Přejít k článku

Přejít na obsah

Je vaše svědomí dobře vyškolené?

Je vaše svědomí dobře vyškolené?

 Je vaše svědomí dobře vyškolené?

MOŽNÁ jste už někdy řekli: „Někde v srdci cítím, že to není správné“, nebo „To, co ode mě chcete, nemohu udělat. Něco ve mně mi říká, že to je špatné.“ To byl „hlas“ vašeho svědomí, onen vnitřní smysl, který rozpoznává, co je správné a co nesprávné, a který člověka omlouvá anebo obviňuje. Ano, svědomí je nám vrozené.

I když se člověk Bohu odcizil, schopnost rozpoznávat správné od nesprávného mu v podstatě zůstala. Byl totiž vytvořen k Božímu obrazu, takže do jisté míry zrcadlí Boží moudrost a spravedlnost. (1. Mojžíšova 1:26, 27) Apoštol Pavel o tom pod božskou inspirací napsal: „Kdykoli . . . lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“ * (Římanům 2:14, 15)

Toto mravní cítění, zděděné po prvním člověku Adamovi, působí jako „zákon“ neboli jako pravidlo chování v lidech všech ras a národností. Je to schopnost dívat se sám na sebe a posuzovat se. (Římanům 9:1) U Adama a Evy se tato schopnost projevila, jakmile porušili Boží zákon. Schovali se. (1. Mojžíšova 3:7, 8) Jiným příkladem toho, jak svědomí působí, je reakce krále Davida poté, co si uvědomil, že sčítáním lidu se dopustil hříchu. Bible říká, že „Davida začalo jeho srdce tepat“. (2. Samuelova 24:1–10)

Schopnost ohlédnout se za tím, co jsme udělali, a posoudit mravní stránku našeho jednání může přinést velmi důležitý výsledek — může nás totiž podnítit k bohulibému pokání. David napsal: „Když jsem mlčel, mé kosti byly vyčerpané celodenním sténáním. Konečně jsem ti vyznal svůj hřích a své provinění jsem nezakrýval. Řekl jsem: ‚Vyznám se Jehovovi ze svých přestupků.‘ A sám jsi prominul provinění mých hříchů.“ (Žalm 32:3, 5) Vnímavé svědomí tedy může hříšníka přivést zpět k Bohu. Může takovému člověku pomoci rozpoznat, že potřebuje Boží odpuštění, a může jej podnítit k tomu, aby chodil po Božích cestách. (Žalm 51:1–4, 9, 13–15)

Svědomí také dává výstrahy nebo poskytuje vedení, když stojíme před nějakou volbou nebo před rozhodováním mravního rázu. Právě v tomto ohledu možná svědomí pomohlo Josefovi, aby předem rozpoznal, že cizoložství je nesprávné a špatné — je hříchem proti Bohu. Výslovný zákon zakazující cizoložství byl později zahrnut do Deseti přikázání, jež byla dána Izraeli. (1. Mojžíšova 39:1–9; 2. Mojžíšova 20:14) Zjevně je pro nás daleko  užitečnější mít svědomí vyškolené tak, aby nás nejen soudilo, ale také vedlo. Plní tuto úlohu i vaše svědomí?

Jak můžeme své svědomí školit, aby nám pomáhalo správně se rozhodovat

Svědomí jsme sice zdědili, ale naneštěstí se tato zděděná schopnost pokazila. Lidé byli na počátku dokonalí, ale „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23) Jsme poškozeni hříchem a nedokonalostí, a proto může být naše svědomí pokřivené, takže už možná nefunguje přesně tak, jak původně fungovat mělo. (Římanům 7:18–23) Mohou na ně kromě toho působit i vnější činitele. Může být ovlivněno naší výchovou nebo místními zvyky, názory a prostředím. Zvrhlá morálka světa a jeho úpadková měřítka rozhodně nemohou být pro dobré svědomí normou.

