Přejít k článku

Přejít na obsah

Dávejme si pozor na jazyk a tak projevujme lásku a úctu

Dávejme si pozor na jazyk a tak projevujme lásku a úctu

 Dávejme si pozor na jazyk a tak projevujme lásku a úctu

„Ať . . . každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“ (EFEZANŮM 5:33)

1, 2. Kterou důležitou otázku by si měli položit všichni, kdo jsou v manželství, a proč?

PŘEDSTAVTE si, že byste dostali ozdobně zabalený dárek a že by na něm byl štítek s nápisem „Křehké“. Jak byste s takovým balíčkem zacházeli? Určitě jako v rukavičkách, abyste ho nepoškodili. Jak to souvisí s manželstvím?

2 Ovdovělá Izraelitka Noemi řekla mladým ženám Orpě a Rut: „Kéž vám dá Jehova dar a najdete každá místo odpočinku v domě svého manžela.“ (Rut 1:3–9) A pokud jde o dobrou manželku, Bible říká: „Dědictví po otcích je dům a jmění, ale rozvážná manželka je od Jehovy.“ (Přísloví 19:14) Jestliže jste v manželství, je potřeba, abyste se na svého partnera dívali jako na dar od Boha. Jak s tímto darem, který jste od Boha dostali, zacházíte?

3. Kterou Pavlovu vybídku by manželé a manželky měli uplatňovat?

3 Křesťanům žijícím v prvním století apoštol Pavel napsal: „Ať . . . každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“ (Efezanům 5:33) Vysvětlíme si, jak mohou manželé a manželky Pavlovu vybídku uplatnit v tom, jak spolu mluví.

Pozor na ‚nepoddajnou, škodlivou věc‘

4. Co dobrého a co špatného může způsobit jazyk?

4 Podle Jakuba, jednoho z pisatelů Bible, je jazyk „nepoddajná, škodlivá věc, plná smrtonosného jedu“. (Jakub 3:8) Ano, nepoddajný jazyk může způsobit nedozírné škody. Jakub si této důležité skutečnosti byl vědom. Jistě znal biblické přísloví, které přirovnává neuvážená slova k ‚bodání mečem‘. Totéž přísloví uvádí protiklad — říká, že „jazyk moudrých je uzdravení“. (Přísloví 12:18) Slova mohou mít opravdu silný účinek. Na jedné straně mohou zraňovat, na druhé straně mohou uzdravovat. Jaký účinek mají vaše slova na vašeho partnera? Kdybyste se na to zeptali jeho, jakou odpověď byste dostali?

5, 6. Co může vést k tomu, že je pro někoho obtížné dávat si pozor na jazyk?

5 Co když ve vašem manželství zdomácněl zvyk navzájem si slovně ubližovat? Takovou situaci můžete napravit, ale nepůjde to samo. Proč ne? Jedním důvodem je, že musíme zápasit  se svým nedokonalým tělem. V tom, jak jeden o druhém smýšlíme a jak spolu mluvíme, se projevuje naše zděděná hříšnost. Jakub napsal: „Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo.“ (Jakub 3:2)

6 Nesprávné používání jazyka je zaviněno nejen nedokonalostí, ale svou roli zde hraje také prostředí, z něhož člověk pochází. Někteří lidé byli vychováváni rodiči, kteří byli „nepřístupní jakékoli dohodě, . . . bez sebeovládání, suroví“. (2. Timoteovi 3:1–3) Když děti vyrostou v takovém prostředí, často v dospělosti projevují podobné rysy chování. Samozřejmě že nedokonalost ani špatná výchova nemohou být omluvou pro to, abychom někoho slovně zraňovali. Když si však budeme těchto činitelů vědomi, lépe pochopíme, že dávat si pozor na jazyk a nezraňovat slovy je pro někoho zvlášť obtížné.

