Skutky apoštolů 13:1–52

  • Barnabáš a Saul jsou vysláni jako misionáři (1–3)

  • Služba na Kypru (4–12)

  • Pavlova řeč v pisidské Antiochii (13–41)

  • Prorocký příkaz jít za lidmi z jiných národů (42–52)

13  Ve sboru v Antiochii byli tito proroci a učitelé:+ Barnabáš, Symeon zvaný Niger, Lucius z Kyréné, Manaen, který byl vychován s oblastním vládcem Herodem, a Saul.  Když jednou uctívali* Jehovu* a postili se, svatý duch řekl: „Vyčleňte pro mě Barnabáše a Saula,+ aby se věnovali práci, pro kterou jsem je vybral.“+  A tak na ně po půstu a modlitbách položili ruce a vyslali je na cestu.  Tito muži, vyslaní svatým duchem, tedy odešli do Seleukie a odtamtud se plavili na Kypr.  Když se dostali do Salaminy, začali oznamovat Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou také Jana jako pomocníka.+  Prošli celý ostrov až do Páfu a tam se setkali s jedním Židem, který se jmenoval Bar-Jezus. Byl to kouzelník a falešný prorok  a byl u prokonzula* Sergia Paula, inteligentního muže. Ten si Barnabáše a Saula zavolal, protože si velmi přál slyšet Boží slovo.  Ale Elymas, ten kouzelník (což je zároveň význam jeho jména), jim odporoval a snažil se prokonzula odvrátit od víry.  Saula, zvaného také Pavel, naplnil svatý duch. Upřeně se na Elyma podíval 10  a řekl: „Ty Ďáblův synu,+ plný všeho podvodu a ničemnosti, nepříteli všeho dobrého, ty nepřestaneš překrucovat Jehovovy* přímé cesty? 11  Teď na tebe dopadne Jehovova* ruka, oslepneš a nějakou dobu neuvidíš sluneční světlo.“ Okamžitě na něj padla hustá mlha a tma, chodil sem a tam a hledal někoho, kdo by ho vedl za ruku. 12  Když prokonzul viděl, co se stalo, uvěřil. Byl totiž ohromený tím, co se dozvěděl o Jehovovi.* 13  Pavel a jeho společníci odpluli z Páfu a dorazili do Pergé v Pamfýlii. Jan+ je tam ale opustil a vrátil se do Jeruzaléma.+ 14  Oni se pak z Pergé vydali do Antiochie v Pisidii. V sabatní den vešli do synagogy+ a posadili se. 15  Po čtení Zákona+ a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Bratři, pokud máte pro lidi nějaká povzbudivá slova, mluvte.“ 16  Pavel tedy vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelští muži i vy ostatní, kdo se bojíte Boha, slyšte! 17  Bůh tohoto izraelského lidu vyvolil naše předky a udělal z nich velký národ, když žili jako cizinci v Egyptě. Vyvedl je odtamtud svou mocnou rukou+ 18  a potom asi 40 let snášel jejich chování v pustině.+ 19  Vyhladil sedm národů v kananejské zemi a jejich území dal našim předkům jako dědictví.+ 20  To všechno trvalo asi 450 let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuela.+ 21  Když pak žádali o krále,+ Bůh jim dal Kišova syna Saula, muže z kmene Benjamín,+ který vládl 40 let. 22  Když ho odstranil, dosadil nad nimi za krále Davida,+ o kterém vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Jišaiova+ syna Davida, muže příjemného mému srdci,+ který udělá všechno, co si přeji.‘ 23  Z jeho potomstva* dal Bůh Izraeli v souladu se svým slibem zachránce, Ježíše.+ 24  Před jeho příchodem Jan kázal celému izraelskému lidu, že se mají dát pokřtít na znamení svého pokání.+ 25  Když se Janova služba blížila ke konci, říkal: ‚Nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přichází ten, kterému nejsem hoden ani rozvázat sandály na nohou.‘+ 26  Bratři, potomci Abrahama, i vy ostatní, kdo se bojíte Boha, toto slovo o naší záchraně bylo vysláno k nám.