Římanům 8:1–39

  • Duch dává život a svobodu (1–11)

  • Svědectví ducha o přijetí za syny (12–17)

  • Tvorstvo získá svobodu Božích dětí (18–25)

  • „Duch za nás naléhavě prosí“ (26, 27)

  • Ti, které Bůh předem určil (28–30)

  • Vítězství díky Boží lásce (31–39)

8  A tak ti, kdo jsou v jednotě s Kristem Ježíšem, nejsou odsouzeni.  Zákon ducha, který dává život těm, kdo jsou v jednotě s Kristem Ježíšem, tě totiž osvobodil+ od zákona hříchu a smrti.  To, co Zákon nedokázal+ kvůli slabosti+ těla, uskutečnil Bůh tak, že poslal svého Syna+ v lidském těle,*+ aby odstranil hřích. Tím odsoudil hřích v těle,  aby se požadavky Zákona naplnily na nás,+ kdo nežijeme* v souladu s tělem, ale v souladu s duchem.+  Ti, kdo žijí v souladu s tělem, se totiž v mysli zaměřují na věci těla,+ ale ti, kdo žijí v souladu s duchem, na věci ducha.+  Tělesné smýšlení vede ke smrti,+ ale duchovní smýšlení vede k životu a pokoji.+  Tělesné smýšlení totiž vede k nepřátelství s Bohem,+ protože tělo se nepodřizuje Božímu zákonu – a ani nemůže.  Proto se ti, kdo žijí v souladu s tělem, nemůžou líbit Bohu.  Vy ale nežijete v souladu s tělem, ale s duchem,+ pokud ve vás Boží duch opravdu přebývá. Pokud však někdo nemá Kristova ducha, nepatří Kristu. 10  Pokud je Kristus v jednotě s vámi,+ tělo je sice kvůli hříchu mrtvé, ale duch dává život na základě prohlášení za bezúhonné.* 11  A pokud ve vás přebývá duch toho, kdo vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše,+ oživí také vaše smrtelná těla+ svým duchem, který je ve vás. 12  Bratři, nejsme tedy povinni poslouchat tělo a žít v souladu s ním.+ 13  Vždyť pokud žijete v souladu s tělem, zemřete, ale pokud umrtvujete skutky těla+ duchem, budete žít.+ 14  Všichni ti, které vede Boží duch, jsou totiž Boží synové.+ 15  Vždyť duch, kterého jste dostali, nevede k otroctví a strachu, ale k vašemu přijetí za syny. Pod působením tohoto ducha voláme: „Abba,* Otče!“+ 16  Sám duch svědčí spolu s naším duchem,+ že jsme Boží děti.+ 17  A pokud jsme děti, jsme také dědicové – Boží dědicové a Kristovi spoludědicové+ – za předpokladu, že s Kristem trpíme,+ abychom s ním byli i oslaveni.+ 18  Mám za to, že utrpení, které teď zažíváme, není  ničím ve srovnání se slávou, která na nás bude zjevena.+ 19  Tvorstvo totiž toužebně čeká na zjevení Božích synů.+ 20  Vždyť tvorstvo bylo podrobeno marnosti,+ ne z vlastní vůle, ale z vůle toho, kdo je marnosti podrobil a zároveň dal naději, 21  že tvorstvo bude osvobozeno+ z otroctví porušenosti a získá slavnou svobodu Božích dětí. 22  Víme totiž, že celé tvorstvo spolu až dodnes naříká a trpí bolestí. 23  A nejen to. I my, kdo máme první plody, tedy ducha, v nitru naříkáme,+ zatímco toužebně čekáme na přijetí za syny+ – na propuštění ze svých těl na základě výkupného. 24  S touto nadějí jsme totiž byli zachráněni. Ale pokud to, na co máme naději, vidíme, už to není naděje. Vždyť proč by člověk doufal v to, co vidí? 25  Pokud ale doufáme+ v to, co nevidíme,+ vytrvale na to čekáme.+ 26  Stejně tak nám duch přichází na pomoc,+ když jsme slabí. Někdy ani nevíme, o co se máme modlit, a když beze slov naříkáme, sám duch za nás naléhavě prosí. 27  A ten, kdo zkoumá srdce,+ zná záměr ducha, protože duch naléhavě prosí za svaté v souladu s Boží vůlí. 28  Víme, že všechno, co Bůh dělá, společně působí k dobru těch, kdo ho milují – těch, kdo jsou povoláni podle jeho záměru.+ 29  Předem totiž určil, že se ti, o kterých od začátku věděl, budou podobat jeho Synovi,+ aby byl prvorozený+ mezi mnoha bratry.+ 30  Navíc ty, které předem určil,+ také povolal.+ Ty, které povolal, také prohlásil za bezúhonné.*+ A ty, které prohlásil za bezúhonné,* také oslavil.+ 31  Co na to řekneme? Pokud je Bůh s námi, kdo bude proti nám?+ 32  Když neušetřil ani svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny,+ nedá nám s ním laskavě i všechno ostatní? 33  Kdo vznese obvinění proti Božím vyvoleným?+ Vždyť je to Bůh, kdo je prohlašuje za bezúhonné.*+ 34  Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel a byl vzkříšen, je po Boží pravici+ a naléhavě za nás prosí.+ 35  Kdo nás oddělí od Kristovy lásky?+ Těžkosti, tíseň nebo pronásledování? Hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?+ 36  Jak je napsáno: „Kvůli tobě nás celý den vydávají na smrt, považují nás za ovce určené na porážku.“+ 37  Ale s pomocí toho, kdo si nás zamiloval, v tom všem jasně vítězíme.+ 38  Jsem totiž přesvědčený, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci,+ 39  ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nedokážou oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Poznámky

Dosl. „v podobě hříšného těla“.
Dosl. „nechodíme“.
Nebo „na základě spravedlnosti“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Důvěrné oslovení otce v hebrejštině nebo aramejštině.
Nebo „spravedlivé“.
Nebo „spravedlivé“.
Nebo „spravedlivé“.