1., 2. a) Jaký nádherný dar jsme od Jehovy dostali? b) Co nám Jehova dal, abychom byli šťastní?

 JEHOVA dal každému z nás nádherný dar – život. (1. Mojžíšova 1:27) A protože chce, abychom byli v životě šťastní, dal nám zásady, díky kterým se můžeme dobře rozhodovat. Pomáhají nám „rozeznat dobré od špatného“. (Hebrejcům 5:14) Jehova nás prostřednictvím zásad učí vidět věci jasně. Když se jimi řídíme a zažíváme, jak nám pomáhají, uvědomujeme si jejich velkou hodnotu.

² Život je někdy složitý. Často vznikne situace, na kterou se v Bibli nevztahuje žádný konkrétní zákon. Možná stojíme před rozhodnutím ohledně léčby, při které se používá krev. Co nám pomůže rozhodnout se tak, aby z toho měl Jehova radost? V Bibli jsou zásady, které ukazují, jak se na život a na krev Jehova dívá. Když tyto zásady chápeme, dokážeme se moudře rozhodnout a udržíme si čisté svědomí. (Přísloví 2:6–11) Pojďme se teď na některé podívat.

3., 4. a) Z čeho poznáváme, jak se Bůh dívá na krev? b) Co krev symbolizuje?

³ Z Bible se dozvídáme, že krev je svatá, protože symbolizuje život. A život má pro Jehovu velkou cenu. Když Kain zabil svého bratra Ábela, Jehova mu řekl: „Krev tvého bratra ke mně křičí ze země.“ (1. Mojžíšova 4:10) Když Jehova mluvil o Ábelově krvi, myslel tím jeho život.

⁴ Po potopě v Noemových dnech Bůh lidem dovolil jíst maso. Ale jasně řekl: „Nebudete jíst maso s jeho životem – jeho krví.“ (1. Mojžíšova 9:4) Tento zákaz platí pro všechny Noemovy potomky, včetně nás. Pro Jehovu je krev symbolem života a my bychom se na ni měli dívat stejně. (Žalm 36:9)

5., 6. Jak je z Mojžíšova zákona vidět Jehovův názor na život a na krev?

⁵ V zákoně, který dal Jehova Mojžíšovi, bylo řečeno: „Pokud nějaký muž ... bude jíst jakoukoli krev, obrátím se proti tomu, kdo jí krev, a usmrtím ho. Život tvora je totiž v krvi.“ (3. Mojžíšova 17:10, 11)

⁶ Když někdo zabil zvíře pro maso, musel podle Mojžíšova zákona vylít jeho krev na zem. Ukazovalo to, že se život zvířete vrací k jeho stvořiteli. (5. Mojžíšova 12:16; Ezekiel 18:4) Jehova ale nevyžadoval, aby Izraelité zacházeli do extrémů, když nechávali zvířata vykrvácet. Pokud v rozumné míře  udělali všechno, co bylo potřeba, mohli maso s čistým svědomím sníst. Úctou ke krvi zvířete dali najevo úctu k dárci života, Jehovovi. Zákon také Izraelitům přikazoval, aby obětovali zvířata za své hříchy. (Viz poznámky č. 19 a 20.)

7. Jak dal David najevo úctu ke krvi?

⁷ O tom, jak je krev vzácná, se můžeme hodně naučit z toho, co udělal David. Když bojoval proti Filištínům, jeho vojáci zjistili, že má velkou žízeň. Vydali se proto na nepřátelské území a riskovali život, aby mu přinesli vodu. Když se ale vrátili, David ji odmítl pít a „vylil ji jako oběť Jehovovi“. Řekl: „Jehovo, je pro mě nepředstavitelné, že bych to udělal! Měl bych pít krev mužů, kteří šli a riskovali život?“ David chápal, že život i krev mají pro Jehovu velkou cenu. (2. Samuelova 23:15–17)

8., 9. Jak by se měli křesťané dívat na krev?

