Evangelium podle Matouše 11:1–30

  • Ježíš chválí Jana Křtitele (1–15)

  • Odsouzení lhostejné generace (16–24)

  • Ježíš chválí svého Otce, že upřednostňuje pokorné (25–27)

  • Ježíšovo jho je příjemné (28–30)

11  Když Ježíš svým 12 učedníkům předal pokyny, odešel vyučovat a kázat do okolních měst.+  Jan se ve vězení+ doslechl o Kristových skutcích, a tak poslal své učedníky,+  aby se ho zeptali: „Jsi ten, kdo má přijít, nebo máme očekávat někoho jiného?“+  Ježíš jim odpověděl: „Vraťte se k Janovi a povězte mu, co slyšíte a vidíte:+  Slepí vidí,+ chromí chodí, malomocní+ jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se oznamuje dobrá zpráva.+  Šťastný je ten, kdo o mně nepochybuje.“*+  Když Janovi učedníci odcházeli, Ježíš začal zástupům říkat o Janovi: „Na co jste se vyšli podívat do pustiny?+ Na rákos zmítaný větrem?+  Na koho jste se vyšli podívat? Na člověka v drahém* oděvu? Ti, kdo nosí drahé oděvy, žijí v královských palácích.  Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, a říkám vám, viděli jste víc než proroka.+ 10  Je to ten, o kom je napsáno: ‚Vysílám svého posla, který půjde před tebou* a připraví ti cestu.‘+ 11  Ujišťuji vás, že mezi těmi, kdo se kdy narodili, není nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on.+ 12  Ode dnů Jana Křtitele až dosud se lidé do nebeského království tlačí a ti, kdo v tom nepolevují, se ho zmocňují.+ 13  Proroci i Zákon totiž prorokovali až do Jana.+ 14  A ať už to přijmete, nebo ne, on je ten ‚Elijáš, který má přijít‘.+ 15  Kdo má uši, ať naslouchá. 16  Ke komu mám přirovnat tuto generaci?+ Podobá se dětem, které sedí na tržišti a pokřikují na své kamarády: 17  ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale vy jste netancovali. Naříkali jsme, ale vy jste se ve smutku nebili do prsou.‘ 18  Přišel Jan, nejedl ani nepil, ale lidé říkají: ‚Má v sobě démona.‘ 19  Přišel Syn člověka, jí a pije,+ ale lidé říkají: ‚Podívejte, nenasyta a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘+ Nicméně moudrost se prokazuje jako pravá* svými skutky.“*+ 20  Pak začal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho zázraků.* Protože nečinila pokání, řekl jim: 21  „Běda ti, Chorazine! Běda ti, Betsaido! Kdyby se v Tyru a Sidonu staly takové zázraky* jako ve vás, už dávno by činily pokání v pytlovině a popelu.+ 22  Říkám vám, že pro Tyros a Sidon to bude v soudném dni snesitelnější než pro vás.+ 23  A ty, Kafarnaum,+ budeš snad vyvýšeno až do nebe? Padneš do hrobu!*+ Kdyby se totiž v Sodomě staly takové zázraky* jako v tobě, byla by tu až dodnes. 24  Říkám vám, že pro sodomskou zemi to bude v soudném dni snesitelnější než pro tebe.“+ 25  Tehdy Ježíš řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe i země, protože jsi tyto věci skryl před moudrými a intelektuály a odhalil jsi je malým dětem.+ 26  Ano, Otče, tak sis to přál. 27  Můj Otec mi dal všechno.+ A nikdo úplně nezná Syna, jedině Otec, ani nikdo úplně nezná Otce, jedině Syn a každý, komu ho Syn chce odhalit.+ 28  Pojďte ke mně všichni, kdo tvrdě pracujete a nesete těžký náklad, a já vás občerstvím. 29  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, protože jsem mírný a mám pokorné srdce,+ a najdete pro sebe občerstvení. 30  Vždyť mé jho je příjemné* a můj náklad je lehký.“

Poznámky

Nebo „komu nejsem příčinou pádu“.
Dosl. „měkkém“.
Dosl. „před tvým obličejem“.
Nebo „je ospravedlněna“.
Nebo „výsledky“.
Nebo „mocných skutků“.
Nebo „mocné skutky“.
Nebo „hádu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „mocné skutky“.
Nebo „dobře se nese“.