Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se žilo v biblických dobách — Zemědělec

Jak se žilo v biblických dobách — Zemědělec

 Jak se žilo v biblických dobách — Zemědělec

„[Ježíš] řekl svým učedníkům: ‚Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.‘“ MATOUŠ 9:37, 38

KDYŽ chtěl Ježíš znázornit důležité nauky, často mluvil o zemědělských metodách a nářadí. (Matouš 11:28–30; Marek 4:3–9; Lukáš 13:6–9) Proč? Protože žil v agrární zemi. Mnozí z jeho posluchačů obdělávali půdu stejným způsobem jako celé generace před nimi. Ježíš jejich život znal, a proto vyučoval tak působivě. Jeho odvolávky na každodenní činnosti totiž všichni dobře chápali. (Matouš 7:28)

Pokud budeme mít určitou představu o zemědělství v prvním století — co tehdy lidé pěstovali, jaké nástroje používali a s jakými problémy se potýkali —, budeme moci Ježíšovým podobenstvím a dalším biblickým příběhům lépe rozumět.

Pojďme se na práci zemědělce podívat blíže. Přečtěte si biblické texty, na které je v článku odkaz, a přemýšlejte, co se z nich můžete naučit.

Období setby

Zemědělec stojí na zápraží, rukou si cloní oči před prvními slunečními paprsky a vdechuje vlhký vzduch. Díky dešťům je sluncem vyprahlá půda nyní měkká. Přišla doba orby. Muž si hodí na rameno lehký dřevěný pluh a zamíří na pole.

 Vezme dva voly, zapřáhne je a popožene do práce. Železný hrot pluhu se zaryje do kamenité země. Půdu nekypří, ale pouze v ní vytváří mělkou brázdu (1). Zemědělec vrávorá ze strany na stranu a ze všech sil se snaží udržet brázdu rovnou. Neotáčí se, ale dívá se stále dopředu, aby pluh nevybočil ze své dráhy. (Lukáš 9:62) Chce maximálně využít plochu políčka a přitom zůstat uvnitř mezníků, které ho ohraničují.

Pole je nyní zoráno a připraveno k setbě. Zemědělec nese v jedné ruce vak zrn ječmene a druhou rukou je rozhazuje doprava a doleva (2). Na jeho poli jsou udusané cestičky, a tak si dává dobrý pozor, aby semeno padlo jen „na dobrou půdu“. (Lukáš 8:5, 8)

Potom následuje vláčení. Zemědělec připojí k volskému spřežení trnité větve a uhrabe jimi celé pole. Ještě než semena přikryje hlína, hejna ptáků je s křikem sezobávají. Po nějaké době zemědělec použije motyku (3), aby zkypřil půdu a odstranil plevel, který by mohl rostlinky ječmene zadusit, než dorostou. (Matouš 13:7)

Období sklizně

Měsíce plynou a půdu svlažují deště. Na poli se kolébají zralé klasy ječmene a za slunečných dnů vytvářejí dojem, že pole je bílé. (Jan 4:35)

Období sklizně znamená pro zemědělce a jeho rodinu spoustu práce. Žnec levou rukou uchopí stébla obilí a srpem v pravé ruce je usekne (4). Další je pak sbírají a svazují do snopů (5), které naloží buď na osla, nebo na vozík (6) a odvezou k vesnickému mlatu.

Na jasně modré obloze září žhoucí slunce. Rodina krátce odpočívá ve stínu fíkovníku. Smějí se, povídají si a jedí chleba, pražené obilí, olivy, sušené fíky a rozinky. Jídlo zakončí několika doušky pramenité vody. (5. Mojžíšova 8:7)

Na blízkém poli paběrkují Izraelité zbylé obilí (7). Někteří jsou chudí a žádné pole nemají. (5. Mojžíšova 24:19–21)

 Na vesnickém mlatu, což je vyvýšená udusaná zem, pak zemědělec snopy rozloží. Pomocí volského spřežení táhne kolem dokola mláticí saně (8). (5. Mojžíšova 25:4) Na spodní straně saní jsou navíc kamínky a kousky kovu, které stébla rozřežou.

Zemědělec potom čeká, až začne foukat podvečerní větřík. (Rut 3:2) Vezme dřevěné vidle nebo „lopatu k převívání“ (9), nabírá vymlácená zrna a vyhazuje je do vzduchu. (Matouš 3:12) Zrna jsou těžká a spadnou na zem, ale plevy, které jsou lehčí, vítr odnese. Zemědělec to dělá tak dlouho, dokud neoddělí všechno zrno od plev.

Za úsvitu zemědělcova manželka a dcery začnou obilí prosévat (10). Třesou sítem, které je plné zrn a kamínků. Zrna padají do košíků a odpad je vyhozen. Byl to opravdu úrodný rok. Obilí se uskladní do nádob (11) a přebytky se nasypou do obilných jam.

Zemědělec stojí u mlatu, protáhne se a prohlíží si pole kolem vesnice. S uspokojením pozoruje pergamenově zbarvená políčka, která nyní pokrývá strniště. Jsou svědectvím o mnoha dnech tvrdé práce. Pozoruje dělníky, kteří pracují na vinicích, v olivových hájích a sadech granátovníků a fíkovníků. Soused, který okopává malou zeleninovou zahrádku, na něj zamává. Pěstuje tam okurky, čočku, fazole, pórek, cizrnu a cibuli. Zemědělec se na chvíli zamyslí, pak zvedne oči k nebi a v krátké upřímné modlitbě poděkuje Bohu za dobré dary, které od něj dostává. (Žalm 65:9–11)

[Obrázky na straně 28 až 30]

(Viz publikaci)