‚Odložte ostouzení‘

7. Co měl Petr na mysli, když křesťany nabádal, aby ‚odložili ostouzení všeho druhu‘?

7 Když spolu manželé mluví ošklivě, ať je příčinou cokoli, může to svědčit o nedostatku vzájemné lásky a úcty. Petr křesťany oprávněně nabádal, aby ‚odložili ostouzení všeho druhu‘. (1. Petra 2:1) Řecký výraz přeložený slovem „ostouzení“ má význam „urážlivá řeč“. Vyjadřuje myšlenku, že někdo ‚po lidech střílí slovy‘. Tím je opravdu výstižně popsáno působení nepoddajného jazyka.

8, 9. K čemu může vést urážlivá řeč a proč by se jí manželé i manželky měli vyvarovat?

8 Mohlo by se zdát, že slovně druhé urážet není nic hrozného, ale představme si, k čemu takové vyjadřování v manželství vede. Když někdo označí svého partnera za hloupého, líného nebo sobeckého, vlastně tím říká, že celou jeho osobnost lze popsat jediným, a to potupným výrazem. To je jistě bezcitné. A co zevšeobecňující tvrzení, která zveličují partnerovy chyby? Nejsou snad výroky jako „Ty vždycky přijdeš pozdě“ nebo „Ty nikdy neposloucháš, co ti říkám“ ve skutečnosti přehnané? Takové výroky zákonitě vyvolají obrannou reakci, která zase může vyvolat prudkou hádku. (Jakub 3:5)

9 Když je komunikace opepřena urážkami, vyvolává to mezi manžely napjatou atmosféru, což může rovněž mít nepříjemné následky. V Příslovích 25:24 je napsáno: „Lepší je bydlet v rohu na střeše než se svárlivou manželkou, třebaže ve společném domě.“ Totéž lze pochopitelně říci o svárlivém manželovi. Jízlivá slova manžela nebo manželky mohou vyvolat v partnerovi pocit, že není milován, nebo že si dokonce ani lásku nezaslouží. Vzájemný vztah se časem vážně naruší. Je proto důležité dávat si na jazyk pozor. Ale co nám při tom může pomoci?

‚Držte jazyk na uzdě‘

10. Proč je důležité držet jazyk na uzdě?

10 „Jazyk, ten nemůže zkrotit nikdo z lidí,“ je napsáno v Jakubovi 3:8. Ale tak jako jezdec na koni ovládá pohyby zvířete pomocí uzdy, měli bychom se i my ze všech sil snažit držet na uzdě svůj jazyk. „Jestliže se někomu zdá, že zachovává vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný.“ (Jakub 1:26; 3:2, 3) Z těchto slov je vidět, že na používání jazyka opravdu záleží. To, jakým způsobem ho používáme, má vliv nejen na náš vztah k partnerovi, ale také na náš vztah k Jehovovi Bohu. (1. Petra 3:7)

11. Jak je možné předejít tomu, aby nedorozumění přerostlo v prudkou hádku?

11 Je moudré věnovat pozornost tomu, jakým způsobem se svým manželským druhem mluvíte. Když vznikne vypjatá situace, snažte se napětí zmírnit. Příkladem může být jedna situace ze života Izáka a jeho manželky Rebeky. Je o tom zpráva v 1. Mojžíšově 27:46 až 28:4. „Rebeka říkala Izákovi:  ‚Zošklivil se mi tento můj život kvůli dcerám Cheta. Jestliže si Jákob vezme někdy manželku z dcer Cheta, jako jsou tyto, z dcer země, k čemu je mi dobrý život?‘“ Nic nenasvědčuje tomu, že by Izák reagoval podrážděně. Naopak jejich syna Jákoba poslal, aby si našel bohabojnou manželku, která pro Rebeku pravděpodobně nebude zdrojem mrzutosti. Co když se manžel a manželka na něčem neshodnou? Tomu, aby nedorozumění přerostlo v prudkou hádku, mohou předejít už tím, že mluví v první osobě namísto v druhé. Nebylo by například lepší říci „Přála bych si, abychom na sebe měli víc času“ než „Ty na mě nikdy nemáš čas“? Zaměřujte se na problémy, ne pouze na osobu. Odolejte sklonu analyzovat, kdo má pravdu a kdo se mýlí. V Římanům 14:19 je napsáno: „Usilujme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“

