KDYŽ byl Ježíš na zemi, dokonale zrcadlil osobnost svého Otce a způsob jeho jednání. Řekl: „Nedělám nic ze své vlastní iniciativy; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím. . . . Vždy dělám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:28, 29; Kolosanům 1:15) Jestliže si tedy při čtení Bible budeme všímat Ježíšova postoje a chování k ženám, můžeme získat představu o tom, jaké postavení mají ženy v Božích očích.

Mnozí odborníci se shodují, že podle zpráv zaznamenaných v evangeliích byl Ježíšův přístup k ženám naprosto převratný. Proč to můžeme říct? A co je důležitější, může jeho učení přinést ženám úlevu ještě dnes?

Ježíš nepokládal ženy za pouhé sexuální objekty. Někteří židovští náboženští vůdci se domnívali, že kontakt s člověkem opačného pohlaví vyvolává pouze chtíč. Jelikož tedy panoval názor, že žena je zdrojem pokušení,  nesměly ženy mluvit s muži na veřejnosti nebo jít ven bez závoje. Ježíš naproti tomu mužům radil, aby své tělesné touhy ovládali a zacházeli s ženami důstojně, místo aby je od společnosti izolovali. (Matouš 5:28)

Ježíš také řekl: „Kdokoli se rozvádí se svou manželkou a žení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství.“ (Marek 10:11, 12) Ježíš tedy odmítl obecně rozšířené rabínské učení, že muž se může se svou ženou rozvést „z jakéhokoli důvodu“. (Matouš 19:3, 9) Názor, že muž by se mohl dopustit vůči své manželce cizoložství, byl pro většinu Židů cizí. Rabíni učili, že v manželově případě se o cizoložství nejedná a že nevěrná může být pouze žena. Jeden biblický komentář říká: „Tím, že Ježíš požadoval od manžela stejnou mravní zodpovědnost, jakou má manželka, se zastal důstojnosti žen.“

Jak je Ježíšovo učení uplatňováno dnes: V křesťanském sboru svědků Jehovových se ženy scházejí na shromážděních společně s muži. Nemusí se však obávat nevhodných pohledů ani nemístných projevů náklonnosti, protože křesťanští muži dbají na to, aby vnímali „starší ženy jako matky, mladší ženy jako sestry se vší cudností“. (1. Timoteovi 5:2)

Ježíš věnoval ženám čas. V protikladu k běžnému rabínskému zvyku ženy přehlížet je Ježíš vyučoval a povzbuzoval, aby vyjádřily svůj názor. Například odmítl poslat Marii, aby své sestře Martě pomohla s přípravou jídla, protože ji nechtěl připravit o příležitost naslouchat duchovnímu poučování, a tak ukázal, že ženy nepatří jen do kuchyně. (Lukáš 10:38–42) I Marta měla z Ježíšova poučování užitek, což vyplývá z toho, jaké porozumění projevila v rozhovoru s Ježíšem po Lazarově smrti. (Jan 11:21–27)

Ježíše zajímalo, jaké mají ženy názory. Většina Židovek v té době pokládala za nejdůležitější mít syna, který by byl nějak významný, pokud možno prorok. Když jedna žena řekla Ježíšovi „Šťastné lůno, které tě nosilo!“, on využil tuto příležitost, aby jí pověděl o něčem lepším, než je tradiční úloha žen. (Lukáš 11:27, 28) Prohlásil, že ještě hodnotnější je mít dobrý vztah s Bohem. (Jan 8:32)

Jak je Ježíšovo učení uplatňováno dnes: Ti, kdo vyučují v křesťanském sboru, jsou rádi, když se ženy na shromáždění vyjadřují k probírané látce. K duchovně zralým ženám mají úctu, protože jsou „učitelkami toho, co je dobré“, jak na veřejnosti, tak v soukromí.  (Titovi 2:3) Vědí také, že z velké části jsou to ženy, kdo se podílí na veřejném oznamování dobré zprávy o Království. (Žalm 68:11; viz rámeček  „Zakazoval Pavel ženám mluvit?“ na straně 9)

Ježíš se o ženy staral. V biblických dobách si lidé cenili synů mnohem víc než dcer. V tomto duchu se vyjadřuje i Talmud, když říká: „Šťastní jsou ti, kterým se narodili chlapci, a běda těm, kterým se narodila děvčata.“ Někteří rodiče pokládají dceru za větší břemeno — budou jí totiž muset najít manžela a dát věno a nebudou se moci spolehnout, že se o ně ve stáří postará.

