Evangelium podle Lukáše 8:1–56

  • Ženy, které doprovázely Ježíše (1–3)

  • Podobenství o rozsévači (4–8)

  • Proč Ježíš používal podobenství (9, 10)

  • Vysvětlení podobenství o rozsévači (11–15)

  • Lampu lidé neskrývají (16–18)

  • Ježíšova matka a bratři (19–21)

  • Ježíš uklidňuje bouři (22–25)

  • Ježíš posílá démony do prasat (26–39)

  • Vzkříšení Jairovy dcery, uzdravení ženy s krvácením (40–56)

8  Krátce nato cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království.+ Bylo s ním těch dvanáct  a také jisté ženy, které zbavil zlých duchů a uzdravil z nemocí: Marie nazývaná Magdaléna, ze které vyšlo sedm démonů,  a Joana,+ manželka Herodova pověřence Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných žen, které jim sloužily ze svých prostředků.+  Když se shromáždil velký zástup a také ti, kdo k němu přicházeli z různých měst, vyprávěl jim podobenství:+  „Vyšel rozsévač, aby rozséval semeno. Když rozséval, některá semena padla podél cesty a byla pošlapána a sezobali je ptáci.+  Některá dopadla na skálu, a když vyklíčila, uschla, protože neměla vláhu.+  Jiná padla mezi trní a to rostlo spolu s nimi a zadusilo je.+  Ale jiná padla na dobrou půdu, vyklíčila a přinesla stonásobnou úrodu.“+ Když to dopověděl, zvolal: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+  Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená.+ 10  Řekl: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím Božího království, ale pro ostatní mluvím v podobenstvích,+ aby se dívali, ale neviděli, a poslouchali, ale nepochopili smysl.+ 11  To podobenství znamená: Semeno je Boží slovo.+ 12  Podél cesty – to jsou ti, kdo slyší slovo, ale pak přichází Ďábel a bere jim ho ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.+ 13  Na skále – to jsou ti, kdo slyší slovo, s radostí ho přijímají, ale nemají kořeny. Nějakou dobu věří, ale v období zkoušek odpadnou.+ 14  Pokud jde o to mezi trním, to jsou ti, kdo slyší slovo, ale protože je starosti,* bohatství+ a požitky tohoto života+ odvádí pryč, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou do konce.*+ 15  Pokud jde o to v dobré půdě, to jsou ti s upřímným a dobrým srdcem,+ kteří slyší slovo, uchovají si ho a vytrvale přináší úrodu.+ 16  Nikdo neudělá to, že by rozsvítil lampu a přikryl ji nádobou nebo ji dal pod lůžko. Dá ji na stojan, aby ti, kdo vejdou dovnitř, viděli světlo.+ 17  Vždyť není nic skrytého, co nebude odhaleno, a nic pečlivě utajeného, co se nestane známým a nevyjde najevo.+ 18  Dávejte tedy pozor, jak nasloucháte. Tomu, kdo má, bude totiž dáno víc,+ ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.“+ 19  Tehdy za Ježíšem přišla jeho matka a bratři,+ ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat.+ 20  Oznámili mu tedy: „Venku stojí tvoje matka a tvoji bratři a chtějí tě vidět.“ 21  Odpověděl jim: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a jednají podle něj.“+ 22  Jednoho dne nastoupil se svými učedníky do člunu a řekl jim: „Přeplujme na druhou stranu jezera.“ A tak vypluli.+ 23  Ježíš během plavby usnul. Nad jezerem se strhla větrná bouře, člun začal nabírat vodu a oni se ocitli v nebezpečí.+ 24  Šli ho tedy probudit a říkali mu: „Učiteli, Učiteli, jde nám o život!“ Vstal, pokáral vítr a rozbouřenou vodu, ty se utišily a nastal klid.+ 25  Pak se jich zeptal: „Kde je vaše víra?“ Ale dostali strach a v úžasu jeden druhému říkali: „Kdo to vlastně je? Vždyť přikazuje i větru a vodě a ty ho poslouchají!“+ 26  Přistáli u břehu v kraji Gerasenských,+ který leží naproti Galileji. 