„Ukažte, že jste vděční“

„Ať . . . vládne ve vašem srdci Kristův pokoj . . . A ukažte, že jste vděční.“ (KOLOSANŮM 3:15)

1. V čem se křesťanský sbor nápadně liší od světa ovládaného Satanem?

VDĚČNOST je charakteristickým rysem svědků Jehovových. Přesvědčit se o tom můžeme, když navštívíme některý z jejich 94 600 sborů na celém světě. Každé shromáždění začíná a končí modlitbou, která zahrnuje i díky Jehovovi. Slova jako „děkuji“ nebo „rádo se stalo“ jsou často slyšet z úst mladých, letitých, nových i dlouholetých svědků, kteří společně uctívají Boha a pěstují radostné společenství. (Žalm 133:1) Je to něco úplně jiného než sobectví převládající mezi mnoha lidmi, kteří ‚neznají Jehovu a neposlouchají dobrou zprávu‘. (2. Tesaloničanům 1:8) Žijeme ve světě, který se vyznačuje nevděčností. A nepřekvapuje nás to. Víme totiž, že bohem tohoto světa je největší propagátor egoismu, Satan Ďábel, jehož pýcha a buřičství prostupují celou lidskou společnost. (Jan 8:44; 2. Korinťanům 4:4; 1. Jana 5:19)

2. Které varování musíme brát vážně a kterými otázkami se budeme zabývat?

² Satanův svět je všude kolem nás, a proto se musíme mít na pozoru, abychom se světskými postoji nenechali nakazit. V prvním století napsal apoštol Pavel křesťanům v Efezu tuto připomínku: „Kdysi [jste] chodili podle systému věcí tohoto světa, podle panovníka autority vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Ano, mezi nimi jsme se všichni kdysi chovali v souladu s touhami svého těla a činili jsme to, co chtělo tělo a myšlenky, a byli jsme přirozeně dětmi zloby stejně jako ostatní.“ (Efezanům 2:2, 3) Totéž platí o mnoha lidech v dnešní době. Co tedy můžeme dělat pro to, abychom stále pěstovali vděčnost? Jak nám při tom pomáhá Jehova? Jakými konkrétními způsoby  můžeme dávat najevo, že jsme opravdu vděční?

Máme důvody být vděční

3. Za co jsme Jehovovi vděční?

³ Vděčnost dlužíme především našemu Stvořiteli a Životodárci Jehovovi Bohu. Jen se zamysleme nad některými štědrými dary, jimiž nás zahrnuje! (Jakub 1:17) Každý den děkujeme Jehovovi za to, že jsme naživu. (Žalm 36:9) Kolem sebe vidíme množství věcí, které jsou prokazatelně dílem Jehovových rukou, například slunce, měsíc a hvězdy. Naše planeta má bohatou zásobárnu životně důležitých minerálů, obklopuje ji atmosféra s dokonale vyváženou směsí nezbytných plynů a je dějištěm složitých přírodních cyklů. To vše ukazuje, že máme vůči našemu milujícímu nebeskému Otci velký dluh. „Sám jsi udělal mnoho věcí, Jehovo, můj Bože,“ zpíval král David, „dokonce svá podivuhodná díla a své myšlenky vůči nám; nikdo se k tobě nemůže přirovnat. Kdyby se mi zachtělo o nich vyprávět a mluvit, staly se početnějšími, než mohu vylíčit.“ (Žalm 40:5)

4. Proč bychom Jehovovi měli děkovat za radostné společenství, ze kterého se těšíme v našich sborech?

⁴ Je pravda, že svět se dnes zdaleka nepodobá ráji. Jehovovi ctitelé však přebývají v ráji duchovním. V našich sálech Království a na sjezdech se těšíme z ovoce Božího ducha, jenž působí v našich spoluvěřících. V rozhovorech s lidmi, kteří o náboženství mnoho nevědí nebo k němu nemají žádný vztah, někteří svědkové citují popis, který Pavel uvedl ve svém dopise Galaťanům. Nejprve poukáží na „skutky těla“ a zeptají se posluchače, zda si něčeho takového povšiml ve svém okolí. (Galaťanům 5:19–23) Lidé většinou bez váhání souhlasí s tím, že tento popis přesně charakterizuje dnešní společnost. Svědkové pak tomuto člověku ukáží popis ovoce Božího ducha a pozvou ho do místního sálu Království, aby se o pravdivosti těchto slov přesvědčil sám. Mnozí lidé se po takovém zážitku vyjádřili: „Bůh je skutečně mezi  vámi.“ (1. Korinťanům 14:25) A taková šťastná a radostná atmosféra není jen v místním sále Království. Zažijete ji, ať přicestujete kamkoli a setkáte se s kýmkoli z více než šesti milionů svědků Jehovových. Toto povzbudivé společenství je výsledkem působení Jehovova ducha a je dalším důvodem, proč vzdávat Bohu díky. (Sefanjáš 3:9; Efezanům 3:20, 21)

5, 6. Jak můžeme ukázat, že jsme vděční za Boží největší dar, kterým je výkupné?

