Galaťanům 1:1–24

  • Pozdravy (1–5)

  • Není žádná jiná dobrá zpráva (6–9)

  • Dobrá zpráva oznamovaná Pavlem pochází od Boha (10–12)

  • Pavel se stává křesťanem a zahajuje svou činnost (13–24)

1  Já, Pavel, apoštol ustanovený ne lidmi ani prostřednictvím člověka, ale prostřednictvím Ježíše Krista+ a Boha, Otce,+ který ho vzkřísil z mrtvých,  píšu spolu se všemi bratry, kteří jsou se mnou, sborům v Galácii:  Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.  Ten dal sám sebe za naše hříchy,+ aby nás vysvobodil ze současného zkaženého systému,*+ v souladu s vůlí našeho Boha a Otce,+  kterému patří sláva po celou věčnost. Amen.  Divím se, že se od toho, kdo vás povolal Kristovou nezaslouženou laskavostí, tak rychle odvracíte* k jiné dobré zprávě.+  Žádná jiná dobrá zpráva sice není, ale jsou tu jistí lidé, kteří se vás snaží znepokojit+ a chtějí překroutit dobrou zprávu o Kristu.  Ale i kdyby vám snad někdo z nás nebo anděl z nebe oznamoval jako dobrou zprávu něco jiného než to, co jsme vám oznámili, ať je proklet.  A to, co už jsme řekli, říkám znovu: Pokud vám někdo oznamuje jako dobrou zprávu něco jiného než to, co jste přijali, ať je proklet. 10  Pokouším se teď získat přízeň lidí, nebo Boha? Snažím se snad líbit lidem? Kdybych se ještě i teď chtěl zalíbit lidem, nebyl bych Kristův otrok. 11  Bratři, chci vám říct, že dobrá zpráva, kterou jsem vám oznamoval, nepochází od lidí.+ 12  Vždyť jsem ji nedostal od člověka ani jsem se ji od člověka nenaučil, ale zjevil mi ji Ježíš Kristus. 13  Určitě jste slyšeli, jak jsem se choval v době, kdy jsem ještě vyznával judaismus+ – jak krutě* jsem pronásledoval Boží sbor a ničil ho.+ 14  V judaismu jsem vynikal nad mnoha vrstevníky ze svého národa a daleko víc jsem horlil pro tradice svých otců.+ 15  Ale když Bůh, kterému vděčím za své narození* a který mě povolal svou nezaslouženou laskavostí,+ uznal za dobré 16  zjevit svého Syna mým prostřednictvím, abych dobrou zprávu o něm oznamoval národům,+ nešel jsem se hned radit s nějakým člověkem.* 17  Ani jsem nešel do Jeruzaléma za těmi, kdo byli apoštoly dřív než já, ale odešel jsem do Arábie a pak jsem se vrátil do Damašku.+ 18  O tři roky později jsem se vydal do Jeruzaléma+ navštívit Kéfa*+ a zůstal jsem u něj 15 dnů. 19  Z ostatních apoštolů jsem ale viděl jen Jakuba,+ Pánova bratra. 20  Bůh je mi svědkem, že to, co vám píšu, není lež. 21  Potom jsem odešel do krajů Sýrie a Kilikie.+ 22  Ale sbory v Judeji, které jsou v jednotě s Kristem, mě osobně neznaly. 23  Jen slýchaly: „Ten, který nás dřív pronásledoval,+ teď oznamuje dobrou zprávu o víře, kterou předtím ničil.“+ 24  A oslavovaly kvůli mně Boha.

Poznámky

Nebo „věku, doby“. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „vzdalujete“.
Dosl. „že až nadmíru“.
Dosl. „který mě oddělil od lůna mé matky“.
Dosl. „s tělem a krví“.
Také zvaného Petr.