Evangelium podle Jana 12:1–50
12 Šest dnů před Pesachem přišel Ježíš do Betanie, kde žil Lazar,+ kterého vzkřísil z mrtvých.
2 Tam pro Ježíše připravili večeři. Marta je obsluhovala+ a Lazar byl mezi těmi, kdo s ním jedli.*
3 Marie vzala libru* velmi drahého vonného oleje, pravého nardu, vylila ho Ježíšovi na nohy a otřela mu je svými vlasy. A dům se naplnil vůní oleje.+
4 Ale jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský,+ který se ho chystal zradit, řekl:
5 „Proč se ten vonný olej neprodal za 300 denárů* a peníze se nedaly chudým?“
6 To však neřekl proto, že by mu záleželo na chudých, ale proto, že byl zloděj. Měl na starost pokladničku a kradl z ní peníze.
7 Ježíš řekl: „Nech ji, ať to udělá jako přípravu na den mého pohřbu.+
8 Chudé budete mít kolem sebe vždycky,+ ale já s vámi vždycky nebudu.“+
9 Mezitím se velké množství Židů dozvědělo, že je Ježíš v Betanii, a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.+
10 A tak se přední kněží domluvili, že zabijí i Lazara,
11 protože tam kvůli němu chodili mnozí Židé a uvěřili v Ježíše.+
12 Příští den se velký zástup lidí, kteří přišli na svátek, doslechl, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
13 Vzali palmové listy, šli mu naproti a volali: „Zachraň, prosíme! Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu,+ král Izraele!“+
14 Ježíš našel oslátko a posadil se na něj,+ jak je napsáno:
15 „Neboj se, sionská dcero. Podívej, přichází tvůj král a sedí na oslátku.“+
16 Jeho učedníci to tehdy nechápali, ale když byl Ježíš oslaven,+ vzpomněli si, že to o něm bylo napsáno a že to pro něj udělali.+
17 Lidé, kteří byli u toho, když zavolal Lazara z hrobky*+ a vzkřísil ho z mrtvých, o tom vydávali svědectví.+
18 Také proto mu zástup vyšel naproti, protože slyšel, že provedl tento zázrak.*
19 A tak si farizeové mezi sebou říkali: „Vidíte? Nic nezmůžeme. Celý svět jde za ním.“+
20 Mezi těmi, kdo přišli na svátek uctívat Boha, byli nějací Řekové.
21 Obrátili se na Filipa,+ který byl z galilejské Betsaidy, a poprosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“
22 Filip to šel říct Ondřejovi a společně to šli říct Ježíšovi.
23 Ale Ježíš jim na to řekl: „Přišel čas,* aby byl Syn člověka oslaven.+
24 Ujišťuji vás, že pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane jen to jedno zrno, ale pokud zemře,+ přinese velkou úrodu.
25 Kdo má rád svůj život, přijde o něj, ale kdo nenávidí svůj život+ v tomto světě, zachrání ho pro věčný život.+
26 Pokud mi chce někdo sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník.+ Pokud mi někdo bude sloužit, Otec ho poctí.
27 Jsem teď znepokojený+ a co mám říct? Otče, zachraň mě od této hodiny.+ A přesto, kvůli této hodině jsem přišel.
28 Otče, oslav své jméno.“ Tehdy se z nebe ozval hlas:+ „Oslavil jsem ho a znovu ho oslavím.“+
29 Lidé, kteří stáli kolem a slyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Mluvil k němu anděl.“
30 Ježíš na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
31 Teď je souzen tento svět. Teď bude vládce tohoto světa+ svržen.+
32 Ale já, až budu vyzdvižen ze země,+ přitáhnu k sobě lidi všeho druhu.“
33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.+
34 Lidé mu na to řekli: „Ze Zákona jsme slyšeli, že Kristus zůstane navždy.+ Jak to, že říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen?+ Kdo je ten Syn člověka?“
35 Ježíš jim odpověděl: „Světlo bude ještě chvilku mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nepřemohla tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.+
36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“+
Po těchto slovech Ježíš odešel a skryl se před nimi.
37 I když před jejich očima provedl tolik zázraků,* neuvěřili v něj.
38 Tak se splnilo to, co řekl prorok Izajáš: „Jehovo,* kdo uvěřil tomu, co od nás slyšel?*+ A komu byla zjevena Jehovova* moc?“*+
39 A Izajáš řekl také důvod, proč nemohli uvěřit:
40 „Zaslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, aby očima neviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se a já je nemohl uzdravit.“+
41 Izajáš to řekl, protože viděl jeho slávu a mluvil o něm.+
42 Přesto v něj uvěřilo i mnoho židovských vůdců,+ ale kvůli farizeům se k tomu nepřiznali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy,+
43 protože slávu od lidí milovali víc než slávu od Boha.+
44 Pak Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mě, nevěří jen ve mě, ale také v toho, kdo mě poslal.+
45 A kdo vidí mě, vidí také toho, kdo mě poslal.+
46 Přišel jsem do světa jako světlo,+ aby nikdo, kdo ve mě věří, nezůstal ve tmě.+
47 Pokud někdo slyší moje slova a neřídí se jimi, nesoudím ho, protože jsem nepřišel svět soudit, ale zachránit.+
48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce: Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v posledním dni.
49 Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, mi přikázal, co mám říkat a učit.+
50 A vím, že jeho přikázání znamená věčný život.+ Co tedy říkám, říkám tak, jak mi to pověděl Otec.“+
Poznámky
^ Nebo „leželi u stolu“.
^ Tj. římskou libru, asi 327 g. Viz příloha B14.
^ Viz příloha B14.
^ Viz příloha A5.
^ Nebo „pamětní hrobky“.
^ Dosl. „znamení“.
^ Dosl. „hodina“.
^ Dosl. „znamení“.
^ Nebo „naší zprávě“.
^ Dosl. „paže“.
^ Viz příloha A5.
^ Viz příloha A5.