⁵ Největší dar, opravdu dokonalé obdarování, Jehova poskytl v osobě svého Syna Ježíše, jehož prostřednictvím bylo zaplaceno výkupné. Apoštol Jan o tom napsal: „Jestliže nás Bůh takto miloval, pak jsme my sami povinni milovat jeden druhého.“ (1. Jana 4:11) Ano, svou vděčnost za výkupné ukazujeme nejenom tím, že vyjadřujeme lásku a díky Jehovovi, ale také tím, že svým způsobem života projevujeme lásku druhým lidem. (Matouš 22:37–39)

⁶ Více o tom, jak ukazovat vděčnost, se můžeme naučit z Jehovova jednání se starověkým Izraelem. V Zákoně, který předal národu skrze Mojžíše, poskytl Jehova svým ctitelům mnoho poučení. Prostřednictvím ‚rámce poznání a pravdy v Zákoně‘ se můžeme i my v mnoha směrech poučit o tom, jak se lépe řídit Pavlovou radou: „Ukažte, že jste vděční.“ (Římanům 2:20; Kolosanům 3:15)

Trojí poučení z mojžíšského Zákona

7. Jak opatření v podobě desátků poskytovalo Izraelitům příležitost ukázat, že jsou Jehovovi vděční?

⁷ V mojžíšském Zákoně stanovil Jehova tři opatření, která Izraelitům umožňovala dávat najevo opravdové ocenění pro jeho dobrotu. Za prvé to byly desátky. Desetina z úrody a „desátý díl z dobytka a bravu“ se měly stát „něčím svatým Jehovovi“. (3. Mojžíšova 27:30–32) Když podle toho Izraelité jednali, Jehova jim bohatě žehnal. „‚Přineste všechny desáté díly do zásobárny, ať je v mém domě jídlo; a vyzkoušejte mě, prosím, v tomto ohledu,‘ řekl Jehova vojsk, ‚zda vám neotevřu nebeské propusti a opravdu na vás nevyleji požehnání, až již nebude nedostatek.‘“ (Malachiáš 3:10)

8. V čem se od desátků lišily dobrovolné obětní dary?

⁸ Za druhé Jehova zařídil, aby Izraelité mohli kromě povinných desátků dávat také dobrovolné příspěvky. Mojžíšovi přikázal, aby Izraelitům řekl: „Při vašem příchodu do země, kam vás vedu, se také stane, až budete jíst cokoli z chleba země, že byste měli učinit příspěvek Jehovovi.“ Po všechny generace mělo být jako „příspěvek Jehovovi“ dáváno něco z prvního ovoce „hrubé mouky  jakožto prstencovité chleby“. Povšimněte si, že u tohoto prvního ovoce nebylo vyžadováno žádné konkrétní množství. (4. Mojžíšova 15:18–21) Když však Izraelité s vděčností příspěvek přinesli, mohli počítat s Jehovovým požehnáním. Podobné opatření se objevuje v souvislosti s chrámem v Ezekielově vidění. Čteme o tom: „První ze všech nejdříve dozrálých plodů všeho a každý příspěvek všeho ze všech vašich příspěvků — to připadne kněžím; a první ovoce ze své hrubé mouky byste měli dávat knězi, aby se způsobilo, že na tvém domě spočine požehnání.“ (Ezekiel 44:30)

9. Co Jehova svůj lid učil tím, že zavedl paběrkování?

⁹ Třetím opatřením, které Jehova stanovil, bylo paběrkování. Bůh přikázal: „Až budete sklízet úrodu své země, okraj svého pole nesklidíš úplně a nebudeš sbírat paběrky své úrody. Neshromáždíš také zbytky ze své vinice a neposbíráš rozptýlené hrozny ze své vinice. Měl bys je nechat pro ztrápeného a pro cizího usedlíka. Já jsem Jehova, váš Bůh.“ (3. Mojžíšova 19:9, 10) Opět nebylo požadováno žádné konkrétní množství. Každý Izraelita se mohl sám rozhodnout, kolik toho nechá pro ty, kdo byli v nouzi. Moudrý král Šalomoun to výstižně vysvětlil: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ (Přísloví 19:17) Jehova tak svůj lid učil soucitu a ohledu k těm, kdo byli znevýhodněni.

