Přejít k článku

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

MLADÍ LIDÉ SE PTAJÍ

Co když mám nemocného rodiče?

Většina mladých lidí si nedělá starosti s tím, jak pečovat o někoho nemocného. Koneckonců může to trvat ještě roky, než jejich rodiče začnou bojovat se zdravotními problémy.

Co když ale tvůj táta nebo máma onemocní ještě v době, kdy dospíváš? Přečti si o dvou mladých lidech, kteří v takové situaci byli.

 Co zažila Emmaline

Mamka má Ehlersův-Danlosův syndrom. Je to bolestivá chronická nemoc, která ovlivňuje klouby, kůži a cévy.

Neexistuje na to žádná léčba, a tak se maminčin stav posledních deset let postupně zhoršuje. Byly tu i chvíle, kdy měla tak špatný krevní obraz, že byla v ohrožení života, nebo kdy měla tak velké bolesti, že už nechtěla dál žít.

Jsme svědkové Jehovovi a sbor, do kterého patříme, nám úžasně pomáhá. Nedávno jedna holka, která je podobně stará jako já, poslala naší rodině kartičku. Napsala na ni, jak moc nás má ráda a že se vždycky můžeme spolehnout na její podporu. Je krásné mít takové kamarády!

Taky mi hodně pomáhá Bible. Jeden z mých nejoblíbenějších veršů je Žalm 34:18, kde se píše: „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce.“ Další hezký verš je Hebrejcům 13:6. Říká: „Jehova je můj pomocník; nebudu se bát.“

Ten druhý verš vnímám zvlášť silně. Nejvíc se totiž bojím toho, že mamku ztratím. Mám ji hrozně moc ráda a jsem vděčná za každý den, který s ní můžu strávit. Hebrejcům 13:6 mi pomáhá myslet na to, že se můžu do budoucnosti dívat s odvahou, ať už přinese cokoli.

Mám ale strach ještě z něčeho jiného. Ehlersův-Danlosův syndrom je dědičný. Měla ho babička, má ho maminka a mám ho i já. Hebrejcům 13:6 mě ale ujišťuje, že Jehova bude i v tomhle ohledu vždycky „můj pomocník“.

Zatím se snažím vážit si toho, co mám teď – ne žít minulostí nebo se stresovat budoucností. Kdybych porovnávala stav, ve kterém teď mamka je, s tím, co všechno mohla dělat předtím, snadno by mě to zdeptalo. Bible říká, že náročné věci, které nás potkávají, jsou ve srovnání s budoucím věčným životem bez nemocí jenom „chvilkové a lehké“. (2. Korinťanům 4:17; Zjevení 21:1–4)

K zamyšlení: Co Emmaline pomáhá zůstat pozitivní? Díky čemu můžeš v těžké situaci zůstat pozitivní ty?

 Co zažila Emily

Když jsem chodila na střední školu, táta začal trpět depresemi. Bylo to, jako kdyby zmizel a místo něho se objevil někdo jiný. Od té doby bojuje se smutkem, neopodstatněným strachem a záchvaty úzkosti. Trvá to už 15 let. Musí být pro něho hrozně těžké, když ho zaplaví smutek, a on přitom ví, že pro to neexistuje žádný rozumný důvod.

Jsme svědkové Jehovovi a lidi z našeho sboru nám hodně pomáhají. Jsou moc milí a chápaví a nikdo z nich taťkovi nikdy nenaznačil, že by pro sbor nebyl užitečný. Když vidím, jak táta svoji situaci zvládá, mám ho kvůli tomu ještě radši.

Chybí mi ten veselý člověk, kterým byl v době, kdy neměl záchvaty úzkosti a netrpěl. Je to pro mě hrozný pocit, když vím, že musí dennodenně bojovat s neviditelným nepřítelem ve svojí hlavě.

Táta se ale hodně snaží dívat na věci pozitivně. Nedávno měl jedno z těch těžších období, a i když to nebylo jednoduché, každý den si četl něco z Bible, třeba jenom pár veršů. To mu dost pomáhalo. Člověk by si řekl, že je to drobnost, ale jeho to drželo nad vodou. V té době jsem na něho byla hrdá víc než kdy jindy.

Mám moc ráda biblický verš Nehemjáš 8:10, kde se píše: „Jehovova radost je vaše pevnost.“ S tím musím naprosto souhlasit. Když jsem co nejvíc zapojená do činnosti našeho sboru a jsem aktivní na shromážděních, zažívám velkou radost. To mi pomáhá ve chvílích, kdy jsem smutná a cítím prázdnotu. Dokážu z toho čerpat sílu celý den. Díky tátovi jsem se naučila, že ať bojujete s jakýmkoli problémem, Jehova vás vždycky bude podporovat.

K zamyšlení: Jak Emily pomáhá nemocnému tátovi? Jak můžeš ty pomoct někomu, kdo trpí depresemi?