Důležité myšlenky z knihy Nářky
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z knihy Nářky
PROROK Jeremjáš je svědkem splňování poselství soudu, které 40 let ohlašoval. Jak se tento prorok cítí, když na vlastní oči vidí, že jeho milované město je pustošeno? V řecké Septuagintě je kniha Nářky uvedena následujícími slovy: „Jeremjáš [si] sedl a plakal a naříkal tímto žalozpěvem nad Jeruzalémem.“ Jeremjáš tuto knihu sepsal v roce 607 př. n. l., tedy v době, kdy měl vzpomínky na osmnáctiměsíční obléhání Jeruzaléma a jeho vypálení stále ještě v živé paměti. Je z ní patrné, jakou trýzeň prožíval. (Jeremjáš 52:3–5, 12–14) Nad žádným jiným městem se v dějinách netruchlilo tak dojemným a srdcervoucím způsobem.
Kniha Nářky je sbírkou pěti lyrických básní. První čtyři jsou žalozpěvy, pátá má podobu prosebné žádosti neboli modlitby. Zmíněné první čtyři písně jsou ve formě akrostichu, což znamená, že každý verš začíná vždy dalším z 22 písmen hebrejské abecedy. Ačkoli pátá píseň má 22 veršů, což odpovídá počtu písmen hebrejské abecedy, v abecedním pořádku seřazeny nejsou. (Nářky 5:1, poznámka pod čarou)
‚MÉ OČI DOSPĚLY KE KONCI V SLZÁCH‘
„Jak usedlo osamoceně to město, které oplývalo lidmi! Jak se stalo podobným vdově to, které bylo lidnaté mezi národy! Jak to, které bylo kněžnou mezi soudními oblastmi, dospělo k nucené práci!“ Takto začíná prorok Jeremjáš naříkat nad Jeruzalémem. Na příčinu neštěstí, které toto město postihlo, poukazuje slovy: „Sám Jehova mu přivodil zármutek kvůli hojnosti jeho přestupků.“ (Nářky 1:1, 5)
Jeruzalém je zde zosobněn jako vdova připravená o svého manžela a děti, která se ptá: „Existuje nějaká bolest jako má bolest?“ Ohledně svých nepřátel se k Bohu modlí: „Kéž všechna jejich špatnost přijde před tebe a jednej s nimi krutě, právě jako jsi jednal krutě se mnou kvůli všem mým přestupkům. Mé vzdechy jsou totiž mnohé a mé srdce je nemocné.“ (Nářky 1:12, 22)
Jeremjáš je velmi sklíčený, když říká: „V žáru hněvu sťal [Jehova] každý roh Izraele. Obrátil pravici zpět před nepřítelem; a v Jákobovi stále hoří jako planoucí oheň, který všude kolem pohlcuje.“ Tento prorok líčí svůj hluboký zármutek a naříká: „Mé oči dospěly ke konci v čirých slzách. Má střeva jsou v kvasu. Má játra jsou vylita na samotnou zem.“ Dokonce i ti, kdo procházejí kolem, se s úžasem ptají: „Je tohle to město, o němž říkávali: ‚Je dokonalostí krásy, jásotem pro celou zemi‘?“ (Nářky 2:3, 11, 15)
Odpovědi na biblické otázky:
1:15 — Jak Jehova „šlapal právě ten vinný lis, který patří panenské judské dceři“? Při pustošení města, které bylo popsáno jako panna, Babylóňané prolévali krev v takovém množství, že se to dalo srovnat s mačkáním hroznové šťávy ve vinném lisu. Jehova tuto událost předpověděl a také připustil, a proto se dá říct, že to byl právě on, kdo ‚šlapal vinný lis‘.
