Přejít k článku

Přejít na obsah

 13. STUDIJNÍ ČLÁNEK

Buď empatický ve službě

Buď empatický ve službě

„Byl pohnut lítostí nad nimi. ... A začal je vyučovat mnoha věcem.“ (MAR. 6:34)

PÍSEŇ Č. 96 Pátrejte po těch, kdo si to zaslouží

CO SE DOZVÍŠ *

1. Co je jednou z nejpůsobivějších stránek Ježíšovy osobnosti?

JEDNOU z nejpůsobivějších stránek Ježíšovy osobnosti je jeho schopnost chápat problémy nedokonalých lidí. Při své službě na zemi se radoval „s těmi, kdo se radují“ a plakal „s těmi, kdo pláčou“. (Řím. 12:15) Například když se 70 učedníků vrátilo ze služby a měli radost, protože jejich výprava byla úspěšná, Ježíš „se velmi rozradostnil ve svatém duchu“. (Luk. 10:17–21) Naproti tomu když viděl, jak pozůstalí truchlí nad ztrátou milovaného Lazara, „zasténal v duchu a znepokojil se“. (Jan 11:33)

2. Díky čemu Ježíš jednal s lidmi soucitně?

2 Díky čemu tento dokonalý člověk jednal s hříšnými lidmi tak milosrdně a soucitně? Především díky tomu, že je miloval. Jak se psalo v předchozím článku, Ježíš měl lidi zvlášť rád. (Přísl. 8:31) Láska k nim ho podnítila, aby se dobře seznámil s tím, jak přemýšlejí. Apoštol Jan to vysvětlil: „Věděl, co v člověku je.“ (Jan 2:25) Ježíš byl velmi empatický. Lidé jeho lásku cítili a příznivě reagovali na zprávu o Království. Čím soucitnější budeme k lidem ve službě my, tím lépe jim budeme umět pomáhat. (2. Tim. 4:5)

3., 4. a) Jak se budeme dívat na službu, pokud jsme empatičtí? b) Co se dozvíme z tohoto článku?

3 Apoštol Pavel věděl, že jeho povinností je kázat, a my to cítíme stejně. (1. Kor. 9:16) Pokud jsme ale empatičtí, nebudeme se na službu dívat jenom jako na povinnost. Bude vidět, že nám na lidech záleží a že si  přejeme jim pomáhat. Víme, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Sk. 20:35) Čím víc budeme službu takto vnímat, tím víc si ji budeme užívat.

4 Z tohoto článku se dozvíme, jak můžeme být k lidem ve službě empatičtí. Nejdřív uvidíme, co se v tomto ohledu můžeme naučit od Ježíše. Potom si rozebereme čtyři způsoby, jak ho napodobovat. (1. Petra 2:21)

JEŽÍŠ S LIDMI SOUCÍTIL

Soucit Ježíše podnítil k tomu, aby oznamoval poselství útěchy (5. a 6. odstavec)

5., 6. a) S kým Ježíš soucítil? b) Proč bylo Ježíšovi líto lidí, kterým kázal, jak to bylo předpovězeno v Izajášovi 61:1 a 2?

5 Podívejme se teď na příklad, ze kterého je vidět, jak Ježíš s lidmi soucítil. Spolu se svými učedníky jednou neúnavně kázali dobrou zprávu, takže ani neměli čas se najíst. Ježíš je proto vzal na osamělé místo, aby si trochu odpočinuli. Velký dav lidí tam ale běžel napřed. Jak Ježíš zareagoval, když na to místo dorazil a uviděl je? „Byl pohnut lítostí nad nimi, protože byli jako ovce bez pastýře. A začal je vyučovat mnoha věcem.“ (Mar. 6:30–34)

6 Všimni si, proč Ježíš cítil lítost. * Neuniklo jeho pozornosti, že ti lidé jsou „jako ovce bez pastýře“. Možná viděl, že někteří z nich jsou chudí a musí tvrdě pracovat, aby se postarali o svoji rodinu. Jiným možná nedávno zemřel milovaný člověk. Ježíš nejspíš jejich situaci chápal. Jak bylo ukázáno v předchozím článku, některé z těch těžkostí možná sám zažil. Zájem o lidi ho vedl k tomu, aby je utěšoval zprávou o Království. (Přečti Izajáše 61:1, 2.)

7. Jak můžeme napodobovat Ježíšův vzor?

7 Co se od Ježíše učíme? I kolem nás jsou lidé, kteří jsou „jako ovce bez  pastýře“. Bojují se spoustou problémů. A my máme to, co potřebují – dobrou zprávu o Království. (Zjev. 14:6) A tak podle Ježíšova vzoru kážeme dobrou zprávu, protože máme soucit s poníženými a chudými. (Žalm 72:13) Je nám lidí líto, a proto jim chceme pomoct.

