Římanům 9:1–33

  • Pavlův zármutek nad doslovným Izraelem (1–5)

  • Abrahamovo skutečné potomstvo (6–13)

  • Boží rozhodnutí není možné zpochybnit (14–26)

    • Nádoby hněvu a nádoby milosrdenství (22, 23)

  • Zachrání se jen malá část (27–29)

  • Izrael klopýtl (30–33)

9  Říkám pravdu v Kristu, nelžu, a mé svědomí v souladu se svatým duchem svědčí se mnou,  že mám v srdci velký zármutek a neustálou bolest.  Byl bych ochotný nechat se oddělit od Krista jako prokletý, kdyby to pomohlo mým bratrům, mým příbuzným,*  Izraelitům. To oni byli přijati za syny+ a dostali slávu, smlouvy,+ Zákon,+ posvátnou službu+ a sliby.+  Jsou také potomky praotců,+ ze kterých pochází Kristus.+ Bůh, který je nade vším, ať je navždy chválen. Amen.  To ale neznamená, že se Boží slovo nesplnilo. Ne všichni Izraelovi potomci jsou totiž skutečným Izraelem.+  Ani nejsou všichni Abrahamovými dětmi jen proto, že jsou jeho potomky.*+ Je totiž napsáno: „To, co bude nazváno tvým potomstvem,* bude z Izáka.“+  To znamená, že ne všechny doslovné děti* jsou i Božími dětmi.+ Za potomstvo* jsou považovány děti podle slibu.+  Slib totiž zněl takto: „V tuto dobu přijdu a Sára bude mít syna.“+ 10  A slib byl dán i tehdy, když s tím mužem, naším praotcem Izákem, Rebeka počala dvojčata.+ 11  Vždyť ještě než se ty děti narodily a udělaly cokoli dobrého nebo špatného – aby se ukázalo, že to, koho Bůh vyvolí, nezávisí na skutcích, ale na tom, kdo povolává – 12  bylo jí řečeno: „Starší bude otrokem mladšího.“+ 13  Jak je napsáno: „Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.“+ 14  Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Rozhodně ne!+ 15  Vždyť Mojžíšovi říká: „Slituji se nad tím, nad kým chci, a projevím soucit tomu, komu chci.“+ 16  Nezáleží tedy na přání člověka ani na jeho snaze,* ale na Bohu, který se slitovává.+ 17  Písmo přece říká faraonovi: „Nechal jsem tě naživu proto, abych na tobě ukázal svou moc a aby se o mém jménu mluvilo po celé zemi.“+ 18  Slituje se tedy, nad kým chce, ale koho chce, toho nechá, aby se zatvrdil.+ 19  A tak mi řekneš: „Proč potom lidem něco vyčítá? Vždyť kdo se může vzepřít jeho vůli?“ 20  Ale kdo jsi, člověče, že odmlouváš Bohu?+ Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“+ 21  Copak nemá hrnčíř hlínu ve své moci?+ Nemůže snad ze stejné hroudy udělat jednu nádobu k čestnému účelu a druhou k nečestnému? 22  Pokud tedy Bůh, i když chtěl dát průchod svému hněvu a ukázat svou moc, snášel s velkou trpělivostí nádoby hněvu, které si zaslouží zničení, co na tom? 23  A co na tom, pokud to udělal proto, aby ukázal bohatství své slávy na nádobách milosrdenství,+ které předem připravil ke slávě, 24  tedy na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z jiných národů?+ 25  Je to tak, jak říká i v Ozeášovi: „Ty, kdo nejsou mým lidem,+ nazvu ‚svým lidem‘ a tu, která nebyla milovaná, nazvu ‚milovanou‘.+ 26  A na místě, kde jim bylo řečeno: ‚Nejste můj lid‘, budou nazváni ‚syny živého Boha‘.“+ 27  Izajáš o Izraeli prohlašuje: „I kdyby bylo izraelských synů jako mořského písku, zachrání se z nich jen malá část.+ 28  Jehova* totiž zúčtuje s obyvateli země důkladně a rychle.“+ 29  A jak Izajáš předpověděl: „Kdyby nám Jehova,* Bůh vojsk,* nenechal nějaké potomstvo,* byli bychom jako Sodoma a podobali bychom se Gomoře.“+ 30  Co tedy řekneme? To, že lidé z jiných národů, i když neusilovali o Boží schválení,* toto schválení* získali+ – schválení,* které vyplývá z víry.+ 31  Ale Izrael, přestože se snažil získat Boží schválení dodržováním Zákona,* cíle Zákona nedosáhl. 32  Proč? Protože se ho nesnažili získat vírou, ale skutky. Klopýtli o „kámen úrazu“,+ 33  jak je napsáno: „Podívejte se, pokládám na Sionu kámen+ úrazu a skálu v cestě. Kdo v něj ale věří, nezklame se.“+

Poznámky

Dosl. „příbuzným podle těla“.
Dosl. „semenem“.
Dosl. „semenem“.
Dosl. „děti těla“.
Dosl. „semeno“.
Dosl. „na tom, kdo si přeje, ani na tom, kdo běží“.
Dosl. „semeno“.
Nebo „o spravedlnost“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „spravedlnost“.
Nebo „spravedlnost“.
Nebo „přestože usiloval o zákon spravedlnosti“.