Měli by křesťané být žárliví?

ŽÁRLIVOST — je to vlastnost, kterou by křesťané měli pěstovat? Jako křesťané jsme vybízeni, abychom ‚usilovali o lásku‘, a dozvídáme se, že „láska není žárlivá“. (1. Korinťanům 13:4; 14:1) Čteme však také, že „Jehova ... je žárlivým Bohem“, a je nám řečeno, abychom ‚se stali napodobiteli Boha‘. (2. Mojžíšova 34:14; Efezanům 5:1) Je zde tedy zdánlivý rozpor. Ale proč?

Příčina tkví v tom, že výraz „žárlivost“ je v Bibli přeložen ze slov, která mají jak v hebrejštině, tak v řečtině celou řadu významů. Mohou mít smysl buď kladný, nebo záporný, a to v závislosti na kontextu. Například hebrejské slovo překládané jako „žárlivost“ může znamenat „trvání na výlučné oddanosti; nestrpění jakéhokoli soupeření; horlivost; rozhorlení; žárlivost [spravedlivá, nebo hříšná] a závist“. Odpovídající řecké slovo má podobný význam. Tato slova se mohou vztahovat na deformovaný, předpojatý postoj k člověku, který je považován za soupeře nebo má zdánlivě nějakou výhodu. (Přísloví 14:30) Mohou se však také vztahovat na pozitivní projev vlastnosti, která pochází od Boha a která se projevuje přáním chránit milovanou osobu před újmou. (2. Korinťanům 11:2)

Nejlepší příklad

Ten nejlepší příklad v projevování správné žárlivosti dává Jehova. Jeho pohnutky jsou ryzí a čisté — Jehova si totiž přeje chránit svůj lid před duchovní a mravní zkažeností. O svém starověkém lidu, obrazně označeném jako Sion, řekl: „Budu žárlit pro Sion velkou žárlivostí, a s velkým vztekem budu pro něj žárlit.“ (Zecharjáš 8:2) Milující otec je stále připraven chránit své děti, aby se jim nic nestalo. Stejně tak je i Jehova stále připraven chránit své služebníky před nebezpečím, a to jak v tělesném, tak i v duchovním ohledu.

Jako ochranu poskytl Jehova svému lidu své Slovo, Bibli. V něm své služebníky mnohokrát povzbuzuje, aby chodili moudře. Je zde také řada příkladů lidí, kteří tak skutečně jednali. U Izajáše 48:17 čteme: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit.“ Je opravdu příjemné vědět, že Jehova je v náš prospěch žárlivý, a proto o nás pečuje a bdí nad námi. Kdyby nebyl v tomto pozitivním smyslu žárlivý, stalo by se nám mnoho zlých věcí, protože jsme nezkušení. Jehova svou žárlivost rozhodně neprojevuje ze sobeckých pohnutek.

V čem se tedy bohulibá žárlivost liší od žárlivosti nesprávné? Lze to poznat z příkladu Miriam a z příkladu Pinechase. Povšimněme si, co je k jejich jednání vedlo.

Miriam a Pinechas

Miriam byla starší sestra Mojžíše a Árona, kteří vedli Izraelity v době exodu. Když byli Izraelité v pustině, začala Miriam na svého bratra Mojžíše žárlit. Biblická zpráva uvádí: „Nyní začali Miriam a Áron mluvit proti Mojžíšovi kvůli kušitské manželce, kterou si vzal... A stále říkali: ‚Mluvil Jehova jen skrze  jediného Mojžíše? Nemluvil také skrze nás?‘“ Vystoupili tedy proti Mojžíšovi, a Miriam při tom patrně měla vedoucí úlohu. Jehova totiž nepotrestal Árona, ale Miriam — ta byla za své neuctivé chování na týden postižena malomocenstvím. (4. Mojžíšova 12:1–15)

Proč vlastně Miriam vystoupila proti Mojžíšovi? Bylo to snad ze zájmu o pravé uctívání a z touhy chránit ostatní Izraelity před nějakou újmou? Zjevně ne. Zdá se, že dovolila, aby jí v srdci vyvstala nesprávná touha po větším vlivu a autoritě. Byla v Izraeli prorokyní, a proto se u lidu, zejména u žen, těšila velké úctě. Když byli Izraelité zázračně zachráněni u Rudého moře, vedla je v hudbě a zpěvu. Nyní si však Miriam možná začala dělat nepatřičné starosti, že by mohla do jisté míry o své významné postavení přijít kvůli Mojžíšově manželce, kterou považovala za svou soupeřku. Vedena sobeckou žárlivostí podnítila vzpouru proti Mojžíšovi, Jehovovu pomazanému. (2. Mojžíšova 15:1, 20, 21)

