Ať nám stále jasně září naše ‚naděje na záchranu‘!
Ať nám stále jasně září naše ‚naděje na záchranu‘!
„Mějme na sobě . . . jako přilbu naději na záchranu.“ (1. TESALONIČANŮM 5:8)
1. Jak ‚naděje na záchranu‘ pomáhá k vytrvalosti?
NADĚJE na záchranu nám může pomoci, abychom snášeli i ty nejhorší okolnosti. Člověk, který se zachránil ze ztroskotané lodě, může vydržet plavbu v nafukovacím záchranném člunu mnohem déle, jestliže ví, že se blíží pomoc. Podobně i naděje na „záchranu od Jehovy“ podporovala v těžkých dobách muže a ženy víry po celá tisíciletí a tato naděje nikdy nevedla ke zklamání. (2. Mojžíšova 14:13; Žalm 3:8; Římanům 5:5; 9:33) Apoštol Pavel přirovnal „naději na záchranu“ k ‚přilbě‘ křesťanovy duchovní výzbroje. (1. Tesaloničanům 5:8; Efezanům 6:17) Ano, jestliže se spoléháme na to, že nás Bůh zachrání, pak tato důvěra chrání naše myšlenkové schopnosti a pomáhá nám, abychom byli střízliví, i když musíme čelit nepříznivým okolnostem, odporu a pokušení.
2. V jakých směrech je ‚naděje na záchranu‘ základním prvkem pravého uctívání?
2 „Naděje do budoucnosti nebyla charakteristickým rysem pohanského světa“, který obklopoval křesťany v prvním století, uvádí The International Standard Bible Encyclopedia. (Efezanům 2:12; 1. Tesaloničanům 4:13) ‚Naděje na záchranu‘ je však základním prvkem pravého uctívání. Proč? Především proto, že záchrana Jehovových služebníků je spjata s Božím vlastním jménem. Žalmista Asaf se modlil: „Pomoz nám, Bože naší záchrany, kvůli slávě svého jména; a osvoboď nás.“ (Žalm 79:9; Ezekiel 20:9) Spoléhat se na požehnání, které Jehova slíbil, je také nezbytným předpokladem k tomu, abychom k Jehovovi měli dobrý vztah. Pavel o tom řekl: „Bez víry je . . . nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Pavel dále vysvětlil, že záchrana těch, kdo činí pokání, byla základním důvodem, proč Ježíš přišel na zemi. Prohlásil: „Je to věrné slovo a zasluhuje plné přijetí, že Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky.“ (1. Timoteovi 1:15) A apoštol Petr řekl, že záchrana je ‚konec [neboli konečný důsledek] naší víry‘. (1. Petra 1:9) Z toho je patrné, že mít naději na záchranu je správné. Ale co je vlastně záchrana? A co je třeba k tomu, abychom jí dosáhli?
Co je záchrana?
3. Jaký druh záchrany zažívali Jehovovi služebníci v dávných dobách?
3 V Hebrejských písmech „záchrana“ obvykle znamená vyproštění nebo vysvobození z útlaku nebo z nebezpečí násilné, předčasné smrti. Například David řekl, že Jehova je ‚Ten, kdo mu opatřuje únik‘, a pokračoval: ‚Můj Bůh je má skála. Mé místo k útěku, můj Zachránce; zachraňuješ mě před násilím. K Tomu, kdo má být chválen, k Jehovovi budu volat, a budu zachráněn od svých nepřátel.‘ (2. Samuelova 22:2–4) David věděl, že Jehova naslouchá, když jeho věrní služebníci volají o pomoc. (Žalm 31:22, 23; 145:19)
4. Jakou naději na budoucí život chovali Jehovovi předkřesťanští služebníci?
4 Jehovovi předkřesťanští služebníci chovali také naději na budoucí život. (Job 14:13–15; Izajáš 25:8; Daniel 12:13) Hebrejská písma obsahují mnoho slibů, které se vztahují na záchranu a jsou ve skutečnosti proroctvím o větší záchraně, o záchraně, která vede k věčnému životu. (Izajáš 49:6, 8; Skutky 13:47; 2. Korinťanům 6:2) V Ježíšově době mnozí Židé doufali ve věčný život, ale odmítli přijmout Ježíše jako klíčovou osobnost, na níž závisí uskutečnění jejich naděje. Ježíš řekl tehdejším náboženským vůdcům: „Zkoumáte Písma, protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život; a právě ta vydávají svědectví o mně.“ (Jan 5:39)