Ježíš ukázal, že život děvčátka je stejně důležitý jako chlapcův — vzkřísil jak syna vdovy z Nain, tak Jairovu dceru. (Marek 5:35, 41, 42; Lukáš 7:11–15) Poté, co uzdravil ženu trpící „duchem slabosti po osmnáct let“, nazval ji „Abrahamova dcera“, což je výraz, který se v židovských spisech prakticky nevyskytuje. (Lukáš 13:10–16) Tím, že Ježíš použil takové uctivé a laskavé označení, nejen dal najevo, že ji pokládá za plnohodnotného člena společnosti, ale také ocenil její velkou víru. (Lukáš 19:9; Galaťanům 3:7)

Jak je Ježíšovo učení uplatňováno dnes: Jedno asijské přísloví říká: „Vychovávat dceru je jako zalévat sousedovu zahrádku.“ Milující křesťanští otcové takový postoj rozhodně nemají. Dobře se starají o všechny své děti, syny i dcery, a snaží se, aby všechny jejich děti dostaly dobré vzdělání a zdravotní péči.

Ježíš ženám důvěřoval. U židovského soudu mělo svědectví ženy stejnou váhu jako svědectví otroka. Josephus, historik z prvního století, doporučoval: „Od žen nemá býti přijímán žádný důkaz, neboť jsou nestálé a nerozvážné.“

Ježíš měl úplně jiný postoj. Například pověřil ženy, aby dosvědčily jeho vzkříšení. (Matouš 28:1, 8–10) Přestože tyto věrné ženy byly očitými svědky popravy a pohřbu svého Pána, pro apoštoly bylo těžké jejich slovům uvěřit. (Matouš 27:55, 56, 61; Lukáš 24:10, 11) Nicméně vzkříšený Ježíš se nejdřív zjevil právě ženám a tím ukázal, že smějí podávat svědectví stejně jako ostatní učedníci. (Skutky 1:8, 14)

Jak je Ježíšovo učení uplatňováno dnes: Odpovědní muži ve sborech svědků Jehovových projevují ženám ohled tím, že berou  v úvahu jejich postřehy. A křesťanští manželé svým ženám prokazují úctu tak, že jim se zájmem naslouchají. (1. Petra 3:7; 1. Mojžíšova 21:12)

Muži, kteří napodobují Krista, projevují ženám úctu a respektují jejich svobodu, jak to bylo původně Božím záměrem. (1. Mojžíšova 1:27, 28) Křesťanští manželé se vyhýbají šovinistickému přístupu k ženám a řídí se biblickými zásadami, což přispívá ke štěstí jejich manželek. (Efezanům 5:28, 29)

Podívejme se, co zažila Jelena. V době, kdy začala studovat Bibli, mlčky snášela hrubé zacházení od svého manžela. Tam, kde vyrůstal, bylo běžné týrání manželek a únosy žen za účelem sňatku. „To, co jsem se dozvídala z Bible, mi dávalo sílu,“ říká Jelena. „Zjistila jsem, že existuje někdo, kdo mě velmi miluje, cení si mě a zajímá se o mě. Bylo mi také jasné, že kdyby můj manžel studoval Bibli, mohl by se jeho postoj ke mně změnit.“ Její přání se splnilo, když manžel nakonec přijal nabídku studia Bible a byl pak pokřtěn jako svědek Jehovův. „Stal se vzorem sebeovládání,“ dodává Jelena a pokračuje: „Naučili jsme se jeden druhému velkoryse odpouštět.“ Své vyprávění uzavírá slovy: „Díky biblickým zásadám mám v manželství pocit bezpečí a vím, že mě někdo potřebuje.“ (Kolosanům 3:13, 18, 19)

Jelena není jediná, kdo má takovou zkušenost. Miliony křesťanek jsou šťastné, protože se spolu se svými manžely snaží v rodinném životě uplatňovat biblické zásady. A projevy úcty, útěchu a pocit svobody zažívají i ve vztazích se spoluvěřícími. (Jan 13:34, 35)

Křesťané i křesťanky uznávají, že jako hříšní a nedokonalí lidé jsou součástí Božího stvoření, které bylo „podrobeno nicotnosti“. Když se však přimknou ke svému láskyplnému Bohu a Otci Jehovovi, získávají naději, že budou „ze zotročení porušeností“ osvobozeni a budou „mít slavnou svobodu Božích dětí“. Díky Jehovovi mají muži i ženy opravdu nádhernou vyhlídku! (Římanům 8:20, 21)