10. K čemu to vedlo, když izraelský národ neprojevoval vděčnost?

¹⁰ Když Izraelité poslušně přinášeli desátky, dávali dobrovolné příspěvky a starali se o potřeby chudých, Jehova jim žehnal. Když ale izraelský národ vděčnost neprojevoval, ztratil Jehovovu přízeň. To mělo katastrofální následky, a národ byl nakonec odveden do vyhnanství. (2. Paralipomenon 36:17–21) Jak se z toho můžeme poučit my?

Jak my projevujeme vděčnost

11. Co je hlavním způsobem, jak můžeme ukazovat, že jsme vděční Jehovovi?

¹¹ S hlavním způsobem, jak my chválíme Jehovu a prokazujeme mu vděčnost, také souvisí určitý „obětní dar“. Jako křesťané sice nejsme pod mojžíšským Zákonem, a nemusíme tedy předkládat oběti z úrody nebo v podobě zvířat. (Kolosanům 2:14) Apoštol Pavel ale hebrejské křesťany vybídl: „Vždy předkládejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ (Hebrejcům 13:15) Svou hlubokou vděčnost našemu milujícímu nebeskému Otci Jehovovi Bohu můžeme projevovat tak, že své schopnosti a prostředky používáme k tomu, abychom mu předkládali oběť chvály — a to ve veřejné službě i mezi „shromážděnými davy“ spolukřesťanů. (Žalm 26:12) Jaké poučení si přitom můžeme vzít ze způsobu, jak měli vděčnost Jehovovi projevovat Izraelité?

12. Co se můžeme z dávání desátků naučit o zodpovědnosti, kterou máme jakožto křesťané?

¹² V prvé řadě jsme viděli, že dávání desátků nebylo otázkou volby — bylo povinností každého Izraelity. My jako křesťané máme odpovědnost účastnit se kazatelské služby a navštěvovat křesťanská shromáždění. Toto není otázkou volby. Ve svém velkém proroctví o čase konce Ježíš výslovně prohlásil: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14; 28:19, 20) A o křesťanských shromážděních apoštol Pavel napsal pod inspirací toto: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:24, 25) Jestliže s radostí přijímáme svou odpovědnost kázat a vyučovat a pravidelně se scházet na shromážděních se svými bratry a jestliže to  považujeme za výsadu a čest, dáváme tím najevo svou vděčnost Jehovovi.

13. V čem je poučné to, jaké pokyny platily pro dávání dobrovolných příspěvků a pro paběrkování?

¹³ Užitek můžeme mít i z úvahy o dalších dvou způsobech, kterými Izraelité mohli dávat najevo ocenění, tedy o dobrovolných příspěvcích a o paběrkování. Na rozdíl od dávání desátků, při němž byl požadavek konkrétně stanoven, nebylo v souvislosti s dobrovolnými příspěvky ani s paběrkováním požadováno konkrétní množství. Jehovův služebník tudíž mohl jednat na základě toho, jak hlubokou vděčnost pociťoval ve svém srdci. Srovnejme to s naší situací. Chápeme sice, že účast na kazatelské službě a návštěva křesťanských shromáždění jsou základní odpovědností každého Jehovova služebníka, ale podílíme se na těchto činnostech z celého srdce a ochotně? Díváme se na ně jako na příležitost vyjádřit Jehovovi svou hlubokou vděčnost za všechno, co pro nás dělá? Podílíme se na těchto činnostech v hojné míře, nakolik nám to naše situace umožňuje? Nebo to všechno vidíme pouze jako povinnost, kterou nám nezbývá než plnit? Na tyto otázky si pochopitelně musí odpovědět každý z nás osobně. Apoštol Pavel napsal: „Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným.“ (Galaťanům 6:4)

14. Co od nás Jehova očekává, pokud jde o naši službu pro něj?

¹⁴ Jehova Bůh velmi dobře ví, v jaké jsme situaci. Zná naše omezení. Váží si obětí, které jeho služebníci přinášejí ochotně, ať jsou to oběti velké nebo malé. Neočekává, že všichni dáme stejné množství. Toho bychom ani nebyli schopni. Když apoštol Pavel pojednával o dávání v hmotném ohledu, korintským křesťanům řekl: „Jestliže je zde . . . nejprve pohotovost, je zvláště přijatelná podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.“ (2. Korinťanům 8:12) Tato zásada platí stejně i na naši službu Bohu. O tom, zda naše služba bude pro Jehovu přijatelná, nerozhoduje, kolik toho děláme, ale jak to děláme — zda s radostí a z celého srdce. (Žalm 100:1–5; Kolosanům 3:23)

 Probuďte v sobě průkopnické nadšení a uchovejte si je

15, 16. (a) Jaká je souvislost mezi vděčností a průkopnickou službou? (b) Jak mohou křesťané, kterým okolnosti nedovolují být průkopníky, dávat najevo průkopnické nadšení?

