Vraťte se k uctívání Jehovy
Sedmá kapitola
Vraťte se k uctívání Jehovy
1. Jak se jmenují dva hlavní babylónští bohové a co je o nich předpověděno?
AŽ BUDE Izrael ve vyhnanství v Babylóně, bude obklopen falešným uctíváním. Za života Izajáše je však Jehovův lid stále ve své zemi a má chrám a kněžstvo. Přesto mnoho příslušníků národa zasvěceného Bohu podlehlo modlářství. Je tedy důležité, aby se Izraelité předem připravili, a tak se babylónských falešných bohů příliš nebáli nebo nebyli v pokušení sloužit jim. Izajáš tedy prorocky mluví o dvou hlavních babylónských bozích a říká: „Bel se sklonil, Nebo se hrbí; jejich modly jsou pro divoká zvířata a domácí zvířata, jejich náklady, zavazadla, jsou břemenem pro unavená zvířata.“ (Izajáš 46:1) Bel je hlavní modlou Chaldejců a Nebo je uctíván jako bůh moudrosti a vzdělanosti. Úcta, kterou těmto dvěma bohům prokazuje mnoho lidí, je patrná ze skutečnosti, že jejich jména jsou součástí řady osobních jmen Babylóňanů, například Belšacar, Nabopalasar, Nebukadnecar a Nebuzaradan.
2. Jakým způsobem je zdůrazněno, že babylónští bohové jsou bezmocní?
2 Izajáš říká, že Bel „se sklonil“ a že Nebo „se hrbí“. Tito falešní bohové budou sraženi k zemi. Až Jehova bude vykonávat své rozsudky nad Babylónem, tito bohové nebudou schopni svým ctitelům přijít na pomoc. Dokonce nebudou schopni zachránit ani sami sebe! Bel ani Nebo už v procesích nebudou přenášeni na čestném místě, jako to bylo například během babylónských oslav Nového roku. Ti, kdo je uctívají, je naopak budou muset převézt jako běžné zavazadlo. Místo chvály a zbožňování je čeká posměch a opovržení.
3. (a) Co s Babylóňany otřese? (b) Jak se dnes můžeme poučit z toho, co se stalo babylónským bohům?
3 Babylóňané budou velmi otřeseni, až zjistí, že jejich modly, které tak zbožňovali, jsou pouhým břemenem, jež musí přenést unavená zvířata. Stejným klamem jsou i dnes bohové tohoto světa — to, v co lidé vkládají svou důvěru a kvůli čemu vynakládají energii, a za co dokonce pokládají svůj život. Předmětem oddanosti se stalo bohatství, zbraně, rozkoše, vládci, vlast nebo její symboly a mnoho dalších věcí. Nicotnost takových bohů Jehova v patřičném čase odhalí. (Daniel 11:38; Matouš 6:24; Skutky 12:22; Filipanům 3:19; Kolosanům 3:5; Zjevení 13:14, 15)
4. V jakém smyslu se babylónští bohové „shrbí“ a „skloní“?
4 Proroctví dále zdůrazňuje naprosté selhání babylónských bohů a pokračuje těmito slovy: „Shrbí se; každý se skloní stejně; prostě nejsou schopni opatřit únik pro břemeno, ale jejich vlastní duše půjde do zajetí.“ (Izajáš 46:2) Zdá se, že babylónští bohové se „shrbí“ a „skloní“, jako by byli zraněni v bitvě nebo jako by byli sešlí věkem. Nedokážou ani nadlehčit náklad, ani opatřit únik obyčejným zvířatům, která je nesou. Měl by jim tedy Jehovův smluvní lid, i když je v zajetí v Babylóně, vzdávat čest? Určitě ne! Ani Jehovovi pomazaní sluhové, i když byli v duchovním zajetí, nevzdávali čest falešným bohům ‚Velkého Babylónu‘, kteří v roce 1919 nebyli schopni zabránit jeho pádu a nebudou schopni vysvobodit ho z neštěstí, které na něj přijde během ‚velkého soužení‘. (Zjevení 18:2, 21; Matouš 24:21)
5. Jak dnes křesťané neopakují tu chybu, kterou dělali Babylóňané uctívající modly?
5 Praví křesťané se dnes neklaní žádným modlám. (1. Jana 5:21) Stvořitel se totiž nestane přístupnějším pomocí křížů, růženců a soch svatých. Tyto předměty se za nás nemohou přimluvit. V prvním století Ježíš vyučoval své učedníky, jaký je správný způsob uctívání Boha. Řekl: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne. Jestliže poprosíte o cokoli v mém jménu, udělám to.“ (Jan 14:6, 14)
