Přejít k článku

Přejít na obsah

Jsme ‚podivuhodně uděláni‘

Jsme ‚podivuhodně uděláni‘

 Jsme ‚podivuhodně uděláni‘

„Jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ (ŽALM 139:14)

1. Proč jsou mnozí přemýšliví lidé přesvědčeni, že původcem všeho stvoření je Bůh?

PŘÍRODA je plná nádherných živočichů a rostlin. Kde se tu vzali? Někteří lidé zastávají názor, že odpověď na tuto otázku je možné najít, aniž by bylo nutné brát v úvahu inteligentního Stvořitele. Jiní jsou přesvědčeni, že když Stvořitele předem vyloučíme, jen těžko budeme moci plně porozumět přírodě. Uvědomují si totiž, že rostliny a živočichové jsou příliš komplikovaní, příliš různorodí a můžeme říci i příliš krásní na to, aby vznikli náhodou. Tyto skutečnosti vedou mnoho lidí včetně některých vědců k závěru, že vesmír má moudrého, mocného a laskavého Tvůrce. *

2. Co podnítilo Davida, aby chválil Jehovu?

2 David, král starověkého Izraele, byl přesvědčen, že Stvořitel si zaslouží chválu za všechnu nádheru, kterou udělal. I když David žil dlouho před rozmachem moderní vědy, uvědomoval si, že je obklopen úžasnými Božími výtvory. K tomu, aby na něj hluboce zapůsobila Boží tvůrčí schopnost, stačilo, když přemýšlel o svém těle. Napsal: „Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak si má duše velice dobře uvědomuje.“ (Žalm 139:14)

3, 4. Proč je důležité, aby každý z nás hluboce uvažoval o Jehovových dílech?

3 Své pevné přesvědčení David získal díky tomu, že o věcech kolem sebe hluboce uvažoval. Dnes k otázce původu člověka předkládají učebnice i média mnoho teorií, které víru v Boha podkopávají. Máme-li mít takovou víru jako David, musíme i my o věcech hluboce uvažovat. Nemůžeme si dovolit, aby za nás mysleli jiní, a to zvláště v tak zásadních otázkách, jako je existence a úloha Stvořitele.

4 Když přemýšlíme o tom, co Jehova stvořil, prohlubuje se tím také naše vděčnost a posiluje se naše důvěra ve splnění jeho slibů týkajících se budoucnosti. A to nás zase může podněcovat, abychom Jehovu poznávali ještě více a abychom mu sloužili. Zamysleme se tedy nad tím, jak moderní věda potvrzuje Davidův závěr, že jsme ‚podivuhodně uděláni‘.

Úžasný vývoj našeho těla

5, 6. (a) Jak jsme začali existovat? (b) Jaké funkce mají ledviny?

5 „Sám [jsi] vytvořil mé ledviny; držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky.“ (Žalm 139:13)  Každý z nás začal existovat v matčině děloze. Byli jsme jedinou buňkou, menší než je tečka na konci věty. Tato mikroskopická buňka však byla neuvěřitelně složitá — byla to miniaturní chemická laboratoř. A rychle se dělila. Na konci druhého měsíce už byly vytvořeny naše hlavní orgány, mimo jiné i ledviny. Když jsme se narodili, ledviny už dokázaly filtrovat krev — odstraňovat škodlivé látky a přebytečnou vodu a současně ponechat v těle látky důležité. Naše ledviny, pokud jsou zdravé, dokáží každých 45 minut přefiltrovat celý objem krve, což je u dospělého člověka asi pět litrů.

6 Ledviny současně pomáhají udržovat v krvi správný obsah minerálů a také její kyselost a tlak. Vykonávají ještě mnoho dalších důležitých funkcí. Například upravují vitamin D do aktivní formy, aby jej bylo možné využít ke stavbě kostí, a produkují hormon erytropoetin, který podněcuje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Není divu, že se ledvinám říká „mistři chemici našeho těla“. *

7, 8. (a) Popište vývoj lidského zárodku. (b) Co to znamená, že dítě je ‚utkáváno v nejnižších částech země‘?