27  Když Ježíš vystoupil na zem, potkal muže z blízkého města, který byl posedlý démony. Už dlouho nenosil oblečení a nebydlel v domě, ale mezi hrobkami.*+ 28  Jakmile Ježíše uviděl, vykřikl, padl před ním na kolena a zvolal: „Co po mně chceš,* Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrap mě.“+ 29  (Ježíš totiž nečistému duchu nařizoval, aby z toho člověka vyšel. Duch se ho už mnohokrát předtím zmocnil,*+ a proto ho spoutávali řetězy a okovy a střežili ho. On ale pouta trhal a démon ho zaháněl na odlehlá místa.) 30  Ježíš se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Legie.“ Vstoupilo do něj totiž mnoho démonů. 31  A prosili ho, aby jim nenařizoval odejít do propasti.+ 32  Na hoře se páslo velké stádo prasat,+ a tak ho prosili, aby jim dovolil do nich vstoupit. Dovolil jim to.+ 33  Nato démoni z toho člověka vyšli, vstoupili do prasat a stádo se vrhlo ze srázu do jezera a utopilo se. 34  Když to pasáci uviděli, utekli a vyprávěli o tom ve městě i na venkově. 35  Lidé se pak šli podívat, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a zjistili, že člověk, ze kterého vyšli démoni, sedí u jeho nohou, je oblečený a chová se rozumně. A dostali strach. 36  Očití svědkové jim vyprávěli, jak byl muž posedlý démony uzdraven. 37  Celé to množství lidí z kraje Gerasenských Ježíše prosilo, aby od nich odešel, protože je svíral velký strach. Nastoupil tedy do člunu, aby odplul. 38  Muž, ze kterého vyšli démoni, ho však prosil, aby s ním mohl zůstat, ale on ho poslal pryč se slovy:+ 39  „Vrať se domů a vyprávěj, co pro tebe Bůh udělal.“ A tak odešel a po celém městě rozhlašoval, co pro něho Ježíš udělal. 40  Když se Ježíš vrátil, přivítal ho zástup lidí, protože na něj všichni čekali.+ 41  Vtom k němu přistoupil muž jménem Jairos, který byl představený synagogy. Padl Ježíšovi k nohám a naléhavě ho prosil, aby přišel do jeho domu,+ 42  protože jeho jediná* dcera, které bylo asi 12 let, umírala. Cestou tam se na Ježíše tlačily zástupy lidí. 43  A byla tam žena, která 12 let trpěla krvácením+ a nikdo ji nedokázal vyléčit.+ 44  Přiblížila se k němu zezadu, dotkla se třásní jeho oděvu+ a okamžitě přestala krvácet. 45  „Kdo se mě to dotkl?“ zeptal se Ježíš. Když to všichni popírali, Petr řekl: „Učiteli, kolem je spousta lidí, kteří se na tebe tlačí.“+ 46  Ale Ježíš opakoval: „Někdo se mě dotkl. Cítil jsem, jak ze mě vyšla síla.“+ 47  Když žena viděla, že neunikla pozornosti, celá rozechvělá k němu přišla, padla před ním na kolena a přede všemi řekla, proč se ho dotkla a jak se okamžitě uzdravila. 48  Ježíš jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“+ 49  Zatímco ještě mluvil, za představeným synagogy přišel někdo z jeho domu a řekl mu: „Tvoje dcera zemřela, už Učitele neobtěžuj.“+ 50  Když to Ježíš slyšel, ujistil Jaira: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“+ 51  Když vcházel do domu, nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jana, Jakuba a dívčiných rodičů. 52  Všichni lidé plakali a bili se do prsou. Řekl tedy: „Neplačte.+ Vždyť nezemřela, ale spí.“+ 53  Začali se mu vysmívat, protože věděli, že zemřela. 54  Ale on ji vzal za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“+ 55  A vrátila se do ní životní síla*+ a okamžitě vstala.+ Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. 56  Její rodiče byli štěstím bez sebe, ale přikázal jim, aby nikomu neříkali, co se stalo.+

Poznámky

Nebo „úzkost“.
Nebo „nepřinesou zralé plody“.
Nebo „pamětními hrobkami“.
Nebo „co s tebou mám společného“.
Nebo možná „už ho dlouho držel“.
Dosl. „jednorozená“.
Dosl. „duch“.