+ 27  Obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdci ale tohoto zachránce nepoznali a svým rozsudkem naplnili slova Proroků,+ která se předčítají každý sabat. 28  Přestože nenašli nic, za co by si zasloužil zemřít,+ žádali Piláta, aby ho dal popravit.+ 29  A když naplnili všechno, co o něm bylo napsáno, sundali ho z kůlu* a položili do hrobky.*+ 30  Bůh ho ale vzkřísil z mrtvých+ 31  a on se mnoho dnů objevoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma. Ti jsou teď jeho svědky před lidmi.+ 32  A tak vám oznamujeme dobrou zprávu o slibu, který dostali naši předkové. 33  Bůh ho splnil nám, jejich dětem, když Ježíše vzkřísil,+ jak se píše ve druhém žalmu: ‚Ty jsi můj syn, dnes jsem se stal tvým otcem.‘+ 34  A to, že ho vzkřísí z mrtvých, aby se už nikdy nevrátil do porušenosti, vyjádřil takto: ‚Budu vám projevovat věrnou lásku v souladu se spolehlivým* slibem, který jsem dal Davidovi.‘+ 35  Proto se i v jiném žalmu píše: ‚Nedovolíš, aby tělo tvého věrného služebníka podlehlo zkáze.‘*+ 36  David za svého života sloužil Bohu,* ale když zemřel* a pohřbili ho k jeho předkům, jeho tělo zkáze podlehlo.*+ 37  Naproti tomu tělo toho, kterého Bůh vzkřísil, zkáze nepodlehlo.*+ 38  Bratři, ať je vám tedy známo, že jeho prostřednictvím vám zvěstujeme odpuštění hříchů.+ 39  Každý, kdo věří, je jeho prostřednictvím prohlášen za nevinného+ ze všeho, z čeho jste nemohli být prohlášeni za nevinné prostřednictvím Mojžíšova zákona.+ 40  Dejte si proto pozor, aby vás nepostihlo to, co se píše v Prorocích: 41  ‚Dívejte se, posměvači, divte se tomu a zanikněte, protože za vašich dnů udělám něco, čemu neuvěříte, i kdyby vám o tom někdo vyprávěl.‘“+ 42  Když odcházeli, lidé je prosili, aby o tom s nimi mluvili i příští sabat. 43  Potom co se shromáždění v synagoze rozešlo, mnozí Židé a také proselyté, kteří uctívali Boha, následovali Pavla a Barnabáše. Ti s nimi mluvili a vybízeli je, aby se snažili dál být hodni Boží nezasloužené laskavosti.+ 44  Příští sabat se téměř všichni lidé z města sešli, aby si vyslechli Jehovovo* slovo. 45  Když Židé viděli ty zástupy, naplnila je žárlivost a začali rouhavě oponovat tomu, co říkal Pavel.+ 46  Tehdy jim Pavel a Barnabáš odvážně řekli: „Boží slovo mělo být oznámeno nejprve vám.+ Ale protože ho odmítáte a ukazujete tak, že nejste hodni věčného života, obracíme se k jiným národům.+ 47  Jehova* nám totiž dal tento příkaz: ‚Ustanovil jsem tě světlem pro národy, abys přinesl záchranu až do nejvzdálenějších končin země.‘“+ 48  Když to slyšeli lidé z jiných národů, začali se radovat a oslavovat Jehovovo* slovo. Všichni, kdo měli správný postoj vedoucí k věčnému životu, uvěřili. 49  A Jehovovo* slovo se šířilo po celém tom území. 50  Ale Židé proti Pavlovi a Barnabášovi poštvali vážené, bohabojné ženy a významné muže města. Rozpoutali proti nim pronásledování+ a vyhnali je odtamtud. 51  Ti si setřásli prach z nohou na svědectví proti nim a šli do Ikonia.+ 52  A učedníci byli plní radosti+ a svatého ducha.

Poznámky

Nebo „veřejně sloužili“.
Místodržitel římské provincie. Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „semene“.
Nebo „stromu“.
Nebo „pamětní hrobky“.
Nebo „důvěryhodným“.
Nebo „vidělo porušenost“.
Nebo „posloužil Boží vůli“.
Dosl. „usnul“.
Nebo „vidělo porušenost“.
Nebo „nevidělo porušenost“.