5. Co je konečným důsledkem záchrany?
5 Prostřednictvím Ježíše Bůh zjevil význam záchrany v jeho plném rozsahu. Zahrnuje propuštění z panství hříchu, ze zotročení falešným náboženstvím, ze světa pod Satanovou nadvládou, a také oproštění od strachu z člověka, a dokonce i od strachu ze smrti. (Jan 17:16; Římanům 8:2; Kolosanům 1:13; Zjevení 18:2, 4) To, že Bůh zachrání své věrné služebníky, v konečném důsledku znamená, že je nejen osvobodí od útlaku a tísně, ale že jim také poskytne příležitost k získání věčného života. (Jan 6:40; 17:3) Ježíš učil, že pro „malé stádo“ záchrana znamená vzkříšení k nebeskému životu, aby se s Kristem podíleli na vládě Království. (Lukáš 12:32) Pro ostatní lidi znamená záchrana to, že jim bude navrácen dokonalý život a že budou opět uvedeni do takového vztahu k Bohu, z jakého se těšili Adam a Eva v zahradě Eden před tím, než zhřešili. (Skutky 3:21; Efezanům 1:10) Věčný život v takových rajských poměrech byl původním Božím záměrem s lidmi. (1. Mojžíšova 1:28; Marek 10:30) Jak ale mohou být takové poměry obnoveny?
Základ pro záchranu — výkupné
6, 7. Jakou úlohu při naší záchraně má Ježíš?
6 Věčná záchrana je možná jedině prostřednictvím Kristovy výkupní oběti. Proč? Bible vysvětluje, že když Adam zhřešil, „zaprodal“ tím hříchu sám sebe i všechny své budoucí potomky včetně nás — a jestliže tedy lidé měli mít nějakou opodstatněnou naději, muselo za ně být dáno výkupné. (Římanům 5:14, 15; 7:14) Skutečnost, že Bůh opatří výkupné za celé lidstvo, byla předstíněna zvířecími oběťmi, které byly přinášeny pod mojžíšským Zákonem. (Hebrejcům 10:1–10; 1. Jana 2:2) Splněním těchto prorockých obrazů byla oběť, kterou přinesl Ježíš. Před Ježíšovým narozením Jehovův anděl oznámil: „Zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ (Matouš 1:21; Hebrejcům 2:10)
7 Ježíš se zázračným způsobem narodil panně Marii a jakožto Syn Boží nezdědil po Adamovi smrt. Díky tomu a také díky Ježíšově naprosté věrnosti měl Ježíšův život hodnotu, která byla nutná, aby mohlo být lidstvo vykoupeno z hříchu a smrti. (Jan 8:36; 1. Korinťanům 15:22) Na rozdíl od všech ostatních lidí se na Ježíše nevztahoval rozsudek smrti, který byl důsledkem hříchu. Ježíš přišel na zemi s tím záměrem, aby „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) Ježíš to vykonal, a protože byl vzkříšen a dosazen na trůn, může nyní ve svém postavení poskytnout záchranu všem, kdo splňují Boží požadavky. (Zjevení 12:10)
Co je třeba k získání záchrany?
8, 9. (a) Jak Ježíš odpověděl na otázku mladého vladaře, který se ptal na záchranu? (b) Jak Ježíš využil této příležitosti, aby své učedníky poučil?
8 Jednou se jistý mladý izraelský vládce zeptal Ježíše: „Co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ (Marek 10:17) Je možné, že se v jeho otázce projevil způsob myšlení, který byl tehdy rozšířen mezi Židy — totiž že Bůh vyžaduje určité dobré skutky a že za dostatečný počet takových skutků může člověk získat od Boha záchranu. Taková formální oddanost by však mohla vyplývat ze sobeckých pohnutek. Skutky tohoto druhu neposkytovaly spolehlivou naději na záchranu, protože žádný nedokonalý člověk nemůže skutečně odpovídat Božím měřítkům.
