Přejít k článku

Přejít na obsah

Čas radosti na Balkáně

Čas radosti na Balkáně

 Čas radosti na Balkáně

Psal se rok 1922. V rakouském městě Innsbrucku se konalo shromáždění vážných badatelů Bible, což bylo tehdejší označení svědků Jehovových. Mezi posluchači byl Franz Brand, mladý muž z města Apatin, jež leží v srbské oblasti Vojvodina. Jakmile se řečník zmínil o Božím jménu, strhl se povyk, takže řečník již nemohl pokračovat a shromáždění bylo ukončeno. Ale to, co se zde Franz dozvěděl, na něj hluboce zapůsobilo a po návratu domů začal kázat dobrou zprávu o Království. To byly skromné začátky úžasného duchovního růstu v jedné z balkánských zemí.

JMÉNO Jugoslávie si dnes většina lidí spojuje s válkou a krveprolitím. V mysli vyvstávají skličující představy úděsných masakrů, zoufalých uprchlíků, zničených domů a utrápených sirotků. Válka, která zuřila na Balkánském poloostrově v letech 1991 až 1995, přinesla nevýslovně trýznivou bolest a bídu. Zničila všechny naděje, že by se lidským úsilím podařilo zajistit takovou budoucnost, aby zde lidé mohli žít v dostatku a bez starostí. V důsledku války lidé v bývalé Jugoslávii zápolí s hospodářskými těžkostmi a se strašlivou bídou. *

Vzhledem ke všemu tomu utrpení bychom sotva očekávali, že v této části světa najdeme šťastné lidi. Ale i když se to snad může zdát neuvěřitelné, šťastní lidé zde jsou. Jeden obzvlášť radostný den zažili na konci dvacátého století. Co s tím však měl společného Franz Brand, mladý muž, o němž byla zmínka v úvodu?

Duchovní růst na Balkáně

Nové pravdy, které Franz Brand slyšel, ho velmi zaujaly, a tak se rozhodl, že bude tuto dobrou zprávu šířit. Našel si práci jako holič ve slovinském městě Maribor nedaleko rakouských hranic a začal kázat svým zákazníkům, zatímco je holil. Jeho zákazníci obvykle seděli a tiše naslouchali. Díky jeho úsilí vznikla koncem dvacátých let minulého století v Mariboru malá skupina hlasatelů Království. Biblické přednášky se pořádaly  v restauraci, která později dostala výstižný název Rybí restaurace „Novi svet“ („Nový svět“).

Postupem času se dobrá zpráva rozšířila v celé zemi. K tomuto růstu přispělo i promítání „Fotodramatu Stvoření“ (osmihodinového představení, které se skládalo z filmů, diapozitivů a nahrávek). Ve třicátých letech byly řady svědků v jugoslávském království posíleny některými z německých průkopníků, kteří opustili svou zemi, když svědkové Jehovovi v Německu začali být tvrdě pronásledováni. Tito bratři obětovali osobní pohodlí a vydali se kázat i do těch nejvzdálenějších oblastí této hornaté země. Zpočátku se zdálo, že se jejich poselství nesetkává s příliš velkou odezvou. Začátkem čtyřicátých let podávalo zprávu o kazatelské službě pouze 150 zvěstovatelů.

V roce 1941 se rozpoutalo kruté pronásledování, jež trvalo až do roku 1952. Nakonec však došlo k radostné události — dne 9. září 1953, v době komunistického režimu maršála Tita, byli svědkové Jehovovi zákonně registrováni. Zvěstovatelů dobré zprávy bylo v tom roce 914 a jejich počet stále vzrůstal. V roce 1991 jich už bylo 7 420 a Památné slavnosti se v tom roce zúčastnilo 16 072 osob.

Od 16. do 18. srpna 1991 se poprvé v této zemi konal mezinárodní sjezd svědků Jehovových, a to v chorvatském městě Záhřeb. Zúčastnilo se ho celkem 14 684 místních a zahraničních delegátů. Tento nezapomenutelný sjezd připravil svědky Jehovovy na zkoušky, které je čekaly. K posledním vozidlům, která prošla kontrolou mezi Chorvatskem a Srbskem, patřily autobusy, v nichž se dopravovali domů srbští delegáti. Poslední autobus projel, hranice byly uzavřeny a začala válka.

Jehovův lid má důvody k radosti

Válečná léta byla pro svědky Jehovovy na Balkáně dobou těžkých zkoušek. Měli však důvod k radosti, protože Jehova zde svému lidu požehnal vynikajícím vzrůstem. Od roku 1991 se počet zvěstovatelů Království na území bývalé Jugoslávie zvýšil o více než 80 procent. Ve služebním roce 2001 bylo dosaženo vrcholného počtu 13 472 zvěstovatelů.

