Dvacátá první kapitola

Pravé uctívání zažívá po celém světě rozmach

Izajáš 60:1–22

1. Jaké povzbudivé poselství obsahuje 60. kapitola knihy Izajáš?

ŠEDESÁTÁ kapitola knihy Izajáš je napsána jako povzbudivé drama. V úvodních verších zaujme naši pozornost dojemná scéna. V rychlém sledu se potom střídá řada událostí, které vedou ke strhujícímu vyvrcholení. Kapitola velmi živě popisuje obnovu pravého uctívání ve starověkém Jeruzalémě a celosvětový rozmach pravého uctívání v dnešní době. Mimoto poukazuje na věčné požehnání, které čeká všechny věrné Boží ctitele. Na splnění této vzrušující části Izajášova proroctví může mít svůj podíl každý z nás. Pozorně ji tedy prozkoumejme.

Světlo svítí v temnotě

2. Jaký příkaz dostává žena ležící v temnotě a proč je tak nutné, aby ho uposlechla?

² Úvodní slova této kapitoly knihy Izajáš jsou určena ženě, která je v žalostné situaci. Je zřejmé, že leží v temnotě tváří k zemi. Temnotu náhle prořízne světlo, když Jehova prostřednictvím Izajáše zvolá: „Povstaň, ženo, rozlévej světlo, neboť tvé světlo přišlo a Jehovova sláva, ta tě ozářila.“ (Izajáš 60:1) Ano, ‚žena‘ by se měla postavit a odrážet Boží slávu. Proč je to tak naléhavé? Proroctví pokračuje: „Pohleď, tma totiž přikryje zemi a hustá temnota národnostní skupiny; tebe však bude ozařovat  Jehova a bude na tobě vidět jeho vlastní sláva.“ (Izajáš 60:2) K užitku těch, kdo jsou kolem ‚ženy‘ a kdo stále tápou v temnotě, musí ‚žena‘ ‚rozlévat světlo‘. K čemu to povede? „Národy jistě půjdou k tvému světlu a králové k jasu tvé záře.“ (Izajáš 60:3) Tato úvodní slova jsou základem toho, co bude podrobněji vysvětleno v následujících verších, totiž že se pravé uctívání musí rozšířit po celém světě.

3. (a) Kdo je ‚žena‘? (b) Proč ‚žena‘ leží v temnotě?

³ Jehova sice mluví o budoucích událostech, ale ‚ženě‘ říká, že její světlo „přišlo“. Tím je zdůrazněno, že se toto proroctví jistě splní. ‚Žena‘, o níž se zde mluví, je Sion neboli Jeruzalém, hlavní město Judy. (Izajáš 52:1, 2; 60:14) Město představuje celý národ. V době prvního splnění tohoto proroctví je ‚žena‘ spatřena, jak leží v temnotě, v níž je od roku 607 př. n. l., kdy byl Jeruzalém zničen. Ale v roce 537 př. n. l. se věrný ostatek Židů vrací z vyhnanství do Jeruzaléma a obnovuje čisté uctívání. Jehova nakonec způsobuje, že na jeho ‚ženu‘ svítí světlo, a jeho obnovený lid se stává zdrojem osvícení mezi národy, které jsou v duchovní temnotě.

Větší splnění

4. Kdo dnes na zemi představuje ‚ženu‘ a na koho se prorocká slova vztahují v širším smyslu?

⁴ Tato prorocká slova nás zajímají nejen kvůli jejich splnění na starověkém Jeruzalému. Dnes Jehovova nebeská ‚žena‘ je na zemi představována „Božím Izraelem“. (Galaťanům 6:16) Za celou dobu své existence — od Letnic roku 33 n. l. až dodnes — získal tento duchovní  národ celkem 144 000 duchem pomazaných členů, kteří „byli koupeni ze země“ a mají vyhlídku na to, že budou s Kristem vládnout v nebi. (Zjevení 14:1, 3) A právě na ty ze 144 000 pomazaných křesťanů, kteří během ‚posledních dnů‘ žijí na zemi, se zaměřuje novodobé splnění 60. kapitoly knihy Izajáš. (2. Timoteovi 3:1) Proroctví se také týká jejich společníků, ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘. (Zjevení 7:9; Jan 10:11, 16)

