Jsi věrný ve všem?
Jsi věrný ve všem?
„Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém.“ (LUKÁŠ 16:10)
1. Například jak se projevuje Jehovova věrnost?
DÍVAL ses někdy delší dobu na stín nějakého stromu? Všiml sis, jak se během dne pozvolna mění jeho velikost a směr? Lidské záměry a sliby jsou mnohdy tak proměnlivé jako stín. Naproti tomu Jehova Bůh se v průběhu času nemění. Učedník Jakub ho označil jako „Otce nebeských světel“ a napsal o něm: „U něho není změna v otáčení stínu [nebo „změna ani stín způsobené otáčením“, poznámka pod čarou].“ (Jakub 1:17) Jehova je stálý a spolehlivý, a to i v nejmenších podrobnostech. Je „Bůh věrnosti“. (5. Mojžíšova 32:4)
2. (a) Proč bychom měli zkoumat, zda jsme věrní? (b) Kterými otázkami souvisejícími s věrností se budeme zabývat?
2 Jak Bůh pohlíží na spolehlivost svých ctitelů? Stejně jako David, který řekl: „Mé oči jsou obráceny k věrným země, aby u mne bydleli. Kdo chodí bezúhonně, ten mi bude sloužit.“ (Žalm 101:6) Ano, ve věrnosti svých služebníků má Jehova zalíbení. Apoštol Pavel měl proto pádný důvod napsat, že ‚od správců se očekává, aby člověk byl shledán věrným‘. (1. Korinťanům 4:2) Co patří k věrnosti? Ve kterých oblastech života bychom měli jednat věrně? A jaké požehnání vyplývá z toho, že ‚chodíme bezúhonně‘?
Co znamená být věrný
3. Podle čeho se pozná, zda jsme věrní?
3 „Mojžíš byl jako sloužící věrný,“ je napsáno v Hebrejcům 3:5. Proč mohl být prorok Mojžíš označen jako věrný? Při výrobě a stavbě svatostánku Mojžíš „učinil všechno podle toho, co mu Jehova přikázal. Učinil to právě tak.“ (2. Mojžíšova 40:16) Jakožto Jehovovi ctitelé dáváme věrnost najevo tím, že Bohu poslušně sloužíme. K tomu jistě patří zůstávat věrní v obtížných a tvrdých zkouškách. Úspěšně projít velkými zkouškami však není to jediné, podle čeho se pozná, zda jsme věrní. „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém,“ prohlásil Ježíš, „a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“ (Lukáš 16:10) Věrnost musíme zachovávat i ve zdánlivě malých věcech.
4, 5. Co je patrné z toho, že jsme věrní „v nejmenším“?
4 Každodenní poslušnost „v nejmenším“ je důležitá ze dvou důvodů. Předně je z ní patrné, že nám záleží na Jehovově svrchovanosti. Zamysleme se nad tím, před jakou zkoušku věrné oddanosti byla postavena první lidská dvojice, Adam a Eva. Byl to požadavek, který jim nepůsobil žádné strádání. Pouze neměli jíst ovoce z jednoho jediného stromu — ze ‚stromu poznání dobrého a špatného‘ —, přičemž v zahradě Eden měli k dispozici mnoho rozmanité potravy. (1. Mojžíšova 2:16, 17) Kdyby se první lidská dvojice zachovala věrně a tento jednoduchý příkaz by poslechla, dala by tím najevo, že podporuje Jehovovo panství. Když se tedy Jehovovými pokyny řídíme ve svém každodenním životě, ukazujeme tím, že se zastáváme Jehovovy svrchovanosti.
