Přejít k článku

Přejít na obsah

Bible mění život lidí

Bible mění život lidí

PROČ se muž, který žil v polygamii a byl odpůrcem svědků Jehovových, rozhodl stát jedním z nich? Co vedlo kazatele letniční církve k tomu, aby změnil náboženské přesvědčení? Co pomohlo ženě, která prožila těžké dětství, překonat nenávist k sobě samé a vytvořit si blízký vztah k Bohu? A proč začal sloužit Bohu jeden vyznavač heavy metalu? Přečtěte si následující příběhy a dozvíte se to.

‚Stal jsem se lepším manželem.‘ — RIGOBERT HOUETO

  • ROK NAROZENÍ: 1941

  • ZEMĚ: BENIN

  • DŘÍVE: POLYGAMISTA, ODPŮRCE SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH

MOJE MINULOST:

Pocházím z Cotonou, což je velké město v Beninu. Byl jsem vychovávaný jako katolík, ale do kostela jsem pravidelně nechodil. Tam, kde jsem žil, měli mnozí katolíci několik žen, protože polygamie byla tehdy zákonem uznávaná. Časem jsem si vzal čtyři manželky.

Když v 70. letech vypukla revoluce, myslel jsem si, že to naší zemi pomůže. Plně jsem tedy revoluci podporoval a začal jsem se angažovat v politice. Revolucionářům vadilo, že svědkové Jehovovi zůstávají politicky neutrální, a proto je neměli rádi. Byl jsem mezi těmi, kdo svědky pronásledovali. Když byli v roce 1976 jejich misionáři vypovězeni ze země, byl jsem přesvědčený, že se už nikdy nevrátí.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:

V roce 1990 se politická situace změnila a k mému překvapení se misionáři zanedlouho objevili znovu. Napadlo mě, že tyto lidi asi podporuje Bůh. Někdy v té době jsem si našel jinou práci. Jeden z mých nových spolupracovníků byl svědek a velmi brzy se mnou začal mluvit o své víře. Ukázal mi biblické verše, které popisují Jehovu jako Boha lásky a práva. (5. Mojžíšova 32:4; 1. Jana 4:8) To mě zaujalo. Chtěl jsem se o Jehovovi dozvědět víc, a tak jsem přijal nabídku biblického studia.

Zanedlouho jsem začal se svědky chodit na jejich shromáždění. Udělala na mě dojem opravdová láska, kterou si projevovali — bez ohledu na rasu či společenské postavení. Čím víc jsem se se svědky stýkal, tím mi bylo jasnější, že jsou pravými Ježíšovými následovníky. (Jan 13:35)

Pochopil jsem, že pokud chci sloužit Jehovovi, musím odejít z katolické církve. To pro mě nebylo lehké, protože jsem měl obavy, co si budou myslet druzí. Po dlouhé době  a s Jehovovou pomocí jsem nakonec sebral odvahu a z církve vystoupil.

Čekala mě ale ještě jedna velká změna. Při studiu Bible jsem zjistil, že Bůh neschvaluje polygamii. (1. Mojžíšova 2:18–24; Matouš 19:4–6) V jeho očích bylo platné pouze mé první manželství. Toto manželství jsem tedy zákonně registroval a ostatní manželky propustil. Postaral jsem se však o jejich materiální potřeby. Časem se dvě z nich staly svědky Jehovovými.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:

Ačkoli má žena zůstala katoličkou, mé rozhodnutí sloužit Jehovovi respektuje. Oba se shodneme na tom, že jsem se stal lepším manželem.

Myslel jsem si, že podmínky ve společnosti mohu zlepšit prostřednictvím politiky. Takové snahy však byly marné. Teď už vím, že jediným řešením lidských problémů je Boží Království. (Matouš 6:9, 10) Jsem Jehovovi vděčný za to, že mi ukázal, jak vést spokojený život.

‚Změnit se pro mě nebylo jednoduché.‘ — ALEX LEMOS SILVA

  • ROK NAROZENÍ: 1977

  • ZEMĚ: BRAZÍLIE

  • DŘÍVE: KAZATEL LETNIČNÍ CÍRKVE

MOJE MINULOST:

Vyrostl jsem na periferii města Itu ve státě São Paulo. Tato část města byla známá vysokou kriminalitou.