5. Kdy příslušníci Božího Izraele leželi v temnotě a kdy je ozářilo Jehovovo světlo?

⁵ Ti z Božího Izraele, kteří byli ještě na zemi, leželi na začátku 20. století krátkou dobu tváří k zemi takříkajíc v temnotě. Když se první světová válka chýlila ke konci, byli v situaci, která byla symbolicky popsána v knize Zjevení — jejich mrtvoly ležely „na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt“. (Zjevení 11:8) V roce 1919 však na ně Jehova zasvítil svým světlem. Reagovali na to tak, že povstali a začali Boží světlo odrážet nebojácným ohlašováním dobré zprávy o Božím Království. (Matouš 5:14–16; 24:14)

6. Jak svět jako celek reagoval na ohlašování Ježíšovy královské přítomnosti, ale kdo je přitahován k Jehovovu světlu?

⁶ Lidstvo, jež je ovlivňováno Satanem, hlavním ‚světovládcem této tmy‘, jako celek zavrhlo zprávu o královské přítomnosti Ježíše Krista, který je „světlo světa“. (Efezanům 6:12; Jan 8:12; 2. Korinťanům 4:3, 4) Přesto jsou k Jehovovu světlu přitahovány miliony lidí, k nimž patří i „králové“ (ti, kdo se stávají pomazanými dědici nebeského Království) a „národy“ (velký zástup jiných ovcí).

 Rozmach je důvodem k upřímné radosti

7. Jaká potěšující podívaná se naskytne ‚ženě‘?

⁷ Jehova rozvíjí námět předložený u Izajáše 60:3 a dává ‚ženě‘ další příkaz: „Pozvedni své oči všude kolem a viz!“ Když ‚žena‘ uposlechne, naskytne se jí potěšující podívaná — její děti přicházejí domů. „Sebrali se všichni; přišli k tobě. Tvoji vlastní synové stále zdaleka přicházejí, a tvé dcery, o něž se bude pečovat po boku.“ (Izajáš 60:4) Ohlašování Království, mezinárodní dílo, které začalo v roce 1919, vedlo k tomu, že se k Božímu Izraeli připojily tisíce dalších ‚synů‘ a ‚dcer‘. Tímto způsobem Jehova podnikl opatření k tomu, aby se naplnil předpověděný počet 144 000 těch, kdo budou vládnout s Kristem. (Zjevení 5:9, 10)

8. Jaký důvod k radosti má od roku 1919 Boží Izrael?

⁸ Tento vzrůst vyvolal radost. „V tom čase uvidíš a jistě se rozzáříš a tvé srdce se opravdu zatřese a rozšíří, protože k tobě zamíří bohatství moře; jmění národů, to k tobě přijde.“ (Izajáš 60:5) Shromažďování pomazaných během dvacátých a třicátých let 20. století způsobilo Božímu Izraeli velkou radost. Jeho příslušníci však mají ještě jiný důvod k radosti. Zejména od poloviny třicátých let 20. století lidé, kteří kdysi byli součástí „moře“ lidstva odcizeného Bohu, vyšli ze všech národů, aby Jehovu uctívali s Božím Izraelem. (Izajáš 57:20; Ageus 2:7) Tito lidé neslouží Bohu tak, jak sami uznají za vhodné. Naopak, připojují se k Boží ‚ženě‘ a stávají se částí jednotného Božího stáda. Výsledkem toho je, že se všichni Boží služebníci podílejí na rozmachu pravého uctívání.

 Národy se sbíhají k Jeruzalému

9, 10. Koho je vidět, jak se sbíhá do Jeruzaléma, a jak Jehova tyto lidi přijímá?

⁹ Jehova popisuje rozmach a používá k tomu znázornění, které je Izajášovým současníkům blízké. ‚Žena‘ se dívá ze svého výhodného postavení na hoře Sion a nejprve zkoumá obzor na východě. Co vidí? „Vzdouvající se spousta velbloudů tě pokryje, mladí velbloudí samci z Midianu a z Efy. Všichni ze Šeby — ti přijdou. Ponesou zlato a vonnou pryskyřici. A budou ohlašovat Jehovovy chvály.“ (Izajáš 60:6) Karavany velbloudů, které sloužily cestujícím obchodníkům z různých kmenů, se ubírají po silnicích vedoucích do Jeruzaléma. (1. Mojžíšova 37:25, 28; Soudci 6:1, 5; 1. Královská 10:1, 2) Velbloudi jsou všude a pokrývají zemi jako povodeň. Karavany přinášejí cenné dary, což je znamením toho, že obchodníci přicházejí v míru. Chtějí uctívat Jehovu a dát mu to nejlepší, co mohou nabídnout.

