Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se mohu vyrovnat s tím, že nás táta opustil?

Jak se mohu vyrovnat s tím, že nás táta opustil?

 Mladí lidé se ptají ...

Jak se mohu vyrovnat s tím, že nás táta opustil?

„Vyrůstat bez táty bylo těžké. Toužil jsem po troše zájmu.“ (Daniel) *

JANĚ bylo pouhých třináct let, když její otec odešel z domova. Byl silně závislý na alkoholu a po svém odchodu se jen několikrát pokusil navázat kontakt s dětmi. Je smutné, že Jana není sama — je totiž mnoho mladých lidí, které jejich otcové opustili.

Pokud se to stalo i tobě, vyrovnáváš se s tím možná těžce. Čas od času tě asi zaplaví pocit bolesti a hněvu. Někdy jsi možná smutný a sklíčený. A někdy jsi snad dokonce v pokušení vzbouřit se. Jak kdysi řekl biblický pisatel Šalomoun, „pouhý útlak ... může způsobit, že moudrý jedná pomateně“. (Kazatel 7:7)

‚Pomatené jednání‘

Jakub ‚jednal pomateně‘, když jeho otec opustil domov. Říká o tom: „Neposlouchal jsem žádnou autoritu, dokonce ani mamku. Zaplétal jsem se do mnoha šarvátek. Nikdo mě neukázňoval, a tak jsem stále lhal a v noci jsem tajně utíkal z domova. Mamka se mi v tom snažila zabránit, ale nedařilo se jí to.“ Zlepšila se touto vzpourou Jakubova životní situace? Sotva. Jakub říká, že zanedlouho „experimentoval s drogami, nechodil do školy a propadal“. Jeho špatné chování se brzy vystupňovalo. „Kradl jsem v obchodech,“ přiznává se, „a také jsem přepadal lidi. Dvakrát jsem byl zatčen a na krátkou dobu uvězněn, ale nezastavilo mě to.“

Když Jakub dostal otázku, proč byl tak vzpurný, řekl: „Protože otec odešel a já jsem neměl žádnou kázeň. Nepřemýšlel jsem vlastně o tom, že ubližuji mamce, mladšímu bratrovi i sestře a také sobě. Toužil jsem po zájmu a ukázňování od táty.“

Vzpurnost však špatnou situaci jenom zhoršuje. (Job 36:18, 21) Jakub například způsobil problémy nejen sobě, ale také své matce a sourozencům, kteří prožívali zbytečný stres a napětí. Ještě závažnější je fakt, že vzpurným chováním si člověk může přivodit Boží nelibost. Vždyť Jehova mladým lidem přikazuje, aby svou matku poslouchali. (Přísloví 1:8; 30:17)

Jak překonat hněv

Jak se tedy můžeš vyrovnat s hněvem a nevolí, které možná cítíš ke svému otci?  Především si asi budeš muset uvědomit, že ty jsi odchod svého otce nezavinil. Ani to rozhodně neznamená, že otec tě už nemá rád a nezajímá se o tebe. Je pravda, že může být bolestné, když otec neprojevuje skoro žádnou snahu zavolat ti nebo tě navštívit. Předcházející článek této série * však ukázal, že mnoho otců, kteří rodinu opustili, ztrácí s dětmi kontakt ne proto, že by je nemilovali, ale proto, že jsou zdrceni pocitem viny a hanby. Jiní otcové, jako to bylo například u Jany, jsou závislí na drogách a alkoholu, což u nich narušuje schopnost normálně fungovat.

Bez ohledu na to, která z těchto situací je u vás, snaž se mít na paměti, že tví rodiče jsou nedokonalí. Bible prohlašuje: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Římanům 3:23; 5:12) To samozřejmě neomlouvá škodlivé a nezodpovědné jednání. Když však připustíš skutečnost, že všichni jsme zdědili vrozenou nedokonalost, snáze překonáš destruktivní hněv a nevoli.

To, co je řečeno u Kazatele 7:10, ti může pomoci, aby ses vyrovnal s hněvem a nevolí, kterou možná ke svým rodičům cítíš. Všimni si, že tento text nás varuje, abychom se nezaměřovali na minulost: „Neříkej: ‚Proč se stalo, že se dřívější dny prokázaly být lepší než tyto?‘, vždyť to není z moudrosti, že ses na to ptal.“ A tak místo aby ses upínal k tomu, jaké to bylo kdysi, je lepší zaměřit se na to, jak svou nynější situaci co nejlépe zvládnout.