O dílo svědků Jehovových v celé bývalé Jugoslávii se kdysi starala kancelář v Záhřebu a kancelář v Bělehradu (Srbsko). V souvislosti s růstem a s politickými změnami bylo nutné zřídit nové kanceláře, a to v Lublani (Slovinsko) a ve Skopji (Makedonie), a kromě toho byly v Bělehradu a v Záhřebu získány nové kanceláře. V těchto kancelářích nyní slouží přibližně 140 pracovníků. Většinou jsou to mladí lidé a planou horlivostí a láskou k Jehovovi Bohu. Mnozí z nich se podílejí na překládání biblických studijních pomůcek do chorvatštiny, makedonštiny, srbštiny a slovinštiny. Je skutečným požehnáním, že většina časopisů a jiné literatury svědků Jehovových vychází v těchto jazycích současně s původním anglickým vydáním. Tyto publikace poskytují mnoha lidem útěchu a naději.

 Dalším důvodem k radosti je to, že v kazatelském díle obětavě pomáhají mnozí celodobí služebníci z jiných zemí. V posledních letech bylo postaveno mnoho pěkných sálů Království, což ještě více přispělo k radosti sborů. Tím ale radostné události neměly skončit. Co ještě mělo přijít?

Jedinečný projekt

Mnozí zvěstovatelé si často kladli otázku: ‚Budeme mít vůbec někdy Překlad nového světa v našem jazyce?‘ Každý rok se těšili, že to snad bude na oblastním sjezdu oznámeno. Ale bylo by vůbec možné pustit se do tak ohromného projektu? Překladatelské týmy přece vznikly teprve před několika lety a navíc byly poměrně malé.

Vedoucí sbor tuto otázku prozkoumal a pak schválil společný projekt — jednotlivé překladatelské týmy, tedy chorvatský, makedonský a srbský, budou úzce spolupracovat, aby si mohly svou prací a svými návrhy vzájemně pomáhat. Vedoucí úlohu v tomto projektu měl mít tým chorvatský.

Den plný radosti

Na den 23. července 1999 svědkové Jehovovi na Balkáně nikdy nezapomenou. V Bělehradu, v Sarajevu (Bosna a Hercegovina), ve Skopji a v Záhřebu se měly současně pořádat oblastní sjezdy „Boží prorocké slovo“. Pokud jde o sjezd v Bělehradu, nějakou dobu nebylo jisté, zda se vůbec bude konat, protože tehdy docházelo k náletům Severoatlantické aliance a veřejná shromáždění nebyla povolena. Bratři se na sjezdy velmi těšili, protože měli naději, že se po mnoha měsících nejistoty opět sejdou. Skutečnost ale předčila všechna jejich očekávání.

V pátek odpoledne zaznělo na těchto čtyřech sjezdech zvláštní oznámení. Všech 13 497 delegátů napjatě očekávalo, co se bude dít. Řečník pak oznámil, že byla vydána Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa v chorvatštině a v srbštině a že na překladu v makedonštině se úspěšně pracuje. A v tu chvíli propukl nadšený jásot. Kvůli bouřlivému potlesku nemohl řečník své oznámení ani dokončit. Na sjezdu v Sarajevu se po oznámení rozhostilo naprosté ticho — posluchači byli ohromeni. Pak se strhl potlesk, který nebral konce. V Bělehradu mnoho účastníků plakalo radostí, a řečník byl znovu a znovu přerušován potleskem. Všichni byli nevýslovně šťastní.

Tento dar byl o to cennější, že svědkové Jehovovi již předtím měli zajištěna tisková práva na jeden chorvatský a také na jeden srbský překlad Bible. Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa byla tedy v každém z těchto dvou jazyků vydána v jednom svazku společně s překladem Hebrejských písem v příslušném jazyce. Kromě toho srbská Bible byla vytištěna jak latinkou, tak azbukou.

Jehovovi služebníci na Balkáně jsou vděční za všechno požehnání a vedení, kterého se jim dostává. Plně se ztotožňují s Davidovými slovy: „I když kráčím údolím hlubokého stínu, nebojím se ničeho špatného, vždyť jsi [Jehovo] se mnou.“ Ačkoli musí stále překonávat velké těžkosti, jsou rozhodnuti i nadále dávat najevo, že ‚Jehovova radost je jejich pevnost‘. (Žalm 23:4; Nehemjáš 8:10)

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Bývalá Jugoslávie se skládala ze šesti republik — Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Chorvatska, Makedonie, Slovinska a Srbska.

[Obrázek na straně 20]

První skupina zvěstovatelů z Mariboru ve Slovinsku je v kazatelské službě ve vzdáleném obvodu