Přejít k článku

MLADÍ LIDÉ SE PTAJÍ

Jak mám reagovat, když udělám chybu?

 Jaká by byla tvoje reakce?

Přečti si, co se stalo Karině, a představ si sebe na jejím místě. Jaká by byla tvoje reakce?

Karina vypráví: „Když jsem jela autem do školy, překročila jsem povolenou rychlost. Zastavila mě policie a dostala jsem pokutu. Měla jsem po náladě. Šla jsem s tím za mamkou a ta mi řekla, že to musím říct tátovi. To se mi ale nechtělo.“

Jaká by byla tvoje reakce?

  1. A) Nechám si to pro sebe a budu doufat, že to táta nezjistí.

  2. B) Řeknu tátovi, co se stalo.

Možná by tě lákalo zvolit možnost A. Vždyť máma si může myslet, že už jste si o tom s tátou promluvili. Existují ale dobré důvody, proč jít s pravdou ven – ať už jde o pokutu, nebo o cokoli jiného.

 Tři důvody, proč uznat svoji chybu

  1. 1. Protože je to správné. Křesťané by se měli řídit touto biblickou zásadou: „Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18)

    „Ze všech sil se snažím jednat poctivě, nést odpovědnost za to, co jsem udělala, a taky svoji chybu přiznat co nejdřív.“ (Alexis)

  2. 2. Protože tomu, kdo svoji chybu uzná, lidé spíš odpustí. Bible říká: „Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch, ale tomu, kdo je vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.“ (Přísloví 28:13)

    „Uznat svoji chybu vyžaduje odvahu. Díky tomu si ale získáš důvěru druhých, protože vidí, že jsi čestný. Něco špatného tím vlastně změníš v něco dobrého.“ (Richard)

  3. 3. Protože se to líbí Jehovovi, což je nejdůležitější. V Bibli se píše: „[Bůh] se důvěrně stýká s přímými.“ (Přísloví 3:32)

    „Když jsem jednou udělala vážnou chybu, uvědomila jsem si, že se k ní musím přiznat. Jehova by mi určitě nepomáhal, kdybych nedělala věci tak, jak chce on.“ (Rachel)

A jak to vyřešila Karina? Snažila se pokutu před svým tátou utajit. Nemohla ji ale zatajovat donekonečna. Říká: „Asi o rok později se taťka díval na výpis od pojišťovny a všiml si pokuty na moje jméno. Byla jsem v průšvihu. Rozčílilo to i mámu, protože jsem neudělala, co mi řekla.“

Poučení: „Když budeš svoje chyby skrývat, věci se tím jenom zhorší. Stejně za ně později zaplatíš.“ (Karina)

 Jak se můžeš ze svých chyb poučit

Chyby dělá každý. (Římanům 3:23; 1. Jana 1:8) Přiznat se k nim – a udělat to hned – je známkou pokory a zralosti.

Dalším krokem je to, že se ze svých chyb poučíš. Je škoda, že někteří mladí si tuto příležitost nechají ujít. Možná to vnímají stejně, jako to dřív vnímala dospívající dívka Priscilla. Říká: „Vždycky když jsem udělala něco špatně, byla jsem z toho hrozně sklíčená. Podceňovala jsem se, a tak mi moje chyby připadaly jako obrovské břemeno, které nemůžu unést. Deptalo mě to a myslela jsem si, že jsem ztracený případ.“

Cítíš se občas podobně? Pokud ano, nezapomeň, že když člověk pořád myslí na své minulé chyby, je to, jako by se při řízení auta pořád díval do zpětného zrcátka. Když se budeš zaměřovat na minulost, jenom si budeš připadat k ničemu a vezme ti to sílu k překonávání náročných situací, které tě ještě čekají.

Není potřeba zacházet do extrému.

„Nad svými chybami se zamysli, pouč se z nich a už je neopakuj. Ale nezabývej se jimi až moc, aby tě to nepoložilo.“ (Elliot)

„Snažím se brát každou chybu jako příležitost něco se naučit. Díky tomu můžu být lepším člověkem a příště tu situaci zvládnout líp. Určitě se to vyplatí, protože ti to pomůže posunout se dál.“ (Vera)