2:1 — Jak byla ‚krása Izraele svržena z nebe na zem‘? ‚Nebesa jsou vyšší než země‘, a proto je ponížení vyvýšených věcí mnohdy znázorněno tím, že jsou ‚z nebe svrženy na zem‘. ‚Krása Izraele‘ — tedy sláva a moc, ze kterých se Izrael těšil, když měl Jehovovo požehnání — byla svržena tak, že Jeruzalém postihlo zničení a Juda byla zpustošena. (Izajáš 55:9)
2:1, 6 — Co je Jehovova „podnož“ a jeho ‚chýše‘? Žalmista zpíval: „Vejděme do jeho velkolepého bydliště; pokloňme se u jeho podnože.“ (Žalm 132:7) „Podnož“ z Nářků 2:1 se proto vztahuje na Jehovův dům uctívání čili na jeho chrám. Právě tento ‚Jehovův dům spálili‘ Babylóňané, jako by to byla chýše neboli pouhá budka v zahradě. (Jeremjáš 52:12, 13)
2:16, 17 — Neměl by kvůli zachování pořádku hebrejské abecedy začínat 16. verš písmenem ‛aʹjin a 17. verš písmenem pe’? Když inspirovaní pisatelé skládali básně ve formě akrostichu, obvykle abecední pořádek zachovávali. Nedělali to však na úkor toho, že by text zněl nepřirozeně. Myšlenkový obsah považovali za důležitější než lpění na literárním prostředku, který sloužil pouze jako pomůcka k zapamatování. Prohození zmíněných dvou písmen můžeme v knize Nářků najít i ve třetí a čtvrté písni. (Nářky 3:46, 49; 4:16, 17)
2:17 — Jaký konkrétní „výrok“ Jehova dovršil vzhledem k Jeruzalému? Tento výrok se zřejmě vztahuje ke 3. Mojžíšově 26:17, kde je uvedeno: „Vskutku zaměřím svůj obličej proti vám, a jistě budete před svými nepřáteli poraženi; a ti, kdo vás nenávidí, budou po vás zkrátka šlapat, a skutečně budete prchat, když vás nikdo nebude pronásledovat.“
Poučení pro nás:
1:1–9. Jeruzalém za noci usedavě pláče a na tvářích má slzy. Jeho brány jsou zpustošeny, jeho kněží vzdychají. Jeho panny jsou stiženy zármutkem a on sám má hořkost. Proč? Jeruzalém se totiž dopustil vyloženého hříchu. Jeho nečistota je v jeho suknicích. Přestupek rozhodně nepřináší ovoce v podobě radosti, ale naopak slzy, vzdychání, zármutek a hořkost.
1:18. Jehova trestá přestupníky vždy spravedlivě.
2:20. Izraelité byli varováni, že když nebudou naslouchat Jehovovu hlasu, potká je zlořečení, k němuž patřilo i to, že budou jíst „maso svých synů a svých dcer“. (5. Mojžíšova 28:15, 45, 53) Jestliže se tedy někdo rozhodne neposlouchat Boha, je to z jeho strany opravdu pošetilé.
„NESCHOVÁVEJ SVÉ UCHO VŮČI MÉ ÚLEVĚ“
Ve 3. kapitole Nářků se o izraelském národě mluví jako o ‚zdatném muži‘. I navzdory neštěstí tento muž zpívá: „Dobrý je Jehova k tomu, kdo v něho doufá, k duši, která ho stále hledá.“ V modlitbě k pravému Bohu také prosí: „Můj hlas uslyšíš. Neschovávej své ucho vůči mé úlevě, vůči mému volání o pomoc.“ Tento muž Jehovu žádá, aby věnoval pozornost pohaně od nepřítele, když říká: „Oplatíš jim zacházení, Jehovo, podle díla jejich rukou.“ (Nářky 3:1, 25, 56, 64)
Jeremjáš dává průchod svým citům a nad hroznými následky osmnáctiměsíčního obléhání Jeruzaléma běduje: „Trest za provinění dcery mého lidu se také stává větším než trest za hřích Sodomy, jež byla rozvrácena jako v mžiku a k níž se žádné ruce neobrátily s pomocí.“ Pak Jeremjáš pokračuje: „Lépe se prokázalo být těm zabitým mečem než těm zabitým hladem, protože oni slábnou, probodeni pro nedostatek výnosu širého pole.“ (Nářky 4:6, 9)
Pátá báseň popisuje nářek obyvatel Jeruzaléma. Ti prosí: „Vzpomeň, Jehovo, co se nám stalo. Pohlédni přece a viz naši pohanu.“ Vyprávějí o svém utrpení a naléhavě Boha žádají: „Jehovo, ty budeš sedět na neurčitý čas. Tvůj trůn je po generaci za generací. Přiveď nás zpět, Jehovo, k sobě, a my se pohotově vrátíme. Přines nám nové dny jako v dávné minulosti.“ (Nářky 5:1, 19, 21)
Odpovědi na biblické otázky:
3:16 — Co znamená výrok „působí, že se mi zuby lámou o štěrk“? V jednom encyklopedickém díle se uvádí: „Židé byli na své cestě do vyhnanství nuceni péct chléb v jámách vykopaných v zemi, takže chléb obsahoval štěrk.“ Když jej Izraelité jedli, mohli si ulámat kousky zubů.
4:3, 10 — Proč Jeremjáš srovnává ‚dceru svého lidu‘ s ‚pštrosy v pustině‘? U Joba 39:16 čteme, že pštrosice „opravdu hrubě zachází se svými syny, jako by nebyli její“. Když se například z vajec vylíhnou mláďata, pštrosice od hnízda odejde a připojí se k dalším samicím, zatímco odpovědnost postarat se o mladé nechá na samci. A co když vyvstane nějaké nebezpečí? Samec i samice utečou z hnízda a svá mláďata opustí. V době, kdy Babylóňané obléhali Jeruzalém, byl ve městě tak krutý hlad, že matky, které by za normálních okolností byly soucitné, jednaly se svými dětmi nelítostně, podobně jako pštrosi v pustině. To bylo v ostrém protikladu k mateřské péči šakalů.