¹⁰ Tito obchodníci však nejsou jediní, kdo je na cestě. „Všechna kedarská stáda bravu — seberou se k tobě. Nebajotští berani — budou ti sloužit.“ Ano, do Jeruzaléma putují také pastevecké kmeny. Přicházejí s dary v podobě svého nejcennějšího majetku — se stády ovcí — a dávají se k dispozici jako služebníci. Jak je Jehova přijme? Říká: „Se schválením přijdou na můj oltář a zkrášlím svůj vlastní dům krásy.“ (Izajáš 60:7) Jehova přijímá jejich dary, které budou použity k čistému uctívání. (Izajáš 56:7; Jeremjáš 49:28, 29)

11, 12. (a) Jaký pohled se ‚ženě‘ naskýtá, když se dívá směrem na západ? (b) Proč tolik lidí spěchá do Jeruzaléma?

¹¹ Jehova nyní dává ‚ženě‘ pokyn, aby se podívala na obzor na západě, a ptá se: „Kdo jsou ti, kdo přilétají právě  jako oblak a jako holubice k otvorům své ptačí budky?“ Jehova sám odpovídá: „Ve mne budou stále doufat ostrovy, a také taršišské lodě jako zprvu, aby zdaleka přivezly tvé syny a s nimi jejich stříbro a jejich zlato jménu Jehovy, tvého Boha, a Izraelova Svatého, neboť tě zkrášlí.“ (Izajáš 60:8, 9)

¹² Představte si, že stojíte vedle této ‚ženy‘ a díváte se směrem na západ přes Velké moře. Co vidíte? V dálce je oblak bílých teček letících po hladině. Vypadají jako ptáci, ale jak se přibližují, je vidět, že jsou to lodě s rozvinutými plachtami. Připlouvají „zdaleka“. * (Izajáš 49:12) K Sionu spěchá tolik plavidel, že připomínají hejno holubic směřujících k domovu. Proč má tato flotila tak naspěch? Chce co nejdříve dopravit svůj náklad Jehovových ctitelů, kteří přijíždějí z dalekých přístavů. Všichni ti, kdo připlouvají — Izraelité i cizinci, ať už z východu či ze západu, zblízka či z dalekých zemí —, spěchají do Jeruzaléma, aby sebe i všechno, co mají, zasvětili jménu Jehovy, svého Boha. (Izajáš 55:5)

13. Kdo jsou v dnešní době „synové“ a „dcery“ a kdo patří ke „jmění národů“?

¹³ U Izajáše 60:4–9 je vykreslen opravdu živý obraz toho, k jakému celosvětovému rozmachu dochází od doby, kdy Jehovova ‚žena‘ začala rozlévat světlo uprostřed temnoty tohoto světa. Nejdříve přišli „synové“ a „dcery“ nebeského Sionu, tedy ti, kdo se stali pomazanými křesťany. Tito lidé v roce 1931 veřejně přijali  jméno svědkové Jehovovi. Oblak mírných, „jmění národů“ a „bohatství moře“, potom spěchal, aby se připojil ke zbývajícím Kristovým bratrům. * Všichni tito Jehovovi služebníci, pocházející ze všech končin světa a z nejrůznějších vrstev společnosti, dnes s Božím Izraelem chválí svého Svrchovaného Pána, Jehovu, a oslavují jeho jméno jako nejvznešenější jméno v celém vesmíru.

14. Jak můžeme chápat to, že nově příchozí „přijdou na [Boží] oltář“?

¹⁴ Co však znamená to, že tito nově příchozí z národů „přijdou na [Boží] oltář“? Na oltář je položena oběť. Slovní vyjádření týkající se oběti použil apoštol Pavel, když napsal: „Snažně [vás] prosím při Božím soucitu, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.“ (Římanům 12:1) Praví křesťané jsou ochotni namáhat se. (Lukáš 9:23, 24) Svůj čas, svou energii a své schopnosti věnují na podporu čistého uctívání. (Římanům 6:13) Tak Bohu předkládají přijatelné oběti chvály. (Hebrejcům 13:15) Je opravdu povzbudivé, že miliony Jehovových ctitelů, ať už jsou mladí či letití, dnes dávají své osobní touhy až na druhé místo, až za zájmy Božího Království. Projevují opravdu obětavého ducha. (Matouš 6:33; 2. Korinťanům 5:15)

Nově příchozí se podílejí na rozmachu

15. (a) Jak ve starověku Jehova projevil své milosrdenství vzhledem k cizincům? (b) Jak se v dnešní době „cizinci“ podílejí na budování pravého uctívání?

