Přejít k článku

Přejít na obsah

Buďme jednotní jako Jehova s Ježíšem

Buďme jednotní jako Jehova s Ježíšem

„Prosím..., aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou.“ (JAN 17:20, 21)

PÍSNĚ: 107, 122

1., 2. a) O co se Ježíš modlil během poslední večeře s apoštoly? b) Možná proč si Ježíš dělal starosti v souvislosti s jednotou?

BĚHEM poslední večeře s apoštoly si Ježíš dělal starosti o to, aby jeho učedníci byli jednotní. Když se s nimi modlil, vyslovil přání, aby všichni jeho učedníci byli jedno, stejně jako je on jedno se svým Otcem. (Přečti Jana 17:20, 21.) Jednota Ježíšových učedníků měla být pro lidi jasným důkazem, že Ježíše poslal na zem Jehova. A pravé Ježíšovy učedníky lidé měli rozpoznat podle toho, že se budou mít rádi. (Jan 13:34, 35) Tato láska je měla ještě víc stmelovat.

2 Je pochopitelné, že Ježíš ten večer mluvil o jednotě hodně. Všiml si totiž, že apoštolové zcela jednotní nejsou. Například se zase hádali o to, „který z nich se zdá být největší“. (Luk. 22:24–27; Mar. 9:33, 34) Jindy Jakub a Jan poprosili Ježíše, aby jim ve svém království dal významná místa. (Mar. 10:35–40)

3. a) Co mohlo Kristovým učedníkům bránit, aby byli jednotní? b) Nad kterými otázkami se zamyslíme?

3 Touha po vysokém postavení ale nebyla jedinou příčinou,  která jednotě mezi Kristovými učedníky mohla bránit. Lidi v té době rozdělovalo nepřátelství a předsudky. Tyto negativní pocity museli Ježíšovi učedníci překonat. V tomto článku se zamyslíme nad otázkami: Jak s předsudky bojoval Ježíš? Jak své následovníky učil, aby nikoho nezvýhodňovali a byli skutečně jednotní? A jak jeho příklad a učení můžou pomoct nám dnes?

PŘEDSUDKY VŮČI JEŽÍŠOVI A JEHO NÁSLEDOVNÍKŮM

4. Na příkladech ukaž, jaké předsudky měli lidé vůči Ježíšovi.

4 Lidé měli předsudky dokonce i vůči Ježíšovi. Když Filip řekl Natanaelovi, že našel Mesiáše, Natanael mu odpověděl: „Může přijít něco dobrého z Nazaretu?“ (Jan 1:46) Podle všeho Natanael věděl o proroctví zapsaném v Micheášovi 5:2 a Nazaret považoval za příliš nevýznamné město, než aby z něj pocházel Mesiáš. Podobně i významní Judejci pohrdali Ježíšem proto, že byl Galilejec. (Jan 7:52) Mnozí Judejci se na lidi z Galileje dívali svrchu. Jiní Židé se snažili Ježíše urazit tím, že ho nazvali Samaritánem. (Jan 8:48) Samaritáni byli lidé jiné národnosti a jiného vyznání než Židé. Jak Judejci, tak Galilejci jimi opovrhovali a vyhýbali se jim. (Jan 4:9)

5. S jakými předsudky se setkávali Ježíšovi následovníci?

5 Židovští náboženští vůdci házeli špínu také na Ježíšovy následovníky. Farizeové o nich říkali, že to jsou „prokletí lidé“. (Jan 7:47–49) Každý, kdo nestudoval na židovských náboženských školách a kdo se neřídil židovskými tradicemi, byl podle nich obyčejný a k ničemu. (Sk. 4:13) Předsudky vůči Ježíšovi a jeho učedníkům pramenily z toho, že lidé byli pyšní na svoje náboženství, společenské postavení a národnost. Předsudky měly vliv také na Ježíšovy učedníky. Aby zůstali jednotní, museli začít uvažovat jinak.

