Vybavíte si někoho, kdo je vaším dobrým přítelem, a vy přitom nevíte, jak se jmenuje? Asi ne. Irina z Bulharska výstižně řekla: „Je nemožné mít blízký vztah s Bohem, když neznáte jeho jméno.“ Jak je vidět z předchozího článku, Bůh chce, abyste se k němu přiblížili. Proto se vám v Bibli představuje a říká: „Já jsem Jehova. To je mé jméno.“ (Izajáš 42:8)

Záleží Jehovovi na tom, jestli jeho jméno známe a používáme? Zamyslete se nad zajímavým faktem. Boží jméno se zapisovalo čtyřmi hebrejskými souhláskami známými jako tetragrammaton a v původním textu Hebrejských písem, takzvaném Starém zákoně, se objevuje skoro 7 000krát. To je mnohem víc než jakékoli jiné jméno v celé Bibli. Není to snad pádný důkaz, že Jehova chce, abychom jeho jméno znali a používali? *

Někteří lidé si ale myslí, že když je Bůh svatý a všemohoucí, používat jeho jméno by bylo opovážlivé. Je samozřejmě pravda, že by nebylo správné zacházet s Božím jménem nějak nevhodně, stejně jako byste určitě nepovažovali za správné zneužít jméno svého dobrého přítele. Jehova ale chce, aby ti, kdo ho milují, měli k jeho jménu úctu a seznamovali s ním další lidi. (Žalm 69:30, 31; 96:2, 8) Ježíš své následovníky učil, aby se modlili: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ I my můžeme přispět k posvěcení Jehovova jména tím, že si ho nenecháme pro sebe. A když o něm budeme mluvit s druhými, k Bohu nás to přiblíží. (Matouš 6:9)

Z Bible se dozvídáme, že Bůh si dobře všímá těch, „kdo myslí na jeho jméno“. (Malachiáš 3:16) O každém takovém člověku říká: „Budu ho chránit, protože poznal mé jméno. Bude mě vzývat, a já mu odpovím. Budu s ním v tísni.“ (Žalm 91:14, 15) Pokud chceme mít Boha za blízkého přítele, musíme vědět, jak se jmenuje, a jeho jméno používat.