¹⁵ Nově příchozí obětují na podporu Jehovovy ‚ženy‘ jak svůj majetek, tak i svou práci. „Tvé zdi opravdu  postaví cizinci a jejich vlastní králové ti budou sloužit; ve svém rozhořčení tě totiž nejprve udeřím, ale ve své dobré vůli se nad tebou jistě smiluji.“ (Izajáš 60:10) Jehova své milosrdenství projevil v 6. století př. n. l., kdy cizinci pomáhali se stavebními pracemi v Jeruzalémě. (Ezra 3:7; Nehemjáš 3:26) V dnešním, větším splnění „cizinci“, neboli velký zástup, podporují pomazaný ostatek při budování pravého uctívání. Pomáhají svým zájemcům pěstovat křesťanské vlastnosti a tak budují křesťanské sbory a posilují „zdi“ Jehovovy organizace, které připomínají městské hradby. (1. Korinťanům 3:10–15) Staví také doslovně — usilovně pracují na stavbách sálů Království, sjezdových sálů a domovů betel. Tak se připojují ke svým pomazaným bratrům v péči o potřeby Jehovovy rozrůstající se organizace. (Izajáš 61:5)

16, 17. (a) Proč můžeme říci, že „brány“ Boží organizace zůstávají otevřeny? (b) Jak „králové“ slouží Sionu? (c) Co se stane s těmi, kdo se snaží zavřít „brány“, které chce Jehova nechat otevřené?

¹⁶ Každým rokem se jako výsledek duchovního stavebního programu připojují k Jehovově organizaci stovky tisíc „cizinců“ a tuto možnost mají ještě další lidé. Jehova říká: „Tvé brány skutečně zůstanou neustále otevřeny; nebudou se zavírat dokonce ve dne ani v noci, aby se ti přinášelo jmění národů, a vedení budou poskytovat jejich králové.“ (Izajáš 60:11) Kdo však jsou „králové“, kteří poskytovali vedení v tom, že Židům přinášejí jmění národů na Sion? Ve starověku Jehova podnítil srdce některých panovníků, aby ‚sloužili‘ Sionu. Kýros například iniciativně poslal Židy zpět do Jeruzaléma, aby tam znovu postavili chrám. Artaxerxes později věnoval jmění a poslal Nehemjáše obnovit jeruzalémské hradby.  (Ezra 1:2, 3; Nehemjáš 2:1–8) Skutečně, „královo srdce je jako proudy vody v ruce Jehovově.“ (Přísloví 21:1) Náš Bůh může podnítit dokonce mocné panovníky, aby jednali v souladu s jeho vůlí.

¹⁷ V dnešní době se mnoho ‚králů‘ neboli světských autorit snaží zavřít „brány“ Jehovovy organizace. Někteří  však slouží Sionu tím, že vydávají rozhodnutí, díky nimž „brány“ zůstávají otevřené. (Římanům 13:4) V roce 1919 světské autority propustily Josepha F. Rutherforda a jeho společníky z vězení, kde byli neoprávněně drženi. (Zjevení 11:13) Lidské vlády ‚pohltily‘ záplavu pronásledování, které rozpoutal Satan potom, co byl svržen z nebe.  (Zjevení 12:16) Některé vlády podporují náboženskou toleranci, někdy dokonce výslovně ve prospěch svědků Jehovových. Tento druh služby usnadňuje zástupům mírných lidí projít otevřenými ‚branami‘ do Jehovovy organizace. A co odpůrci, kteří se snaží tyto „brány“ zavřít? Ti nebudou mít nikdy úspěch. Jehova o nich říká: „Kterýkoli národ a kterékoli království, jež ti nebude sloužit, totiž zahyne; a národy zcela jistě propadnou zpustošení.“ (Izajáš 60:12) Všichni, kdo bojují proti Boží ‚ženě‘ — ať už jde o jednotlivce či organizace —, zahynou, a to nejpozději v přicházející armagedonské bitvě. (Zjevení 16:14, 16)

18. (a) Co je myšleno slibem, že stromy budou v Izraeli bujet? (b) Co je dnes ‚místem Jehovových nohou‘?