7 „Mé kosti nebyly před tebou schovány, když jsem byl dělán vskrytu, když jsem byl utkáván v nejnižších částech země.“ (Žalm 139:15) Původní buňka se dělila na nové buňky, a ty se dělily zase dál. Brzy se však od sebe začaly lišit, a vznikaly tak buňky nervové, svalové, kožní a další. Buňky stejného druhu se shlukovaly a vytvářely nejprve tkáně a pak orgány. Například během třetího týdne od početí začal vznikat náš kosterní systém. Když nám bylo sotva sedm týdnů a měřili jsme pouhého 2,5 centimetru, už byly na svém místě základy všech 206 kostí, které máme v dospělosti. Byly však zatím měkké, nikoli tvrdé jako nyní.

8 Tento úžasný vývoj probíhal v matčině děloze. Byl lidským očím stejně skrytý, jako kdyby k němu docházelo hluboko v zemi. Mnohé z toho, jak se zárodek vyvíjí, zůstává lidem skryto i dnes. Čím jsou například aktivovány určité geny v našich buňkách, aby se buňky začaly od sebe odlišovat? Je možné, že to věda časem odhalí, ale Jehova tomu plně rozuměl odedávna, jak dále řekl David.

9, 10. Co to znamená, že utváření zárodku je ‚zapsáno v Boží knize‘?

9 „Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny a nebyla ještě žádná z nich.“ (Žalm 139:16) V první buňce byl plán, jak bude vypadat celé naše tělo. Podle něj probíhal náš vývoj během devíti měsíců před narozením a potom dalších více než dvacet let, než se z nás stali dospělí lidé. Během té doby naše tělo procházelo mnoha etapami, které byly všechny řízeny na základě informací naprogramovaných v té jediné první buňce.

10 O buňkách a genech David nevěděl nic, a kromě toho v té době ani nebyly mikroskopy. Došel však ke správnému závěru, že jeho tělo svědčí o promyšleném plánu. Možná o vývoji zárodku nějaké vědomosti měl a vyvodil z toho, že každá jeho etapa musí probíhat  podle předem připraveného plánu a časového rozvrhu. Poetickými slovy o tom mluvil jako o ‚zápisu v Boží knize‘.

11. Na čem závisí náš tělesný vzhled?

11 Dnes víme, že to, co jsme zdědili po svých rodičích a po jejich předcích, například výšku, rysy obličeje, barvu očí a vlasů a tisíce dalších věcí, je zapsáno v našich genech. Každá buňka obsahuje desítky tisíc genů a každý z nich je součástí dlouhého řetězce DNA (deoxyribonukleové kyseliny). Stavební pokyny pro to, jak má naše tělo vypadat, jsou „zapsány“ v chemické struktuře DNA. Pokaždé, když se naše buňky dělí, ať už tím vzniknou úplně nové buňky nebo se nahradí staré, naše DNA předává tyto pokyny dál, a díky tomu jsme naživu a náš vzhled zůstává v zásadě stejný. To je úžasný příklad moci a moudrosti našeho nebeského Tvůrce!

Naše jedinečná mysl

12. Především v čem se lišíme od zvířat?

12 „Jak drahocenné jsou mi tedy tvé myšlenky! Bože, kolik jen čítá jejich veliká suma! Kdybych se je pokoušel spočítat, je jich dokonce víc než zrnek písku.“ (Žalm 139:17, 18a) I zvířata jsou podivuhodně udělána a mnohá mají určité smysly a schopnosti, kterými nás předčí. Lidem však Bůh dal schopnost přemýšlet, a tím mnohonásobně převyšujeme kteréhokoli živočicha. Jedna vědecká publikace uvádí: „Jsme sice v mnoha ohledech podobní jiným druhům, ale mezi ostatními formami života na této planetě jsme výjimeční v tom, že máme schopnost mluvit a přemýšlet. Jsme také jedineční v tom, že jsme velmi zvídaví vzhledem k sobě. Ptáme se: Jak funguje naše tělo? Jak jsme byli utvořeni?“ To jsou otázky, o kterých uvažoval i David.