„Vynesení z lůna“
6. V čem se Jehova liší od bohů národů?
6 Jehova tedy ukázal, jak marné je uctívat babylónské modly, a nyní svému lidu říká: „Naslouchejte mi, Jákobův dome a všichni zbývající z izraelského domu, vy, které jsem vyvedl z břicha, vynesení z lůna.“ (Izajáš 46:3) Mezi Jehovou a babylónskými rytými sochami je propastný rozdíl. Babylónští bohové nemohou pro své ctitele nic udělat. Jestliže se mají někam přesunout, musí je nést nějaký soumar. Na rozdíl od nich Jehova nosí svůj lid. Pomáhá mu ‚od lůna‘, tedy od doby, kdy národ vznikl. Příjemné vzpomínky na to, že je Jehova nosil, by měly Židy povzbudit, aby neuctívali modly a aby svou důvěru vkládali v Jehovu, svého Otce a Přítele.
7. Proč můžeme říci, že láskyplná péče, kterou Jehova poskytuje svým ctitelům, dokonce předčí péči, kterou svým dětem poskytují lidští rodiče?
7 Jehova má pro svůj lid další láskyplná slova: „Až do stáří člověka jsem Týž; a sám vás budu stále podpírat až do šedin člověka. Sám budu jistě jednat, abych sám nesl a sám podpíral a opatřil únik.“ (Izajáš 46:4) To, jak se Jehova stará o svůj lid, daleko předčí péči, jakou svým dětem věnuje i ten nejpozornější lidský rodič. Jak děti rostou, rodiče k nim možná pociťují menší odpovědnost. Když rodiče zestárnou, často se o ně starají děti. V případě Jehovy to tak nikdy není. O své lidské děti se nikdy nepřestane starat — ani když zestárnou. Dnešní Boží ctitelé důvěřují svému Stvořiteli a milují ho, a uvedená slova Izajášova proroctví jsou pro ně velkým povzbuzením. Nemusí mít obavy o zbývající dny či roky, které ještě musí prožít v tomto systému věcí. Jehova slibuje, že bude „stále podpírat“ ty, kdo jsou pokročilého věku, a že jim dá potřebnou sílu, aby mohli vytrvat a zůstat věrní. Ponese je, ‚posílí je a opatří jim únik‘. (Hebrejcům 6:10)
Dávejme si pozor na novodobé modly
8. Jakého neodpustitelného hříchu se dopouštějí někteří Izajášovi krajané?
8 Představme si, jaké zklamání čeká Babylóňany, kteří svou důvěru vkládají v modly, jež se prokáží jako naprosto neužitečné! Měl by si Izrael myslet, že tyto bohy je možné srovnávat s Jehovou? Jistě ne. Jehova se oprávněně ptá: „Ke komu mne připodobníte nebo komu mne učiníte rovným, nebo s kým mne srovnáte, abychom se sobě podobali?“ (Izajáš 46:5) Je tedy neomluvitelné, že se někteří z Izajášových krajanů obracejí k uctívání němých, neživých a bezmocných soch. Je skutečně pošetilé, že národ, který zná Jehovu, spoléhá na neživé, bezbranné sochy vytvořené lidskýma rukama.
9. Uveďte, jak nesmyslně uvažují někteří ctitelé model.
9 Zamysleme se nad tím, jak nesmyslně uvažují ctitelé model. Proroctví pokračuje: „Jsou ti, kdo štědře vydávají zlato z měšce a na rameni vah odvažují stříbro. Najímají kovotepce, a ten z toho dělá boha. Vrhají se k zemi, ano, klanějí se.“ (Izajáš 46:6) Ctitelé modly jsou ochotni vydat za zhotovení svého boha cokoli — jako kdyby nákladná modla měla větší moc zachraňovat než modla vyrobená ze dřeva. Nicméně bez ohledu na to, jaké úsilí bylo vynaloženo či jak nákladné materiály byly použity, neživá modla zůstává neživou modlou. Ničím jiným není.