¹⁸ Po tomto varování, které se týkalo soudu, se proroctví vrací ke slibům o vyvýšení a blahobytu. Jehova své ‚ženě‘ říká: „Přijde k tobě samotná sláva Libanonu, jalovec, jasan a cypřiš současně, aby zkrášlily místo mé svatyně; a místo svých nohou, to oslavím.“ (Izajáš 60:13) Bujné stromy symbolizují krásu a plodnost. (Izajáš 41:19; 55:13) V tomto verši se pojmy „svatyně“ a „místo svých nohou“ vztahují na jeruzalémský chrám. (1. Paralipomenon 28:2; Žalm 99:5) Apoštol Pavel však vysvětlil, že chrám v Jeruzalémě byl předobrazným znázorněním, které bylo symbolem většího duchovního chrámu, tedy uspořádání pro přístup k Jehovovi při uctívání na základě Kristovy oběti. (Hebrejcům 8:1–5; 9:2–10, 23) Dnes Jehova oslavuje „místo svých nohou“, tedy pozemská nádvoří svého velkého duchovního chrámu. Ta působí tak lákavě, že přitahují lidi ze všech národů, aby se tam podíleli na čistém uctívání. (Izajáš 2:1–4; Ageus 2:7)

19. Co budou muset odpůrci uznat a kdy nejpozději se to stane?

 ¹⁹ Jehova svou pozornost nyní znovu obrací k odpůrcům a říká: „Půjdou k tobě synové těch, kdo tě trápili, a budou se sklánět; a všichni, kdo s tebou zacházejí neuctivě, se ohnou až k chodidlům tvých nohou a budou tě muset nazvat Jehovovým městem, Sionem Izraelova Svatého.“ (Izajáš 60:14) Ano, až někteří odpůrci uvidí ten úžasný vzrůst a tu nejlepší životní cestu, které jsou výsledkem toho, že Bůh svému lidu žehná, budou nuceni sklonit se a zavolat na ‚ženu‘. To znamená, že budou muset uznat, a to nejpozději v Armagedonu, že pomazaný ostatek a jejich druhové skutečně reprezentují Boží nebeskou organizaci, ‚Jehovovo město, Sion Izraelova Svatého‘.

Používají dostupné hmotné prostředky

20. Jak se značně mění situace ‚ženy‘?

²⁰ Situace Jehovovy ‚ženy‘ se opravdu značně mění. Jehova říká: „Místo aby ses prokázala být zcela opuštěná a nenáviděná a nikdo by neprocházel, vystavím tě dokonce jako předmět hrdosti na neurčitý čas, jako jásot po generaci za generací. A opravdu budeš sát mléko národů a prsy králů budeš sát; a jistě poznáš, že já, Jehova, jsem tvůj Zachránce, a Jákobův Mocný je tvůj Výkupce.“ (Izajáš 60:15, 16)

21. (a) Jak se starověký Jeruzalém stává ‚předmětem hrdosti‘? (b) Jaké požehnání zažívají Jehovovi pomazaní služebníci od roku 1919 a v jakém smyslu sají „mléko národů“?

²¹ Po dobu 70 let je starověký Jeruzalém takříkajíc vymazán z map a ‚nikdo jím neprochází‘. Ale od roku 537 př. n. l. Jehova město znovu osídluje a činí z něj „předmět hrdosti“. Podobně i na sklonku první světové války  zažil Boží Izrael období zpustošení, během kterého se cítil ‚zcela opuštěný‘. Nicméně v roce 1919 Jehova své pomazané služebníky vykoupil ze zajetí a od té doby jim žehná nevídaným rozmachem a duchovním blahobytem. Boží lid saje „mléko národů“ v tom smyslu, že prostředky, kterými disponují národy, používá na rozvoj pravého uctívání. Například díky moudrému využití moderní techniky je možné překládat a vydávat Bible a biblickou literaturu ve stovkách jazyků. Výsledkem toho je, že stovky tisíc lidí každý rok studují Bibli se svědky Jehovovými a poznávají, že Jehova prostřednictvím Krista je jejich Zachránce a Výkupce. (Skutky 5:31; 1. Jana 4:14)

