MLADÍ LIDÉ SE PTAJÍ

Proč si působím bolest?

PŘEHRÁT V JAZYCE

Co je sebepoškozování?

Sebepoškozování je nutkavé chování, při kterém si člověk ubližuje, například se řeže ostrými předměty, způsobuje si popáleniny, bije se nebo si dělá modřiny. Tento článek pojednává hlavně o řezání, ale uvedené zásady je možné vztáhnout na všechny formy sebepoškozování.

Test: Je to správně, nebo špatně?

Řezné rány si dělají jenom holky.
Člověk tím porušuje biblický příkaz v 3. Mojžíšově 19:28: „Na těle si neuděláte řezné rány.“

Odpovědi:

Špatně. I když se zdá, že tento problém je rozšířenější u holek, ubližují si i kluci.
Špatně. V 3. Mojžíšově 19:28 se mluví o starověkém pohanském rituálu, ne o sebepoškozování, kterým se zabývá tento článek. Přesto není pochyb o tom, že náš milující Stvořitel nechce, abychom si ubližovali. (1. Korinťanům 6:12; 2. Korinťanům 7:1; 1. Jana 4:8)

Proč to někteří dělají?

Co myslíš, který výrok je správný?

Lidé si dělají řezné rány...

protože se snaží zbavit citové bolesti.
protože se chtějí zabít.

Správná odpověď: A. Většina těch, kdo se řežou, nechce zemřít. Chtějí jenom ukončit citovou trýzeň.

Všimni si, co k tomu řekli někteří mladí.

Celia: „Vždycky se mi potom ulevilo.“

Tamara: „Byl to jakýsi únik. Fyzická bolest byla snesitelnější než citová.“

Carrie: „Nesnášela jsem svoje depresivní stavy. Když jsem se pořezala, přestala jsem se soustředit na svůj smutek a vnímala jenom fyzickou bolest.“

Jerrine: „Vždycky když jsem se pořezala, odpoutala jsem se od reality a představovala si, že mě nic netrápí. Byla to vítaná změna.“

Jak s tím můžeš přestat?

Velkou pomocí můžou být modlitby k Jehovovi. Bible říká: „Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.“ (1. Petra 5:7, Bible21)

Vyzkoušej: Ze začátku se můžeš modlit krátce, řekni třeba jenom: „Jehovo, pomoz mi.“ S „[Bohem] veškeré útěchy“ se časem naučíš mluvit o svých pocitech otevřeně. (2. Korinťanům 1:3, 4)

Modlitba není nějaká psychická berlička. Je to opravdový rozhovor s nebeským Otcem, který slibuje: „Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Izajáš 41:10)

Mnoha mladým lidem, kteří bojovali se sebepoškozováním, taky pomohlo to, že se svěřili rodičům nebo jinému dospělému, kterému důvěřují. Zamysli se nad tím, co řekli tři z nich.

Interview

Diana, 21
Kathy, 15
Lorena, 17

Kolik vám bylo let, když jste se poprvé pořezaly?

Lorena: Bylo mi asi 14.

Diana: Mně bylo 18. Někdy jsem se pořezala každý den, klidně týden nebo dva v kuse, a pak třeba celý měsíc vůbec ne.

Kathy: Já jsem s tím začala ve 14 a občas do toho zase spadnu.

Proč jste si chtěly ublížit?

Kathy: Nenáviděla jsem se. Myslela jsem si, že mě nikdo nemůže chtít za kamarádku.

Diana: Někdy se můj smutek změnil ve frustraci a ta pak v zoufalství. Pocity beznaděje byly čím dál silnější, až se to nedalo vydržet. Jako bych v sobě měla obrovskou bestii a musela jsem se pořezat, abych ji vypustila ven.

Lorena: Často jsem byla sklíčená nebo naštvaná nebo jsem si připadala k ničemu. Cítila jsem se špinavá a chtěla jsem se všech těch příšerných pocitů zbavit. Někdy jsem si říkala, že si fyzickou bolest zasloužím.

Když jste si ublížily, cítily jste se pak líp?

Diana: Ano. Cítila jsem se potom nějak lehčí, jako bych ze sebe shodila těžké břemeno.

Kathy: Je to podobné jako s pláčem. Když jsem se pořezala, cítila jsem se líp, stejně jako se někteří cítí líp potom, co se vybrečí.

Lorena: Když jsem si ublížila, bylo to, jako bych propíchla balonek negativních emocí, které se ve mně nahromadily. Nepraskl, ale pomalu z něho unikaly všechny špatné pocity.

Bály jste se o svém problému někomu říct?

