Evangelium podle Jana 12:1–50

  • Marie vylévá olej Ježíšovi na nohy (1–11)

  • Ježíš vjíždí do Jeruzaléma jako král (12–19)

  • Ježíš předpovídá svou smrt (20–37)

  • Tím, že Židé nevěří, se splňuje proroctví (38–43)

  • Ježíš přišel zachránit svět (44–50)

12  Šest dnů před Pesachem přišel Ježíš do Betanie, kde žil Lazar,+ kterého vzkřísil z mrtvých.  Tam pro Ježíše připravili večeři. Marta je obsluhovala+ a Lazar byl mezi těmi, kdo s ním jedli.*  Marie vzala libru* velmi drahého vonného oleje, pravého nardu, vylila ho Ježíšovi na nohy a otřela mu je svými vlasy. A dům se naplnil vůní oleje.+  Ale jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský,+ který se ho chystal zradit, řekl:  „Proč se ten vonný olej neprodal za 300 denárů* a peníze se nedaly chudým?“  To však neřekl proto, že by mu záleželo na chudých, ale proto, že byl zloděj. Měl na starost pokladničku a kradl z ní peníze.  Ježíš řekl: „Nech ji, ať to udělá jako přípravu na den mého pohřbu.+  Chudé budete mít kolem sebe vždycky,+ ale já s vámi vždycky nebudu.“+  Mezitím se velké množství Židů dozvědělo, že je Ježíš v Betanii, a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.+ 10  A tak se přední kněží domluvili, že zabijí i Lazara, 11  protože tam kvůli němu chodili mnozí Židé a uvěřili v Ježíše.+ 12  Příští den se velký zástup lidí, kteří přišli na svátek, doslechl, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13  Vzali palmové listy, šli mu naproti a volali: „Zachraň, prosíme! Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu,+ král Izraele!“+ 14  Ježíš našel oslátko a posadil se na něj,+ jak je napsáno: 15  „Neboj se, sionská dcero. Podívej, přichází tvůj král a sedí na oslátku.“+ 16  Jeho učedníci to tehdy nechápali, ale když byl Ježíš oslaven,+ vzpomněli si, že to o něm bylo napsáno a že to pro něj udělali.+ 17  Lidé, kteří byli u toho, když zavolal Lazara z hrobky*+ a vzkřísil ho z mrtvých, o tom vydávali svědectví.+ 18  Také proto mu zástup vyšel naproti, protože slyšel, že provedl tento zázrak.* 19  A tak si farizeové mezi sebou říkali: „Vidíte? Nic nezmůžeme. Celý svět jde za ním.“+ 20  Mezi těmi, kdo přišli na svátek uctívat Boha, byli nějací Řekové. 21  Obrátili se na Filipa,+ který byl z galilejské Betsaidy, a poprosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22  Filip to šel říct Ondřejovi a společně to šli říct Ježíšovi. 23  Ale Ježíš jim na to řekl: „Přišel čas,* aby byl Syn člověka oslaven.+ 24  Ujišťuji vás, že pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane jen to jedno zrno, ale pokud zemře,+ přinese velkou úrodu. 25  Kdo má rád svůj život, přijde o něj, ale kdo nenávidí svůj život+ v tomto světě, zachrání ho pro věčný život.+ 26  Pokud mi chce někdo sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník.+ Pokud mi někdo bude sloužit, Otec ho poctí. 27  Jsem teď znepokojený+ a co mám říct? Otče, zachraň mě od této hodiny.+ A přesto, kvůli této hodině jsem přišel. 28  Otče, oslav své jméno.“ Tehdy se z nebe ozval hlas:+ „Oslavil jsem ho a znovu ho oslavím.“+ 29  Lidé, kteří stáli kolem a slyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Mluvil k němu anděl.“ 30  Ježíš na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. 31  Teď je souzen tento svět. Teď bude vládce tohoto světa+ svržen.+ 32  Ale já, až budu vyzdvižen ze země,+ přitáhnu k sobě lidi všeho druhu.“ 33  To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.+ 34  Lidé mu na to řekli: „Ze Zákona jsme slyšeli, že Kristus zůstane navždy.+ Jak to, že říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen?+ Kdo je ten Syn člověka?“ 35  Ježíš jim odpověděl: „Světlo bude ještě chvilku mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nepřemohla tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.+ 36  Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“+ Po těchto slovech Ježíš odešel a skryl se před nimi. 37  I když před jejich očima provedl tolik zázraků,* neuvěřili v něj. 38  Tak se splnilo to, co řekl prorok Izajáš: „Jehovo,* kdo uvěřil tomu, co od nás slyšel?*+ A komu byla zjevena Jehovova* moc?“*+ 39  A Izajáš řekl také důvod, proč nemohli uvěřit: 40  „Zaslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, aby očima neviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se a já je nemohl uzdravit.“+ 41  Izajáš to řekl, protože viděl jeho slávu a mluvil o něm.+ 42  Přesto v něj uvěřilo i mnoho židovských vůdců,+ ale kvůli farizeům se k tomu nepřiznali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy,+ 43  protože slávu od lidí milovali víc než slávu od Boha.+ 44  Pak Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mě, nevěří jen ve mě, ale také v toho, kdo mě poslal.+ 45  A kdo vidí mě, vidí také toho, kdo mě poslal.+ 46  Přišel jsem do světa jako světlo,+ aby nikdo, kdo ve mě věří, nezůstal ve tmě.+ 47  Pokud někdo slyší moje slova a neřídí se jimi, nesoudím ho, protože jsem nepřišel svět soudit, ale zachránit.+ 48  Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce: Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v posledním dni. 49  Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, mi přikázal, co mám říkat a učit.+ 50  A vím, že jeho přikázání znamená věčný život.+ Co tedy říkám, říkám tak, jak mi to pověděl Otec.“+

Poznámky

Nebo „leželi u stolu“.
Tj. římskou libru, asi 327 g. Viz příloha B14.
Nebo „pamětní hrobky“.
Dosl. „znamení“.
Dosl. „hodina“.
Dosl. „znamení“.
Nebo „naší zprávě“.
Dosl. „paže“.