Pokrok v organizačních postupech

22. Jaký zvláštní pokrok Jehova slibuje?

²² Vzrůst, který zažívá Jehovův lid, je doprovázen pokrokem v organizačních postupech. Jehova prohlašuje: „Místo mědi přinesu zlato a místo železa přinesu stříbro a místo dřeva měď a místo kamenů železo; a pokoj určím jako tvé dozorce a spravedlnost jako ty, kdo ti přidělují úkoly.“ (Izajáš 60:17) Nahradit měď zlatem je změna k lepšímu a totéž je možné říci i o dalších materiálech, které jsou zde uvedeny. V souladu s tím Jehovův lid během posledních dnů zažívá v organizačním uspořádání změny k lepšímu.

23, 24. Jaká zlepšení v organizačním uspořádání zažívá Jehovův lid od roku 1919?

²³ Do roku 1919 působili ve sborech starší a diákoni, kteří byli voleni demokratickým způsobem. Počínaje tímto rokem byl teokratickým způsobem jmenován  ředitel služby, který měl ve sboru dohlížet na činnosti související s kazatelskou službou. Vyskytovaly se však případy, kdy se řediteli služby někteří zvolení starší vzpírali. Ale v roce 1932 nastala změna. Prostřednictvím časopisu Strážná věž dostaly sbory pokyn, aby přestaly volit starší a diákony. Místo toho měly volit služební výbor, který by spolupracoval s ředitelem služby. To byla významná změna k lepšímu.

²⁴ V roce 1938 bylo přineseno ještě více „zlata“. Tehdy totiž bylo zavedeno opatření, že všichni služebníci ve sboru mají být jmenováni teokraticky. Správu sboru měl na starosti skupinový služebník (později služebník sboru) a pomáhali mu různí služebníci. * Všichni byli jmenováni pod dohledem ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47) V roce 1972 však bylo rozpoznáno, že biblický způsob, jak dohlížet na sbor, je prostřednictvím rady starších, a ne prostřednictvím jednoho člověka. (Filipanům 1:1) Další změny byly provedeny na úrovni sboru a na úrovni vedoucího sboru. Příkladem toho je to, co se stalo 7. října 2000. Tehdy bylo oznámeno, že členové vedoucího sboru, kteří sloužili jako členové správní rady Watch Tower Society of Pennsylvania a přidružených korporací, dobrovolně odstoupili ze svých funkcí. Díky tomu se vedoucí sbor, který reprezentuje věrného a rozvážného otroka, může lépe věnovat duchovnímu dohledu nad ‚Božím sborem‘ a jeho společníky, jinými ovcemi. (Skutky 20:28) Všechna tato opatření znamenala změnu k lepšímu. Posílila Jehovovu organizaci a byla požehnáním pro Jehovovy ctitele.

25. Kdo stojí za pokrokem v organizačních postupech Jehovova lidu a jaký užitek to přináší?

 ²⁵ Kdo stojí za těmito změnami? Jsou dílem organizačních schopností nebo geniálního uvažování nějakých lidí? Ne. Jehova totiž řekl: „Přinesu zlato.“ Veškerý tento pokrok je výsledkem Božího vedení. Když se příslušníci Jehovova lidu podřizují Božímu vedení a provádějí úpravy, mají z toho užitek. Zažívají mezi sebou pokoj, a láska ke spravedlnosti je podněcuje ke službě Jehovovi.

26. Jakého znaku charakterizujícího pravé křesťany si všímají dokonce i odpůrci?

²⁶ Pokoj, který dává Bůh, působí přeměnu. Jehova slibuje: „V tvé zemi již nebude slyšet násilí, plenění nebo zhroucení uvnitř tvých hranic. A jistě nazveš své vlastní zdi Záchrana a své brány Chvála.“ (Izajáš 60:18) To je skutečně pravdivé. I odpůrci připouštějí, že pokoj je význačným rysem pravých křesťanů. (Micheáš 4:3) Díky pokoji, který svědkové Jehovovi mají s Bohem a který mají mezi sebou, je každé místo křesťanských shromáždění osvěžující oázou v násilném světě. (1. Petra 2:17) Je to předzvěst hojného pokoje, který zavládne, až všichni obyvatelé země budou „vyučeni Jehovou“. (Izajáš 11:9; 54:13)

