Přejít k článku

Přejít na obsah

Jehova si váží tvého „amen“

Jehova si váží tvého „amen“

JEHOVA si váží toho, že ho uctíváme. Svým služebníkům naslouchá a nic, čím ho chválí, neunikne jeho pozornosti. (Mal. 3:16) Přemýšlej například o slově, které jsi nejspíš řekl už nesčetněkrát. Je to slovo „amen“. Váží si Jehova i tohoto jednoduchého vyjádření? Bezpochyby! Abychom zjistili proč, prozkoumejme, co toto slovo znamená a jak se používá v Bibli.

„VŠECHEN LID ŘEKNE: ‚AMEN!‘“

Slovo „amen“ znamená „tak se staň“ nebo „jistě“. Hebrejské slovo, ze kterého je odvozeno, má význam „být věrný“ nebo „být důvěryhodný“. Někdy se používalo v právních případech. Potom co člověk vyslovil nějaký slib, řekl „amen“, aby potvrdil, že to, co řekl, je přesné a že na sebe bere následky svého slibu. (4. Mojž. 5:22) Když řekl „amen“ před druhými, měl o to větší důvod svůj slib dodržet. (Neh. 5:13)

Působivý příklad toho, jak bylo slovo „amen“ použito, najdeme v 5. Mojžíšově 27. kapitole. Potom co Izraelité přišli do Zaslíbené země, shromáždili se mezi horou Ebal a horou Gerizim, aby si poslechli čtení Zákona. Nebyli tam jenom proto, aby naslouchali, ale také proto, aby vyjádřili, že Zákon přijali. Dělali to tím, že když se četlo, k čemu povede neposlušnost, opakovali: „Amen!“ (5. Mojž. 27:15–26) Představ si, jak to muselo znít, když tisíce mužů, žen a dětí hlasitě odpovídaly. (Jozue 8:30–35) Na to, co ten den řekli, určitě nikdy nezapomněli. A svoje slovo dodrželi, protože biblická zpráva uvádí: „Izrael dále sloužil Jehovovi po všechny Jozuovy dny a po všechny dny starších mužů, kteří po Jozuovi prodloužili své dny a kteří znali celé Jehovovo dílo, jež učinil pro Izrael.“ (Jozue 24:31)

Ježíš říkal „amen“ mimo jiné proto, aby potvrdil pravdivost svých slov. Dělal to ale jedinečným způsobem. Spíš než  aby odpověděl na nějaké prohlášení, řekl „amen“ (do češtiny přeložené jako „vpravdě“), aby nějaký svůj pravdivý výrok uvedl. Někdy toto slovo opakoval. (Mat. 5:18; Jan 1:51) Posluchače tak ujistil, že to, co řekl, je absolutní pravda. Ježíš mohl s takovou jistotou mluvit proto, že jeho prostřednictvím se měly splnit všechny Boží sliby. (2. Kor. 1:20; Zjev. 3:14)

LID ŘEKL „AMEN!“ A CHVÁLIL JEHOVU

Izraelité říkali „amen“, také když chválili Jehovu a modlili se k němu. (Neh. 8:6; Žalm 41:13) Po modlitbě tím dali najevo, že s ní souhlasí. Všichni tak mohli Jehovu uctívat společně. Bylo to například tehdy, když král David přinesl Jehovovu truhlu do Jeruzaléma. Během následné oslavy zazněla formou písně působivá modlitba, kterou David složil a která je zaznamenaná v 1. Paralipomenon 16:8–36. Posluchače její slova tak chytla za srdce, že všichni řekli „Amen!“ a chválili Jehovu. Jejich jednotná odpověď přispěla k tomu, že ten den byl ještě radostnější.

Slovo „amen“ používali při chvále Jehovy i křesťané v prvním století. Pisatelé Bible toto slovo často zahrnuli do svých dopisů. (Řím. 1:25; 16:27; 1. Petra 4:11) V knize Zjevení se dokonce píše o duchovních bytostech, které oslavují Jehovu slovy: „Amen! Chvalte Jah!“ (Zjev. 19:1, 4) První křesťané měli ve zvyku říct „amen“ na konci modliteb, které zaznívaly na jejich shromážděních. (1. Kor. 14:16) Nebylo to ale tak, že by toto slovo bezmyšlenkovitě opakovali.

PROČ NA TVÉM „AMEN“ ZÁLEŽÍ

Po tom všem, co jsme si doteď uvedli, asi chápeme, proč má tak hluboký smysl zakončit modlitbu slovem „amen“. V případě  osobní modlitby tím ukazujeme, že to, co jsme řekli, myslíme vážně. A když řekneme „amen“, třeba i v duchu, po modlitbě, která zazněla veřejně, dáváme tím najevo, že s ní souhlasíme. Uveďme si teď další důvody, proč na našem „amen“ záleží.

Připojujeme se tím k uctívání Boha. Při modlitbě uctíváme Jehovu nejenom tím, že řekneme souhlasné „amen“, ale také tím, jak se chováme. Chceme říct „amen“, které má váhu, a proto při modlitbě dáváme pozor.

Sjednocuje nás to. Modlitba vyjádřená před sborem zaměřuje mysl všech na to samé. (Sk. 1:14; 12:5) Když s bratry a sestrami souhlasně odpovíme, ještě víc nás to sjednocuje. Ať už řekneme „amen“ nahlas, nebo v duchu, je to pro Jehovu dalším důvodem, aby společnou prosbu vyslyšel.

Svým „amen“ chválíme Jehovu

Chválíme tím Jehovu. Jehova si všímá i toho nejmenšího skutku, kterým ho uctíváme. (Luk. 21:2, 3) Zná naše pohnutky a ví, co je v našem srdci. I když možná musíme poslouchat shromáždění po telefonu, můžeme si být jistí, že našeho upřímného „amen“ si váží. Při chvále Jehovy se tím připojujeme k ostatním ve sboru.

Může se zdát, že naše „amen“ nemá velkou váhu, ale to rozhodně není pravda. Hlubší pochopení Písma uvádí, že Boží služebníci „tímto slovem ... vyjadřují důvěru, důrazný souhlas a upřímnou naději, kterou mají v srdci“. Kéž každým „amen“, které vyslovíme, chválíme Jehovu! (Žalm 19:14)