Křesťan proto potřebuje ještě další pomoc — pevná a spravedlivá měřítka obsažená v Božím slově, Bibli. Tato měřítka mohou vést naše svědomí, aby mohlo věci správně posuzovat a urovnávat. (2. Timoteovi 3:16) Jestliže je naše svědomí dobře poučeno na základě Božích měřítek, může nám lépe sloužit jako morální bezpečnostní zařízení a umožní nám, abychom „rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebrejcům 5:14) Kdybychom se vydali nesprávným směrem a naše svědomí by se neopíralo o Boží měřítka, mohlo by se stát, že by nás nevarovalo. „Existuje cesta, která je před mužem přímá,“ říká Bible, „ale její konec jsou potom cesty smrti.“ (Přísloví 16:25; 17:20)

V některých oblastech života nám Boží slovo poskytuje výslovné pokyny a směrnice, a jednáme dobře, jestliže se jimi řídíme. Je však také mnoho situací, pro které v Bibli žádné výslovné pokyny nejsou. Mohou to být situace související se zaměstnáním, s naším zdravím, rekreací, oblékáním a úpravou našeho zevnějšku a také s jinými věcmi. Není snadné v každém jednotlivém případě vědět, co máme udělat a jak se rozhodnout, aby to bylo správné. Proto bychom měli mít stejný postoj, jaký měl David, když se modlil: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám. Přiměj mě chodit v tvé pravdě, a vyučuj mě, vždyť jsi mým Bohem záchrany.“ (Žalm 25:4, 5) Čím lépe rozumíme Božím názorům a cestám, tím lépe budeme schopni správně zhodnotit svou situaci a rozhodovat se s čistým svědomím.

Stojíme-li tedy před nějakou otázkou nebo rozhodnutím, měli bychom nejdříve přemýšlet o biblických zásadách, které se mohou na danou situaci vztahovat. Může jít  například o respektování vedení prostřednictvím hlavy (Kolosanům 3:18, 20), o poctivost ve všem (Hebrejcům 13:18), o to, že máme nenávidět, co je špatné (Žalm 97:10), usilovat o pokoj (Římanům 14:19), poslouchat ustanovené autority (Matouš 22:21; Římanům 13:1–7), být výlučně oddáni Bohu (Matouš 4:10), že nemáme být částí světa (Jan 17:14), máme se vyvarovat špatné společnosti (1. Korinťanům 15:33), být skromní, pokud jde o oblékání a úpravu zevnějšku (1. Timoteovi 2:9, 10), a že nemáme přivádět jiné ke klopýtání (Filipanům 1:10). Jestliže rozpoznáme, o kterou biblickou zásadu právě jde, naše svědomí se upevní a pomůže nám správně se rozhodnout.

Naslouchejme svému svědomí

Má-li nám naše svědomí pomáhat, musíme na ně dbát. Naše svědomí, vyškolené na základě Bible, nám bude užitečné jedině tehdy, jestliže budeme rychle reagovat na jeho podněty. Školené svědomí můžeme přirovnat k varovným světelným signálům na přístrojové desce automobilu. Dejme tomu, že se rozsvítí kontrolka, která nás upozorní na nízký tlak oleje. Co se stane, jestliže tomu okamžitě nevěnujeme pozornost a pokračujeme v jízdě? Může se nám vážně poškodit motor. Podobné to je s naším svědomím. Tento vnitřní hlas nás může upozornit, že určitý způsob jednání je nesprávný. Naše biblická měřítka a hodnoty porovná s naším skutečným nebo zamýšleným jednáním a vyšle upozornění, podobně jako kontrolka na přístrojové desce. Jestliže na upozornění dbáme, pomůže nám to nejen vyvarovat se špatných následků nesprávného jednání, ale také zachovat naše svědomí v takovém stavu, že bude fungovat správně.

