UŽ PŘED staletími Jehova slíbil, že dá zemi Kanaán Abrahamovým potomkům. Nyní se Izraelité pod Jozuovým vedením chystali vzít Zaslíbenou zemi do vlastnictví.

Bůh odsoudil Kananejce ke zničení, protože se ve velkém měřítku dopouštěli sexuálních zvráceností a také krutého krveprolévání. Izraelité tedy měli dobytá kananejská města srovnat se zemí.

Než však do Kanaánu vstoupili, Jozue tam vyslal dva zvědy. Ubytovali se v Jerichu u ženy jménem Raab. Ta je do svého domu přijala a ochránila je, přestože věděla, že jsou Izraelité. Věřila v jejich Boha Jehovu, jelikož slyšela o záchranných skutcích, které vykonal ve prospěch svého lidu. A tak zvědy přiměla, aby jí přísahali, že ona i členové její rodiny budou při zničení města ušetřeni.

Když potom Izraelité vstoupili do Kanaánu a vytáhli proti Jerichu, Jehova způsobil, že hradby tohoto města zázračně padly. Jozuovy oddíly se do města vřítily a zničily ho, avšak Raab a její rodinu zachovaly naživu. Během následujících šesti let Jozue dobyl velkou část Zaslíbené země. Území pak bylo rozděleno mezi izraelské kmeny.

Ke konci svého dlouhého života Jozue svolal Izraelity, připomněl jim, jak Jehova jednal s jejich praotci, a vybídl je, aby Jehovovi dále sloužili. Avšak potom co Jozue a jeho věrní druhové zemřeli, národ Jehovu opustil a sloužil falešným bohům. Dalších asi 300 let pak Izraelité často překračovali Jehovovy zákony. Jehova proto připouštěl, aby je utlačovali jejich nepřátelé, jako byli například Filištíni. Když k němu ale volali o pomoc, dosazoval nad nimi soudce a ti je zachraňovali.

Soudců bylo celkem dvanáct — prvním z nich byl Otniel a posledním Samson, nejsilnější člověk, jaký kdy žil. Jejich dobu popisuje biblická kniha Soudci. V tomto strhujícím vyprávění vystupuje do popředí jedna základní skutečnost: Když lidé poslouchají Jehovu, vede to k požehnání, a když jej neposlouchají, vede to k neštěstí.

Založeno na Jozuovi, Soudcích a 3. Mojžíšově 18:24, 25.