Jakubův dopis 1:1–27

  • Pozdravy (1)

  • Vytrvalost vede ke štěstí (2–15)

    • Vyzkoušená víra (3)

    • Prosit s vírou (5–8)

    • Touha vede k hříchu a smrti (14, 15)

  • Všechny dobré dary přichází shora (16–18)

  • Nejen slyšet slovo, ale také podle něj jednat (19–25)

    • Člověk, který se dívá do zrcadla (23, 24)

  • Čisté a neposkvrněné uctívání Boha (26, 27)

1  Já, Jakub,+ otrok Boha a Pána Ježíše Krista, posílám pozdravy 12 rozptýleným kmenům.  Považujte to jen za radost, moji bratři, když vás potkávají různé zkoušky,+  protože víte, že vaše vyzkoušená víra vede k vytrvalosti.+  A dovolte, ať vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a v každém ohledu zdraví a nic vám nechybělo.+  Pokud někomu z vás chybí moudrost, ať prosí Boha,+ a dostane ji.+ Bůh totiž všem dává štědře a bez výčitek.*+  Ale ať prosí s vírou+ a vůbec nepochybuje,+ protože ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, kterou žene vítr a zmítá jí sem a tam.  Takový člověk by neměl čekat, že od Jehovy* něco dostane.   Je nerozhodný+ a nestálý ve všem, co dělá.  Ať se bratr v nízkém postavení raduje* ze svého vyvýšení+ 10  a bohatý z toho, že se jeho postavení snížilo.+ Bohatý člověk totiž zanikne jako polní květ. 11  Když vyjde slunce, rostliny v jeho žáru uvadnou, jejich květy opadají a jejich krása zanikne. Stejně dopadne bohatý člověk – uvadne na své životní cestě.+ 12  Šťastný je ten, kdo vytrvává ve zkoušce,+ protože když získá schválení, dostane korunu života,+ kterou Jehova* slíbil těm, kdo ho milují.+ 13  Když někdo prochází zkouškou, ať neříká: „Zkouší mě Bůh.“ Vždyť Boha nikdo nemůže pokoušet ke zlému ani on sám nikoho ke zlému nepokouší. 14  Ale každý je pokoušen tím, že ho láká a svádí* jeho vlastní touha.+ 15  Když se pak touha stane plodnou,* porodí hřích. A když se hřích uskuteční, vede ke smrti.+ 16  Nenechte se oklamat, moji milovaní bratři. 17  Všechno dobré, co dostáváme, a každý dokonalý dar přichází shora,+ od Otce nebeských světel,+ který se nemění jako pohybující se stín.*+ 18  Protože to bylo jeho vůlí, přivedl nás k životu slovem pravdy,+ abychom byli jakoby prvními plody z jeho tvorů.+ 19  Pamatujte, moji milovaní bratři: Každý člověk má být připravený naslouchat a nemá spěchat s mluvením+ ani s hněvem.+ 20  Lidský hněv totiž nevede k tomu, co je správné v Božích očích.+ 21  Zbavte se proto veškeré nečistoty a jakékoli stopy po špatnosti*+ a s mírností si nechte vštěpovat slovo, které vás může zachránit. 22  Podle toho slova ale také jednejte,+ nebuďte jen posluchači. To byste obelhávali sami sebe. 23  Pokud totiž někdo to slovo slyší, ale nejedná podle něj,+ podobá se člověku, který se dívá do zrcadla na svůj obličej – 24  dívá se na sebe, pak odejde a okamžitě zapomene, jak vypadá. 25  Kdo se ale zadívá do dokonalého zákona,+ který přináší svobodu, a kdo se ho drží, ten není zapomnětlivým posluchačem, ale tím, kdo jedná. A člověk, který to dělá, bude šťastný.+ 26  Pokud si někdo myslí, že uctívá Boha,* ale nedrží svůj jazyk na uzdě,+ klame své srdce a jeho uctívání je zbytečné. 27  Uctívání,* které náš Bůh a Otec považuje za čisté a neposkvrněné, znamená starat se o sirotky+ a vdovy+ v jejich trápení+ a nenechat se znečistit světem.+

Poznámky

Nebo „kritizování“.
Dosl. „chlubí“.
Nebo „chytá jako na návnadu“.
Dosl. „otěhotní“.
Nebo „u kterého není změna v otáčení stínu“.
Nebo možná „a hojné špatnosti“.
Nebo „že je zbožný“.
Nebo „náboženství“.