1., 2. (a) K jaké změně došlo o Letnicích roku 33 n. l.? (b) Kdo byli prvními členy Jehovova nového národa? (Viz úvodní obrázek.)

LETNICE roku 33 n. l. byly milníkem v dějinách Božího lidu. Tehdy došlo k zásadní změně. Jehova svým duchem vytvořil nový národ – duchovní Izrael neboli „Boží Izrael“. (Gal. 6:16) Poprvé od doby Abrahama nebyla znakem Božího lidu tělesná obřízka. O každém členu tohoto nového národa Pavel napsal: „Jeho obřízka je obřízka srdce duchem.“ (Řím. 2:29)

² Prvními členy Božího nového národa byli apoštolové a více než sto dalších Kristových učedníků, kteří se shromáždili v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. (Sk. 1:12–15) Bůh na ně vylil svatého ducha a tak se stali jeho syny. (Řím. 8:15, 16; 2. Kor. 1:21) To byl důkaz, že Jehova už přijal Kristovu oběť a že smlouvu Zákona nahradil novou smlouvou. (Luk. 22:20; přečti Hebrejcům 9:15) Svatý duch učedníkům umožnil kázat v různých jazycích. Židé a proselyté, kteří přišli do Jeruzaléma z celé Římské říše slavit svátek týdnů  neboli Letnice, se díky tomu dozvěděli o „velkolepých Božích věcech“. (Sk. 2:1–11)

3.–5. (a) Co řekl o Letnicích Petr Židům? (b) Jak se nový národ rozrůstal?

³ Do nového národa, kterým byl křesťanský sbor, mohli nejdřív patřit Židé a proselyté. Jehova jim otevřel cestu prostřednictvím apoštola Petra. O Letnicích Petr odvážně řekl Židům, že zabili Ježíše a že ho teď musí přijmout, protože „ho Bůh učinil Pánem i Kristem“. Když se ho zástupy lidí zeptaly, co by měli udělat, odpověděl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ (Sk. 2:22, 23, 36–38) Ten den se k duchovnímu Izraeli přidalo asi 3 000 lidí. (Sk. 2:41) Apoštolové dál horlivě kázali a jejich úsilí přinášelo výsledky. (Sk. 6:7) Nový národ se rozrůstal.

⁴ Později začali Ježíšovi učedníci kázat Samaritánům a také byli úspěšní. Hodně jich pokřtil Filip. Nedostali ale svatého ducha okamžitě. Vedoucí sbor v Jeruzalémě k nim proto poslal Petra a Jana, kteří na ně „vkládali ruce, a oni začali přijímat svatého ducha“. (Sk. 8:5, 6, 14–17) Tak se i tito Samaritáni stali členy duchovního Izraele.

⁵ V roce 36 n. l. pozval Jehova do nového národa další skupinu lidí. Petr tehdy kázal římskému setníku Kornéliovi a jeho příbuzným a přátelům. (Sk. 10:22, 24, 34, 35) Bible o tom podává tuto zprávu: „Zatímco Petr ještě mluvil . . ., svatý duch padl na všechny, kdo slyšeli to slovo. A věrní, kteří přišli s Petrem a kteří byli z obřezaných, byli ohromeni, protože velkorysý dar svatého ducha byl vyléván také na lidi z národů.“ (Sk. 10:44, 45) Od této chvíle mohli do duchovního Izraele patřit i neobřezaní Nežidé.

6., 7. Co první křesťané dělali jako „lid pro [Jehovovo] jméno“ a v jakém rozsahu?

⁶ Na schůzce vedoucího sboru v roce 49 n. l. učedník Jakub řekl: „Symeon [Petr] obšírně vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.“ (Sk. 15:14) K tomuto novému lidu, který nesl Jehovovo jméno, patřili křesťané židovského i nežidovského původu. (Řím. 11:25, 26a) Později Petr napsal: „Kdysi jste . . . nebyli  lidem, ale nyní jste Boží lid.“ Jejich poslání popsal těmito slovy: „Jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9, 10) Měli veřejně chválit Boha, kterého zastupovali, a vyvyšovat jeho jméno. Měli být odvážnými svědky nejvyššího panovníka Jehovy.