Byl jsem rváč a násilník, žil jsem nemravně a navíc jsem byl zapletený do obchodování s drogami. Časem jsem si uvědomil, že takový způsob života mě přivede buď do vězení, nebo do hrobu. A tak jsem se rozhodl ho změnit. Vstoupil jsem do letniční církve a po nějaké době jsem se stal pastorem.

Myslel jsem si, že jako duchovní můžu druhým opravdu pomáhat. Dokonce jsem měl svůj náboženský pořad v místní rozhlasové stanici, a tak mě lidé dobře znali. Postupně jsem si však začal uvědomovat, že církvi jako celku nezáleží na jejích členech, a ještě méně jí záleží na tom, zda přináší čest Bohu. Měl jsem pocit, že jejím jediným cílem je vybírat peníze. Rozhodl jsem se proto z církve odejít.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:

Když jsem začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, ihned jsem viděl, že se od jiných náboženství odlišují. Upoutaly mě dvě věci. Za prvé to, že svědkové o lásce k Bohu a bližním nejen mluví, ale také ji projevují. A za druhé to, že se nezapojují do politiky a válčení. (Izajáš 2:4) Tyto dvě skutečnosti mě přesvědčily, že jsem našel pravé náboženství — tu úzkou cestu, která vede k věčnému životu. (Matouš 7:13, 14)

Pochopil jsem, že pokud chci dělat Bohu radost, budu se muset hodně změnit. Bylo nutné, abych věnoval větší pozornost rodině.  Také jsem se potřeboval naučit větší pokoře. Nebylo to pro mě jednoduché, ale s Jehovovou pomocí jsem to dokázal. Tyto změny velmi zapůsobily na moji ženu. Bibli studovala déle než já, ale nyní začala dělat rychlé pokroky. Brzy jsme se oba rozhodli stát se svědky Jehovovými. Byli jsme pokřtěni ve stejný den.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:

S manželkou se radujeme z toho, že můžeme pomáhat našim třem dětem vytvářet si blízký vztah k Jehovovi. Jsme šťastná rodina. Děkuji Jehovovi za to, že mi pomohl poznat pravdu, která je v jeho Slově. Bible má skutečně moc měnit lidské životy! Jsem toho živým důkazem.

„Připadám si čistá a dokážu se ze života radovat.“ — VICTORIA TONGOVÁ

  • ROK NAROZENÍ: 1957

  • ZEMĚ: AUSTRÁLIE

  • DŘÍVE: TĚŽKÉ DĚTSTVÍ

MOJE MINULOST:

Vyrůstala jsem se šesti mladšími sourozenci v Newcastlu v Novém Jižním Walesu. Otec byl alkoholik a oba rodiče se k nám chovali velmi hrubě. Matka mě tělesně a slovně týrala. Opakovaně mi říkala, jak jsem špatná a že budu trpět v pekle. Takové výhrůžky mi naháněly strach.

Matka mi často způsobila taková zranění, že jsem kvůli tomu nemohla do školy. V jedenácti letech mě proto rodičům odebrali a umístili mě nejdřív do jednoho státního zařízení a potom do kláštera. Z něj jsem však ve čtrnácti utekla. Domů jsem se vrátit nechtěla, a tak jsem žila na ulicích Kings Crossu, jednoho z předměstí Sydney.

K mému životu na ulici patřily drogy, alkohol, pornografie a prostituce. V době, kdy jsem bydlela u majitele nočního klubu, jsem zažila něco, co mě opravdu vyděsilo. Jednou večer za ním přišli dva muži. Poslal mě do ložnice, ale zaslechla jsem, o čem si povídají. Domlouval s nimi, že mě jim prodá. Chtěli mě ukrýt na palubě nákladní lodi a vzít do Japonska, kde bych pracovala v baru. Zpanikařila jsem, utekla balkonem a hledala někoho, kdo by mi pomohl.