13. (a) Díky čemu mohl David rozjímat o Božích myšlenkách? (b) Jak můžeme napodobovat jeho příklad?

13 Nejvýznamnější rozdíl mezi námi a zvířaty je ten, že máme jedinečnou schopnost uvažovat o Božích myšlenkách. * Tento zvláštní dar máme díky tomu, že jsme byli vytvořeni „k obrazu Božímu“. (1. Mojžíšova 1:27) David tento dar využíval velmi dobře. Rozjímal o důkazech Boží existence a o vynikajících vlastnostech, které byly patrné z toho, co viděl kolem sebe. Měl také k dispozici první knihy Svatého Písma, ve kterých Bůh zjevoval pravdy o sobě a o svých dílech. Tyto inspirované spisy pomohly Davidovi, aby rozuměl Božím myšlenkám, osobnosti a záměru. Když rozjímal o Písmu, o stvoření a o tom, jak s ním samotným Bůh jednal, podněcovalo ho to, aby svého Tvůrce chválil.

 Co patří k víře v Boha?

14. Proč nemusíme o Bohu vědět všechno, abychom v něj mohli věřit?

14 Čím více David přemýšlel o stvoření a o Písmu, tím více si uvědomoval, že není schopen pochopit celou šíři toho, co Bůh ví a co dokáže. (Žalm 139:6) S námi je to stejné. Nikdy nebudeme rozumět všem věcem, které se týkají Božích výtvorů. (Kazatel 3:11; 8:17) Prostřednictvím Písma a přírody však Bůh „učinil zjevným“ takovou míru poznání, aby ti, kdo hledají pravdu, mohli získat víru založenou na důkazech, a to bez ohledu na to, ve které době žijí. (Římanům 1:19, 20; Hebrejcům 11:1, 3)

15. Vysvětlete, jak spolu souvisí naše víra a vztah k Bohu.

15 Mít víru však znamená víc než jen uznávat, že život a vesmír musí mít inteligentního Stvořitele. K víře patří i důvěra v to, že Jehova je osoba a že si přeje, abychom jej poznali a měli s ním dobrý vztah. (Jakub 4:8) Můžeme to přirovnat k důvěře, kterou člověk má ke svému milujícímu otci. Kdyby někdo zpochybňoval, že vám otec v nějaké kritické situaci pomůže, možná byste jej nedokázali přesvědčit o tom, že svému otci důvěřovat můžete. Pokud jste se však na základě vlastních zkušeností přesvědčili o vynikajícím charakteru svého otce, pak vy sami máte jistotu, že vás nenechá bez pomoci. Podobné je to s Jehovou. Když studujeme Písmo, přemýšlíme o jeho výtvorech a zažíváme, jak odpovídá na naše modlitby, vede nás to k tomu, že mu důvěřujeme. Proto ho chceme poznávat ještě více a z nesobecké lásky a oddanosti ho chceme věčně chválit. To je ten nejvznešenější cíl, o jaký můžeme usilovat. (Efezanům 5:1, 2)

Hledejme vedení u našeho Tvůrce

16. Co se můžeme naučit z Davidova blízkého vztahu s Jehovou?

16 „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta, a veď mě cestou neurčitého času.“ (Žalm 139:23, 24) David si uvědomoval, že Jehova ho velmi dobře zná. Bohu neuniklo nic z toho, co si David myslel, co říkal a co dělal. (Žalm 139:1–12; Hebrejcům 4:13) Díky tomu, že ho Jehova tak dobře znal, se David cítil v bezpečí, podobně jako se malé dítě cítí bezpečně v náruči milujícího rodiče. David si svého blízkého vztahu s Jehovou velmi vážil a posiloval jej tím, že hluboce uvažoval o Božích dílech a že se k Bohu modlil. Mnohé z Davidových žalmů, včetně Žalmu 139, jsou vlastně zhudebněné modlitby. Rozjímání a modlitby mohou pomoci i nám, abychom se k Jehovovi ještě více přiblížili.

17. (a) Proč David chtěl, aby Jehova prozkoumal jeho srdce? (b) Jaký vliv na náš život má to, jak používáme svou svobodnou vůli?