6. Z jakých příkladů je vidět, že předsudky na nás můžou mít velký vliv?

6 Dnes je svět plný předsudků. Lidé mívají předsudky vůči nám nebo se stává, že my máme nějaké předsudky vůči druhým. Jedna sestra z Austrálie, která dnes slouží jako průkopnice, říká: „Moje nenávist k bělochům sílila, když jsem se víc zajímala o to, jakého bezpráví se dopustili na domorodých obyvatelích – a to jak v minulosti, tak v současnosti. Tyto pocity se ještě prohloubily tím, co jsem zažila já osobně.“ Bratr z Kanady říká, jaké předsudky měl kdysi on: „Myslel jsem si, že lidé, kteří mluví francouzsky, jsou lepší. A ty, kdo mluvili anglicky, jsem začal nesnášet.“

7. Jak Ježíš bojoval s předsudky?

7 Tak jako v Ježíšově době i dnes můžou být předsudky hluboce zakořeněné. Jak s tím Ježíš bojoval? Za prvé, sám se jimi vůbec nenechal ovlivnit. Nikdy nikoho nezvýhodňoval. Kázal bohatým i chudým, farizeům i Samaritánům, dokonce výběrčím daní a hříšníkům. Za druhé, své následovníky slovem i příkladem učil, jak podezřívavost a nesnášenlivost vůči jiným lidem překonávat.

ÚČINNÝMI ZBRANĚMI JSOU LÁSKA A POKORA

8. Co je základem naší jednoty?

8 Ježíš učil důležitou zásadu, která je základem naší jednoty. Svým učedníkům řekl: „Vy všichni jste bratři.“  (Přečti Matouše 23:8, 9.) Všichni jsme bratři pochopitelně v tom smyslu, že jsme potomky Adama. (Sk. 17:26) Ježíš ale vysvětlil, že jeho učedníci jsou bratry a sestrami také proto, že za svého nebeského Otce uznávají Jehovu. (Mat. 12:50) Jsou součástí velké duchovní rodiny, kterou spojuje láska a víra. Proto apoštolové ve svých dopisech do sborů mluvili o jiných křesťanech jako o bratrech. (Řím. 1:13; 1. Petra 2:17; 1. Jana 3:13) *

9., 10. a) Proč Židé neměli důvod být na svůj národ hrdí? b) Jak Ježíš ukázal, že je špatné dívat se svrchu na lidi jiné národnosti? (Viz úvodní obrázek.)

9 Potom co Ježíš svým učedníkům řekl, že by se měli považovat za bratry a sestry, zdůraznil, že by měli být pokorní. (Přečti Matouše 23:11, 12.) Jak už jsme se dozvěděli, pýcha občas apoštoly rozdělovala. V Ježíšově době byli lidé velmi hrdí na svůj národ. Mnozí Židé si mysleli, že jsou lepší než ostatní, protože jsou potomky Abrahama. Jan Křtitel jim ale řekl: „Bůh má moc Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.“ (Luk. 3:8)

10 Hrdost na svůj národ Ježíš odsoudil. Využil k tomu situaci, kdy se ho jeden znalec Zákona zeptal: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíš vyprávěl podobenství o Samaritánovi: Jednoho Žida zbili zloději a nechali ho na cestě. I když kolem toho nešťastníka prošli nějací Židé, nepomohli mu. Samaritán se nad ním ale slitoval a postaral se o něj. Ježíš své vyprávění ukončil tím, že znalce Zákona povzbudil, aby byl jako ten Samaritán. (Luk. 10:25–37) Ježíš ukázal, že i nějaký Samaritán může Židy naučit, co znamená pravá láska k bližním.