⁸ Od prvních křesťanů už Bůh nevyžadoval, aby obětovali zvířata. Pořád ale museli mít správný pohled na krev. I když Mojžíšův zákon přestal platit, pokyn „vyhýbat se ... krvi“ byl jedním z mála příkazů, které platily i pro křesťany. Jeho dodržování bylo stejně důležité jako nedopouštět se sexuální nemravnosti a modlářství. (Skutky 15:28, 29)

⁹ To samé platí pro dnešní křesťany. Víme, že Jehova je zdrojem života a že mu patří život všech tvorů. Také si uvědomujeme, že krev je svatá a symbolizuje život. Když se tedy rozhodujeme,  jestli podstoupit léčbu, při které se používá krev, důkladně přemýšlíme o biblických zásadách.

10., 11. a) Jaký názor mají svědkové Jehovovi na transfuzi plné krve nebo jejích čtyř hlavních složek? b) V čem se každý křesťan musí rozhodnout sám?

¹⁰ Svědkové Jehovovi chápou, že „vyhýbat se ... krvi“ znamená víc než ji nejíst a nepít. Znamená to nepřijímat krevní transfuze, včetně autotransfuze (transfuze vlastní krve), ani krev nedarovat. Také to znamená nepřijímat transfuze žádné ze čtyř hlavních složek krve – červených krvinek, bílých krvinek, krevních destiček a plazmy.

¹¹ Z těchto čtyř hlavních složek krve se získávají menší složky, které se nazývají krevní frakce nebo krevní deriváty. Každý křesťan se musí rozhodnout, jestli tyto frakce přijme, nebo ne. To samé platí o lékařských postupech, které se týkají použití vlastní krve. Každý se musí sám rozhodnout, jak se bude zacházet s jeho krví během chirurgického zákroku, lékařského vyšetření nebo léčebného úkonu. (Viz poznámka č. 21.)

12. a) Proč Jehovovi záleží na tom, jak se rozhodujeme v otázkách svědomí? b) Co nám pomůže moudře se rozhodnout, když přemýšlíme o nějaké léčbě?

¹² Záleží Jehovovi na tom, jak se rozhodujeme v otázkách svědomí? Ano. Z našich rozhodnutí je vidět, co máme v srdci, a Jehovu velmi zajímá, co si myslíme a co cítíme. (Přečtěte si Přísloví 17:3;  24:12.) Když proto přemýšlíme o nějaké léčbě, měli bychom se modlit, aby nás Jehova vedl, a zjistit si o ní víc informací. Pak bychom se měli rozhodnout na základě svého biblicky školeného svědomí. Neměli bychom se ptát druhých, co by na našem místě udělali oni. A druzí by se neměli snažit naše rozhodnutí ovlivnit. Každý křesťan „ponese svůj vlastní náklad“. (Galaťanům 6:5; Římanům 14:12)

13. Co se o Jehovovi dozvídáme z jeho zákonů a zásad týkajících se krve?

¹³ Všechno, co po nás Jehova chce, je k našemu dobru a je to důkaz jeho lásky k nám. (Žalm 19:7–11) Ale neposloucháme ho jen proto, že z toho něco máme. Posloucháme ho proto, že ho milujeme. A právě láska k Jehovovi nás vede k tomu, že odmítáme transfuze. (Skutky 15:20) Také tím chráníme své zdraví. Většina lidí dnes ví, že s transfuzemi jsou spojená určitá rizika, a mnoho lékařů je přesvědčených, že operovat bez použití krve je pro pacienty lepší. Je z toho vidět, že Jehova nám vždycky radí moudře a s láskou. (Přečtěte si Izajáše 55:9; Jan 14:21, 23)

14., 15. a) Jaké zákony dal Jehova svému lidu, aby ho chránil? b) Jak můžete uplatnit zásady, ze kterých tyto zákony vychází?