5 Druhým důvodem je, že s tím, jak se chováme „v nejmenším“, souvisí to, jak se zachováme „i v mnohém“, tedy až budeme stát před závažnějším životním rozhodnutím. Z tohoto hlediska uvažujme o některých událostech v životě Daniela a jeho tří věrných hebrejských druhů — Chananjáše, Mišaela a Azarjáše. Tito čtyři Hebrejci byli v roce 617 př. n. l. odvedeni do vyhnanství v Babylóně. Ještě jako mladí, pravděpodobně v době dospívání, se ocitli na dvoře krále Nebukadnecara. Tam jim byl ustanoven „denní příděl z králových pochoutek a z vína, které pije, aby je dokonce tři roky živili a aby na jejich konci stanuli před králem“. (Daniel 1:3–5)
6. Do jaké zkoušky se Daniel a jeho tři hebrejští druhové dostali na babylónském královském dvoře?
6 Kvůli stravě, kterou jim babylónský král opatřil, se však tito čtyři hebrejští mladíci dostali do obtížné situace. Mezi královými pochoutkami pravděpodobně byly pokrmy, které se podle mojžíšského Zákona nesměly jíst. (5. Mojžíšova 14:3–20) Poražená zvířata možná nebyla řádně vykrvácena, a jedení takového masa by bylo porušením Božího zákona. (5. Mojžíšova 12:23–25) Pokrm kromě toho mohl být obětován modlám, což babylónští ctitelé falešných bohů obvykle dělávali před tím, než ho jedli jako jídlo společenství.
7. Co dali Daniel a jeho tři přátelé najevo tím, že jednali poslušně?
7 Omezení týkající se stravy nebyla jistě na babylónském královském dvoře brána příliš vážně. Daniel a jeho přátelé se však v srdci rozhodli neznečistit se tím, že by jedli pokrmy zakázané v Zákoně, který Bůh dal Izraeli. V této věci šlo o zachování věrnosti Bohu. Požádali proto, aby jim byla podávána zelenina a voda, a jejich žádosti bylo vyhověno. (Daniel 1:9–14) To, jak se tito čtyři mladí muži zachovali, by se dnes někomu mohlo zdát nevýznamné. Avšak když Boha poslechli, dali tak najevo svůj postoj ke sporné otázce Jehovovy svrchovanosti.
8. (a) Které kritické zkoušce věrnosti byli vystaveni tři Hebrejci? (b) Jak tato zkouška dopadla a co je z toho patrné?
8 Díky tomu, že Danielovi tři přátelé zachovali věrnost ve zdánlivě nepříliš významné věci, byli připraveni zvládnout větší zkoušku. Najděte si v Bibli třetí kapitolu knihy Daniel a sami si přečtěte, jak se ti tři Hebrejci zachovali tváří v tvář trestu smrti za to, že odmítli uctívat zlatou sochu, kterou postavil král Nebukadnecar. Když byli před krále přivedeni, s přesvědčením mu oznámili své rozhodné stanovisko: „Jestliže to má být, náš Bůh, kterému sloužíme, je schopen nás vyprostit. Vyprostí nás z hořící ohnivé pece a z tvé ruky, králi. Jestliže však ne, ať je ti známo, králi, že tvým bohům, těm nesloužíme, a zlatou sochu, kterou jsi postavil, uctívat nebudeme.“ (Daniel 3:17, 18) Zachránil je Jehova? Strážní, kteří je hodili do hořící ohnivé pece, při tom zahynuli, ale ti tři věrní Hebrejci vykročili z pece živí — nebyli ani ožehnuti! To, že byli zvyklí jednat věrně, jim pomohlo zachovat věrnost i v této kritické zkoušce. Není snad na tomto příkladu jasně vidět, že je důležité být věrný v malém?
Věrnost týkající se „nespravedlivého bohatství“
9. V jaké souvislosti řekl Ježíš to, co je zaznamenáno u Lukáše 16:10?
9 Dříve než Ježíš uvedl zásadu, že ten, kdo je věrný ve zdánlivě malých věcech, je věrný i v důležitých záležitostech, dal svým posluchačům tuto radu: „Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných obydlí.“ Potom uvedl výrok o věrnosti v nejmenším a pokračoval slovy: „Jestliže jste se tedy neprokázali jako věrní ve spojitosti s nespravedlivým bohatstvím, kdo vám svěří to, co je pravé? . . . Žádný domácí sluha nemůže být otrokem dvou pánů; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a Bohatství.“ (Lukáš 16:9–13)