Co se stane, jestliže nebudeme na výstrahu dbát? Během doby naše svědomí znecitliví. Soustavné přehlížení nebo potlačování svědomí působí podobně, jako když je na nějakém místě na těle vypálen cejch. Zjizvená tkáň už nemá nervová zakončení, a je tudíž necitlivá. (1. Timoteovi 4:2) Když je spáchán hřích, takové svědomí na to již nereaguje a ani člověka nevaruje, aby hřích neopakoval. Zjizvené svědomí přehlíží biblická měřítka toho, co je správné a co nesprávné. Takové svědomí je tedy pokažené a poskvrněné. Jeho majitel nechal „za sebou všechen mravní smysl“ a je odcizen Bohu. (Efezanům 4:17–19; Titovi 1:15) To je opravdu tragický výsledek.

„Držte se dobrého svědomí“

Jestliže si chceme zachovat dobré svědomí, musíme v tom směru neustále vynakládat úsilí. Apoštol Pavel prohlásil: „Trvale [se] cvičím,  abych měl vědomí, že jsem se nedopustil žádné urážky vůči Bohu a lidem.“ (Skutky 24:16) Jako křesťan neustále kontroloval a napravoval svůj způsob jednání, protože se nechtěl dopustit žádné urážky vůči Bohu. Pavel věděl, že o tom, zda je naše jednání správné nebo nesprávné, nakonec rozhodne Bůh. (Římanům 14:10–12; 1. Korinťanům 4:4) Řekl: „Všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ (Hebrejcům 4:13)

Pavel se také zmínil o tom, že se nedopustil žádné urážky vůči lidem. Dobře to můžeme vidět v souvislosti s jeho radou ohledně „jedení jídel obětovaných modlám“, kterou dal křesťanům v Korintu. V této souvislosti ukázal, že i když určitý způsob jednání může být ze stanoviska Božího slova sám o sobě nezávadný, je nutné brát v úvahu svědomí druhých. Jestliže to neuděláme, můžeme duchovně ‚ničit své bratry, za něž zemřel Kristus‘. Mohli bychom si tím zničit i svůj vlastní vztah k Bohu. (1. Korinťanům 8:4, 11–13; 10:23, 24)

Proto své svědomí neustále školme a starejme se o to, abychom je měli dobré. Při svém rozhodování prosme Boha o vedení. (Jakub 1:5) Studujme Boží slovo a nechme jeho zásadami formovat svou mysl a své srdce. (Přísloví 2:3–5) Když vzniknou vážné otázky, rozmlouvejme o nich se zralými křesťany, abychom zjistili, zda správně rozumíme biblickým zásadám, o které jde. (Přísloví 12:15; Římanům 14:1; Galaťanům 6:5) Berme v úvahu, jak bude naším rozhodnutím ovlivněno naše svědomí, jak to zapůsobí na druhé, a především jak tím bude ovlivněn náš vlastní vztah k Jehovovi. (1. Timoteovi 1:5, 18, 19)

Svědomí je podivuhodným darem od našeho milujícího Otce, Jehovy Boha. Jestliže je používáme v souladu s vůlí jeho Dárce, budeme se k našemu Stvořiteli přibližovat. Snažíme-li se ‚držet se dobrého svědomí‘ ve všem, co děláme, dáváme jasněji najevo, že jsme vytvořeni k Božímu obrazu. (1. Petra 3:16; Kolosanům 3:10)

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Řecké slovo, jež je zde přeloženo slovem „svědomí“, znamená „vnitřní schopnost morálního úsudku“ (The Analytical Greek Lexicon Revised od Harolda K. Moultona); „rozlišování mezi tím, co je v morálním ohledu dobré a co je špatné“. (Greek-English Lexicon od J. H. Thayera)

[Obrázky na straně 13]

Je vaše svědomí vyškolené tak, aby vás vedlo, a ne jen soudilo?

[Obrázek na straně 14]

Dobře vyškolené svědomí budeme mít tehdy, jestliže si osvojíme biblické zásady a budeme je uplatňovat

[Obrázky na straně 15]

Nepřehlížejme výstrahy svého svědomí