¹⁵ Hodnotným způsobem, jak Jehovovi ukázat, že jsme vděční, je celodobá služba. Z lásky k Jehovovi a z vděčnosti za jeho nezaslouženou laskavost učinili mnozí Boží zasvěcení služebníci velké změny ve svém životě, aby získali více času pro službu. Někteří tak mohou sloužit jako pravidelní průkopníci — věnují tedy každý měsíc průměrně 70 hodin tomu, že káží dobrou zprávu a vyučují o pravdě druhé lidi. Jiní jsou možná poněkud omezováni svými okolnostmi, a tak si čas od času zařídí věci tak, aby mohli kázat 50 hodin měsíčně jakožto pomocní průkopníci.

¹⁶ Co však ti mnozí Jehovovi ctitelé, kteří nemohou sloužit ani jako pravidelní, ani jako pomocní průkopníci? Jestliže v sobě probudí průkopnické nadšení a uchovají si je, mohou také oni ukázat svou vděčnost. Jak? Když povzbuzují ty, kdo průkopníky být mohou, když svým dětem vštěpují touhu po celodobé službě a když sami pilně káží podle svých okolností. Naše nasazení ve službě závisí do velké míry na tom, jak hluboce jsme v srdci vděčni Jehovovi za všechno, co pro nás udělal, dělá a ještě chce udělat v budoucnosti.

Prokazujme vděčnost svými „hodnotnými věcmi“

17, 18. (a) Jak můžeme prokazovat vděčnost svými „hodnotnými věcmi“? (b) Jak Ježíš ocenil dar jisté vdovy a proč?

¹⁷ „Cti Jehovu svými hodnotnými věcmi,“ říká se v Příslovích 3:9, „a prvním ovocem celého svého výnosu.“ Jehovovi služebníci už nemusejí odevzdávat desátky. Vztahuje se na ně to, co napsal Pavel sboru v Korintu: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7) To, že svými dobrovolnými dary podporujeme celosvětové dílo kázání o Království, je dalším projevem naší vděčnosti. Upřímné ocenění nás vede k tomu, abychom to dělali pravidelně, přičemž si možná dáme něco stranou každý týden, jak to dělali první křesťané. (1. Korinťanům 16:1, 2)

¹⁸ Naše vděčnost vůči Jehovovi je patrná ne z toho, jaký obnos dáváme, ale z toho, s jakým postojem to děláme. Právě toho si všímal Ježíš, když pozoroval lidi, jak vhazují své dary do chrámových pokladnic. Když viděl jednu nuznou vdovu vhodit „dvě malé mince velmi malé hodnoty“, prohlásil: „Pravdivě vám říkám: Tato vdova, ačkoli je chudá, vhodila víc než ti všichni. Ti všichni totiž vhodili dary ze svého přebytku, ale tato žena vhodila ze svého nedostatku všechny prostředky k životu, které měla.“ (Lukáš 21:1–4)

19. Proč je dobré přezkoumat, jakými způsoby projevujeme vděčnost?

¹⁹ Vysvětlili jsme si, jak je možné ukázat, že jsme vděční. Kéž nás tento rozbor podnítí k tomu, abychom přezkoumali, jakými způsoby projevujeme vděčnost my sami. Můžeme snad ještě ve větší míře přinášet oběti chvály Jehovovi a hmotné dary na podporu celosvětového díla? Můžeme si být jisti, že čím více ukazujeme, že jsme vděční, tím větší radost to působí našemu štědrému milujícímu Otci Jehovovi.

Vzpomínáte si?

• Jaké máme důvody pro vděčnost Jehovovi?

• Co se můžeme naučit z toho, jak se dávaly desátky a jaké pokyny platily v souvislosti s dobrovolnými příspěvky a paběrkováním?

• Jak můžeme rozvíjet průkopnické nadšení?

• Jak můžeme projevovat vděčnost Jehovovi svými „hodnotnými věcmi“?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 15]

„Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shora“

[Obrázky na straně 16]

Která tři poučení ze Zákona jsou zde ukázána?

[Obrázky na straně 18]

Jaké oběti můžeme přinášet my?