⁷ Duchovní Izrael byl podobně jako přirozený Izrael lidem, který Jehova „utvořil, aby líčil [jeho] chválu“. (Iz. 43:21) Lidé tehdy uctívali mnoho falešných bohů, ale první křesťané odvážně prohlašovali, že jediný pravý Bůh je Jehova. (1. Tes. 1:9) Byli Jehovovými a Ježíšovými svědky „jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří“ i v „nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:8; Kol. 1:23)

8. Před čím varoval apoštol Pavel křesťany v prvním století?

⁸ K těm, kdo v prvním století nebojácně mluvili o Jehovovi, patřil apoštol Pavel. Odvážně se ho zastával jako nejvyššího panovníka i před pohanskými filozofy. Řekl jim, že Jehova „udělal svět a všechno v něm“ a „je Pánem nebe a země“. (Sk. 17:18, 23–25) Koncem své třetí misionářské cesty křesťany varoval: „Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem, a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk. 20:29, 30) Předpovězené odpadlictví se jasně projevilo koncem prvního století. (1. Jana 2:18, 19)

9. Co se s Jehovovým lidem stalo po smrti apoštolů?

⁹ Po smrti apoštolů se odpadlictví šířilo dál a vznikaly křesťanské církve. Falešní křesťané zdaleka nebyli lidem pro Jehovovo jméno, a dokonce ho neuvedli v mnoha svých překladech Bible. Boha zneuctívali i jinak. Převzali pohanské rituály a učili nebiblické nauky. Vedli takzvané svaté války a prohlašovali, že bojují ve jménu Boha. Kromě toho se chovali nemravně. V průběhu staletí tedy Jehova neměl na zemi organizovaný „lid pro své jméno“, ale jen hrstku věrných služebníků.

10., 11. (a) Co Ježíš předpověděl v podobenství o pšenici a plevelu? (b) Jak se Ježíšovo podobenství splnilo po roce 1914?

¹⁰ V podobenství o pšenici a plevelu Ježíš předpověděl, že kvůli odpadlictví bude velmi těžké rozpoznat pravé náboženství. Řekl, že „zatímco lidé spali“, Ďábel zasel plevel na pole, kam Syn člověka předtím zasel pšenici. Obojí mělo spolu růst až do „závěru systému věcí“. Ježíš vysvětlil, že „znamenité semeno“ jsou „synové království“ a „plevel jsou synové toho ničemného“. Během času konce měl Syn člověka vyslat své „žence“ neboli anděly, aby symbolickou pšenici oddělili od plevele. Pak měli  být „synové království“ shromážděni. (Mat. 13:24–30, 36–43) Jak k tomu došlo? A jak to pomohlo, aby měl Bůh znovu na zemi organizovaný lid?

¹¹ „Závěr systému věcí“ začal v roce 1914. Během první světové války bylo několik tisíc pomazaných křesťanů, „synů království“, v duchovním zajetí Velkého Babylónu. V roce 1919 je Jehova vysvobodil, a tak je bylo možné jasně rozeznat od plevele neboli falešných křesťanů. Shromáždil je, aby z nich vytvořil organizovaný lid. Tím se splnilo toto Izajášovo proroctví: „Narodí se země v porodních bolestech za jeden den? Nebo se najednou zrodí národ? Sion totiž upadl do porodních bolestí a rovněž porodil své syny.“ (Iz. 66:8) Sion, Jehovova organizace duchovních tvorů, „porodil“ své duchem pomazané syny a vytvořil z nich národ.