Chop se iniciativy

Mohl bys například uvažovat o tom, že se chopíš iniciativy a navážeš s otcem kontakt. Je pravda, že on opustil tebe, a ty bys oprávněně mohl mít pocit, že je na něm, aby udělal první krok. Pokud se k tomu však nemá a tebe to trápí a skličuje, možná by stálo za to, aby ses ty sám pokusil situaci zlepšit. Uvažuj o tom, jak jednal Ježíš Kristus, když mu někteří jeho přátelé ublížili. Poslední noc jeho lidského života ho apoštolové opustili. Petr se předtím chlubil, že při něm bude stát za všech okolností. Avšak Petr Ježíše zapřel, a to ne jednou, ale třikrát. (Matouš 26:31–35; Lukáš 22:54–62)

I přes tyto nedostatky Ježíš Petra dále miloval. Po svém vzkříšení byl Ježíš první, kdo udělal kroky k obnovení vztahu mezi nimi, protože se Petrovi zjevil zvlášť. (1. Korinťanům 15:5) Je zajímavé, že když Ježíš kladl Petrovi otázku: „Miluješ mě?“, Petr mu odpovídal: „Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost.“ I přes svůj  hanebný skutek Petr Ježíše stále miloval. (Jan 21:15)

Stejně jako v případě Petra a Ježíše, i situace s tvým otcem možná není tak beznadějná, jak to vypadá. Snad zareaguje, když se chopíš iniciativy a například mu zavoláš, napíšeš dopis nebo ho navštívíš. Daniel, o němž byla zmínka na začátku, vzpomíná: „Jednou jsem tátovi napsal a on mi poslal dopis, kde stálo, že je na mě hrdý. Ten dopis jsem si zarámoval a celá léta visel na zdi. Mám ho dodnes.“

Jana a její sourozenci také iniciativně navštívili svého otce, který je alkoholik. „Nebyl zrovna v nejlepším stavu,“ připouští Jana, „ale přesto bylo fajn, že jsme ho viděli.“ Když se chopíš iniciativy, možná to i v tvém případě přinese dobré výsledky. Pokud napoprvé není žádná odezva, možná to budeš chtít po nějakém čase zkusit znovu.

Jak se vyrovnat s bolestí a odmítnutím

Šalomoun nám připomíná, že je „čas hledat a čas vzdát se něčeho jako ztraceného“. (Kazatel 3:6) Mladý člověk se někdy musí vyrovnat se skutečností, že jeho otec nechce mít se svými dětmi žádný vztah. Pokud je to tak i v případě tvého otce, snad si jednoho dne uvědomí, co všechno ztratil, když s tebou žádný vztah neudržoval.

Prozatím si však buď jist, že i když tě otec odmítl, neznamená to, že jsi bezcenný. Biblický žalmista David prohlásil: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) Ano, v Božích očích máš stále velkou cenu. (Lukáš 12:6, 7)

Pokud se tedy cítíš skleslý či sklíčený, obrať se k Bohu v modlitbě. (Žalm 62:8) Přesně mu řekni, co cítíš. Můžeš mít jistotu, že ti bude naslouchat a utěší tě. Jiný biblický žalmista napsal: „Když mi v nitru přibylo mých zneklidňujících myšlenek, projevy tvé vlastní útěchy začaly laskat mou duši.“ (Žalm 94:19)

Také vřelé společenství se spolukřesťany ti může pomoci, aby ses s tímto odmítnutím vyrovnal. Přísloví 17:17 říkají: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Takové pravé druhy můžeš najít v křesťanském sboru svědků Jehovových. Zvlášť užitečné může být, když poznáš některé sborové dozorce. Janin bratr Petr radí: „Když si promluvíš se staršími lidmi ve sboru, velmi ti pomohou. Pokud tě tvůj otec opustil, řekni jim, jak se cítíš.“ Sboroví dozorci ti možná poskytnou určité praktické podněty, jak zvládat některé povinnosti, které dříve zastával tvůj otec, například opravy v domácnosti.

Oporou pro tebe může být i tvá matka. Je pravda, že i ona možná prožívá citovou bolest. Pokud jí však s úctou řekneš o svých pocitech, nepochybně udělá, co bude v jejích silách.

Pomoz své rodině

To, že otec doma chybí, může na celou rodinu zapůsobit v mnoha směrech. Tvoje matka si možná bude muset najít zaměstnání — nebo dokonce i dvě —, aby zajistila nezbytné rodinné potřeby. Ty i tví sourozenci asi budete muset převzít některé domácí povinnosti. S takovými změnami se však můžeš vyrovnat, když budeš pěstovat nesobeckou křesťanskou lásku. (Kolosanům 3:14) Může ti to pomoci, aby sis zachoval pozitivní postoj a zcela potlačil nevoli. (1. Korinťanům 13:4–7) Petr říká: „Pomáhat své rodině je správné, a tak mám pocit uspokojení z vědomí, že pomáhám mamce a sestrám.“

Odejde-li otec od rodiny, je to nepochybně tragická, bolestná záležitost. Můžeš si však být jist, že s Boží pomocí a s pomocí svých křesťanských přátel a rodiny se s tím můžeš ty i tvá rodina vyrovnat. *

[Poznámky pod čarou]

^ 3. odst. Jména byla změněna.

^ 11. odst. Viz článek „Mladí lidé se ptají ... Proč nás táta opustil?“ v čísle z 22. listopadu 2000.

^ 27. odst. Další informace o neúplné rodině najdeš v článcích rubriky „Mladí lidé se ptají ...“, které byly publikovány v čísle z 22. března 1991 a v anglickém vydání z 22. prosince 1990.

[Obrázky na straně 26]

Někteří mladí lidé se chopili iniciativy a navázali s otcem kontakt