Oslovila jsem jednoho muže, který byl v Sydney na návštěvě, a vysvětlila mu svoji situaci. Doufala jsem, že mi dá nějaké peníze. On mě ale vzal k sobě, abych se mohla vysprchovat a najíst. Dopadlo to tak, že jsem od něj už nikdy neodešla. O rok později jsme se vzali.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:

Při studiu Bible se svědky Jehovovými jsem prožívala řadu emocí. Když jsem se dozvěděla, že původcem zla je Satan, dostala jsem vztek, protože mě celý život učili, že je to Bůh, kdo nám působí utrpení. Také jsem pocítila velkou úlevu, když jsem zjistila, že Bůh netrestá lidi v pekle, což byla nauka, která mi naháněla strach už od malička.

Zapůsobilo na mě, jak se svědkové nechávají vést Biblí při každém rozhodnutí.  Opravdu žijí v souladu s tím, čemu věří. Měla jsem komplikovanou osobnost, ale ať už jsem řekla nebo udělala cokoli, svědkové se mnou jednali s láskou a úctou.

Největší boj jsem sváděla se svými pocity. Připadala jsem si bezcenná. Nenáviděla jsem se, a to i dlouho poté, co jsem se dala pokřtít jako svědek Jehovův. Jehovu jsem milovala, ale nevěřila jsem, že on by mohl milovat někoho takového, jako jsem já.

Obrat nastal až patnáct let po mém křtu. Při jedné přednášce v sále Království svědků Jehovových mluvil řečník o slovech z Jakuba 1:23 a 24. Tyto verše přirovnávají Boží Slovo k zrcadlu, ve kterém můžeme sami sebe vidět tak, jak nás vidí Jehova. Začala jsem přemýšlet, zda to, jak se na sebe dívám, se liší od toho, jak se na mě dívá Jehova. Této myšlence jsem se však nejdřív bránila. Stále jsem byla přesvědčená, že po Jehovovi nemůžu chtít, aby mě miloval.

O několik dní později jsem narazila na biblický text, který změnil můj život. Byl to verš z Izajáše 1:18, kde Jehova svůj lid vybízí: „Tak pojďte a urovnejme záležitosti mezi sebou. . . . I kdyby se vaše hříchy prokázaly být jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh.“ Měla jsem pocit, že Jehova mluví přímo ke mně a říká mi: „Tak pojď, Vicky, urovnejme záležitosti mezi sebou. Dobře tě znám, znám tvé hříchy, znám i tvé srdce — a miluji tě.“

Tu noc jsem nemohla spát. Stále jsem pochybovala o tom, že by mě Jehova mohl milovat, ale začala jsem přemýšlet o Ježíšově výkupní oběti. Najednou mi došlo, jak dlouho se mnou měl Jehova trpělivost a kolika různými způsoby mi dokazoval, že mě miluje. A já mu vlastně neustále říkala: „Tvoje láska není tak velká, abych se do ní vešla i já. Oběť tvého Syna nestačí na to, aby se vztahovala i na mě.“ Bylo to, jako bych Jehovovi výkupné vracela. Když jsem ale o tomto daru uvažovala nyní, konečně jsem začala cítit, že mě Jehova miluje.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:

Připadám si čistá a dokážu se ze života radovat. I naše manželství se zlepšilo. Jsem ráda, že to, co jsem prožila, teď můžu využívat k pomoci druhým. A k Jehovovi mám stále bližší vztah.

‚Byla to odpověď na moji modlitbu.‘ — SERGEJ BOTANKIN

  • ROK NAROZENÍ: 1974

  • ZEMĚ: RUSKO

  • DŘÍVE: VYZNAVAČ HEAVY METALU

MOJE MINULOST:

Pocházím z Votkinsku, což je rodiště slavného skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Naše rodina byla chudá. Otec měl mnoho dobrých vlastností, ale byl alkoholik, a proto byla u nás doma stále napjatá atmosféra.

