1. Korinťanům 15:1–58

  • Kristovo vzkříšení (1–11)

  • Vzkříšení je základ pro víru (12–19)

  • Kristovo vzkříšení je záruka (20–34)

  • Hmotné a duchovní tělo (35–49)

  • Nesmrtelnost a neporušenost (50–57)

  • „Mějte hodně práce v Pánově díle“ (58)

15  Bratři, připomínám vám dobrou zprávu, kterou jsem vám oznámil,+ kterou jste přijali a za kterou si také stojíte.  Pokud se dobré zprávy, kterou jsem vám oznámil, budete pevně držet, budete zachráněni. Jinak jste uvěřili zbytečně.  Jako jednu z nejdůležitějších věcí jsem vám předal to, co jsem i já přijal, že Kristus podle Písma zemřel za naše hříchy,+  že byl pohřben+ a třetí den+ podle Písma+ vzkříšen+  a že se objevil Kéfovi*+ a potom těm dvanácti.+  Pak se objevil víc než 500 bratrů najednou.+ Někteří už zemřeli,* ale většina z nich je tu stále s námi.  Potom se objevil Jakubovi,+ pak všem apoštolům+  a poslednímu ze všech se objevil mně,+ jakoby předčasně narozenému.  Jsem totiž nejposlednější z apoštolů a ani si nezasloužím být nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží sbor.+ 10  Ale díky Boží nezasloužené laskavosti jsem to, co jsem. A nezaslouženou laskavost mi Bůh neprokázal zbytečně, protože jsem tvrdě pracoval víc než oni všichni – vlastně ne já, ale Boží nezasloužená laskavost, která je se mnou. 11  Ať už jsem to já, nebo oni, o tom kážeme a tomu jste uvěřili. 12  Když se tedy o Kristu káže, že byl vzkříšen z mrtvých,+ jak to, že někteří z vás říkají, že vzkříšení mrtvých není? 13  Pokud vzkříšení opravdu není, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. 14  A pokud Kristus nebyl vzkříšen, naše kázání je zbytečné a zbytečná je i vaše víra. 15  Navíc jsme falešnými Božími svědky,+ protože svědčíme proti Bohu, že vzkřísil Krista,+ kterého vlastně nevzkřísil, pokud mrtví opravdu nejsou kříšeni. 16  Pokud mrtví nejsou kříšeni, ani Kristus nebyl vzkříšen. 17  A pokud Kristus nebyl vzkříšen, vaše víra je k ničemu – zůstáváte ve svých hříších.+ 18  A také ti, kdo zemřeli* jako Kristovi následovníci, zemřeli navždy.+ 19  Pokud v Krista doufáme jen v tomto životě, jsme ti největší chudáci ze všech. 20  Ale Kristus byl vzkříšen z mrtvých, a to jako první* z těch, kdo zemřeli.*+ 21  Protože smrt přišla prostřednictvím člověka,+ přišlo prostřednictvím člověka také vzkříšení mrtvých.+ 22  Stejně jako kvůli Adamovi všichni umírají,+ tak díky Kristu všichni ožijí.+ 23  Ale každý ve správném pořadí: Kristus jako první,*+ potom během Kristovy přítomnosti+ ti, kdo mu patří.+ 24  Potom bude konec, až předá Království svému Bohu a Otci, když předtím zničí všechny vlády a všechny moci i síly.+ 25  Musí totiž kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy.+ 26  Jako poslední nepřítel bude zničena smrt.+ 27  Vždyť Bůh „mu všechno podřídil pod nohy“.+ Ale když říká, že mu všechno bylo podřízeno,+ je zřejmé, že to nezahrnuje toho, kdo mu všechno podřídil.+ 28  A až mu bude podřízeno všechno, potom se i sám Syn podřídí tomu, kdo mu všechno podřídil.+ Tak bude Bůh pro každého vším.+ 29  Pokud mrtví vůbec nejsou kříšeni, co budou dělat ti, kdo jsou křtěni proto, aby byli mrtví?