11. Proč museli Ježíšovi následovníci zvítězit nad svou pýchou a předsudky a jak jim Ježíš pomáhal, aby to pochopili?

11 Aby Ježíšovi učedníci splnili úkol, který dostali, museli nad svou pýchou a předsudky zvítězit. Než Ježíš vystoupil do nebe, pověřil je, aby kázali dobrou zprávu „v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:8) Ježíš je na tento obrovský úkol připravoval tím, že jim připomínal, jaké dobré vlastnosti lidé z jiných národů mají. Jednoho důstojníka, který byl cizinec, pochválil za jeho výjimečnou víru. (Mat. 8:5–10) Ve svém domovském městě Nazaretu mluvil o tom, jak Jehova pomohl cizincům, například vdově z fénického města Carefatu a malomocnému Naamanovi, který byl Syřan. (Luk. 4:25–27) A Ježíš nejenom kázal Samaritánce, ale v samaritánském městě strávil dva dny, protože se tam lidé o dobrou zprávu zajímali. (Jan 4:21–24, 40)

BOJ S PŘEDSUDKY V PRVNÍM STOLETÍ

12., 13. a) Jak apoštolové reagovali na to, když Ježíš mluvil o dobré zprávě se Samaritánkou? (Viz úvodní obrázek.) b) Z čeho je vidět, že Jakub a Jan Ježíšovo poučení nepochopili?

12 Bojovat s předsudky nebylo pro apoštoly jednoduché. To, že Ježíš začal mluvit o dobré zprávě se Samaritánkou, je překvapilo. (Jan 4:9, 27) Židovští náboženští vůdci by na veřejnosti s ženou nemluvili, a už vůbec ne se Samaritánkou,  která měla pochybnou pověst. Apoštolové chtěli, aby se Ježíš najedl, ale on byl tím duchovním rozhovorem tak nadšený, že hlad šel stranou. Jeho Otec si přál, aby se věnoval kázání, tedy aby mluvil i se Samaritánkou, a pro Ježíše to bylo jako pokrm. (Jan 4:31–34)

13 Jakub a Jan toto poučení nepochopili. Když s Ježíšem cestovali Samařím, hledali v jedné vesnici nocleh. Samaritáni je ale odmítli přijmout, a tak se Jakub s Janem rozčílili a navrhli, že na celou vesnici sešlou oheň z nebe. Ježíš je přísně napomenul. (Luk. 9:51–56) Je otázka, jestli by Jakub s Janem reagovali stejně, kdyby se to stalo v jejich rodné Galileji. Zdá se, že jejich negativní reakce byla způsobena předsudky. A je docela možné, že když apoštol Jan později kázal Samaritánům a oni na dobrou zprávu reagovali příznivě, cítil se kvůli tomu výbuchu emocí trapně. (Sk. 8:14, 25)

14. Jak bratři vyřešili problém, který mohl souviset s jazykem?

14 Krátce po Letnicích roku 33 se ve sboru objevil problém s diskriminací. Když bratři rozdělovali jídlo potřebným vdovám, přehlíželi ty, které mluvily řecky. (Sk. 6:1) Důvodem mohly být předsudky kvůli jejich jazyku. Apoštolové celou věc rychle vyřešili tím, že vybrali způsobilé bratry, aby bylo jídlo rozdělováno spravedlivě. Všichni tito bratři měli řecká jména, což vdovy, které se cítily dotčeny, zřejmě přijaly s povděkem.

15. Jak se Petr časem naučil, že by nikomu neměl stranit? (Viz úvodní obrázek.)

15 V roce 36 Ježíšovi učedníci začali kázat lidem ze všech národů. Předtím byl apoštol Petr zvyklý trávit čas jenom se Židy. Když ale Bůh dal jasně najevo, že křesťané by neměli nikomu stranit, mluvil Petr o dobré zprávě s Kornéliem, který byl římským vojákem. (Přečti Skutky 10:28, 34, 35.) Od této události Petr rád jedl s křesťany z jiných národů a trávil s nimi čas. O několik let později, když byl v Antiochii, s nimi najednou přestal jíst. (Gal. 2:11–14) Pavel Petra napomenul a on to přijal. Jak to víme? Když Petr psal svůj první dopis křesťanům v Malé Asii, kteří měli židovský i nežidovský původ, mluvil o tom, že je důležité milovat všechny bratry. (1. Petra 1:1; 2:17)

