mu do srdce“.
Nebo „podívá se, jak žijí“.
Nebo „předzvěsti“.
Nebo „prokazovat posvátnou službu“.
Dosl. „neobřezané“.
Nebo „spravedlivého“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „ťalo je to do srdce“.
Dosl. „usnul“.