10. Jak Písmo popisuje, že uctívání model je naprosto marné?
10 Proroctví dále zdůrazňuje, jak pošetilé je uctívání model, a pokračuje těmito slovy: „Nosí to na rameni, nesou to a ukládají to na místo, aby to zůstalo stát. Nehýbá se to ze svého stanoviště. Někdo k tomu dokonce volá, ale ono to neodpovídá; nezachraňuje to člověka z tísně.“ (Izajáš 46:7) Je opravdu směšné modlit se k soše, která ani neslyší, ani není schopna něco udělat. Bezúčelnost takových předmětů uctívání vhodně popisuje žalmista: „Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo rukou pozemského člověka. Ústa mají, ale nemohou mluvit; oči mají, ale nemohou vidět; uši mají, ale nemohou slyšet. Nos mají, ale nemohou čichat. Ruce jsou jejich, ale hmatat nemohou. Nohy jsou jejich, ale chodit nemohou; z hrdla nevydají zvuk. Ti, kdo je dělají, stanou se podobnými přesně jim, všichni, kdo v ně důvěřují.“ (Žalm 115:4–8)
‚Seberte odvahu‘
11. Co těm, kdo se chvějí, pomůže, aby „sebrali odvahu“?
11 Jehova tedy ukázal, jak marné je uctívání model, a nyní svému lidu předkládá důvody, proč by měl sloužit jemu: „Pamatujte si to, abyste sebrali odvahu. Vezměte si to k srdci, přestupníci. Vzpomeňte si na první věci z dávného času, že jsem Božský a není jiný Bůh ani nikdo jako já.“ (Izajáš 46:8, 9) Ti, kdo váhají mezi pravým uctíváním a modlářstvím, by si měli připomenout historii. Měli by pamatovat na to, co Jehova udělal. To jim pomůže sebrat odvahu a dělat to, co je správné. Pomůže jim to vrátit se k uctívání Jehovy.
12, 13. S čím musí křesťané zápasit a co jim pomáhá, aby zvítězili?
12 Toto povzbuzení je potřebné i v dnešní době. Upřímní křesťané musí podobně jako Izraelité bojovat proti pokušením a proti své vlastní nedokonalosti. (Římanům 7:21–24) Kromě toho vedou duchovní bitvu s neviditelným, ale velmi mocným nepřítelem. Apoštol Pavel říká: „Nezápasíme proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ (Efezanům 6:12)
13 Satan a jeho démoni se nezastaví před ničím, aby křesťany odvedli od pravého uctívání. Chtějí-li křesťané válčit úspěšně, musí poslouchat Jehovovu radu a ‚sebrat odvahu‘. Jak to mohou udělat? Apoštol Pavel vysvětluje: „Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti Ďáblovým pletichám.“ Jehova své služebníky neposílá do bitvy špatně vyzbrojené. K jejich duchovní výzbroji patří „velký štít víry, kterým [budou] schopni uhasit všechny ohnivé střely toho ničemného“. (Efezanům 6:11, 16) Izraelité byli přestupníci, protože přehlíželi duchovní opatření od Jehovy. Kdyby přemýšleli o mocných skutcích, které pro ně Jehova opakovaně dělal, nikdy by se neobrátili k odpornému uctívání model. Poučme se z jejich příkladu a buďme rozhodnuti, že v boji za konání toho, co je správné, nikdy nezakolísáme. (1. Korinťanům 10:11)
14. Na jakou schopnost Jehova poukazuje, aby dosvědčil, že je jediný pravý Bůh?
14 Jehova je „Ten, kdo od počátku sděluje ukončení a odedávna věci, které ještě nejsou učiněny; Ten, kdo říká: ‚Má vlastní rada obstojí a udělám všechno, co je mým potěšením.‘“ (Izajáš 46:10) Který jiný bůh se v tomto ohledu může Jehovovi rovnat? Skutečnost, že Stvořitel má schopnost předpovídat budoucnost, je významným důkazem jeho Božství. Nicméně k tomu, aby bylo zaručeno splnění předpověděných věcí, je zapotřebí víc než jen schopnosti předvídat. Prohlášení „má vlastní rada obstojí“ zdůrazňuje, že Boží stanovený záměr je neměnný. Jehova má neomezenou moc, a proto nic ve vesmíru mu nemůže zabránit, aby svou vůli uskutečnil. (Daniel 4:35) Můžeme si tedy být jisti, že každé proroctví, které se má ještě splnit, se v Bohem ustanoveném čase opravdu splní. (Izajáš 55:11)
15. Na jaký pozoruhodný příklad Jehovovy schopnosti předpovídat budoucnost jsme upozorněni?
15 Na jasný příklad toho, že Jehova je schopen předpovídat budoucí události a potom také způsobit, že se jeho slovo splní, nás upozorňuje Izajášovo proroctví: „Ten, kdo od východu slunce volá dravého ptáka, ze vzdálené země muže, aby provedl mou radu. Dokonce jsem o tom mluvil; také to přivodím. Utvořil jsem to, také to učiním.“ (Izajáš 46:11) Jehova Bůh je „Ten, kdo od počátku sděluje ukončení“, a proto okolnosti v lidských záležitostech zařídí tak, aby uskutečnil svou radu. Povolá Kýra „od východu slunce“ neboli z Persie, která leží na východě a ve které bude Kýrovo oblíbené hlavní město Pasargady. Kýros bude jako ‚dravý pták‘, který se náhle a nečekaně snese na Babylón.