Naproti tomu Pinechas měl pro své jednání zcela jiné pohnutky. Krátce před vstupem do Zaslíbené země, když Izrael tábořil na Moabských pláních, moabské a midianské ženy zlákaly izraelské muže k nemravnosti a modlářství. Izraelští soudci dostali pokyn, aby očistili izraelský tábor a odvrátili Jehovův planoucí hněv tím, že pobijí všechny muže, kteří se takto odchýlili. Zimri, náčelník z kmene Simeon, si „před očima celého shromáždění izraelských synů“ drze přivedl do tábora Midianku Kozbi. Pinechas jednal rozhodně. Podnícen žárlivostí neboli horlivostí pro uctívání Jehovy a touhou zachovat v táboře morální čistotu, popravil oba smilníky v jejich stanu. „Nestrpěl vůbec žádné soupeření“, projevil „žárlivý hněv“, a byl za to pochválen. Svým rychlým jednáním zastavil Pinechas trest v podobě pohromy, která si již vyžádala 24 000 životů. Jehova ho pak odměnil tím, že s ním uzavřel smlouvu o kněžství, které mělo zůstat v jeho rodu na neurčitý čas. (4. Mojžíšova 25:4–13, The New English Bible)

V čem se tyto dva projevy žárlivosti lišily? Miriam svému bratrovi odporovala ze sobecké žárlivosti, zatímco Pinechas byl k vykonání spravedlnosti podnícen svou bohulibou žárlivostí. Také my bychom měli — podobně jako Pinechas — za určitých okolností cítit, že musíme otevřeně vyjádřit svůj názor nebo se nějakým jiným způsobem zastat Jehovova jména, jeho lidu a čistého uctívání.

Nemístná žárlivost

Existuje však také nemístná žárlivost? Ano. Tuto vlastnost projevovali mnozí Židé v prvním století. Žárlivě střežili Zákon, který dostali od Boha, a také své tradice. Ve snaze chránit Zákon, stanovili nespočetná podrobná pravidla a zákazy, které se pro lid staly těžkým břemenem. (Matouš 23:4) Tito Židé nebyli schopni nebo ochotni rozpoznat, že Bůh již nahradil mojžíšský Zákon skutečností, jež byla tímto Zákonem předstíněna. Jejich nemístná žárlivost vedla k tomu, že dali průchod neovládanému hněvu vůči následovníkům  Ježíše Krista. Sám apoštol Pavel kdysi ve své loajalitě vůči Zákonu projevoval nemístnou žárlivost. Později však poukázal na to, že lidé, kteří obhajují Zákon, sice „mají horlivost [žárlivost] pro Boha, ale ne podle přesného poznání“. (Římanům 10:2; Galaťanům 1:14)

Dokonce i pro mnohé Židy, kteří se stali křesťany, bylo obtížné oprostit se od této přílišné horlivosti pro Zákon. Když se Pavel vrátil ze své třetí misionářské cesty, podal vedoucímu sboru zprávu o obrácení národů. V téže době tisíce židovských křesťanů bylo ‚horlivých pro Zákon‘. (Skutky 21:20) Několik let před tím vedoucí sbor stanovil, že křesťané z pohanů se nemusí dávat obřezat. Mezi křesťany tehdy docházelo ke sporům, které se týkaly dodržování Zákona. (Skutky 15:1, 2, 28, 29; Galaťanům 4:9, 10; 5:7–12) Někteří židovští křesťané plně nechápali, jak Jehova nyní jedná se svým lidem, a proto trvali na svých vlastních názorech a kritizovali druhé. (Kolosanům 2:17; Hebrejcům 10:1)

Musíme si tedy dát pozor, abychom se nesnažili žárlivě střežit své oblíbené názory a zvyky, které nejsou pevně založeny na Božím slově — je to léčka, které se musíme vyhnout. Měli bychom přijímat nové světlo, kterým je Boží slovo objasňováno a které přichází od Jehovy skrze jeho dnešní sdělovací prostředek.