Odstraňte ‚zlomyslnou hořkost, hněv a zlobu‘

12. O co bychom se měli modlit, chceme-li držet jazyk na uzdě, a proč?

12 Dávat si pozor na jazyk znamená víc než jen mít pod kontrolou, co říkáme. Naše slova sice vycházejí z úst, ale ve skutečnosti pocházejí ze srdce. Ježíš řekl: „Dobrý člověk vynáší dobré z dobrého pokladu svého srdce, ale ničemný člověk vynáší ničemné ze svého ničemného pokladu, neboť z hojnosti srdce mluví jeho ústa.“ (Lukáš 6:45) Chcete-li tedy držet jazyk na uzdě, možná se budete muset podobně jako David modlit: „Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého.“ (Žalm 51:10)

13. Jak může zlomyslná hořkost, hněv a zloba vést k utrhačné řeči?

13 Pavel vybízel Efezany, aby si nejen přestali ubližovat svými slovy, ale aby také přemáhali pocity, které k takovému jednání vedou. Napsal: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu s veškerou špatností.“ (Efezanům 4:31) Všimněte si, že nejprve jsou v Pavlově výčtu uvedeny „zlomyslná hořkost a hněv a zloba“ a až potom „jekot a utrhačná řeč“. Právě vztek totiž vře v nitru člověka a může způsobit výbuch doprovázený výlevem ničivých slov. Zeptejte se proto sami sebe: ‚Nechovám ve svém srdci hořkost a zlobu? Nemám snad „sklon k vzteku“?‘ (Přísloví 29:22) Pokud je to váš problém, modlete se k Bohu. S jeho pomocí můžete tyto sklony překonat a projevovat sebeovládání, takže hněvu nedáte volný průchod. Žalm 4:4 říká: „Buďte znepokojeni, ale nehřešte. Vypovídejte se ve svém srdci, na lůžku, a mlčte.“ Když nastane vypjatá situace a budete se obávat, že ztratíte sebeovládání, udělejte, co radí Přísloví 17:14: „Dříve než propukne hádka, rozluč se.“ Pro danou chvíli ustupte a k záležitosti se vraťte, až nebezpečí pomine.

14. Jaký vliv na manželství může mít rozmrzelost?

14 Zlobu a hněv není snadné ovládnout, zejména když pramení z toho, co Pavel označil jako ‚zlomyslnou hořkost‘. Řecké slovo, které zde Pavel použil, lze podle jedné definice charakterizovat jako „rozmrzelý a nesmířlivý postoj“ a ‚zášť, která počítá křivdy‘. Někdy mezi manželem a manželkou vznikne dusná, nepřátelská atmosféra a takový stav může trvat dlouho. Jestliže důvod ke stížnosti není úplně odstraněn, může to vést k chladnému přezírání. Ale pěstovat v sobě rozmrzelost kvůli křivdám, které se staly v minulosti, nemá smysl. Co se jednou stalo, nelze vzít zpět. Když něco odpustíme, měli bychom to zapomenout. Láska „nevypočítává urážky“. (1. Korinťanům 13:4, 5)

15. Co těm, kdo si zvykli mluvit nelaskavě, pomůže jejich způsob vyjadřování změnit?

15 Co když jste vyrostli v rodině, kde nelaskavá mluva byla na denním pořádku a vy jste ji přijali za svou? Svůj způsob vyjadřování  můžete změnit. V nejedné oblasti života jste si už museli stanovit meze a říci si, jakému chování nebudete dávat volný průchod. Jaké hranice si určíte, pokud jde o mluvu? Zarazíte se dříve, než začnete mluvit urážlivě? Bylo by vhodné držet se v mezích stanovených v Efezanům 4:29, kde je řečeno: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo.“ Aby se vám to podařilo, „svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi a oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu Toho, jenž ji stvořil“. (Kolosanům 3:9, 10)