¹⁴ Bůh svému lidu vždycky dával zákony, které byly k jejich dobru. Starověcí Izraelité od něj  dostali zákony, které je chránily před vážnými nehodami. Například museli na ploché střeše svého domu postavit zídku, aby nikdo nespadl. (5. Mojžíšova 22:8) Jiný zákon se týkal zvířat. Když měl někdo agresivního býka, musel zajistit, aby nikoho nezranil nebo nezabil. (2. Mojžíšova 21:28, 29) Pokud se Izraelita těmito zákony neřídil a někdo kvůli tomu přišel o život, musel za to nést odpovědnost.

¹⁵ Z těchto zákonů je vidět, že život má pro Jehovu velkou cenu. K čemu by nás to mělo vést? Úctu k životu bychom měli dávat najevo tím, jak se staráme o svůj dům a auto, jak se chováme za volantem a jakou zábavu si vybíráme. Někteří lidé, zvlášť ti mladí, si myslí, že se jim nemůže nic stát, a proto riskují a přehlíží nebezpečí. Ale to se Jehovovi nelíbí. Chce, abychom si života vážili – ať už svého, nebo života druhých. (Kazatel 11:9, 10)

16. Jak se Jehova dívá na potrat?

¹⁶ Pro Jehovu je důležitý každý lidský život, dokonce i život nenarozeného dítěte. Mojžíšův zákon stanovil, že když někdo neúmyslně zranil těhotnou ženu a ona nebo její dítě zemřely, z Jehovova pohledu se provinil zabitím. I když to byla nehoda, musel za to zaplatit svým životem. (Přečtěte si 2. Mojžíšovu 21:22, 23.) Bůh považuje nenarozené dítě za živou bytost. Co si tedy  podle vás myslí o potratech? Jak mu asi je, když každý rok přichází o život miliony nenarozených dětí?

17. Co může utěšit ženu, která šla na potrat, ale upřímně toho lituje?

¹⁷ Co když ale šla žena na potrat před tím, než se dozvěděla, jaký názor na něj má Jehova? Může si být jistá, že jí na základě Ježíšovy oběti může odpustit. (Lukáš 5:32; Efezanům 1:7) Pokud nějaká žena v minulosti na potrat šla, ale upřímně toho lituje, nemusí se kvůli tomu pořád obviňovat. „Jehova je milosrdný a soucitný... Jak daleko je východ od západu, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky.“ (Žalm 103:8–14)

18. Proč bychom se měli ze všech sil snažit, abychom se zbavili nenávisti?

¹⁸ Úcta k daru života začíná hluboko v srdci. Projeví se i v našem postoji k druhým. „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah,“ napsal apoštol Jan. (1. Jana 3:15) Když je nám někdo nesympatický, snadno to může přerůst v nenávist. A nenávist často vede k tomu, že člověk druhými pohrdá, falešně je obviňuje, nebo jim dokonce přeje smrt. Jehova ví, co k druhým cítíme. (3. Mojžíšova 19:16; 5. Mojžíšova 19:18–21; Matouš 5:22) Pokud si uvědomíme, že někoho nenávidíme, musíme udělat všechno pro to, abychom se takových pocitů zbavili. (Jakub 1:14, 15; 4:1–3)

19. Jak by nás měl ovlivnit Jehovův pohled na násilí?

 ¹⁹ To, že si vážíme života, můžeme ukázat ještě dalším způsobem. Ze Žalmu 11:5 se dozvídáme, že Jehova „nenávidí každého, kdo miluje násilí“. Kdybychom si vybírali násilnou zábavu, mohlo by to svědčit o tom, že násilí milujeme. Proč si pouštět do hlavy násilná slova, myšlenky a obrazy? Radši přemýšlejme o tom, co je čisté a pokojné. (Přečtěte si Filipanům 4:8, 9.)

20.–22. a) Jak se Jehova dívá na Satanův svět? b) Jak dávají praví křesťané najevo, že „nejsou částí světa“?