17 Jelikož jsme byli vytvořeni k Božímu obrazu, dostali jsme svobodnou vůli. Můžeme se rozhodnout, že budeme dělat buď to, co je  správné, nebo to, co je špatné. Se svobodnou vůlí však souvisí i morální odpovědnost. David nechtěl být počítán k lidem, kteří jsou ničemní. (Žalm 139:19–22) Chtěl se vyhnout bolestným chybám, a proto přemýšlel o Jehovově neomezeném poznání. Pak Jehovu pokorně prosil, aby prozkoumal jeho vnitřní osobnost a vedl ho cestou k věčnému životu. Boží spravedlivá měřítka platí pro každého, a proto je potřeba, abychom se správně rozhodovali. Jehova nás všechny naléhavě vybízí, abychom jej poslouchali. Když to děláme, máme jeho přízeň a přináší nám to velký užitek. (Jan 12:50; 1. Timoteovi 4:8) Když s Jehovou každý den chodíme, pomáhá nám to, abychom měli vnitřní klid, a to i navzdory skličujícím problémům. (Filipanům 4:6, 7)

Následujme našeho úžasného Tvůrce

18. K jakému závěru David došel, když přemýšlel o stvořitelských dílech?

18 Když byl David chlapcem, trávil hodně času venku při pasení stád. Když ovce skláněly hlavu k trávě, David pozvedal své oči k nebi. Za noci přemýšlel o velkoleposti vesmíru a o tom, co to pro něj osobně znamená. Napsal: „Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou. Jeden den za druhým dnem působí, že překypuje řeč, a jedna noc za druhou nocí předvádí poznání.“ (Žalm 19:1, 2) David chápal, že musí pátrat po Stvořiteli všech těch nádherných věcí a držet se ho. My musíme dělat totéž.

19. Jaké poučení můžeme všichni získat z toho, že jsme ‚podivuhodně uděláni‘?

19 Sám David jednal tak, jak později jeho syn Šalomoun radil mladým lidem: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele za dnů svého jinošství . . . Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kazatel 12:1, 13) Už jako chlapec David došel k závěru, že je „podivuhodně udělán“. Jelikož v souladu s tímto vědomím také jednal, přinášelo mu to velký užitek po celý život. Ať už jsme mladí nebo letití, když chválíme našeho Vznešeného Stvořitele a sloužíme mu, můžeme se radovat ze života nyní i v budoucnosti. O lidech, kteří mají blízký vztah k Jehovovi a žijí v souladu s jeho spravedlivými cestami, Bible říká: „Bude se jim stále dobře dařit, až zešediví, tuční a svěží budou dál, aby vyprávěli, že Jehova je přímý.“ (Žalm 92:14, 15) Máme tedy vyhlídku, že se z nádherných výtvorů našeho Stvořitele budeme moci radovat věčně.

[Poznámky pod čarou]

^ 1. odst. Viz Probuďte se! z 22. června 2004. Vydali svědkové Jehovovi.

^ 6. odst. Viz také článek „Vaše ledviny — Životně důležitý filtr“ v Probuďte se! z 8. srpna 1997.

^ 13. odst. Slova ze Žalmu 139:18b zřejmě znamenají, že kdyby David počítal Jehovovy myšlenky celý den — od chvíle, kdy se probudil, až do chvíle, kdy šel spát —, druhý den ráno by mohl v počítání pokračovat.

Umíte to vysvětlit?

• Jak je z vývoje lidského zárodku patrné, že jsme ‚podivuhodně uděláni‘?

• Proč bychom měli rozjímat o Jehovových myšlenkách?

• Jak spolu souvisí víra a náš vztah k Jehovovi?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 23]

Vývoj dítěte v děloze matky probíhá podle předem připraveného plánu

DNA

[Podpisek]

Plod v děloze: Lennart Nilsson

[Obrázek na straně 24]

Důvěřujeme Jehovovi stejně, jako malé dítě důvěřuje svému otci

[Obrázek na straně 25]

Když David přemýšlel o Jehovových dílech, poněcovalo jej to, aby ho chválil