Přejít k článku

Přejít na obsah

Rok v ‚dobré zemi‘

Rok v ‚dobré zemi‘

 Rok v ‚dobré zemi‘

V ROCE 1908 bylo na území biblického města Gezer, které leželo na pobřežní pláni západně od Jeruzaléma, nalezeno něco pozoruhodného — malá vápencová destička údajně z 10. století př. n. l. Starověkým hebrejským písmem na ní byla napsána jednoduchá verze zemědělského kalendáře včetně činností, které se během roku vykonávaly. Tato destička je známá jako Gezerský kalendář.

Na destičce je podepsán Abijáš. Ačkoli s tím ne všichni archeologové souhlasí, mnozí si myslí, že to je zveršovaný domácí úkol, který napsal malý chlapec. * Chtěli byste se jeho očima podívat, jak šla za sebou zemědělská období roku? Když to uděláte, pomůže vám to připomenout si některé biblické události.

Dva měsíce sklizně

Autor tohoto starověkého kalendáře začal hlavní sklizní. Je z toho patrné, že pro Izraelity byla sklizeň nejdůležitější událostí zemědělského roku a byla jeho vyvrcholením. Měsíci etanimu (později nazývanému tišri) odpovídá v současném kalendáři období od poloviny září do poloviny října. Sklizeň byla už téměř u konce, a byla to tedy především doba radosti, a to i pro mladého Abijáše. Představte si, jak byl nadšený, když pomáhal svému otci při stavbě chýše, která se potom pro ně stala dočasným domovem! Bydleli v ní týden a během té doby radostně vzdávali díky Jehovovi za úrodu, kterou sklidili na polích. (5. Mojžíšova 16:13–15)

V tom období dozrávaly olivy. Lidé je sklízeli tak, že tloukli do větví stromů. Tato práce byla zřejmě pro mladého Abijáše příliš náročná, ale určitě ji rád pozoroval. (5. Mojžíšova 24:20) Členové jeho rodiny pak olivy posbírali a přinesli je k nejbližšímu kamennému lisu, aby z nich získali olej. Nebo možná zvolili jednodušší metodu — roztlučené olivy dali  do vody a pak posbírali olej, který plaval na povrchu. Tato vzácná surovina byla víc než jen potravinou. Olej se používal také do lamp a k léčbě zranění, třeba takových, jaké se při hrách mohly stát i Abijášovi.

Dva měsíce setby

Když začaly přicházet časné deště, Abijáš možná radostně dováděl mezi kapkami vody. Jeho otec mu pravděpodobně řekl, jak je déšť důležitý pro půdu. (5. Mojžíšova 11:14) Ta byla vyprahlá, jak na ni několik měsíců svítilo slunce. Díky vodě mohla půda změknout a byla pak připravena k orání. Starověký oráč zručně vedl dřevěný pluh, který mohl mít kovovou radlici a který táhlo zvíře. Cílem bylo vytvořit rovné brázdy. Půda byla pro Izraelity velice vzácná, takže zemědělci se snažili využít každý kousek pole, byť třeba i na svahu. Tam ale obvykle nebylo možné využít sílu tažných zvířat a všechno se muselo dělat ručně.

Jakmile se měkká půda zorala, mohla se začít sít pšenice a ječmen. Je zajímavé, že další záznam v Gezerském kalendáři pojednává o dvou měsících této setby. Rozsévač měl zrní pravděpodobně v záhybu svého oděvu a doširoka je rozhazoval po poli.

Dva měsíce pozdní setby

V ‚dobré zemi‘ půda přinášela úrodu po celý rok. (5. Mojžíšova  3:25) V prosinci byly dešťové srážky nejvydatnější a země se zazelenala. Byla to doba pozdní setby bobovitých rostlin, jako je hrách, ale sázela se také jiná zelenina. (Amos 7:1, 2) Na destičce pojmenoval Abijáš tuto roční dobu jako „jarní pastva“ nebo podle jiného výkladu „pozdní setba“. Ze zeleniny, která se v tomto období sázela, se později připravovaly vynikající pochoutky.