JAK MŮŽEME DÁT SOUCIT NAJEVO

Přemýšlej o potřebách každého člověka (8. a 9. odstavec)

8. Co je jedním ze způsobů, jak dát ve službě najevo soucit? Uveď přirovnání.

8 Co nám pomůže projevit soucit lidem, se kterými mluvíme ve službě? Představme si sebe na jejich místě a chovejme se k nim tak, jak bychom chtěli, aby se někdo choval k nám. * (Mat. 7:12) Rozeberme si teď čtyři konkrétní způsoby, jak to dělat. Za prvé, uvažuj o potřebách každého člověka. Když jsme ve službě, jsme vlastně v roli lékaře. Dobrý lékař přemýšlí o potřebách každého pacienta. Klade mu otázky a pečlivě naslouchá, když pacient popisuje svůj zdravotní stav nebo příznaky své nemoci. Nepředepíše mu první lék, který ho napadne, ale nechá uplynout nějaký čas, aby mohl sledovat projevy jeho nemoci, a pak navrhne správnou léčbu. Podobně ani my bychom neměli mít ke každému člověku stejný přístup. Spíš bychom měli vzít v úvahu jeho okolnosti a názory.

9. Co bychom neměli předpokládat, ale o co se můžeme snažit?

9 Když s někým mluvíš ve službě, nemysli si, že víš, jaké má ten člověk okolnosti, čemu věří a proč tomu věří. (Přísl. 18:13) Spíš se ho snaž pomocí taktních otázek rozpovídat. (Přísl. 20:5) Pokud je to ve tvé kultuře vhodné, zeptej se ho na práci, rodinu, životní zkušenosti a názory. Otázkami můžeme zjistit, proč lidé potřebují slyšet dobrou zprávu. Když se to dozvíme, můžeme jim projevit empatii a vhodně reagovat na jejich potřeby, tak jako to dělal Ježíš. (Srovnej s 1. Korinťanům 9:19–23.)

Představ si, jaký život asi má člověk, se kterým mluvíš o Bibli (10. a 11. odstavec)

10., 11. Co je podle 2. Korinťanům 4:7 a 8 druhý způsob, jak dát najevo soucit? Uveď příklad.

10 Za druhé, snaž se představit si, jaký asi je jejich život. Svým způsobem můžeme jejich situaci chápat. Vždyť ani my nejsme imunní vůči problémům, které s sebou nese lidská nedokonalost. (1. Kor. 10:13) Víme, že život v tomto světě může být velmi těžký. Zvládáme to pouze s Jehovovou pomocí!  (Přečti 2. Korinťanům 4:7, 8.) Přemýšlej ale o lidech, kteří bojují, aby v tomto světě přežili, a přitom nemají Jehovu za přítele. Podobně jako Ježíšovi i nám je jich líto, a proto jim chceme říct „zprávu o něčem lepším“. (Iz. 52:7)

11 Uvažuj teď o bratrovi, který se jmenuje Sergej. Než poznal biblickou pravdu, byl dost uzavřený a téměř se nevyjadřoval. Časem přijal nabídku biblického studia. Vypráví: „Při studiu Bible jsem se dozvěděl, že křesťané mají o své víře mluvit s ostatními. Byl jsem upřímně přesvědčený, že to nikdy nedokážu.“ Sergej ale přemýšlel o těch, kdo o biblické pravdě ještě neslyšeli, a uvědomil si, že jejich život bez Jehovy musí být hrozně těžký. Říká: „Myšlenky z Bible mi pomohly, abych byl šťastný a získal vnitřní klid, a já si uvědomoval, že je potřebují slyšet také druzí lidé.“ Sergej začal být soucitnější a ruku v ruce s tím i odvážnější. Říká: „I přes svůj strach jsem s nimi tedy začal o biblické pravdě mluvit. Ke svému velkému překvapení jsem tím získal větší sebedůvěru. Také to posílilo moji víru.“ *

Udělat duchovní pokrok může někomu trvat dlouho (12. a 13. odstavec)

12., 13. Proč musíme mít s lidmi trpělivost? Uveď přirovnání.

12 Za třetí, s těmi, které učíš, měj trpělivost. Pamatuj, že o některých biblických pravdách, které my známe moc dobře, možná nikdy nepřemýšleli. A mnozí mají k naukám, kterým věří, silný citový vztah. Můžou mít pocit, že jejich náboženské názory je spojují s jejich rodinou, kulturou a komunitou. Jak jim můžeme pomoct?

13 Uveďme si jedno přirovnání: Jak se postupuje, když starý most, který je ve špatném stavu, musí být nahrazen?  Zatímco se ještě používá, začne se stavět nový most. Jakmile je dokončen, ten starý se může zbourat. Podobně než někomu vysvětlíme, že by se měl vzdát svých oblíbených starých nauk, musíme mu nejdřív pomoct poznat a zamilovat si nové pravdy – biblické nauky, které zpočátku neznal. Až potom bude připravený své staré názory opustit. Udělat takové změny může někomu trvat dlouho. (Řím. 12:2)

14., 15. Jak můžeme druhým pomoct pochopit nauku o věčném životě v ráji na zemi? Uveď příklad.