Lorena: Měla jsem strach, že si o mně druzí budou myslet, že jsem divná. Kromě toho jsem nechtěla, aby věděli o mém soukromí.

Diana: Lidi mi vždycky říkali, že všechno skvěle zvládám, a já jsem je při tom chtěla nechat. Myslela jsem si, že říct si o pomoc je prohra.

Kathy: Bála jsem se, že mě druzí budou považovat za trosku, a to bych se pak cítila ještě hůř. Navíc jsem měla dojem, že si bolest zasloužím.

Co vám pomohlo s tím přestat?

Lorena: O tom, co jsem dělala, jsem řekla mámě. Taky mi pomohla psycholožka, která mě naučila mít negativní emoce pod kontrolou. I tak jsem to několikrát zase nezvládla, ale pomohlo mi, že jsem začala víc studovat Bibli. Kromě toho jsem se dál věnovala duchovním činnostem. Nejspíš budu pořád bojovat s pocity bezcennosti, ale když přijdou, budu se snažit, aby mě neovládly.

Kathy: Jedna křesťanka, která je asi o deset let starší než já, poznala, že se mnou není něco v pořádku, a já jsem se jí nakonec svěřila. Byla jsem překvapená, když mi řekla, že to byl kdysi i její problém. Necítila jsem se před ní trapně, protože si tím taky prošla. Navíc jedna doktorka mně i rodičům pomohla pochopit, co se se mnou děje.

Diana: Jednou večer jsem byla na návštěvě u manželů, kterým důvěřuju. Muž si všiml, že něco není v pořádku. Laskavě mě vybídl, abych jim řekla, co se děje. Jeho žena mě objala a houpala v náručí, jako to dělávala moje maminka, když jsem byla malá. Obě jsme se rozplakaly. Bylo pro mě těžké jim říct, že si ubližuju, ale jsem ráda, že jsem to udělala.

Jak vám pomohla Bible?

Diana: Díky ní jsem si uvědomila, že s tím nedokážu bojovat sama. Potřebuju pomoc od Boha Jehovy. (Přísloví 3:5, 6)

Kathy: To, že čtu Bibli a vím, že jsou v ní Boží myšlenky, mi přináší velkou útěchu. (2. Timoteovi 3:16)

Lorena: Když narazím na verše, které se hodí k mému problému, zapíšu si je do sešitu, abych o nich mohla později přemýšlet. (1. Timoteovi 4:15)

Máte nějaký konkrétní verš, který vám pomohl?

Diana: V Příslovích 18:1 je napsáno: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ Někdy je pro mě náročné být mezi lidmi, ale tenhle verš mi pomáhá si uvědomit, že izolovat se je nebezpečné.

Kathy: Moc se mi líbí Matouš 10:29 a 31. Ježíš tam řekl, že ani jeden vrabec nezemře bez toho, aby o tom Jehova nevěděl. Pak dodal: „Nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ I dnes mi tyto verše připomínají, že mám v Jehovových očích hodnotu.

Lorena: Mám ráda slova u Izajáše 41:9, 10, kde Jehova svému lidu říká: „Nezavrhl jsem tě. Neboj se, vždyť jsem s tebou. ... Opevním tě.“ Když se řekne, že je něco opevněné, představím si nedobytnou stavbu s kamennými zdmi. Tento verš mi dává jistotu, že mě Jehova miluje a vždycky při mně bude stát.

Otázky k zamyšlení

Až budeš připravená říct si o pomoc, komu by ses mohla svěřit?
Co o svém problému můžeš říct Jehovovi, když se k němu modlíš?
Napadly by tě dva způsoby, kromě sebepoškozování, jak se můžeš zbavit stresu a úzkosti?

Zápisník s biblickými verši

Vyzkoušej: Když narazíš na biblický verš, který tě ujišťuje, že tě Jehova má rád, nebo který ti může pomoct získat vyrovnaný pohled na sebe a své chyby, napiš si ho do zápisníku. Připiš jednu nebo dvě věty, proč ta slova mají pro tebe význam. Začít můžeš třeba verši, které pomáhají Dianě, Kathy a Loreně.

Římanům 8:38, 39

„Tyto verše ukazují, že Jehova mě miluje, i když si myslím, že už nemůže být hůř.“ (Diana)
Žalm 73:23

„Takové verše mě ujišťují, že nejsem sama – že Jehova je jakoby přímo vedle mě.“ (Kathy)
1. Petra 5:10

„Úleva možná nepřijde okamžitě. Někdy musíme ‚chvilku trpět‘. Jehova nám ale může dát tolik síly, abychom vydrželi cokoli.“ (Lorena)