Stačilo, aby se jen trochu oteplilo, a jako předzvěst jara začal kvést mandlovník. Jeho květy měly bílou až růžovou barvu. Někdy to mohlo být už v lednu. (Jeremjáš 1:11, 12)

Měsíc sklizně lnu

Abijáš se dál zmínil o lnu. To vám možná připomene příběh, který se stal na východní straně judské pahorkatiny o staletí dříve, než se Abijáš narodil. V Jerichu tehdy Raab schovala dva zvědy „mezi stonky lnu“, který byl rozprostřen na střeše jejího domu, aby se usušil. (Jozue 2:6) Len hrál v životě Izraelitů důležitou roli. Aby se uvolnila lněná vlákna, rostlina se nejdřív musela namočit. Buď se kropila, což byl pomalý proces, anebo se použil rychlejší postup, při kterém se dala do rybníka nebo do potoka. Jakmile se vlákna od sebe oddělila, použila se k výrobě plátna, z něhož se dělaly plachty, stany a oblečení. Ze lnu se také vyráběly knoty do lamp.

Někteří znalci nesouhlasí s tím, že se len pěstoval v okolí Gezeru, kde byla voda poměrně vzácná. Jiní tvrdí, že tam rostl pouze koncem roku. Tyto důvody vedly mnohé k názoru, že v Gezerském kalendáři je slovo len synonymem pro trávu.

Měsíc sklizně ječmene

Když se blížila jarní rovnodennost, Abijáš mohl rok co rok pozorovat zelené klasy ječmene, o jehož sklizni se dále zmiňuje v kalendáři. Tato sklizeň probíhala v měsíci, který se hebrejsky nazývá abib, tedy „zelené klasy“, což je příhodný název pro období, kdy jsou klasy sice zralé, ale stále ještě měkké. Jehova Izraelitům přikázal: „Ať se zachovává měsíc abib, a budeš slavit pasach Jehovovi.“ (5. Mojžíšova 16:1) Měsíci abibu (později nazývanému nisan) odpovídá v dnešním kalendáři přelom března a dubna. Doba zrání ječmene mohla hrát důležitou roli při určování začátku tohoto měsíce. Dokonce v dnešní době karaitští Židé sledují zrání ječmene, aby stanovili začátek svého nového roku. Podstatné je ovšem to, že šestnáctého dne měsíce abibu měli Židé přinést první ovoce  z úrody ječmene a pohupovat s ním před Jehovou. (3. Mojžíšova 23:10, 11)

Ječmen hrál v každodenním životě většiny Izraelitů velmi důležitou úlohu. Byl levnější než pšenice a často se z něj dělal chleba, a to zejména v chudých rodinách. (Ezekiel 4:12)

Měsíc sklizně a odměřování

Vraťme se zpátky do doby, kdy žil mladý Abijáš. Představte si, že dešťové mraky jednou ráno zmizely z oblohy a nějakou dobu vůbec nepršelo. Rostlinám v dobré zemi pak vláhu poskytovala pouze rosa. (1. Mojžíšova 27:28; Zecharjáš 8:12) Izraelští zemědělci si byli vědomi toho, že mnoho plodin, které se sklízely během nejteplejších měsíců v roce, bylo až do období Letnic závislých na jemné rovnováze v proudění větru. Studený a vlhký vítr ze severu prospíval růstu obilovin, ale na druhou stranu škodil rozkvetlým ovocným stromům. Díky teplému a suchému jižnímu větru zase mohlo všechno kvést. (Přísloví 25:23; Šalomounova píseň 4:16)

Jehova, Tvůrce přírodních zákonů, uvedl do pohybu harmonický ekologický systém. V Abijášově době byl Izrael skutečně ‚zemí pšenice a ječmene a révy a fíků a granátových jablek, zemí olejnatých oliv a medu‘. (5. Mojžíšova 8:8) Abijášův dědeček možná svému vnukovi vyprávěl o mimořádném období blahobytu za vlády moudrého krále Šalomouna, které bylo zřejmým důkazem Jehovova požehnání. (1. Královská 4:20)