Bez ‚důvěrného hovoru‘ se neobejdete

16. Proč je „tichá domácnost“ manželství ke škodě?

16 Když se manžel nebo manželka uchýlí k tomu, že se svým partnerem přestanou mluvit, nejenže to nepřinese nic dobrého, ale může to být ke škodě. Taková „tichá domácnost“ nevznikne vždy proto, že jeden druhého chce potrestat. Někdy může pramenit z frustrace nebo sklíčenosti. Jestliže však manželé odmítají spolu komunikovat, pak stoupá napětí, ale problém, o který právě jde, se neřeší. Jedna manželka si postěžovala: „Když pak spolu zase začneme mluvit, už se k problému nikdy nevrátíme.“

17. Co by měli křesťané udělat, když mají v manželství napjaté vztahy?

17 Pokud v manželství trvají napjaté vztahy, neexistuje žádné zjednodušené řešení. Přísloví 15:22 říkají: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány, ale v množství rádců je uskutečnění.“ Musíte si o problému jako manželé v klidu popovídat. Rozhodně si svého partnera vyslechněte a mějte přitom otevřenou mysl i srdce. Pokud si myslíte, že to  není možné, proč byste nevyužili toho, že v křesťanském sboru jsou vám k dispozici starší? Tito muži mají poznání Písma a zkušenosti v uplatňování biblických zásad. Jsou „jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří“. (Izajáš 32:2)

Boj, ve kterém můžete zvítězit

18. Jaký boj je popsán v Římanům 7:18–23?

18 Držet jazyk na uzdě vyžaduje velké úsilí. A totéž lze říci o sebeovládání v tom, jak jednáme. Apoštol Pavel popsal svou obtížnou situaci těmito slovy: „Vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého; schopnost přát si totiž u mne je, ale schopnost působit, co je znamenité, tu není. To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji. Jestliže však činím to, co si nepřeji, pak ten, kdo to působí, již nejsem já, ale hřích, který ve mně přebývá.“ To, že máme sklon nesprávně používat jazyk i jiné části těla, je důsledkem „zákona hříchu, který je v [našich] údech“. (Římanům 7:18–23) S tímto sklonem však musíme bojovat — a s Boží pomocí můžeme v tomto boji zvítězit.

19, 20. Jak může manželům a manželkám, kteří chtějí držet jazyk na uzdě, pomáhat příklad Ježíše?

19 Do vztahu, který je založen na lásce a úctě, žádná neuvážená a nelaskavá slova nepatří. Zamysleme se nad tím, jaký dal v tomto ohledu příklad Ježíš Kristus. Se svými učedníky nikdy nemluvil urážlivě. Boží Syn své apoštoly nevyplísnil, ani když se během poslední noci jeho pozemského života dohadovali, kdo z nich je největší. (Lukáš 22:24–27) Manžely Bible napomíná: „Milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ (Efezanům 5:25)

20 A jak by se měla chovat manželka? Ta „by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu“. (Efezanům 5:33) Cožpak by manželka, která má k manželovi úctu, na něho křičela a mluvila s ním utrhačně? „Chci . . ., abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus,“ napsal Pavel, „hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“ (1. Korinťanům 11:3) Manželky by se měly své hlavě podřizovat tak, jako se své Hlavě podřizuje Kristus. (Kolosanům 3:18) Je pravda, že nikdo z nedokonalých lidí nemůže Ježíše napodobovat dokonale. Když se však manželé a manželky budou snažit, aby „věrně následovali jeho šlépěje“, mohou v boji proti nesprávnému používání jazyka zvítězit. (1. Petra 2:21)

Co jste se naučili?

• Jaké škody může v manželství napáchat nepoddajný jazyk?

• Proč je těžké držet jazyk na uzdě?

• Co pomáhá dávat si pozor na jazyk?

• Co byste měli dělat, když ve vašem manželství vzniknou napjaté vztahy?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 24]

Sboroví starší pomáhají manželským dvojicím na základě Bible