Přejít k článku

MLADÍ LIDÉ SE PTAJÍ

Co když mám zdravotní problémy (3. část)

V mládí je člověk většinou plný života a srší energií. Někteří mladí ale trpí vážnou nemocí a to je dost omezuje. Je to i tvůj případ? Pokud ano, možná tě povzbudí vyprávění V’lorie, Justina a Nisy, třech mladých svědků Jehovových. Všimni si, jak se svými zdravotními problémy bojují.

 V’loria

Od svých čtrnácti mám fibromyalgii. A ve dvaceti jsem už měla i artritidu, lupus a lymskou boreliózu. Je těžké dělat to, co člověk chce, když je pořád slabý. Občas jsem necítila celou dolní polovinu těla a potřebovala jsem invalidní vozík.

Horší než fyzická bolest ale byla ta psychická. Trápilo mě, že nemůžu dělat jednoduché věci, jako třeba psát nebo odšroubovat víčko lahve. Viděla jsem děti, které můžou normálně chodit, a přemýšlela jsem, proč s tím já mám takový problém. Přišla jsem si úplně neschopná.

Naštěstí jsem ale kolem sebe měla lidi, kteří mi pomáhali. Nejenom svoji rodinu, ale taky bratry a sestry ze sboru svědků Jehovových, do kterého patřím. Často za mnou chodili a díky tomu jsem se necítila tak osamělá. Někteří mě zvali na různé akce, i když pro mě není úplně jednoduché dostat se z vozíku do auta a zpátky.

Velkou pomocí pro mě byli zvlášť starší bratři a sestry, protože ti vědí, jaké to je mít zdravotní problémy. Pomohli mi, abych se se svými omezeními smířila a nevyčítala si, že toho nedokážu tolik co ostatní. Nejlíp je mi, když jsem na sborových shromážděních a ve službě. (Hebrejcům 10:25) V těch chvílích si uvědomuju, že navzdory své nemoci se od ostatních vlastně příliš neliším.

Pořád pamatuju na to, že nám Jehova dává všechno, co potřebujeme, abychom vytrvali. V Bibli se například říká, že člověk může fyzicky slábnout, ale že vnitřně se může cítit každým dnem silnější. (2. Korinťanům 4:16) Přesně to zažívám já.

K zamyšlení: Pokud máš vážné zdravotní problémy, proč je důležité nechat si od ostatních pomoct? Jestli jsi zdravý, jak můžeš pomoct někomu, kdo je nemocný? (Přísloví 17:17)

 Justin

Zhroutil jsem se na podlahu a nemohl se postavit. Na prsou jsem cítil obrovský tlak a tělo mě vůbec neposlouchalo. Rychle mě odvezli na pohotovost. Nejdřív si se mnou lékaři nevěděli rady. Ale po několika dalších příhodách mi diagnostikovali lymskou boreliózu.

Borelióza mi narušila nervový systém. I když mi ji zjistili už před několika lety, ještě teď mi občas způsobuje třes, který někdy ani nedokážu ovládat. Jsou dny, kdy mě bolí celé tělo anebo mám takovou bolest v prstech, že s nimi ani nemůžu hýbat. Je to, jako bych měl úplně zrezivělé klouby.

Ze začátku jsem si říkal, že jsem příliš mladý na to, abych byl nemocný. A čím víc jsem na to myslel, tím víc mě to štvalo. Každý den jsem brečel a ptal se Boha: Proč mě tohle potkalo? Začínal jsem mít pocit, že mě Bůh opustil. Ale pak jsem přemýšlel o Jobovi. V Bibli se píše, že Job nevěděl, proč má tolik problémů, ale i přesto zůstal Bohu věrný. Když Job dokázal v tak náročné situaci vytrvat, já to dokážu taky.

Hodně mě podporují starší ve sboru. Často se mě ptají, jak se cítím. Jeden starší mi řekl, že když si budu potřebovat popovídat, můžu mu v jakoukoli hodinu zavolat. Každý den Jehovovi děkuju, že mám takové přátele. (Izajáš 32:1, 2)

Když člověk bojuje s nějakou vážnou nemocí, občas zapomene na jeden fakt – že Jehova ví, čím procházíme. Bible říká: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří.“ (Žalm 55:22) A o to se každý den snažím.

K zamyšlení: Jak ti můžou během tvé vážné nemoci pomoct lidé, kteří tě mají rádi? (Přísloví 24:10; 1. Tesaloničanům 5:11)

 Nisa

Během dospívání mi diagnostikovali Marfanův syndrom, což je nemoc, která oslabuje klouby. Může mít vliv i na srdce, oči a další životně důležité orgány. Sice bolestí netrpím každý den, ale když to přijde, bývá to drsné.

Potom co mi řekli diagnózu, jsem hodně brečela. Bála jsem se, že nebudu moct dělat věci, které mě baví, třeba tanec. Při pomyšlení, že jednou budu mít takové bolesti, že už nebudu moct tančit, nebo dokonce ani chodit, jsem se začala bát, co bude dál.

V té době mě hodně podržela moje sestra. Pomohla mi dostat se z pocitů sebelítosti. Řekla mi, že pokud budu žít ve strachu, pohltí mě to. A taky mě povzbudila k tomu, abych se modlila. Protože pokud existuje někdo, kdo dokonale rozumí tomu, co prožívám, je to Jehova. (1. Petra 5:7)

Biblický verš, který mě opravdu posiluje, je Žalm 18:6. Píše se tam: „Ve své tísni jsem stále vzýval Jehovu a ke svému Bohu jsem stále volal o pomoc. Ze svého chrámu přistoupil k tomu, aby slyšel můj hlas, a tu mé vlastní volání o pomoc před ním dospělo k jeho uším.“ Díky tomuto verši vím, že když se modlím a prosím Jehovu, aby mi to pomohl zvládnout, slyší mě a pomůže mi. Vždycky je mi nablízku.

Naučila jsem se nedělat si příliš velkou hlavu z toho, že jsem občas smutná. Když zažíváme něco nepříjemného, je přirozené, že máme takové pocity. Ale je důležité nenechat se tím pohltit ani by to nemělo ovlivnit náš vztah k Bohu. On totiž není příčinou našich problémů, a pokud ho budeme mít v životě na prvním místě, nikdy nás neopustí. (Jakub 4:8)

K zamyšlení: Může Bůh za to, že trpíme? (Jakub 1:13)