9 Ježíš tomuto muži na jeho otázku odpověděl tím, že mu pouze připomenul, aby poslouchal Boží přikázání. Mladý vládce pohotově Ježíše ujistil, že je zachovává od svého mládí. Reagoval tak, že k němu Ježíš pocítil lásku. Ježíš mu řekl: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi a staň se mým následovníkem.“ Ten mladý muž však odešel zarmoucený, „protože měl mnoho ve vlastnictví“. Ježíš potom svým učedníkům zdůraznil, že přílišné lpění na věcech tohoto světa je překážkou na cestě k dosažení záchrany. Dodal, že svým vlastním úsilím nemůže získat záchranu nikdo. Potom je však Ježíš ujistil: „U lidí je to nemožné, ale nikoli u Boha, protože u Boha je všechno možné.“ (Marek 10:18–27; Lukáš 18:18–23) Jak je tedy možné získat záchranu?
10. Jaké podmínky musíme splnit, abychom obdrželi záchranu?
10 Záchrana je darem od Boha, ale nepřichází automaticky. (Římanům 6:23) Každý, kdo by chtěl tento dar získat, musí splnit určité základní podmínky. Ježíš řekl: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ A apoštol Jan dodal: „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; kdo neposlouchá Syna, neuvidí život.“ (Jan 3:16, 36) Je zřejmé, že od každého jednotlivého člověka, který doufá, že obdrží věčnou záchranu, Bůh vyžaduje víru a poslušnost. Každý se musí rozhodnout, zda přijme výkupné a půjde v Ježíšových šlépějích.
11. Jak může nedokonalý člověk získat Jehovovo schválení?
11 Jsme nedokonalí, a tudíž nemáme přirozený sklon k poslušnosti a dokonale poslouchat nedokážeme. Proto Jehova opatřil výkupné, aby byly naše hříchy pokryty. Musíme se však neustále snažit žít tak, aby náš život odpovídal Božím cestám. Podle toho, co Ježíš řekl bohatému mladému vládci, musíme zachovávat Boží přikázání. Jestliže to děláme, získáváme nejen Boží schválení, ale také velkou radost, protože „jeho přikázání . . . nejsou břemenem“, jsou „osvěžením“. (1. Jana 5:3; Přísloví 3:1, 8) Pevně se držet naděje na záchranu však není snadné.
‚Veďme tvrdý boj za víru‘
12. Jak naděje na záchranu posiluje křesťana, aby odolával pokušení k nemravnosti?
12 Učedník Juda chtěl psát prvním křesťanům o ‚záchraně, které se společně drželi‘. Ale prostředí, v němž žili, bylo nemorální, a proto považoval za svou povinnost dát svým bratrům radu, aby „vedli tvrdý boj za víru“. Ano, k tomu, abychom získali záchranu, nestačí jen věřit, držet se pravé křesťanské víry a poslouchat, když všechno probíhá hladce. Naše oddanost Jehovovi musí být tak pevná, aby nám pomáhala odolávat pokušením a nemravným vlivům. Pokud však jde o ducha sboru v prvním století, vybíraly si na něm svou daň sexuální výstřelky a zvrácenosti, neúcta k autoritě, rozdělení a pochybnosti. Juda chtěl spolukřesťanům pomoci, aby takové sklony potírali, a proto je nabádal, aby se neochvějně soustřeďovali na svůj cíl: „Milovaní, tím, že se budujete na své nejsvětější víře a modlíte se se svatým duchem, zachovávejte se v Boží lásce, zatímco čekáte na milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista s vyhlídkou na věčný život.“ (Juda 3, 4, 8, 19–21) V jejich boji o zachování mravní čistoty je mohla posílit jejich naděje na záchranu.
13. Jak můžeme dávat najevo, že neopomíjíme účel Boží nezasloužené laskavosti?
13 Jehova Bůh očekává, že ti, komu poskytne záchranu, se budou vyznačovat vzorným, morálně čistým chováním. (1. Korinťanům 6:9, 10) To, že se držíme Božích mravních měřítek, ovšem neznamená, že začneme druhé odsuzovat. My nerozhodujeme o věčném osudu lidí kolem nás. O tom bude rozhodovat Bůh, jak to Pavel ukázal Řekům v Aténách: „Stanovil . . . den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil“ — a tím je Ježíš Kristus. (Skutky 17:31; Jan 5:22) Jestliže žijeme vírou v Ježíšovo výkupné, nemusíme se obávat nadcházejícího dne soudu. (Hebrejcům 10:38, 39) Důležité je, abychom nikdy „nepřijímali Boží nezaslouženou laskavost [to, že jsme s ním byli smířeni na základě výkupného], a přitom opomíjeli její účel“ tím, že bychom se nechali svést k nesprávnému smýšlení a chování. (2. Korinťanům 6:1) A to, že jsme neopomenuli účel Božího milosrdenství, dáváme najevo také tím, že k dosažení záchrany pomáháme druhým. Jak to můžeme dělat?