²⁰ Satanův svět nemá úctu k životu a v Jehovových očích nese vinu za prolitou krev. Během staletí vlády zavinily smrt milionů lidí, včetně mnoha Jehovových služebníků. Bible tyto vlády popisuje jako krutá a nelítostná zvířata. (Daniel 8:3, 4, 20–22; Zjevení 13:1, 2, 7, 8) Prodej zbraní je v dnešní době výnosný obchod – lidé na něm vydělávají obrovské peníze. Není pochyb, že „celý svět je v moci toho zlého“. (1. Jana 5:19)

²¹ Ale praví křesťané „nejsou částí světa“. Nepleteme se do politiky a nechodíme do válek. Nezabíjíme lidi ani nepodporujeme organizace, které to dělají. (Jan 15:19; 17:16) Když nás druzí pronásledují, neoplácíme to násilím. Ježíš učil, že bychom měli milovat dokonce i své nepřátele. (Matouš 5:44; Římanům 12:17–21)

 ²² I náboženství má na svědomí miliony lidských životů. O Velkém Babylonu, což jsou falešná náboženství jako celek, Bible říká: „Našla se v něm krev proroků, svatých a všech, kdo byli pobiti na zemi.“ Chápete, proč nám Jehova přikazuje „Vyjděte z něho, můj lide“? Ti, kdo uctívají Jehovu, nemají s falešným náboženstvím nic společného. (Zjevení 17:6; 18:2, 4, 24)

23. Co znamená vyjít z Velkého Babylonu?

²³ Vyjít z Velkého Babylonu znamená dát jasně najevo, že už nemáme nic společného s žádným falešným náboženstvím. Možná budeme muset požádat o vyškrtnutí z církve. Ale patří k tomu ještě něco dalšího. Musíme také nenávidět a odmítat špatné věci, které falešné náboženství dělá. Toleruje a podporuje nemravnost, politiku a chamtivost. (Přečtěte si Žalm 97:10; Zjevení 18:7, 9, 11–17) Kvůli tomu už přišly o život miliony lidí.

24., 25. Díky čemu máme vnitřní klid a čisté svědomí?

²⁴ Než jsme poznali Jehovu, každý z nás nějakým způsobem podporoval Satanův zkažený svět. Ale změnili jsme se. Uvěřili jsme ve výkupné a zasvětili jsme se Bohu. Zažíváme „období osvěžení od Jehovy“. Víme, že mu děláme radost, a proto máme vnitřní klid a čisté svědomí. (Skutky 3:19; Izajáš 1:18)

²⁵ I když jsme v minulosti byli součástí nějaké organizace, která nemá úctu k lidskému životu, Jehova  nám může na základě výkupného odpustit. Daru života, který jsme od Jehovy dostali, si velmi vážíme. Svoji vděčnost dáváme najevo tím, že děláme všechno pro to, abychom druhým pomohli poznat Jehovu, opustit Satanův svět a stát se Božími přáteli. (2. Korinťanům 6:1, 2)

26.–28. a) Jaký úkol dal Jehova Ezekielovi? b) Jaký úkol dal Jehova nám?

²⁶ V minulosti dal Jehova za úkol proroku Ezekielovi, aby varoval Izraelity, že Jeruzalém bude brzy zničen. Také jim měl říct, co mají dělat, aby se zachránili. Kdyby je nevaroval, Jehova by ho volal k odpovědnosti za jejich smrt. (Ezekiel 33:7–9) Ezekiel si vážil života, a proto se jim velmi snažil tuto zprávu předat.

²⁷ Nám dal Jehova za úkol varovat lidi, že bude brzy zničen Satanův svět. Máme jim pomáhat, aby Jehovu poznali a mohli žít v ráji. (Izajáš 61:2; Matouš 24:14) Chceme dělat všechno pro to, aby se tuto zprávu dozvěděli. Věříme, že budeme moct stejně jako Pavel říct: „Jsem čistý od krve všech lidí, protože jsem nic nezamlčel a oznámil vám všechno, co je Boží vůlí.“ (Skutky 20:26, 27)

²⁸ Pokud tedy chceme zůstat v Boží lásce, musíme se na krev a život dívat jako Jehova. Také je potřeba, abychom byli v jeho očích čistí. Právě o čistotě budeme mluvit v další kapitole.