Přejít k článku

Přejít na obsah

Kdo je „pravý Bůh a věčný život“?

Kdo je „pravý Bůh a věčný život“?

Kdo je „pravý Bůh a věčný život“?

JEHOVA, Otec našeho Pána Ježíše Krista, je pravý Bůh. On je Stvořitel, ten, kdo dává věčný život lidem, kteří ho milují. Takto by na otázku položenou v nadpisu tohoto článku odpovědělo mnoho lidí, kteří čtou Bibli a věří jí. Vždyť i sám Ježíš řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3)

Mnozí lidé, kteří chodí do kostela, však mají jiný názor. Slova v nadpisu jsou citována z 1. Jana 5:20, kde je mimo jiné řečeno: „Jsme ve spojení s tím pravým prostřednictvím jeho Syna, Ježíše Krista. To je ten pravý Bůh a věčný život.“

Zastánci nauky o Trojici tvrdí, že ukazovací zájmeno „to“ (houʹtos) se zde vztahuje na bezprostředně předcházející větný člen, tedy na Ježíše Krista. Prohlašují, že Ježíš je „ten pravý Bůh a věčný život“. Takový výklad je však v rozporu s ostatními částmi Písma. A řada uznávaných učenců toto trinitářské pojetí nepřijímá. Profesor B. F. Westcott z univerzity v Cambridge napsal: „[Zájmeno houʹtos] se logicky týká větného členu, který má apoštol na mysli, ne toho, kterému je nejblíže postavením ve větě.“ Apoštol Jan měl tedy na mysli Ježíšova Otce. Německý teolog Erich Haupt napsal: „Je třeba určit, zda se [houʹtos] v následující větě vztahuje k bezprostředně předcházejícímu větnému členu, ... nebo k větnému členu poněkud vzdálenějšímu, [tedy k pojmu] Bůh. ... Zdá se, že závěrečnému varování před modlami spíše odpovídá svědectví o jediném pravém Bohu než demonstrace Kristova božství.“

Dokonce i kniha Grammatical Analysis of the Greek New Testament (Gramatický rozbor novozákonní řečtiny), kterou vydal Papežský biblický institut v Římě, uvádí: „[Houʹtos]: jako vyvrcholení [veršů] 18–20 poukazuje téměř určitě na Boha skutečného, pravého, v protikladu k pohanství (v. 21).“

Slovo houʹtos, které se obvykle překládá „tento“, se často nevztahuje k bezprostředně předcházejícímu mluvnickému jménu. Dokládají to jiné biblické texty. V 2. Jana 7 se tentýž apoštol, který napsal i první dopis, vyjádřil: „Do světa . . . vyšlo mnoho těch, kdo klamou, kdo nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle. To je ten [houʹtosʹ], kdo klame, a antikrist.“ Zde se zájmeno nemůže vztahovat na nejbližší větný člen — na Ježíše. Slova „to je ten“ zde nepochybně poukazují na ty, kdo Ježíše zavrhli. Společně jsou označeni jako „ten, kdo klame, a antikrist“.

Apoštol Jan ve svém evangeliu napsal: „Ondřej, bratr Šimona Petra, byl jedním z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a následovali Ježíše. Ten [houʹtos] našel nejprve svého vlastního bratra Šimona.“ (Jan 1:40, 41) Je zřejmé, že slovem „ten“ Jan myslí Ondřeje, a ne poslední předtím zmíněnou osobu.

Podobně používá zájmeno houʹtos i Lukáš, když uvádí ve Skutcích 4:10, 11 tato slova: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste přibili na kůl, ale jehož Bůh vzbudil z mrtvých, díky němu zde stojí tento muž před vámi zdravý. To [houʹtosʹ] je ‚kámen, s kterým jste vy, stavitelé, zacházeli jako s bezvýznamným, jenž se stal vrcholem rohu‘.“ Zájmeno „to“ se zde evidentně nevztahuje na muže, který byl uzdraven, i když tento muž figuruje v textu přímo před houʹtos. Zájmeno „to“ v jedenáctém verši poukazuje bezpochyby na Ježíše Krista Nazaretského, který je tím „úhelným kamenem“, na němž je založen křesťanský sbor. (Efezanům 2:20; 1. Petra 2:4–8)

Také Skutky 7:18, 19 to dokládají: „Nad Egyptem [povstal] jiný král, který nevěděl o Josefovi. Ten [houʹtos] použil politickou lest proti našemu rodu.“ „Ten“, kdo utlačoval Židy, byl faraón, král Egypta, a ne Josef.

Tyto texty odpovídají vyjádření znalce řečtiny Daniela Wallace, který uvedl, že „nejblíže předcházející větný člen [u řeckých ukazovacích zájmen] nemusí být nejblíže předcházejícím pojmem, který měl na mysli autor“.

‚Ten pravý‘

Jak napsal apoštol Jan, ‚ten pravý‘ je Jehova, Otec Ježíše Krista. On je jediný pravý Bůh, Stvořitel. Apoštol Pavel prohlásil: „Pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno.“ (1. Korinťanům 8:6; Izajáš 42:8) Existuje další doklad toho, že Jehova je „ten pravý“, o kterém se mluví v 1. Jana 5:20. Je totiž Zdrojem pravdy. Protože je věrný ve všem, co dělá, a nemůže lhát, žalmista ho nazval ‚Bohem pravdy‘. (Žalm 31:5; 2. Mojžíšova 34:6; Titovi 1:2) A Ježíš svému nebeskému Otci řekl: „Tvé slovo je pravda.“ Své vlastní učení pak popsal slovy: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, který mě poslal.“ (Jan 7:16; 17:17)

Jehova je také „věčný život“. Jakožto Zdroj života jej dává jako nezasloužený dar skrze Krista. (Žalm 36:9; Římanům 6:23) Stojí za povšimnutí výrok apoštola Pavla, který o Bohu řekl, že je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (Hebrejcům 11:6) Svého Syna odměnil Bůh tím, že ho vzkřísil z mrtvých, a odměnu v podobě věčného života dá všem lidem, kteří mu slouží celým svým srdcem. (Skutky 26:23; 2. Korinťanům 1:9)

Jaký závěr bychom z toho tedy měli vyvodit? Že pouze Jehova je „pravý Bůh a věčný život“. Jedině on je hoden výlučného uctívání, které mu má prokazovat jeho tvorstvo. (Zjevení 4:11)