Slavné světlo Božího schválení

27. Jaké trvalé světlo svítí na Jehovovu ‚ženu‘?

²⁷ Intenzitu světla, které svítí na Jeruzalém, Jehova popisuje těmito slovy: „Slunce se ti již neprokáže být světlem ve dne a pro jas už ti nebude dávat světlo měsíc. A Jehova se ti stane světlem trvajícím na neurčito a tvůj Bůh tvou krásou. Tvé slunce již nebude zapadat ani tvého  měsíce nebude ubývat; vždyť Jehova se ti stane světlem trvajícím na neurčito a dny tvého truchlení budou dokončeny.“ (Izajáš 60:19, 20) Pro svou ‚ženu‘ bude Jehova dál „světlem trvajícím na neurčito“. Nikdy „nebude zapadat“ jako slunce ani „ubývat“ jako měsíc. * Jeho trvalé světlo v podobě schválení svítí na pomazané křesťany, kteří jsou lidskými reprezentanty Boží ‚ženy‘. Společně s velkým zástupem zažívají takovou záři duchovního světla, že její intenzitu nemůže zeslabit žádná temnota na politické či hospodářské scéně světa. A mají důvěru v zářivou budoucnost, kterou pro ně Jehova připravuje. (Římanům 2:7; Zjevení 21:3–5)

28. (a) Co je slíbeno v souvislosti s vracejícími se obyvateli Jeruzaléma? (b) Co v roce 1919 vzali pomazaní křesťané do vlastnictví? (c) Jak dlouho budou spravedliví vlastnit zemi?

²⁸ O obyvatelích Jeruzaléma Jehova dále říká: „Pokud jde o tvůj lid, ti všichni budou spravedliví; na neurčitý čas budou držet ve vlastnictví zemi, výhonek mé sadby, dílo mých rukou, abych byl zkrášlen.“ (Izajáš 60:21) Když se příslušníci přirozeného Izraele vrátili z Babylónu, vzali do „vlastnictví zemi“. Ale v jejich případě se ukázalo, že vyjádření „na neurčitý čas“ znamenalo pouze do 1. století n. l., kdy římská vojska zničila Jeruzalém a židovský stát. V roce 1919 ostatek pomazaných křesťanů vyšel z duchovního zajetí a vzal do vlastnictví duchovní zemi. (Izajáš 66:8) Tato země neboli sféra činnosti se vyznačuje  rajským duchovním blahobytem, který nikdy nepřestane. Duchovní Izrael — na rozdíl od starověkého Izraele — se jako celek nikdy neprokáže nevěrný. Izajášovo proroctví se také splní v hmotném ohledu, až se země stane doslovným rájem, pro nějž bude příznačná ‚hojnost pokoje‘. Pak spravedliví lidé s pozemskou nadějí budou vlastnit zemi navždy. (Žalm 37:11, 29)

29, 30. Jak se z „maličkého“ stává „tisíc“?

²⁹ V závěru 60. kapitoly knihy Izajáš můžeme číst slavnostní slib, za který se Jehova zaručuje svým vlastním jménem. Prohlašuje: „Z maličkého se stane tisíc a z malého mocný národ. Já, Jehova, to urychlím ve svůj čas.“ (Izajáš 60:22) Když v roce 1919 byli pomazaní, kteří byli rozptýleni, znovu uvedeni do stavu činnosti, odpovídali tomu ‚maličkému‘. * Nicméně jak byli přiváděni zbývající duchovní Iraelité, jejich počet stále rostl. A neobyčejný vzrůst nastal tehdy, když začalo shromažďování velkého zástupu.

³⁰ Pokoj a spravedlnost, které panovaly uprostřed Božího lidu, pak brzy začaly přitahovat mnoho upřímných lidí, a proto se ten ‚maličký‘ rozrostl doslova v „mocný národ“. V současné době je lidnatější než mnohé svrchované státy v tomto světě. Je zřejmé, že Jehova prostřednictvím Ježíše Krista vede dílo Království a urychluje ho. Je opravdu vzrušující vidět celosvětový rozmach pravého uctívání a mít na něm podíl. Ano, je radostné uvědomit si, že tento vzrůst přináší chválu Jehovovi, který tyto věci předpověděl už tak dávno.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Obrázek na straně 305]

‚Žena‘ dostává příkaz, aby ‚povstala‘

[Obrázek na straně 312 a 313]

„Taršišské lodě“ přivážejí svůj náklad Jehovových ctitelů