+ Proč by se křtili, aby byli takoví? 30  A proč pořád* podstupujeme nebezpečí?+ 31  Denně čelím smrti. Je to stejně jisté jako to, že nad vámi jásám, bratři, které mám v Kristu Ježíši, našem Pánu. 32  Pokud jsem jako jiní lidé* bojoval s divokými zvířaty v Efezu,+ k čemu je mi to dobré? Pokud mrtví nejsou kříšeni, „jezme a pijme, protože zítra zemřeme“.+ 33  Nenechte se oklamat. Špatná společnost kazí dobré zvyky.*+ 34  Vzpamatujte se a dělejte, co je správné, nehřešte. Někteří z vás totiž neznají Boha. Říkám to, abyste se zastyděli. 35  Někdo ale řekne: „Jak budou mrtví vzkříšeni? V jakém těle vstanou?“+ 36  Ty nerozumný! Co zaséváš, neožije, pokud to nejdřív nezemře. 37  A to, co zaséváš, není tělo, které dál poroste, ale jen zrno, ať zrno pšenice, nebo čehokoli jiného. 38  Ale Bůh mu dává tělo, jaké chce, každému semeni dává jeho vlastní tělo. 39  Všechna těla nejsou stejná – jedno tělo mají lidé, jiné má dobytek, jiné ptáci a jiné ryby. 40  A jsou nebeská těla+ a pozemská těla.+ Jiná je sláva nebeských těl a jiná pozemských. 41  Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce+ a jiná je sláva hvězd. I hvězda se od hvězdy liší slávou. 42  Tak je to i se vzkříšením mrtvých. Tělo je zaseto v porušenosti, vzkříšeno v neporušenosti.+ 43  Zaseto je v hanbě, vzkříšeno ve slávě.+ Zaseto je ve slabosti, vzkříšeno v síle.+ 44  Zaseto je hmotné tělo, vzkříšeno je duchovní. Když existuje hmotné tělo, existuje i duchovní. 45  Je napsáno: „První člověk Adam se stal živou bytostí.“*+ Poslední Adam se stal životodárným duchem.+ 46  Ale to, co je duchovní, není první. První je to, co je hmotné, a potom je to duchovní. 47  První člověk je ze země a udělaný z prachu,+ druhý člověk je z nebe.+ 48  Ti udělaní z prachu jsou jako ten udělaný z prachu a ti v nebi jako ten, který přišel z nebe.+ 49  A stejně jako jsme obrazem toho udělaného z prachu,+ budeme obrazem toho, který přišel z nebe.+ 50  Ale říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůžou zdědit Boží království ani porušenost nezdědí neporušenost. 51  Teď vám řeknu posvátné tajemství: Všichni nebudeme spát ve smrti, ale všichni budeme přeměněni,+ 52  ve chvíli, v okamžiku, během poslední trubky. Zazní trubka+ a mrtví budou vzkříšeni neporušitelní a my budeme přeměněni. 53  Co je totiž porušitelné, musí obléct neporušenost,+ a co je smrtelné, musí obléct nesmrtelnost.+ 54  Ale až to, co je porušitelné, obleče neporušenost a to, co je smrtelné, obleče nesmrtelnost, stane se to, co je napsáno: „Smrt je pohlcena navždy.“+ 55  „Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?“+ 56  To žihadlo, které působí smrt, je hřích+ a hříchu dává sílu Zákon.+ 57  Ale díky patří Bohu, který nám dává vítězství prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista!+ 58  Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní,+ nepohnutelní, vždy mějte hodně práce+ v Pánově díle, protože víte, že vaše tvrdá práce pro Pána není zbytečná.+

Poznámky

Také zvanému Petr.
Dosl. „usnuli“.
Dosl. „usnuli“.
Dosl. „první plod“.
Dosl. „usnuli“.
Dosl. „první plod“.
Dosl. „každou hodinu“.
Nebo možná „z lidského pohledu“.
Nebo „chování“.
Nebo „duší“.