Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč nás táta opustil?

Proč nás táta opustil?

 Mladí lidé se ptají ...

Proč nás táta opustil?

„Nikdy jsem úplně nepochopil, proč nás otec opustil. Vím jen to, co mi řekla máma.“ (Jakub) *

KDYŽ se otec sebere a odejde z domova, často po něm zůstane záplava bolesti a hořkosti. „Byl jsem z toho skutečně vedle, když se mamka s tátou rozvedli,“ říká čtrnáctiletý Jakub, kterého jsme citovali. A pokud otec odejde bez jediného slova vysvětlení a neudržuje s rodinou žádný kontakt, děti se mohou řadu let potýkat s pocity viny, odmítnutí a nevraživosti. *

Jestliže tvůj vlastní otec odešel, možná si bolestně uvědomuješ, proč k tomu došlo. „Táta nás opustil kvůli jiné ženě,“ říká mladík jménem Michael. „Jednou jsem ho s ní viděl a strašně mě to naštvalo. Měl jsem pocit, že nás zradil.“ V některých případech však odchod otce znamená úlevu. Melissa, jejíž otec je alkoholik, říká: „Bylo by pro nás horší, kdyby doma zůstal.“

V mnoha případech však děti vůbec nevědí, proč jejich otec odešel, a tak to, že s nimi není, mohou vnímat daleko bolestněji. Možná jsi věděl, že vaši mají nějaké problémy, ale ani ve snu by tě nenapadlo, že by se mohli rozejít. Robert vzpomíná: „Když táta odešel, nechápal jsem všechny důvody, proč se to stalo. Věděl jsem jenom, že mezi našimi to nebylo dobré, protože se pořád hádali.“

Proč někteří otcové opouštějí domov? Pokud i tvůj vlastní otec odešel, měl bys to brát jako osobní odmítnutí? A proč se možná tvým rodičům nechce říci ti o tom víc? Nedluží ti snad vysvětlení?

Proč o tom nemluví

Důvody, proč vás otec opustil, rozhodně nejsou příjemné. Často je důvodem cizoložství — nesprávné jednání, jež je obvykle před rodinou zcela utajeno. Když to manželka zjistí, možná se rozhodne, že se s manželem rozvede. Může ho dokonce požádat, aby v tichosti odešel ještě před tím, než proběhne rozvod. Děti vůbec nemusí vědět o tom, proč k tomu došlo.

Snaž se tedy pochopit, proč se tvé mamince nechce konkrétně mluvit o tom, co se stalo. Třeba může mít pocit, že když ti o špatném jednání tvého otce řekne, situaci  to jen zhorší. Uvědom si také, jak bolestné to musí pro ženu být, když zjistí, že jí je manžel nevěrný. (Malachiáš 2:13, 14) Pokud je tedy důvodem rozchodu tvých rodičů cizoložství, nediv se, že pro tvou matku je příliš bolestné o tom mluvit.

A co tvůj otec? Je pochopitelné, že pokud byl tvé matce nevěrný, pravděpodobně o tom s tebou mluvit nebude. Někteří muži mají kvůli svému špatnému jednání tak silný pocit viny, že se dokonce nedokážou podívat svým dětem do očí. Přestože jednají takovým špatným způsobem, mají mnozí otcové své děti stále rádi a možná se i snaží obnovit s nimi kontakt.

V některých případech otec opustí rodinu kvůli nesprávnému jednání své manželky a za každou cenu se snaží udržet si blízký vztah k dětem. V jiných případech však k rozchodu dojde ne kvůli cizoložství, ale kvůli tomu, že se během let vyhrotí manželské hádky. * (Přísloví 18:24) Často to probíhá za zavřenými dveřmi, a tak možná nemáš ani potuchy o tom, kvůli čemu se hádali.

Bible říká v Příslovích 25:9: „Ujmi se své vlastní pře se svým bližním a nezjevuj důvěrný hovor jiného.“ Manželské rozepře se někdy týkají soukromých, intimních záležitostí. Asi tomu nebudeš věřit, ale pravděpodobně je pro tebe lepší, když o těch věcech nevíš. Kromě toho, odhalení ‚důvěrného hovoru‘ často situaci ještě zhorší. Možná máš sklon postavit se na stranu jednoho z nich — což trhliny ve vaší rodině jen zvětší. Z dlouhodobého hlediska je tedy možná lepší, aby si rodiče nechali podrobnosti svých rozbrojů pro sebe.

Bojuj s nevraživostí tím, že získáš pochopení

Je však přece jen těžké necítit hněv a nevraživost, když tvůj otec opustil domov a ty neumíš odpovědět na otázku: ‚Proč?‘ V Příslovích 19:11 však Bible uvádí: „Pochopení člověka jistě zvolňuje [nemusí nutně potlačit všechen] jeho hněv.“ A k tomu, abys měl pochopení, nepotřebuješ znát všechny podrobnosti.