12. Z čeho je vidět, že pomazaní jsou lidem pro Jehovovo jméno?

¹² Pomazaní „synové království“ jsou stejně jako křesťané v prvním století Jehovovými svědky. (Přečti Izajáše 43:1, 10, 11.) Vynikají svým křesťanským chováním a tím, že kážou dobrou zprávu o Království „na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14; Fil. 2:15) Díky tomu pomohli už milionům lidí, aby byli v Jehovových očích spravedliví. (Přečti Daniela 12:3.)

13., 14. Co musí dělat lidé, kteří nejsou pomazaní a chtějí Jehovu uctívat přijatelným způsobem, a jak to předpověděli dva starověcí proroci?

¹³ V předchozím článku jsme četli, že ve starověkém Izraeli mohli cizinci uctívat Jehovu přijatelným způsobem, ale jedině s jeho lidem. (1. Král. 8:41–43) Podobné je to dnes. Ti, kdo  nepatří k duchovním Izraelitům, musí uctívat Jehovu s jeho lidem, s jeho pomazanými svědky.

¹⁴ To, že se k Božímu národu přidá v čase konce hodně lidí, předpověděli dva starověcí proroci. Izajáš napsal: „Mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.“ (Iz. 2:2, 3) A Zecharjáš předpověděl, že „mnoho lidí a mocných národů . . . přijde hledat Jehovu vojsk do Jeruzaléma a obměkčovat Jehovův obličej“ neboli prosit ho o přízeň. Popsal je jako „deset mužů ze všech řečí národů“, kteří se symbolicky chytí roucha duchovních Izraelitů a řeknou: „Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zech. 8:20–23)

15. V jakém smyslu jdou „jiné ovce“ s duchovními Izraelity?

¹⁵ „Jiné ovce“ jdou s duchovními Izraelity v tom smyslu, že společně s nimi kážou dobrou zprávu o Království. (Mar. 13:10) Jsou součástí Božího lidu a spolu s pomazanými tvoří „jedno stádo“, které vede „znamenitý pastýř“ Ježíš Kristus. (Přečti Jana 10:14–16.)

16. Co Jehova udělá, aby začala závěrečná fáze „velkého soužení“?

¹⁶ Po zničení Velkého Babylónu dojde k mohutnému útoku na Boží lid, který přežijeme jedině díky tomu, že nás ochrání Jehova. Jelikož tento útok spustí závěrečnou fázi „velkého soužení“, Armagedon, bude to samotný Jehova, kdo bude věci řídit a načasuje je. (Mat. 24:21; Ezek. 38:2–4) V té době Gog zaútočí na „lid shromážděný z národů“, tedy na Jehovův lid. (Ezek. 38:10–12) Tento útok bude pro Jehovu signálem, aby nad Gogem a jeho vojsky vykonal rozsudek. Projeví se jako Svrchovaný panovník a posvětí své jméno. Řekl: „Jistě se . . . učiním . . . známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Ezek. 38:18–23)

17., 18. (a) Jaké pokyny dostaneme, až Gog zaútočí na Boží lid? (b) Co musíme dělat, aby nás Jehova ochránil?

¹⁷ Až Gog zaútočí, Jehova řekne svým služebníkům: „Jdi, můj lide, vstup do svých nejvnitřnějších místností a zavři za sebou dveře. Schovej se jen na okamžik, než přejde otevřené odsouzení.“ (Iz. 26:20) V té kritické době nám Jehova dá pokyny, které budeme pro záchranu nutně potřebovat. Nejvnitřnější místnosti mohou mít souvislost s místními sbory.

¹⁸ Pokud chceme, aby nás Jehova během velkého soužení ochránil, musíme přijmout myšlenku, že má na zemi svůj lid, který je zorganizovaný do sborů. Musíme patřit k tomuto lidu a být v úzkém spojení s místním sborem. Pak budeme radostně volat podobně jako žalmista: „Záchrana patří Jehovovi. Tvé požehnání je na tvém lidu.“ (Žalm 3:8)