Učení mi moc nešlo a časem jsem začal trpět komplexem méněcennosti. Byl jsem uzavřený a nedůvěřivý. Chodit do školy pro mě bylo  velmi stresující. Když jsem například musel přednést nějaký referát, často jsem nebyl schopný vyjádřit ani tu nejjednodušší myšlenku, která by mi jindy nedělala problémy. Na konci osmé třídy jsem dostal vysvědčení, na kterém stálo: „Má omezenou slovní zásobu, není schopný se vyjadřovat.“ Byl jsem z toho zdrcený. Ta slova přispěla k tomu, že jsem se cítil ještě víc k ničemu. Začal jsem přemýšlet o tom, zda má můj život vůbec nějaký smysl.

Během dospívání jsem začal pít. Nejdřív mi alkohol dělal dobře. Ale když jsem se opil, měl jsem pak výčitky svědomí. Život mi připadal zbytečný. Byl jsem čím dál víc sklíčený a někdy jsem i několik dní nevyšel z domu. Začal jsem pomýšlet na sebevraždu.

Když mi bylo dvacet let, našel jsem nový, ale jen dočasný zdroj úlevy — heavy metal. Tato hudba mě nabíjela energií. Stýkal jsem se s těmi, kdo ji poslouchali. Nechal jsem si narůst dlouhé vlasy a propíchnout uši a oblékal jsem se jako muzikanti, které jsem obdivoval. Postupně se ze mě stal nezodpovědný a agresivní člověk a často jsem se hádal se svou rodinou.

Myslel jsem si, že mi heavy metal pomůže ke štěstí, ale stal se pravý opak. Měnil jsem se k horšímu. A když jsem se dozvěděl nějaké negativní věci o muzikantech, ke kterým jsem vzhlížel, připadal jsem si zrazený.

Znovu jsem začal uvažovat o sebevraždě, ale tentokrát zcela vážně. Jediné, co mi bránilo, byla představa, jak se asi bude cítit moje máma. Měla mě moc ráda a hodně toho pro mě udělala. Bylo mi hrozně. Nechtěl jsem už dál žít, ale zároveň jsem se svým životem nedokázal skoncovat.

Pro rozptýlení jsem začal číst ruskou klasickou literaturu. Hrdina jednoho příběhu byl duchovním. Najednou jsem zatoužil dělat něco pro Boha a pro druhé. Ze srdce jsem se začal modlit, což jsem nikdy předtím nezkusil. Prosil jsem Boha, ať mi ukáže, co mám dělat, aby měl můj život smysl. Při modlitbě jsem pocítil překvapivou úlevu. Ještě překvapivější však bylo to, co se stalo potom. Za pouhé dvě hodiny zaklepala na dveře jedna žena, která patřila ke svědkům Jehovovým, a nabídla mi studium Bible. Jsem přesvědčený, že to byla odpověď na moji modlitbu. Byl to první den mého nového, šťastného života.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:

I když to pro mě nebylo snadné, zbavil jsem se všech věcí, které souvisely s heavymetalovou hudbou. Přesto mi ještě dlouho zůstávala v mysli. Kdykoli jsem ji někde náhodou zaslechl, okamžitě se mi vybavila moje minulost. Nechtěl jsem, aby se tyto nepříjemné vzpomínky mísily s pěknými myšlenkami z Bible, které jsem teď přijímal za své. Záměrně jsem se proto vyhýbal místům, kde bych tuto hudbu mohl slyšet. A pokaždé, když jsem byl v pokušení se k minulosti vracet, vroucně jsem se modlil. Díky tomu jsem vždycky pocítil „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Filipanům 4:7)

Při studiu Bible jsem se dozvěděl, že křesťané mají o své víře mluvit s ostatními. (Matouš 28:19, 20) Byl jsem upřímně přesvědčený, že to nikdy nedokážu. Ale myšlenky z Bible mi pomohly, abych byl šťastný a získal vnitřní klid, a já si uvědomoval, že je potřebují slyšet také druzí lidé. I přes svůj strach jsem s nimi tedy začal o biblické pravdě mluvit. Ke svému velkému překvapení jsem tím získal větší sebedůvěru. Také to posílilo moji víru.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:

Jsem teď šťastně ženatý a mám radost, že jsem pomohl poznat Bibli dalším lidem, včetně mojí sestry a maminky. Sloužit Bohu a pomáhat druhým, aby ho poznali, dává mému životu skutečný smysl.