Abraham a Sára byli manželé už hodně let. Odešli ze svého pohodlného domu v Uru a žili ve stanu. Sára si ale nestěžovala. Věděla totiž, že když budou dělat, co jim Jehova řekl, bude to pro ně to nejlepší.

Sára si moc přála mít dítě, a tak Abrahamovi řekla: „Kdyby měla dítě moje služka Hagar, mohla bych ho vychovávat jako vlastní.“ Časem se Hagar opravdu narodil syn. Dostal jméno Išmael.

Roky ubíhaly a Abrahamovi už bylo 99 let a Sáře 89 let. V tu dobu k nim přišli na návštěvu tři muži. Abraham jim řekl, aby si odpočinuli pod stromem, a nabídl jim něco k jídlu. Víš, kdo ti tři muži byli? Byli to andělé. Řekli Abrahamovi: „Příští rok touhle dobou budete mít s manželkou syna.“ Sára byla ve stanu a poslouchala, co si povídají. Tiše se zasmála a řekla si: „Copak můžu mít dítě, když už jsem tak stará?“

Další rok se Sáře narodil syn, přesně jak to Jehovův anděl slíbil. Abraham mu dal jméno Izák, to znamená „smích“.

 Když bylo Izákovi asi pět let, Sára si všimla, že si z něho Išmael často dělá legraci. Chtěla Izáka ochránit, a tak šla za Abrahamem a řekla mu, aby poslal Hagar s Išmaelem pryč. Abrahamovi se to moc nelíbilo. Ale i Jehova chtěl Izáka ochránit, a proto Abrahamovi řekl: „Poslechni Sáru. O Išmaela se postarám. Ke splnění svých slibů ale použiju Izáka.“