14 Pokud s lidmi ve službě máme trpělivost, nebudeme očekávat, že pochopí nebo přijmou nějakou biblickou pravdu, jakmile ji poprvé uslyší. Empatie nás podnítí k tomu, abychom jim trpělivě pomáhali pochopit, co k určitému námětu říká Bible. Jako příklad si uveďme, co Bible učí o věčném životě v ráji. Mnozí o této nauce vědí jenom málo nebo vůbec nic. Někteří věří, že smrtí všechno končí. Jiní si myslí, že dobří lidé jdou do nebe. Jak těmto lidem pomoct?

15 Ukažme si, co se osvědčilo jednomu bratrovi. Nejdřív oslovenému člověku přečte 1. Mojžíšovu 1:28. Pak se ho zeptá, kde a v jakých podmínkách Bůh chtěl, aby lidé žili. Většina odpoví, že na zemi a v dobrých podmínkách. Potom bratr přečte Izajáše 55:11 a zeptá se, jestli se Boží záměr změnil. Oslovený často odpoví, že ne. Nakonec bratr přečte Žalm 37:10 a 11 a položí otázku, jaká budoucnost lidstvo čeká. Tímto způsobem pomohl už několika lidem pochopit, že Bůh si stále přeje, aby dobří lidé žili věčně v ráji na zemi.

Malý projev laskavosti, jako třeba povzbuzující dopis, může udělat hodně dobrého (16. a 17. odstavec)

16., 17. Jakými praktickými způsoby můžeme v souladu s Příslovími 3:27 dát druhým najevo, že s nimi soucítíme? Uveď příklad.

16 Za čtvrté, přemýšlej, jak prakticky dát lidem najevo, že ti na nich záleží. Přišel jsi zrovna v době, kdy se to oslovenému nehodí? Můžeš se omluvit a navrhnout, že přijdeš jindy. A co když majitel domu potřebuje s něčím jednoduchým pomoct? Anebo když někdo, kdo nemůže vycházet z domu, potřebuje vyřídit něco na úřadě nebo nakoupit? V takových případech pro ně možná můžeme něco udělat. (Přečti Přísloví 3:27.)

17 Jedna sestra měla radost z toho, k čemu vedl zdánlivě malý projev laskavosti. Rodině, které zemřelo miminko krátce po narození, napsala soucitný dopis. Uvedla v něm některé utěšující biblické verše. Jak na to ta rodina zareagovala?  „Včera jsem měla hrozný den,“ napsala truchlící maminka. „Ani netušíte, jak moc na nás váš dopis zapůsobil. Nedokážu vám za něj dostatečně poděkovat ani popsat, co pro nás znamená. Včera jsem si ho přečetla snad nejmíň dvacetkrát. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak laskavě, soucitně a povzbudivě je napsaný. Z celého srdce vám děkuji.“ Není pochyb o tom, že když se snažíme představit si sebe na místě lidí, kteří mají nějaké trápení, a pak pro ně něco uděláme, může to přinést výborné výsledky.

BUĎ ROZUMNÝ V TOM, CO OČEKÁVÁŠ

18. Jaký je podle 1. Korinťanům 3:6 a 7 rozumný pohled na naši službu?

18 Pochopitelně chceme mít rozumný pohled na to, jakou roli máme v kazatelské službě. Můžeme druhým pomoct poznat Boha, ale nejsme ti nejdůležitější. (Přečti 1. Korinťanům 3:6, 7.) Ten, kdo k sobě lidi přitahuje, je Jehova. (Jan 6:44) Koneckonců každý člověk bude reagovat na dobrou zprávu podle toho, jaké má srdce. (Mat. 13:4–8) Vzpomeň si, že ani Ježíšovi většina lidí nenaslouchala, a to byl ten nejlepší učitel, jaký kdy žil. Neměli bychom tedy být zklamaní, když mnozí lidé, kterým se snažíme pomoct, dobrou zprávu nepřijímají.

19. Co dobrého přináší to, když jsme ve službě soucitní?

19 Když budeme ve službě soucitní, přinese to dobré výsledky. Službu si budeme víc užívat. Budeme šťastnější, protože štěstí pramení z dávání. A pro ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, bude snazší přijmout dobrou zprávu. (Sk. 13:48) „Pokud k tomu tedy máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem.“ (Gal. 6:10) Potom budeme mít radost z toho, že svou službou oslavujeme našeho nebeského Otce. (Mat. 5:16)

PÍSEŇ Č. 44 Radostně se podílejme na žni

^ 5. odst. Když jsme ve službě empatičtí, jsme díky tomu radostnější a často to přináší dobré výsledky. Při studiu tohoto článku si ukážeme, proč to tak je. Zamyslíme se nad příkladem Ježíše a rozebereme si čtyři konkrétní způsoby, jak můžeme projevovat soucit lidem, se kterými se ve službě setkáváme.

^ 6. odst. VYSVĚTLENÍ VÝRAZU: Cítit lítost znamená mít něžné city k někomu, kdo trpí nebo s kým se krutě zachází. Takové pocity můžou člověka vést k tomu, že udělá maximum pro to, aby lidem pomohl.

^ 8. odst. Viz článek „Pamatuj ve službě na Zlaté pravidlo“ ze Strážné věže z 15. května 2014.