16. Jak Jehova potvrzuje spolehlivost předpovědi týkající se Babylónu?
16 To, že Jehovova předpověď týkající se Babylónu je jistá, potvrzují slova: „Dokonce jsem o tom mluvil; také to přivodím.“ Nedokonalý člověk má sklon dávat spontánní sliby, ale Stvořiteli se nikdy nestane, že by své slovo nesplnil. Jehova je Bůh, „který nemůže lhát“, a proto si můžeme být jisti, že pokud to „utvořil“, ‚také to učiní‘. (Titovi 1:2)
Nevěrné srdce
17, 18. Na koho se označení „silní v srdci“ (a) vztahovalo ve starověku? (b) vztahuje dnes?
17 Jehova znovu prorocky obrací svou pozornost k Babylóňanům a říká: „Naslouchejte mi, vy silní v srdci, vy vzdálení od spravedlnosti.“ (Izajáš 46:12) Slovním obratem „silní v srdci“ jsou myšleni ti, kdo jsou neústupní a zatvrzelí ve svém odporu proti Boží vůli. Babylóňané jsou nepochybně velmi vzdáleni Bohu. Jejich nenávist k Jehovovi a jeho lidu je pohání, aby zničili Jeruzalém a jeho chrám a aby obyvatele města odvedli do vyhnanství.
18 Ti, kdo dnes mají skeptické a nevěřící srdce, tvrdohlavě odmítají naslouchat poselství o Království, poselství, které se káže po celé obydlené zemi. (Matouš 24:14) Nechtějí uznat, že Jehova je právoplatný Svrchovaný Panovník. (Žalm 83:18; Zjevení 4:11) Jejich srdce je ‚vzdáleno od spravedlnosti‘, a proto odporují Boží vůli a staví se proti ní. (2. Timoteovi 3:1–5) Stejně jako Babylóňané odmítají naslouchat Jehovovi.
Záchrana od Boha se neopozdí
19. Jakým způsobem Jehova vykoná pro Izrael skutek spravedlnosti?
19 Závěrečná slova 46. kapitoly knihy Izajáš zdůrazňují některé stránky Jehovovy osobnosti: „Přiblížil jsem svou spravedlnost. Není daleko, a má vlastní záchrana se nezpozdí. A dám na Sionu záchranu Izraeli, své kráse.“ (Izajáš 46:13) To, že Bůh osvobodí Izrael, bude skutkem spravedlnosti. Bůh nedovolí, aby jeho lid zůstal ve vyhnanství. Záchrana Sionu přijde v určeném čase, ‚neopozdí se‘. Až budou Izraelité propuštěni ze zajetí, stanou se podívanou pro okolní národy. Skutečnost, že Jehova svůj národ vysvobodí, bude svědectvím o jeho moci zachraňovat. Všem bude odhalena bezcennost a neschopnost babylónských bohů Bela a Neba. (1. Královská 18:39, 40)
20. Jak si mohou být křesťané jisti, že se „záchrana [od Jehovy] neopozdí“?
20 V roce 1919 Jehova způsobil, že jeho lid byl propuštěn z duchovního zajetí. Jehova se neopozdil. Tato událost a také události ve starověku, v době, kdy Babylón podlehl Kýrovi, jsou pro nás dnes povzbuzením. Jehova slibuje, že ukončí tento ničemný systém věcí společně s falešným uctíváním. (Zjevení 19:1, 2, 17–21) Pokud někteří křesťané pohlížejí na věci z lidského hlediska, mohou mít pocit, že se jejich záchrana oddaluje. Jehova však projevuje trpělivost, dokud nepřijde čas, který stanovil pro splnění tohoto slibu, a to je skutečně skutkem spravedlnosti. Vždyť „[Jehova] netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Buďme si tedy jisti, že „záchrana se neopozdí“, stejně jako se neopozdila v době starověkého Izraele. A jak se den záchrany blíží, Jehova dál láskyplně vybízí: „Pátrejte po Jehovovi, dokud se dá nalézt. Volejte k němu, dokud se prokazuje být blízko. Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.“ (Izajáš 55:6, 7)
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 94]
Babylónští bohové nechrání město před zničením
[Obrázky na straně 98]
Křesťané si dnes musí dávat pozor na novodobé modly
[Obrázky na straně 101]
Seberme odvahu dělat to, co je správné
