Přejít k článku

Přejít na obsah

Otázky čtenářů

Otázky čtenářů

 Otázky čtenářů

Jakou povinnost má sbor, jestliže nějaký křesťan řídil automobil a způsobil nehodu, která měla za následek smrt jiných lidí?

Je třeba posoudit, zda nevznikla vina krve. Sbor si totiž nepřeje, aby mu případná vina krve byla připsána na základě kolektivní odpovědnosti. (5. Mojžíšova 21:1–9; 22:8) Řidič, který způsobil smrtelnou dopravní nehodu, mohl na sebe uvalit vinu krve tím, že byl neopatrný nebo že úmyslně porušil nějaký ‚césarův‘ bezpečnostní či dopravní předpis. (Marek 12:14) Je však nutné vzít v úvahu více činitelů.

Když někdo v Izraeli zabil člověka a uprchl do jednoho z útočištných měst, musel být postaven před soud. Pokud se ukázalo, že zabil neúmyslně, mohl v útočištném městě bydlet a tak být v bezpečí před mstitelem krve. (4. Mojžíšova 35:6–25) Jestliže tedy křesťan způsobil dopravní nehodu, při níž někdo přišel o život, záležitost by měli prozkoumat starší a měli by zjistit, zda dotyčný do určité míry nenese vinu krve. Názor vyšetřujícího orgánu ani soudní verdikt nejsou samy o sobě směrodatné pro to, jaké kroky podnikne sbor.

Soud například může účastníka dopravní nehody shledat vinným z toho, že technicky vzato porušil nějaký předpis, ale starší, kteří se případem zabývají, mohou dojít k závěru, že řidič žádnou vinu krve nenese, protože za dané situace nemohl udělat téměř nebo vůbec nic, aby tragédii zabránil. Na druhé straně může soud rozhodnout o zproštění obžaloby, ale starší mohou usoudit, že křesťan ve skutečnosti vinu krve nese.

Starší, kteří se případem zabývají, by se měli rozhodnout na základě Písma a zřejmých faktů — tedy na základě přiznání řidiče nebo svědectví dvou či tří spolehlivých očitých svědků. (5. Mojžíšova 17:6; Matouš 18:15, 16) Pokud je prokazatelné, že onen křesťan nese vinu krve, měl by být sestaven právní výbor. Jestliže právní výbor usoudí, že provinilec má kajícný postoj, pak mu na základě Písma dá náležité pokárání a uloží mu omezení, pokud jde o výsady ve sboru. Bratr by v tomto případě přestal sloužit jako starší nebo jako služební pomocník. Takovému křesťanovi by byla uložena i jiná omezení. Za to, že svou nedbalostí či neopatrností způsobil smrtelnou nehodu, by se navíc zodpovídal Bohu. (Galaťanům 6:5, 7)

Pro příklad si uveďme několik situací: Jestliže bylo v době nehody špatné počasí, měl řidič jet opatrněji. Jestliže byl ospalý, měl zastavit a odpočinout si, dokud by ho únava nepřešla, nebo měl řízení předat někomu jinému.

A co v případě, že řidič jel příliš rychle? Jestliže křesťan překračuje povolenou rychlost, pak nedává „césarovy věci césarovi“. Také tím ukazuje, že nemá úctu ke svatosti života. Jeho jízda totiž může mít tragické následky. (Matouš 22:21) V této souvislosti se zamysleme ještě nad něčím jiným. Kdyby nějaký starší bral na lehkou váhu ‚césarova‘ pravidla silničního provozu nebo by je vědomě nedodržoval, jaký příklad by tím dával spolukřesťanům? (1. Petra 5:3)

Křesťané by po nikom neměli chtít, aby na určené místo přijel v čase, který by nemohl dodržet, aniž by přitom překročil povolenou rychlost. To, zda má člověk na cestování dost času, však většinou závisí na něm samotném. Musí jednoduše vyrazit s dostatečným předstihem nebo pozměnit plán. V takovém případě nebude v pokušení jet rychleji, než by měl, ale bude se řídit pravidly silničního provozu, která stanovily ‚nadřazené autority‘. (Římanům 13:1, 5) To mu pomůže vyvarovat se dopravní nehody, která by mohla mít tragické následky a přivodit mu vinu krve. Rovněž mu to umožní, aby byl dobrým příkladem pro druhé a zachoval si čisté svědomí. (1. Petra 3:16)