Mluvíme o naději na záchranu
14, 15. Koho Ježíš pověřil oznamováním dobré zprávy o záchraně?
14 Pavel citoval proroka Joela, když napsal: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ Potom dodal: „Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli? Jak zase uslyší, nebude-li někdo kázat?“ O několik veršů dále Pavel poukazuje na to, že víra nevzniká sama od sebe, ale že „následuje za slyšeným“, a tím je ‚slovo o Kristu‘. (Římanům 10:13, 14, 17; Joel 2:32)
15 Kdo přinese národům ‚slovo o Kristu‘? Touto činností pověřil Ježíš své učedníky — lidi, kteří už byli o tomto ‚slovu‘ poučeni. (Matouš 24:14; 28:19, 20; Jan 17:20) Když se věnujeme kázání o Království a činění učedníků, děláme právě to, o čem psal apoštol Pavel, když v tomto případě citoval proroka Izajáše: „Jak půvabné jsou nohy těch, kdo oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!“ I když dobrou zprávu, kterou přinášíme, mnozí lidé nepřijímají, naše nohy jsou přesto pro Jehovu „půvabné“. (Římanům 10:15; Izajáš 52:7)
16, 17. Kterému dvojímu účelu slouží naše kazatelská činnost?
16 Vykonávání tohoto úkolu má dvojí důležitý účel. Za prvé musí být dobrá zpráva kázána proto, aby bylo vyvyšováno Boží jméno a aby lidé, kteří si přejí být zachráněni, věděli, kam se mají obrátit. Této stránce zmíněného úkolu Pavel rozuměl. Prohlásil: „Jehova nám vskutku uložil přikázání těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě za světlo národů, abys byl záchranou až na nejzazší konec země.‘ “ Každý z nás, kdo jsme Kristovými učedníky, se tedy musí účastnit činnosti, při které se lidem přináší zpráva o záchraně. (Skutky 13:47; Izajáš 49:6)
17 Za druhé se kázáním dobré zprávy vytváří podklad pro Boží spravedlivý soud. O tomto soudu Ježíš řekl: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn. A budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů.“ Souzení a oddělování sice nastane, „až přijde Syn člověka ve své slávě“, ale kazatelské dílo dnes poskytuje lidem příležitost, aby rozpoznali Kristovy duchovní bratry a svou činností je podporovali, a tím aby přispívali ke své vlastní věčné záchraně. (Matouš 25:31–46)
Zachovejme si „plnou jistotu naděje“
18. Jak můžeme dosáhnout toho, aby nám ‚naděje na záchranu‘ stále jasně zářila?
18 Aktivní účast na kazatelském díle nám také pomáhá k tomu, aby nám naše naděje stále jasně zářila. Pavel napsal: „Toužíme . . . , aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost, abyste tak měli plnou jistotu naděje až do konce.“ (Hebrejcům 6:11) Kéž si tedy každý z nás oblékne „jako přilbu naději na záchranu“ a tak má na paměti, že „nás Bůh neurčil k zlobě, ale k tomu, abychom získali záchranu prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista“. (1. Tesaloničanům 5:8, 9) Proto si také vezměme k srdci Petrovo vybídnutí: „Přepásejte . . . svou mysl k činnosti, buďte zcela střízliví; vložte svou naději v nezaslouženou laskavost, jež vám má být přinesena.“ (1. Petra 1:13) Všichni, kdo to dělají, uvidí, jak se jejich ‚naděje na záchranu‘ zcela splní!
19. Čím se budeme zabývat v následujícím článku?
19 Jaký bychom mezitím měli mít názor na dobu, která ještě zbývá tomuto systému? Jak můžeme této doby využít, abychom dosáhli záchrany pro sebe i pro druhé? Těmito otázkami se budeme zabývat v následujícím článku.
Umíte to vysvětlit?
• Proč je nutné, aby nám stále jasně zářila naše ‚naděje na záchranu‘?
• Co všechno patří k záchraně?
• Co musíme dělat, abychom obdrželi dar v podobě záchrany?
• K čemu podle Božího záměru slouží naše kazatelská činnost?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 10]
Záchrana znamená víc než jen vysvobození ze zničení