Bůh mluví k Židům, kteří žili v době proroka Jeremjáše. Ignorovali Jehovovy a spravedlivé zákony, a když za nimi posílal proroky, aby je na to s láskou upozornili, oni je neposlouchali. Bůh proto říká, že je nebude chránit před následky jejich špatného jednání. (Přísloví 1:24–32)

 „A tak Jehova říká toto.“ Výraz „a tak“ propojuje předcházející verše s tím, co bude následovat. V Jeremjášovi 11:1–10 Jehova svému lidu řekl, že porušili závazný slib neboli smlouvu, kterou s ním uzavřeli jejich předkové. (2. Mojžíšova 24:7) Místo aby uctívali svého Stvořitele, Židé začali uctívat modly. Tohle odpadlictví je vedlo ke spoustě špatných věcí, dokonce k obětování dětí! (Jeremjáš 7:31)

 „Přivedu na ně neštěstí.“ Často když Bible říká, že Bůh něco dělá, je tím myšleno, že to jenom připouští. Jak se to ukázalo v tomhle případě? Tím, že Židé ignorovali Jehovova dokonalá měřítka a začali uctívat falešné bohy, si způsobili nepopsatelné utrpení. Bůh je taky přestal chránit. Výsledkem bylo, že jejich mocný nepřítel, babylonský král, mohl dobýt Jeruzalém a jeho obyvatele odvést do vyhnanství. Falešní bohové, na které se spoléhali, je nedokázali zachránit. (Jeremjáš 11:12; 25:8, 9)

 To, že Bůh připustil, aby jeho lid tyhle tragické události potkaly, neznamená, že byl nespravedlivý nebo zlý. V Jakubovi 1:13 se píše, že „Boha nikdo nemůže pokoušet ke zlému ani on sám nikoho ke zlému nepokouší“. Je pravda, že podle Českého studijního překladu Bůh o Židech říká: „Přivedu na ně zlo.” Nicméně slovo, které je v Jeremjášovi 11:11 přeložené jako „zlo“, může v původním jazyce b taky znamenat „neštěstí“ nebo „pohromu“. Tyhle výrazy přesně popisují utrpení, které Židy dostihlo.

 „Až ke mně budou volat o pomoc, nebudu jim naslouchat.“ Jehova nevyslýchá modlitby lidí, kteří mají „ruce … plné krve“, ani těch, kdo se spoléhají na falešné bohy. (Izajáš 1:15; 42:17) Rozhodně ale vyslýchá ty, kdo upřímně litují svých chyb a s pokorou se k němu vrací. (Izajáš 1:16–19; 55:6, 7)

 V roce 647 př. n. l. Jehova pověřil Jeremjáše, aby sloužil jako jeho prorok. Ten 40 let obyvatele Judska varoval před tím, co se Bůh chystá udělat. Oni na to ale nereagovali. Právě v tom období tenhle prorok zapsal slova, která čteme v Jeremjášovi 11:11. V roce 607 př. n. l. nakonec na jeho prorocká slova došlo. To, před čím varoval, se splnilo, když Babyloňané zničili Jeruzalém. (Jeremjáš 6:6–8; 39:1, 2, 8, 9)

 Kniha Jeremjáš taky obsahuje zprávu o naději. Jehova řekl: „Až se naplní 70 let v Babyloně, … splním svůj slib a přivedu vás zpátky na toto místo [do rodné země Židů].“ (Jeremjáš 29:10) Jehova svůj slib splnil v roce 537 př. n. l., potom co Médové a Peršané dobyli Babylon. Svému lidu, který byl roztroušený po celém území bývalé babylonské říše, umožnil, aby se vrátili do své vlasti a znovu ho tam začali uctívat správným způsobem. (2. Paralipomenon 36:22, 23; Jeremjáš 29:14)

 Podívejte se na krátké video o knize Jeremjáš.