10. Jak můžeme věrnost dávat najevo při používání „nespravedlivého bohatství“?
10 Jak vyplývá z kontextu, původní uplatnění Ježíšových slov zaznamenaných u Lukáše 16:10 se týká používání „nespravedlivého bohatství“ — našich hmotných prostředků a majetku. Ty jsou označeny jako nespravedlivé, protože hmotné bohatství a zvlášť peníze jsou v moci hříšných lidí. Touha po získání bohatství může kromě toho vést k nespravedlivým skutkům. Svou věrnost dáváme najevo tím, že se svým hmotným majetkem nakládáme moudře. Nepoužíváme ho k sobeckým účelům, ale k tomu, abychom podporovali zájmy Království a pomáhali těm, kdo jsou v nouzi. Jsme-li v tomto ohledu věrní, děláme si tím přátele z majitelů „věčných obydlí“, Jehovy Boha a Ježíše Krista. Ti nás do těchto obydlí přijmou v tom smyslu, že nám darují věčný život buď v nebi, nebo na rajské zemi.
11. Proč bychom se v kazatelské službě neměli zdráhat vysvětlovat lidem, že mohou svým darem podpořit celosvětové dílo svědků Jehovových?
11 Uvažujme také o tom, jakou možnost lidem poskytujeme, když jim při kázání o Království předáváme Bibli nebo biblickou literaturu a vysvětlujeme jim, že mohou svým darem podpořit celosvětové dílo Jehovova lidu. Neposkytujeme jim snad možnost, aby moudře použili své hmotné prostředky? I když slova z Lukáše 16:10 se původně týkala používání hmotných prostředků, uvedená zásada se vztahuje i na jiné oblasti života.
Na poctivosti opravdu záleží
12, 13. V čem můžeme dávat najevo poctivost?
12 Apoštol Pavel napsal: „Důvěřujeme, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18) ‚Vše‘ jistě zahrnuje veškeré finanční záležitosti. Včas a poctivě splácíme dluhy a platíme daně. Proč? Děláme to nejen kvůli svému svědomí, ale především proto, že milujeme Boha a posloucháme jeho pokyny. (Římanům 13:5, 6) Jak se zachováme, když nalezneme nějakou věc, která nám nepatří? Jistě se vynasnažíme, abychom ji vrátili jejímu oprávněnému majiteli. Když mu pak vysvětlíme, co nás podnítilo, abychom mu jeho majetek vrátili, vydáme tím znamenité svědectví.
13 Máme-li být věrní a poctiví ve všem, musíme poctivě jednat i v zaměstnání. Náš poctivý přístup k práci je viditelným svědectvím o tom, jakého Boha zastupujeme. ‚Nekrademe‘ čas tím, že bychom byli líní. Naopak pracujeme tvrdě, jako by to bylo pro Jehovu. (Efezanům 4:28; Kolosanům 3:23) O jisté evropské zemi bylo uvedeno, že ze všech zaměstnanců, kteří žádají lékaře o potvrzení pracovní neschopnosti, odhadem třetina podvádí. Praví Boží služebníci si nevymýšlejí výmluvy, aby se vyhnuli práci. Svědkům Jehovovým se někdy stává, že jim zaměstnavatel nabídne povýšení právě proto, že si všiml jejich poctivosti a pracovitosti. (Přísloví 10:4)
Věrnost v naší křesťanské službě
14, 15. Například jak se můžeme prokazovat jako věrní v křesťanské službě?
14 Jak můžeme dávat najevo věrnost ve službě, která je nám svěřena? „Vždy předkládejme Bohu oběť chvály,“ říká Bible, „totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ (Hebrejcům 13:15) Věrnost v kazatelské službě dáváme najevo především tak, že se jí účastníme pravidelně. Proč bychom nechali uběhnout celý měsíc, aniž bychom vydávali svědectví o Jehovovi a jeho záměru? Díky pravidelné účasti na kazatelském díle můžeme navíc zkvalitňovat své schopnosti a dosahovat lepších výsledků.