5:7 — Volá Jehova lidi k odpovědnosti za provinění jejich praotců? Ne, Jehova lidi za hříchy jejich předků přímo netrestá. V Bibli se píše: „Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (Římanům 14:12) Nicméně následky nějakého provinění mohou přetrvávat a postihnout i další generace. Například v důsledku toho, že se starověký Izrael obrátil k modlářství, bylo i pro věrné Izraelity v pozdějších dobách náročné držet se spravedlivých měřítek. (2. Mojžíšova 20:5)
Poučení pro nás:
3:8, 43, 44. Když Jeruzalém postihlo neštěstí, Jehova odmítl naslouchat volání o pomoc ze strany obyvatel města. Proč? Protože byli neposlušní a nečinili pokání. Pokud chceme, aby Jehova na naše modlitby odpovídal, musíme ho poslouchat. (Přísloví 28:9)
3:20. Jehova, který je „Nejvyšší nad celou zemí“, je natolik vznešený, že se musí snížit, aby „shlédl na nebe a zemi“. (Žalm 83:18; 113:6) Přesto si byl Jeremjáš dobře vědom toho, že Všemohoucí je ochoten se k lidem sklonit neboli se snížit na jejich úroveň, protože je chce podpořit. Můžeme být opravdu rádi, že pravý Bůh je nejen všemohoucí a absolutně moudrý, ale také pokorný.
3:21–26, 28–33. Od Jeremjáše se dozvídáme, jak můžeme snášet i velké utrpení. Neměli bychom zapomínat, že Jehova nás zahrnuje skutky milující laskavosti a že jeho projevy milosrdenství jsou hojné. Také pamatujme, že už samotný dar života je dostatečným důvodem k tomu, abychom se nevzdávali své naděje, a že musíme být trpěliví a mlčky čekat na Jehovovu záchranu, aniž bychom si stěžovali. Navíc bychom měli ‚vložit svá ústa až do prachu‘, tedy pokorně se podrobit zkouškám a stále si přitom uvědomovat, že cokoli Bůh připustí, má své opodstatnění.
3:27. Čelit v období mládí zkouškám víry může znamenat snášet těžkosti nebo posměch. Ale „je dobré, aby zdatný muž za svého mládí nosil jho“. Proč? Protože když se člověk učí nést jho v podobě utrpení jako mladý, připraví jej to na těžkosti, s nimiž se bude muset potýkat v pozdější době.
3:39–42. ‚Libovat si ve stížnostech‘, když trpíme kvůli svým hříchům, není moudré. Na následky, které jsme za své provinění sklidili, si nestěžujme, ale místo toho „prozkoumejme . . . své cesty a probádejme je a vraťme se přece přímo k Jehovovi“. Moudrost projevujeme tak, že činíme pokání a napravujeme své cesty.
Důvěřujte v Jehovu
V biblické knize Nářky je ukázáno, jak Jehova pohlížel na Jeruzalém a judskou zemi poté, co Babylóňané toto město vypálili a zemi po sobě zanechali zpustošenou. Jeremjáš v této knize vyznává hříchy národa a tak ukazuje, že z Jehovova stanoviska byla příčinou neštěstí právě jejich vlastní provinění. Inspirované písně v knize Nářky také obsahují slova vyjadřující důvěru v Jehovu a touhu začít jednat správně. A i když to tak v té době většina lidí necítila, Jeremjáš a kajícný ostatek se s těmito slovy ztotožňovali.
Jehovovo hodnocení situace v Jeruzalémě, jak je vyjádřeno v knize Nářky, nám přináší důležité poučení, a to ve dvou směrech. Za prvé, zpráva o zničení Jeruzaléma a zpustošení Judy nás podněcuje k poslušnosti Jehovy a slouží jako varování před přehlížením Boží vůle. (1. Korinťanům 10:11) Druhé poučení vyplývá z Jeremjášova příkladu. (Římanům 15:4) Tento hluboce zarmoucený prorok očekával i ve zdánlivě beznadějné situaci záchranu od Jehovy. Je proto nesmírně důležité, abychom Jehovovi plně důvěřovali a spoléhali se na jeho Slovo. (Hebrejcům 4:12)
[Obrázek na straně 9]
Prorok Jeremjáš zažil splnění poselství soudu, které oznamoval
[Obrázek na straně 10]
Víra těchto svědků Jehovových z Koreje byla vyzkoušena v otázce křesťanské neutrality