Bible nám například pomáhá, abychom si uvědomili, že naši rodiče jsou nedokonalí. Říká se tam: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Římanům 3:23) Jestliže tuto bolestnou pravdu uznáš, může ti to pomoci, abys chyby svých rodičů viděl z nadhledu. Pokud například tvůj otec porušil svůj manželský slib — což je závažný přestupek —, bude se za to zodpovídat Bohu. (Hebrejcům 13:4) To však nutně neznamená, že tě zavrhl nebo že tě nemiluje.

Všechny manželské dvojice mají „soužení v těle“. (1. Korinťanům 7:28) A i když je to neomluvitelné, někteří muži a ženy se pod životními tlaky v dnešním neklidném světě dopustí provinění. Robert vzpomíná: „Táta pro nás chtěl to nejlepší. Odstěhoval se s námi do oblasti, kde se domníval, že vydělá víc peněz, abychom mohli mít hezký dům a abychom byli šťastní.“ Avšak jeho dobře míněný pokus zajistit rodině lepší život se brzy zhatil. Robert k tomu říká: „Táta postupně přestal chodit na křesťanská shromáždění. Potom  přišel o práci. Po nějaké době začal jednat s mamkou a sestrou hrubě.“ Brzy se věci zhoršily natolik, že otec a matka Roberta se rozvedli.

Roberta by kvůli otcově selhání mohla stravovat hořkost. Avšak to, že otcovu situaci chápal, zmírňovalo jeho hněv. Rozchod rodičů pro něj sice byl tragédií, ale naučil se z té situace něco důležitého. Robert říká: „Až si založím vlastní rodinu, duchovní věci musí být na prvním místě.“

Michael, o němž byla zmínka již dříve, musel také bojovat s pocity hořkosti. „Chtěl jsem tátovi ublížit za to, co nám udělal,“ připouští. Určitý vztah k otci si však zachoval. Časem Michael dokonce dokázal žít bez hněvu.

I ty se možná v dané situaci snažíš mít k otci co nejpřirozenější vztah. Je pravda, že tobě i tvé mamince asi ublížil. Pravděpodobně ale neznáš všechna fakta. A i když víš, že se dopustil nějakého provinění, je to stále tvůj otec. Máš povinnost prokazovat mu alespoň určitou míru úcty. (Efezanům 6:1–3) Když jsi si s ním v kontaktu, vyhýbej se ‚hněvu a zlobě a jekotu a utrhačné řeči‘. (Efezanům 4:31) Pokud je to možné, buď v otázce soukromých rozepří svých rodičů neutrální. Když oba rodiče ujistíš, že je máš rád, budeš možná schopen mít k oběma dobrý vztah.

Není to tvoje vina

Odchod tvého otce z domova je pravděpodobně jedna z nejbolestnějších věcí, jakou zažiješ. Ale i kdybys nikdy nezjistil všechny důvody jeho odchodu, nemusíš mít pocit, že je to tvoje vina. Je pravda, že to možná pociťuješ jako osobní odmítnutí. Manželství se však jen zřídka rozpadají kvůli dětem. Tví rodiče slavnostně slíbili před Bohem, že zůstanou spolu. Je jejich odpovědností — ne tvojí —, aby podle tohoto slibu žili. (Kazatel 5:4–6)

Pokud jsi však zmatený, máš pocit viny či se za to cítíš odpovědný, pokus se říci to svým rodičům. Mohou se ti otevřít a dát ti potřebné ujištění. Jakub, kterého jsme citovali na začátku, přiznává: „Nějakou dobu jsem si myslel, že je to moje vina, až si mamka a taťka se mnou sedli a promluvili si se mnou.“ Také mladá Nancy měla pocit viny, když se její rodiče rozešli. Po několika rozhovorech se svojí matkou Nancy dospěla k tomuto závěru: „Děti by si neměly dávat vinu za to, co dělají jejich rodiče.“ Ano, když necháš rodiče, aby ‚nesli svůj vlastní náklad‘ odpovědnosti, můžeš tím předejít pocitu, že je toho na tebe po citové stránce příliš mnoho. (Galaťanům 6:5) Jak se ale můžeš vyrovnat s tím, že nyní žijete bez otce? Příští článek v této rubrice přinese určité odpovědi.

[Poznámky pod čarou]

^ 3. odst. Některá jména byla změněna.

^ 4. odst. Viz úvodní sérii „Rodiny bez otce — Jak se vymanit ze začarovaného kruhu“ v Probuďte se! z 8. února 2000.

^ 12. odst. Bible však jasně ukazuje, že jediným biblickým důvodem k ukončení manželství, kdy mají oba bývalí partneři možnost uzavřít nový sňatek, je smilstvo. (Matouš 19:9)

[Obrázek na straně 15]

Neobviňuj se z toho, že tví rodiče mají manželské problémy