15 Jiným výborným způsobem, jak dáváme najevo věrnost v kazatelské službě, je to, že uplatňujeme podněty ze Strážné věže a z Naší služby Království. Když si připravíme doporučené nebo jiné realistické způsoby vydávání svědectví a potom je používáme, není snad naše služba produktivnější? Jestliže se setkáme s člověkem, který projevuje zájem o poselství o Království, postaráme se pohotově o to, aby jeho zájem byl podchycen? A pokud s někým takovým zavedeme domácí biblické studium, věnujeme se takovému studiu spolehlivě a věrně? Prokazujeme-li se ve službě jako věrní, může to vést k naší záchraně i k záchraně těch, kdo nám naslouchají. (1. Timoteovi 4:15, 16)
Zůstáváme odděleni od světa
16, 17. Jak můžeme dávat najevo, že jsme odděleni od světa?
16 Když se Ježíš modlil k Bohu, o svých následovnících řekl: „Dal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenávidí, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa. Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému. Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:14–16) Pokud jde o velké věci, jako je neutralita, nemravnost a náboženské svátky a zvyky, zřejmě jsme pevně rozhodnuti zůstat od světa odděleni. Ale jak je to v menších věcech? Nejsme nevědomky ovlivněni způsobem jednání tohoto světa? Kdybychom nebyli dost opatrní, mohlo by se například velmi snadno stát, že bychom se začali nedůstojně a nevhodně oblékat. Jsme-li věrní, pak v záležitosti oblékání a úpravy zevnějšku jednáme „se skromností a zdravou myslí“. (1. Timoteovi 2:9, 10) „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby se naší službě nic nevyčítalo; ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci.“ (2. Korinťanům 6:3, 4)
17 Na sborová shromáždění přicházíme oblečeni důstojně, protože toužíme prokazovat Jehovovi čest. Totéž platí v případě našich větších setkání, jakými jsou krajské a oblastní sjezdy. Naše oblečení musí být praktické a zároveň slušné. Lidem, kteří nás pozorují, je tím vydáno svědectví. Naši činnost sledují dokonce i andělé, stejně jako tomu bylo v případě Pavla a jeho křesťanských společníků. (1. Korinťanům 4:9) Ve skutečnosti bychom měli být vhodně oblečeni vždy. To, zda jednáme věrně ve způsobu oblékání, by někdo mohl považovat za maličkost, ale v Božích očích je to důležité.
Věrnost přináší požehnání
18, 19. Co je požehnáním za věrnost?
18 Praví křesťané jsou označeni jako „znamenití správci Boží nezasloužené laskavosti vyjádřené různými způsoby“. Vzhledem k tomu jsou ‚závislí na síle, kterou opatřuje Bůh‘. (1. Petra 4:10, 11) To, že jsme správci, také znamená, že nám bylo svěřeno něco, co nám samotným nepatří. Jsou to projevy Boží nezasloužené laskavosti — mimo jiné kazatelská služba. Když se prokazujeme jako znamenití správci, spoléháme se přitom na sílu, kterou opatřuje Bůh — na „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7) Je to opravdu znamenitá příprava, která nám v budoucnosti pomůže obstát ve všech případných zkouškách.
19 Žalmista zpíval: „Milujte Jehovu, všichni jeho věrně oddaní. Věrné Jehova bedlivě střeží.“ (Žalm 31:23) Buďme tedy odhodláni prokazovat se jako věrní a buďme pevně přesvědčeni, že Jehova je „Zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných“. (1. Timoteovi 4:10)
Vzpomínáš si?
• Proč bychom měli být ‚věrní v nejmenším‘?
• Jak můžeme prokazovat věrnost
pokud jde o poctivost?
ve službě?
tím, že zůstáváme odděleni od světa?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 26]
Věrní v nejmenším, věrní i v mnohém
[Obrázek na straně 29]
‚Chovejte se ve všem poctivě‘
[Obrázek na straně 29]
Věrnost můžeme dávat najevo tím, že se dobře připravujeme na kazatelskou službu
[Obrázek na straně 30]
Vždy se oblékejme slušně