Přejít k článku

Přejít na obsah

 54. KAPITOLA

Jehova měl s Jonášem trpělivost

Jehova měl s Jonášem trpělivost

V asyrském městě Ninive žili hodně špatní lidé. Jehova řekl proroku Jonášovi, aby tam šel a pověděl jim, že by se měli změnit. Jonáš se ale vydal opačným směrem. Nastoupil na loď, která plula do Taršiše.

Během plavby se přihnala silná bouře. Námořníci byli vyděšení. Modlili se ke svým bohům a ptali se: „Proč se něco takového děje?“ Nakonec jim Jonáš řekl: „Je to moje vina. Nechce se mi udělat to, co mi Jehova řekl, a tak utíkám pryč. Hoďte mě do moře, a bouřka přestane.“ Námořníci nechtěli Jonáše hodit přes palubu, ale on na tom trval. Nakonec to udělali, a bouře se utišila.

Jonáš si myslel, že brzo umře. Jak klesal ke dnu, modlil se k Jehovovi. Ten za ním poslal velkou rybu, která Jonáše spolkla, ale nezabila ho. Uvnitř ryby se Jonáš modlil: „Jehovo, slibuju, že tě budu vždycky poslouchat.“ Díky Jehovovi zůstal Jonáš v rybě naživu tři dny a ryba ho pak vyplivla na pobřeží.

Jehova sice Jonáše zachránil, ale úkolu jít do Ninive ho nezbavil. Znovu mu řekl, aby tam šel. Tentokrát Jonáš poslechl. Šel do Ninive a říkal jeho obyvatelům: „Za 40 dnů bude Ninive  zničeno.“ Pak se stalo něco nečekaného – Ninivané si uvědomili, že se chovají špatně, a změnili se. Ninivský král lidem řekl: „Volejte k Bohu a litujte toho, co jste dělali. Možná nás nechá naživu.“ Když Jehova viděl upřímnou lítost obyvatel Ninive, nezničil je. Ale Jonáš se kvůli tomu hodně zlobil.

Jen si to představ: Jehova byl trpělivý a milosrdný k Jonášovi, ale Jonáš nebyl milosrdný k lidem, kteří žili v Ninive. Vyšel z města, sedl si do stínu lahvovité tykve a trucoval. Pak rostlina uschla a Jonáše to rozzlobilo. Jehova mu proto řekl: „Tobě je líto téhle tykve. A mně by nemělo být líto všech těch lidí, kteří žijí v Ninive? Byl jsem k nim milosrdný a nechal jsem je žít.“ Co tím chtěl Jehova Jonáše naučit? Že obyvatelé Ninive jsou důležitější než nějaká rostlina.

„Jehova ... má s vámi trpělivost, protože nechce, aby byl někdo zničen, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:9)