Potom, co se v kalendáři píše o sklizních, je v něm uvedeno slovo, jež podle některých učenců znamená „odměřování“. Může se to vztahovat na určování množství sklizně, která patřila jak majiteli pole, tak pracovníkům, a také na vyměření daně. Jiní učenci si myslí, že se jedná o hebrejské slovo, jehož význam je „slavení svátku“, a že je zde použito v souvislosti se Svátkem týdnů, který se slavil v měsíci sivanu, tedy na přelomu května a června. (2. Mojžíšova 34:22)

Dva měsíce pěstování révy

Abijáš pak psal o dvou měsících, kdy se věnovala mimořádná péče vinné révě. Možná pomáhal odstraňovat z vinné révy listy, aby mohlo slunce svítit přímo na hrozny. (Izajáš 18:5) Pak přišel čas sběru. Abijáš se určitě těšil, až bude moci ochutnat první zralé plody. Pravděpodobně mu někdo vyprávěl o dvanácti zvědech, které Mojžíš vyslal do  Zaslíbené země. Šli tam v době, kdy dozrávaly první hrozny, a jejich cílem bylo zjistit, zda je ta země dobrá. Jeden hrozen byl tak velký, že ho museli nést dva muži. (4. Mojžíšova 13:20, 23)

Měsíc letního ovoce

Poslední záznam v Abijášově kalendáři se vztahuje k letnímu ovoci. Na Středním východě bylo ve starověku léto obdobím, kdy se ovoce sklízelo. V pozdější době Jehova použil výraz „koš letního ovoce“, aby znázornil, že pro jeho „izraelský lid přišel konec“. V hebrejštině jsou totiž výrazy ‚letní ovoce‘ a „konec“ velmi podobné, takže tvoří slovní hříčku. (Amos 8:2) Nevěrným Izraelitům to mělo připomenout, že se blíží jejich konec a přichází Jehovův soud. K letnímu ovoci patřily bezesporu fíky, o kterých se Abijáš zmínil. Z letních fíků se dělaly lisované koláče, které se jedly nebo se přikládaly na bolavá místa. (2. Královská 20:7)

Gezerský kalendář a vy

Mladý Abijáš pravděpodobně vyrůstal mezi zemědělci na venkově. Pěstování různých plodin bylo tehdy v Izraeli velmi rozšířené. I když možná nežijete v zemědělských oblastech, informace vyryté na destičce z Gezeru vám mohou při čtení Bible pomoci, abyste si tehdejší život představili a lépe mu rozuměli.

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Není úplná shoda v tom, zda události popsané v Gezerském kalendáři odpovídají měsícům, jak o nich píše Bible. Navíc, některé zemědělské činnosti se mohly na různých místech Zaslíbené země vykonávat v trochu jiném období.

[Rámeček a obrázek na straně 11]

MOŽNÝ PŘEKLAD TEXTU GEZERSKÉHO KALENDÁŘE

„Měsíce vinobraní a sklizně oliv;

měsíce setby;

měsíce jarní pastvy;

měsíc trhání lnu;

měsíc sklizně ječmene;

měsíc sklizně pšenice a odměřování;

měsíce prořezávání;

měsíc letního ovoce.“

[podepsán:] Abijáš *

[Poznámka pod čarou]

^ 41. odst. Podle knihy Textbook of Syrian Semitic Inscriptions, svazek 1, od Johna C. L. Gibsona, 1971.

[Podpisek]

Archaeological Museum of Istanbul

[Tabulka a obrázky na straně 9]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NISAN (ABIB)

březenduben

IJJAR (ZIV)

dubenkvěten

SIVAN

květenčerven

TAMMUZ

červenčervenec

AB

červenecsrpen

ELUL

srpenzáří

TIŠRI (ETANIM)

záříříjen

CHEŠVAN (BUL)

říjenlistopad

KISLEV

listopadprosinec

TEBET

prosinecleden

ŠEBAT

ledenúnor

ADAR

únorbřezen

VEADAR

březen

[Podpisek]

Zemědělec: Garo Nalbandian

[Obrázek na straně 8]

Vykopávky v Gezeru

[Podpisek]

© 2003 BiblePlaces.com

[Obrázky na straně 10]

Mandloň

[Obrázek na straně 10]

Len

[Podpisek]

Dr. David Darom

[Obrázek na straně 10]

Ječmen

[Podpisek]

U.S. Department of Agriculture