Buďme žárliví pro Jehovu

Bohulibá žárlivost však má v pravém uctívání své místo. Bude zaměřovat naši pozornost na Jehovu, a tak nám bude pomáhat, abychom neměli přehnaný zájem o svou vlastní dobrou pověst nebo o svá práva. Podnítí nás, abychom hledali různé způsoby, jak o něm veřejně oznamovat pravdu, jak obhajovat jeho jednání a zastávat se jeho lidu.

Akiko, celodobá služebnice z řad svědků Jehovových, se u dveří setkala s jednou ženou, která ji příkře odmítla, protože měla zkreslený názor na Boží zákon o krvi. Akiko se taktně zastala Božího slova a zmínila se také o zdravotních komplikacích a problémech spojených s transfuzemi. Velmi si přála mluvit o Jehovovi, a proto převedla rozhovor na otázku, zda existuje Stvořitel. Rozpoznala totiž, že v něj ta žena nevěří a že právě s tím souvisejí její námitky. Akiko začala s tou ženou rozmlouvat o tom, jak je možné díky stvořeným věcem získat víru ve Stvořitele. Její odvážná obhajoba na tuto ženu zapůsobila. Byla pak nejen ochotna zbavit se svých neopodstatněných předsudků, ale dokonce souhlasila se studiem Bible. Tato žena, která se kdysi tak rozzlobila, dnes chválí Jehovu.

Správná žárlivost neboli horlivost pro pravé uctívání nás podněcuje k tomu, abychom byli pohotoví a chopili se každé příležitosti, kdy můžeme mluvit o své víře a obhajovat ji — ať jsme v zaměstnání či ve škole, v obchodu nebo na cestách. Například Midori se rozhodla, že bude o své víře mluvit se svými spolupracovníky. Jedna asi čtyřicetiletá kolegyně  prohlásila, že nechce mít se svědky Jehovovými nic společného. Později spolu mluvily znovu a ta žena si stěžovala, že se u její dcery projevují nežádoucí povahové rysy. Midori své kolegyni ukázala knihu Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi * a nabídla se, že by s její dcerou mohla tuto knihu studovat. Studium bylo zahájeno, ale matka se rozhovorů neúčastnila. Midori se tedy rozhodla, že té ženě ukáže videonahrávku Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem. * Kolegyně díky tomu poznala, že mnohé její představy byly nesprávné. To, co viděla, na ni zapůsobilo natolik, že řekla: „Chci být jako svědkové Jehovovi.“ A tak začala studovat Bibli společně se svou dcerou.

Také v křesťanském sboru je na místě projevovat správnou žárlivost. Tato vlastnost přispívá k tomu, abychom si navzájem projevovali vřelou lásku a zájem. Pomáhá nám odolávat rozkladným vlivům, které by mohly našim duchovním bratrům ublížit — je to například škodlivé tlachání a odpadlické smýšlení. Bohulibá žárlivost nás také podněcuje k tomu, abychom v případě, že starší považují za nutné pokárat provinilce, toto rozhodnutí podpořili. (1. Korinťanům 5:11–13; 1. Timoteovi 5:20) Apoštol Pavel psal o tom, že je žárlivý ve prospěch svých spoluvěřících v korintském sboru. Řekl o tom: „Jsem ... na vás žárlivý bohabojnou žárlivostí, neboť jsem vás osobně zaslíbil k manželství jednomu manželovi, abych vás představil Kristu jako cudnou pannu.“ (2. Korinťanům 11:2) I nás vede naše žárlivost k tomu, abychom se ze všech sil snažili chránit naukovou, duchovní i mravní čistotu všech, kdo jsou ve sboru.

Žárlivost, která je projevována ze správných pohnutek — bohulibá žárlivost —, má tedy na druhé pozitivní vliv. Přináší Jehovovo schválení a měla by být jednou z vlastností, kterými se dnes vyznačují křesťané. (Jan 2:17)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 29]

Pinechas byl ke svému jednání podnícen bohulibou žárlivostí

[Obrázky na straně 30]

Nemístná žárlivost je léčkou — vyhněte se jí

[Obrázky na straně 31]

Bohulibá žárlivost nás podněcuje, abychom mluvili o své víře a vážili si našeho společenství bratrů