16. Jakou pověst si získali křesťané v prvním století?

16 Apoštolové si vzali příklad z Ježíše a naučili se milovat „lidi všeho druhu“. (Jan 12:32; 1. Tim. 4:10) I když jim to nějakou dobu trvalo, změnili způsob svého uvažování. Křesťané v prvním století si získali pověst těch, kdo se mají rádi. Tertullianus, spisovatel z druhého století, citoval některé lidi, kteří o křesťanech řekli: „Hle, jak se navzájem milují ... a jeden za druhého jsou připraveni zemřít.“ Oblékli si „novou osobnost“ a na všechny lidi se začali dívat nezaujatě, tak jako Bůh. (Kol. 3:10, 11)

17. Jak se můžeme zbavit předsudků? Uveď příklady.

17 I my možná potřebujeme čas, abychom se předsudků zbavili. Jedna sestra z Francie svůj boj popisuje takto: „Jehova mě učí, co znamená láska, co znamená dávání a co znamená milovat lidi všeho druhu. Pořád pracuju na tom,  abych neměla předsudky vůči druhým, a někdy to nejde snadno. Proto se o to stále modlím.“ Podobný boj svádí sestra ze Španělska. Vypráví: „Někdy cítím nepřátelství k určité etnické skupině a většinou se mi daří nad tím vyhrát. Vím ale, že nesmím polevit. Jsem šťastná, že patřím do sjednocené rodiny. A je to jenom díky Jehovovi.“ Každý z nás by se v tomto ohledu měl prozkoumat a být k sobě upřímný. Je potřeba, abychom se zbavili nějakých předsudků, podobně jako tyto dvě sestry?

KDYŽ LÁSKA ROSTE, PŘEDSUDKY MIZÍ

18., 19. a) Z jakých důvodů každého rádi přijímáme mezi sebe? b) Jak to můžeme dělat?

18 Je dobré pamatovat na to, že kdysi jsme všichni byli vůči Bohu „cizími lidmi“, byli jsme od něj daleko vzdáleni. (Ef. 2:12) Jehova nás ale k sobě přitáhl „šňůrami lásky“. (Oz. 11:4; Jan 6:44) A Ježíš nás přijal – jakoby nám otevřel dveře a my jsme se díky tomu mohli stát součástí Boží rodiny. (Přečti Římanům 15:7.) Udělal to, ačkoli jsme nedokonalí, a tak by nás nemělo ani napadnout, že bychom někoho nepřijali my.

Jehovovi služebníci hledají moudrost u Boha a spojuje je láska (19. odstavec)

19 Rozdělení, předsudky a nepřátelství budou s blížícím se koncem tohoto zlého světa bezpochyby narůstat. (Gal. 5:19–21; 2. Tim. 3:13) Jsme ale Jehovovi služebníci a chceme mít jeho moudrost, která nedělá rozdíly mezi lidmi a přispívá k pokoji. (Jak. 3:17, 18) Jsme rádi, že máme za přátele lidi z různých zemí. Díky tomu můžeme poznávat jejich kulturu a možná se i naučíme jejich jazyk. Když to děláme, těšíme se z pokoje, který je „jako řeka“, a ze spravedlnosti, která je „jako mořské vlny“. (Iz. 48:17, 18)

20. Co se stane, když láska změní způsob, jak přemýšlíme a co cítíme?

20 Když sestra z Austrálie, o které jsme se už zmínili, začala studovat Bibli, všechny její silné předsudky a nenávist se pomalu rozplynuly. Láska změnila způsob, jak přemýšlela a co cítila. A bratr z Kanady si uvědomil, že „matkou rasismu je často nevědomost a že to, jaké mají lidé vlastnosti, nezávisí na tom, kde se narodili“. Dokonce si vzal anglicky mluvící sestru! Takové změny jsou důkazem toho, že křesťanská láska dokáže zvítězit nad předsudky. Spojuje nás opravdu nezlomným poutem! (Kol. 3:14)

^ 8. odst. Výraz „bratři“ může zahrnovat také ženy ve sboru. Pavel adresoval svůj dopis bratrům v Římě. Je jasné, že ho napsal i sestrám, protože o některých se zmínil jmenovitě. (Řím. 16:3, 6, 12) Ve Strážné věži se už dlouho o spoluvěřících píše jako o bratrech a sestrách.